ECLI:CZ:NS:2007:20.CDO.728.2006.1
sp. zn. 20 Cdo 728/2006
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Krbka a soudců JUDr. Marie Vokřinkové a JUDr. Vladimíra Mikuška v exekuční věci oprávněného E. Ch., zastoupeného advokátem, proti povinné T. 0. 2. C. R., a. s., pro 3.200,- Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. 13 Nc 32501/2004, o dovolání povinné proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 22. 8. 2005, č.j. 54 Co 327/2005-32, takto:
Dovolání se odmítá.
Odůvodnění:
V záhlaví uvedeným rozhodnutím městský soud potvrdil usnesení ze dne 19. 1. 2005, č.j. 13 Nc 32501/2004-5, jímž Obvodní soud pro Prahu 4 nařídil k vymožení pohledávky oprávněného 3.200,- Kč podle svého vykonatelného rozsudku ze dne 18. 3. 2004, č.j. 39 C 431/2003-25, exekuci na majetek povinné a jejím provedením pověřil soudní exekutorku. Předpoklady pro nařízení exekuce ve smyslu ustanovení §44 odst. 2 zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti /exekuční řád/ a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon č. 120/2001 Sb.“), měl odvolací soud za splněny, zejména uzavřel, že podkladové rozhodnutí je po formální stránce vykonatelné.
V dovolání – jehož přípustnost opírá o ustanovení §238a odst. 1 písm. c), odst. 3 (správně odst. 2) zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu ve znění pozdějších předpisů (dále též jen „o.s.ř.“) – povinná uplatňuje jako dovolací důvod nesprávné právní posouzení věci (§241a odst. 2 písm. b/ o.s.ř.). Namítá formální nevykonatelnost podkladového výroku pro suspenzivní účinek podání, jež (na rozdíl od odvolacího soudu) kvalifikuje jako odvolání i do výroku, jímž bylo právní předchůdkyni povinné uloženo zaplatit oprávněnému 3.200,- Kč, o němž nebylo městským soudem dosud rozhodnuto. Jako otázku po právní stránce zásadního významu označila, „zda je přípustné exekučně vykonat část výroku rozsudku, který byl výslovně napaden odvoláním“. Poukazuje na to, že v nalézacím řízení bylo uloženo její právní předchůdkyni výrokem pod bodem I. rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 18. 3. 2004, č.j. 39 C 431/2003-25, zaplatit oprávněnému 6.195,- Kč spolu s 3 % úrokem z prodlení od 1. 4. 2003 do zaplacení. Právní předchůdkyně povinné napadla tento rozsudek odvoláním, v němž výslovně navrhla, aby jí bylo uloženo zaplatit jen 3.200,- Kč a aby byla žaloba ve zbývající výši 2.995,- Kč, včetně požadovaného 3 % úroku z prodlení z částky 6.195,- Kč od 1. 4. 2003 do zaplacení, zamítnuta. Usnesením Městského soudu v Praze ze dne 13. 10. 2004, č.j. 58 Co 390/2004-45, byl rozsudek soudu prvního stupně ohledně částky 2.995,- Kč s 3 % úrokem z prodlení z 6.195,- Kč od 1. 4. 2003 do zaplacení a ve výroku o nákladech řízení zrušen a věc byla v tomto rozsahu vrácena soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Následně rozsudkem ze dne 9. 5. 2005, č.j. 39 C 431/2003-72, Obvodní soud pro Prahu 4 žalobu co do částky 2.995,- Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 3 % z částky 6.195,- Kč od 1. 4. 2003 do zaplacení zamítl. Z toho, že městský soud nezrušil, nepotvrdil případně nezměnil rozsudek soudu prvního stupně i co do částky 3.200,- Kč, povinná dovozuje, že dosud trvají suspenzivní a devolutivní účinky odvolání, které bylo i do tohoto výroku podáno. Dále povinná vytýká, že nebyly splněny předpoklady pro nařízení exekuce ve smyslu §44 zákona č. 120/2001 Sb. i proto, že rozsudek soudu prvního stupně nebyl opatřen ohledně podkladového výroku doložkou o vykonatelnosti. Navrhuje, aby byla rozhodnutí soudů obou stupňů zrušena a věc byla vrácena soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Oprávněný se ve vyjádření ztotožnil s rozhodnutím odvolacího soudu a navrhl, aby dovolací soud dovolání jako nepřípustné odmítl.
Nejvyšší soud věc projednal podle občanského soudního řádu ve znění účinném do 31. 3. 2005 (čl. II, bod 3. zákona č. 59/2005 Sb.).
Dovolání není přípustné.
Je-li napadeným rozhodnutím – jako v projednávaném případě – usnesení odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno usnesení, kterým soud prvního stupně rozhodl o návrhu na nařízení výkonu rozhodnutí (exekuce, §130 zákona č. 120/2001 Sb.), je dovolání ve smyslu §238a odst. 1 písm. c) o.s.ř. přípustné za podmínek vymezených v §237 odst. 1 písm. b) nebo c) o.s.ř. (srov. §238a odst. 2 o.s.ř.). Protože použití ustanovení §237 odst. 1 písm. b) o.s.ř. je vyloučeno (usnesení, jímž byla nařízena exekuce, nepředcházelo dřívější, odvolacím soudem zrušené, rozhodnutí soudu prvního stupně), zbývá přípustnost dovolání vyvozovat již jen z ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř., které ji spojuje se závěrem dovolacího soudu, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. O takový případ jde zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem (§237 odst. 3 o.s.ř.).
Dovolací přezkum předjímaný ustanovením §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. je předpokládán zásadně pro posouzení otázek právních, navíc otázek zásadního právního významu; dovolání lze tudíž odůvodnit jedině ustanovením §241a odst. 2 písm. b) o.s.ř., tj. tím, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Tímto důvodem je pak dovolací soud vázán (včetně jeho obsahového vymezení) a pouze v jeho intencích posuzuje, zda rozhodnutí odvolacího soudu má skutečně zásadní právní význam (§242 odst. 3, věta první, o.s.ř.).
Závěr, že k exekuci navržené rozhodnutí je vykonatelné, je závěrem právním, jehož přezkum je v dovolacím řízení možný v intencích dovolacího důvodu podle §241a odst. 2 písm. b) o.s.ř. Otázka, již dovolatelka ve skutečnosti k přezkumu nabízí (posouzení písemného procesního úkonu podle §41 odst. 2 o.s.ř. jinak, než jak byl posouzen v nalézacím řízení), však znaky uvedené v §237 odst. 3 o.s.ř. nesplňuje. Nejvyšší soud již v mnoha rozhodnutích uvedl, že soud ve výkonu rozhodnutí (exekuci) není oprávněn přezkoumávat věcnou správnost rozhodnutí (včetně postupu orgánu) vydaných v nalézacím řízení. Obsahem těchto rozhodnutí je vázán a je povinen z nich vycházet (srov. např. odůvodnění usnesení Nejvyššího soudu ze dne 14. 4. 1999, sp. zn. 21 Cdo 2020/98, uveřejněného ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek č. 1, ročník 2000 pod č. 4 nebo rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 16. 12. 2004, sp. zn. 20 Cdo 1570/2003, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek č. 7, ročník 2005, pod č. 58). Názor odvolacího soudu, že je vázán rozhodnutím soudu vydaným v nalézacím řízení je správný.
Stejně tak v mnoha rozhodnutích (např. usnesení ze dne 25. 10. 2002, sp. zn. 20 Cdo 554/2002, uveřejněném ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek č. 7, ročník 2004 pod č. 62, usnesení ze dne 25. 5. 2000, sp. zn. 20 Cdo 2475/98, uveřejněném v časopise Soudní judikatura č. 11, ročník 2000 pod č. 123, usnesení ze dne 30. 8. 2004, sp. zn. 20 Cdo 1569/2003) Nejvyšší soud vysvětlil, že případné vady nalézacího řízení (byť by skutečně existovaly) se do řízení o výkon rozhodnutí nepřenášejí.
Nad rámec výše uvedeného lze jen podotknout, že podle ustálené soudní praxe jde o právo se samostatným skutkovým základem také tehdy, došlo-li k tzv. rozštěpení původně jediného práva na dvě práva se samostatným základem v důsledku toho, že odvolatel využil svého práva a proti rozhodnutí o dělitelném plnění podal odvolání jen zčásti – svůj odvolací návrh kvantitativně ohraničil jen na část plnění, o němž bylo soudem rozhodnuto – (srovnej Občanský soudní řád, komentář – II. díl, C.H. Beck, 7. vydání, Praha 2006, str. 1089). Povinná se tedy mýlí, dovozuje-li závěr opačný.
Nesprávná je i další dovolací právní námitka povinné, že nařízení exekuce bránila okolnost, že podkladový výrok nebyl opatřen doložkou vykonatelnosti. Nejvyšší soud již v usnesení ze dne 27. 10. 2004, sp. zn. 20 Cdo 2012/2003, uvedl, že „v exekučním řízení nejsou soud prvního stupně a odvolací soud vázány potvrzením o vykonatelnosti; naopak jsou oprávněny posoudit, zda exekuční titul je po formální stránce vykonatelný (§52 odst. 1 zákona č. 120/2001 Sb., §275 odst. 2 o.s.ř.)“. Totéž platí i pro případ, kdy záznam soudce na vyhotovení rozhodnutí založeném ve spise, že nastala jeho právní moc, který slouží pro následné vyznačování doložek o právní moci a vykonatelnosti na stejnopisech rozhodnutí (srov. §23 a §24 odst. 1, 2 vyhlášky č. 37/1992 Sb., o jednacím řádu pro okresní a krajské soudy, ve znění pozdějších předpisů), chybí, popřípadě je negativní.
Zbývá dodat, že rozpor rozhodnutí odvolacího soudu s hmotným právem (§237 odst. 3 o.s.ř.) je vyloučen již proto, že napadené rozhodnutí posuzovalo výlučně otázky práva procesního.
Není-li dovolání přípustné podle žádného v úvahu připadajícího ustanovení občanského soudního řádu, Nejvyšší soud je odmítl (§243b odst. 5, věta první, §218 písm. c/ o.s.ř.).
O náhradě nákladů dovolacího řízení se rozhoduje ve zvláštním režimu (§87 a násl. zákona č. 120/2001 Sb.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 27. února 2007
JUDr. Pavel K r b e k , v. r.
předseda senátu