ECLI:CZ:NS:2007:20.CDO.894.2006.1
sp. zn. 20 Cdo 894/2006
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Vladimíra Mikuška a soudců JUDr. Miroslavy Jirmanové a JUDr. Pavla Krbka v exekuční věci oprávněného V. D., zastoupeného advokátem, proti povinné S. I. s. r. o., pro částku 7.425,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Písku pod sp. zn. 11 Nc 1456/2005, o dovolání oprávněného proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích z 31. 1. 2006, č.j. 6 Co 130/2006-39, takto:
I. Dovolání se zamítá.
II. Oprávněný je povinen zaplatit povinné na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 1.860,- Kč k rukám advokáta.
Odůvodnění:
Shora uvedeným rozhodnutím krajský soud změnil usnesení ze 7. 9. 2005, č.j. 11 Nc 1456/2005-6, jímž okresní soud nařídil exekuci, tak, že návrh na její nařízení zamítl. Své rozhodnutí odvolací soud odůvodnil závěrem, že v době podání návrhu na nařízení exekuce, tedy dne 16. 8. 2005, zde nebyl vykonatelný titul, jelikož podkladové usnesení Okresního soudu v Písku z 24. 5. 2005, č.j. 4 C 78/2005-24, bylo napadeno včasným odvoláním povinné, v důsledku něhož pak bylo rozhodnutím Krajského soudu v Českých Budějovicích z 30. 11. 2005, č.j. 6 Co 2699/2005-3, změněno.
V dovolání oprávněný s poukazem na ustanovení §241a odst. 2 písm. b), odst. 3 o.s.ř. namítá především, že návrh na nařízení exekuce podal na základě okresním soudem nesprávně vyznačené doložky, podle níž měl podkladový titul nabýt právní moci 12. 7. 2005 a „rozhodnutí bylo tudíž vykonatelné“. Jeho návrhem z 26. 1. 2006 na zastavení exekuce podle §268 odst. 1 písm. b), c) o.s.ř., v němž kopií k exekuci navrženého rozhodnutí opatřeného nesprávnou doložkou právní moci prokazoval nesprávný úřední postup okresního soudu, a tedy i odpovědnost České republiky, a jímž požadoval, aby mu stát nahradil náklady řízení v částce 3.225,- Kč, se odvolací soud nezabýval (v čemž dovolatel spatřuje naplnění dovolacího důvodu podle §241a odst. 3 o.s.ř.).
Povinná navrhla zamítnutí dovolání.
Dovolání (přípustné podle §238a odst. 1 písm. c/, odst. 2 ve spojení s ustanovením §237 odst. 1 písm. a/ os.ř.) důvodné není.
Z odůvodnění usnesení z 29. 8. 2002, sp. zn. 20 Cdo 1020/99, publikovaného pod poř. č. 25 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek č. 4, ročník 2002, a usnesení z 30. 6. 2005, sp. zn. 20 Cdo 2207/2004 uveřejněného v časopise Soudní judikatura č. 10, ročník 2005, pod poř. č. 166, vyplývá, že okolnosti významné pro závěr, zda je podkladové rozhodnutí vykonatelné, zjišťuje soud i v případě, že rozhodnutí je opatřeno tzv. doložkou vykonatelnosti (potvrzením o vykonatelnosti ve smyslu §261 odst. 2 o.s.ř., resp. §41 exekučního řádu), je-li její věcná správnost jakkoli zpochybněna (což se v daném případě – odvolacím tvrzením povinné – stalo). Přitom je pravidlem, že soud vychází ze skutečností vyplývajících z obsahu spisu, v němž bylo vykonávané rozhodnutí vydáno. Z hlediska existence vykonatelného rozhodnutí je významnou okolností nejen to, zda rozhodnutí bylo řádně (a kdy) doručeno, nýbrž – je-li jím rozsudek, případně, jako v souzené věci, usnesení vykonatelné až od právní moci – zpravidla i to, zda (a kdy) proti němu bylo podáno odvolání (srov. §159, §160 odst. 1, §161 odst. 1, §167 odst. 2, §171 odst. 3, §206 odst. 1 o.s.ř.).
V daném případě měl exekuční odvolací soud při svém rozhodování (31. 1. 2006) z obsahu nalézacího spisu zjištěno, že krajský soud (obsazen týmž senátem) k odvolání povinné (jež musel považovat – a považoval – za včasné, jelikož je posoudil věcně, zatímco v opačném případě by je pro opožděnost odmítl) svým rozhodnutím z 30. 11. 2005 (dne 5. 12. 2005 písemně vyhotoveným a 27. 12. téhož roku vypraveným k doručení účastníkům) změnil tak, že povinnou zavázal k zaplacení náhrady nákladů řízení oprávněnému – oproti částce 7.425,- Kč stanovené okresním soudem – částkou 2.255,- Kč.
Z uvedeného je zřejmé, že včasným podáním odvolání se uplatnil jeho suspenzivní účinek, v důsledku něhož k exekuci navržené rozhodnutí nenabylo právní moci (§206 odst. 1 o.s.ř.), a tím ani vykonatelnosti (§171 odst. 3 o.s.ř.).
Přednesy, obsažené v bodech II. a III. dovolání, týkající se návrhu na zastavení exekuce podle §268 odst. 1 písm. b) a c) o.s.ř. nejsou pro řízení o jejím nařízení, jež je relativně samostatnou fází exekuce, relevantní, dovolací soud se jimi tedy při posuzování správnosti měnícího rozhodnutí, jímž byl návrh na nařízení exekuce zamítnut, zabývat nemohl.
S ohledem na výše uvedené lze uzavřít, že se oprávněnému prostřednictvím uplatněných dovolacích důvodů správnost napadeného rozhodnutí zpochybnit nepodařilo, Nejvyšší soud tedy, aniž nařídil jednání (§243a odst. 1 věta první o.s.ř.), dovolání jako nedůvodné podle §243b odst. 2 věty před středníkem o.s.ř. zamítl.
Protože dovolání bylo zamítnuto, vzniklo oprávněné podle ustanovení §142 odst. 1, §224 odst. 1 a §243b odst. 5 věty první o.s.ř. právo na náhradu účelně vynaložených nákladů dovolacího řízení; ty spočívají v částce 3.000,- Kč, představující odměnu za zastoupení advokátem (§1 odst. 1, §2 odst. 1, §3 odst. 1 bod 4., §10 odst. 3 a §12 odst. 1 písm. a/ bod 1. vyhlášky č. 484/2000 Sb.), sníženou dále o 50 % podle §18 odst. 1 vyhlášky na polovinu, tedy částku 1.500,- Kč, v částce 75,- Kč paušální náhrady podle §13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb, v rozhodném znění a částce 285,- Kč představující devatenáctiprocentní daň z přidané hodnoty .
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 29. března 2007
JUDr. Vladimír M i k u š e k , v. r.
předseda senátu