ECLI:CZ:NS:2007:20.CDO.859.2007.1
sp. zn. 20 Cdo 859/2007
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Miroslavy Jirmanové a soudců JUDr. Vladimíra Mikuška a JUDr. Pavla Krbka v exekuční věci oprávněné T. O. C. R., a. s., proti povinnému Z. T., zastoupenému advokátem, pro 7 000,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Chrudimi pod sp. zn. 5 Nc 2259/2005, o dovolání povinného proti usnesení Okresního soudu v Chrudimi ze dne 28. 2. 2005, č. j. 5 Nc 2259/2005-5, a proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové – pobočky v Pardubicích ze dne 29. 12. 2005, č. j. 18 Co 453/2005-23, takto:
I. Řízení o dovolání proti usnesení Okresního soudu v Chrudimi ze dne 28. 2. 2005, č. j. 5 Nc 2259/2005-5, se zastavuje.
II. Dovolání proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 29. 12. 2005, č. j. 18 Co 453/2005-23, se odmítá.
Odůvodnění:
V záhlaví uvedeným usnesením krajský soud potvrdil usnesení ze dne 28. 2. 2003, č. j. E 4212/2003-4, kterým okresní soud nařídil podle svého vykonatelného rozsudku ze dne 20. 5. 2004, č. j. 8 C 18/2004-35, exekuci na majetek povinného a exekucí pověřil JUDr. L. N., soudního exekutora. Odvolací soud dospěl k závěru, že předpoklady pro nařízení exekuce byly splněny, neboť podkladové rozhodnutí bylo řádně doručeno opatrovníkovi povinného, který mu byl v souladu s §29 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“), ustanoven. Okolnost, že rozsudek nebyl přímo doručen žalovanému (povinnému), je v rámci řízení o nařízení exekuce nerozhodná; otázkou případné nezákonnosti ustanovení opatrovníka v řízení předcházejícím vydání podkladového rozhodnutí se exekuční soud zabývat nemůže.
V dovolání, jehož přípustnost (implicitně) opírá o ustanovení §238a odst. 1 písm. c) a odst. 2 ve spojení s §237 odst. 1 písm. c) a odst. 3 o. s. ř., povinný namítá, že řízení je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci (§241a odst. 2 písm. a/ o. s. ř.). Nařízení exekuce považuje za nezákonné, protože rozsudek Okresního soudu v Chrudimi, na základě něhož byla exekuce nařízena, mu nikdy nebyl doručen, a podmínky pro ustanovení opatrovníka v nalézacím řízení rovněž nebyly dány, protože jak Okresnímu soudu v Chrudimi, tak např. Městskému úřadu v Chrudimi, bylo známo, že fakticky bydlí na adrese. Rozhodnutí nalézacího soudu dále považuje za vadné, protože žaloba (pokud by měl možnost se k ní v nalézacím řízení vyjádřit) by nemohla být úspěšná. V prodejně E. si nikdy nevyzvedl žádný mobilní telefon a také nikdy s E. neuzavřel smlouvu o paušálu, nemohl tak proto ani nedodržet podmínky této smlouvy. Údajně měl tyto smlouvy „zfalšovat“ jistý M. D.. Protože z výše uvedených důvodů se podkladový rozsudek nemohl stát vykonatelným, povinný navrhl, aby dovolací soud obě napadená usnesení zrušil.
Oprávněná ve svém vyjádření ze dne 26. 1. 2007 navrhla, aby dovolání povinného bylo jako nepřípustné odmítnuto.
Z ustanovení §236 odst. 1 o. s. ř. (viz níže) vyplývá, že dovoláním nelze úspěšně napadnout rozhodnutí soudu prvního stupně. Proto také občanský soudní řád neupravuje funkční příslušnost soudu pro projednání dovolání proti takovému rozhodnutí.
Jelikož funkční nepříslušnost Nejvyššího soudu k projednání „dovolání“ proti usnesení Okresního soudu v Chrudimi ze dne 28. 2. 2005, č. j. 5 Nc 2259/2005-5,
je neodstranitelným nedostatkem podmínky řízení, Nejvyšší soud řízení, které touto vadou trpí, podle ustanovení §104 odst. 1 o. s. ř. zastavil (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 8. 1999, sp. zn. 20 Cdo 1574/99, uveřejněné v časopise Soudní judikatura 4/2000 pod č. 45, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 4. 9. 2003, sp. zn. 29 Odo 265/2003, uveřejněné v časopise Soudní judikatura 9/2003 pod č. 151).
Dovolání proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové – pobočky
v Pardubicích ze dne 29. 12. 2005, č. j. 18 Co 453/2005-23, není přípustné.
Podle ustanovení §236 odst. 1 o. s. ř. lze dovoláním napadnout jen pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Ve smyslu ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. – jež podle §238a odst. 2 o. s. ř. platí obdobně a podle něhož je přípustnost dovolání nutno v předmětné věci posuzovat vedle ustanovení §238a odst. 1 písm. c) o. s. ř. a §130 zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů (dále jen „zákon č. 120/2001 Sb.“) – je dovolání proti potvrzujícímu usnesení odvolacího soudu, kterému nepředcházelo kasační rozhodnutí, přípustné jen tehdy, dospěje-li dovolací soud k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam; ten je dán zejména tehdy, řeší-li rozhodnutí odvolacího soudu právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li ji v rozporu s hmotným právem (§237 odst. 3 o. s. ř.).
Z toho, že přípustnost dovolání je ve smyslu shora citovaných ustanovení spjata se závěrem o zásadním významu rozhodnutí ve věci samé po právní stránce, vyplývá, že také dovolací přezkum se otevírá pro posouzení otázek právních, navíc otázek zásadního významu. Důvodem způsobilým založit přípustnost dovolání je tudíž jen důvod podle §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř., jímž lze namítat, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci.
Dovolatel zpochybnil závěr, že k exekuci navržený rozsudek je vykonatelný. Tento závěr je závěrem právním, jehož přezkum je v dovolacím řízení možný v intencích dovolacího důvodu podle §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř. Aby však mohl soud k takovému závěru dospět, musí učinit potřebná skutková zjištění. V projednávaném řízení šlo především o zjištění, že rozhodnutí nalézacího soudu bylo řádně doručeno opatrovníkovi povinného, který mu byl v rámci nalézacího řízení ustanoven. Nesprávnost, případně neúplnost tohoto skutkového zjištění pak lze namítat prostřednictvím dovolacích důvodů podle §241a odst. 3, resp. §241a odst. 2 písm. a) o. s. ř. Za použití druhého z uvedených důvodů dovolatel namítá (implicitně) nesprávnost zjištění odvolacího soudu, že podkladové rozhodnutí bylo řádně doručeno a stalo se vykonatelným.
I když dovolatel zpochybnil právní závěr odvolacího soudu o vykonatelnosti exekučního titulu, učinil tak způsobem neregulérním; závěr o jeho nevykonatelnosti založil na vlastních skutkových zjištěních, odlišných od zjištění, k nimž dospěl soud odvolací. Vady řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, stejně jako okolnost, že napadené rozhodnutí vychází ze skutkového zjištění, které nemá podle obsahu spisu v podstatné části oporu v provedeném dokazování, však – jak již bylo uvedeno – přípustnost dovolání podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. (§238a odst. 2 o. s. ř.) založit nemohou.
Co se týká námitek dovolatele ohledně věcné správnosti rozhodnutí nalézacího soudu (jeho tvrzení, že si není vědom žádné finanční povinnosti vůči oprávněnému), Nejvyšší soud připomíná, že tyto již nelze v exekučním řízení přezkoumávat; obsahem podkladového rozhodnutí je exekuční soud vázán a je povinen z něho vycházet (srov. odůvodnění usnesení Nejvyššího soudu ze dne 14. 4. 1999, č. j. 21 Cdo 2020/98, uveřejněného ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek č. 1, ročník 2000 pod č. 4). Podobně je tomu u námitky, že důvody k ustanovení opatrovníka v řízení před nalézacím soudem nebyly dány, čímž měla být dovolateli odňata možnost jednat před soudem; okolnost, že řízení předcházející vydání k exekuci navrženého rozhodnutí bylo postiženo vadou, nezakládá současně vadu řízení exekučního (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 10. 2002, sp. zn. 20 Cdo 554/2002, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek č. 7, ročník 2004 pod. č. 62).
Není-li dovolání přípustné podle žádného v úvahu připadajícího ustanovení občanského soudního řádu, Nejvyšší soud je odmítl (§243b odst. 5, věta první, §218 písm. c/ o. s. ř.).
O případných nákladech vzniklých oprávněné v dovolacím řízení rozhodne soudní exekutor (§88 odst. 1 zákona č. 120/2001 Sb.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 6. listopadu 2007
JUDr. Miroslava J i r m a n o v á , v. r.
předsedkyně senátu