ECLI:CZ:NS:2007:20.ND.122.2007.1
sp. zn. 20 Nd 122/2007
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Vladimíra Mikuška a soudců JUDr. Pavla Krbka a JUDr. Miroslavy Jirmanové ve věci žalobkyně Č. V. a. s., proti žalované Č. S., a. s., zastoupené advokátem, o určení neplatnosti usnesení náhradní valné hromady, vedené u Krajského soudu v Hradci Králové pod sp. zn. 37 Cm 83/2006, o návrhu na přikázání věci z důvodu vhodnosti, takto:
Věc vedená u Krajského soudu v Hradci Králové pod sp. zn. 37 Cm 83/2006 se nepřikazuje k projednání a rozhodnutí Krajskému soudu v Brně.
Odůvodnění:
U Krajského soudu v Hradci Králové je vedeno řízení o určení neplatnosti usnesení náhradní valné hromady žalované.
Žalobkyně svým podáním z 8. 3. 2007 (č.l. 62) navrhla, aby projednávaná věc byla přikázána Krajskému soudu v Brně. Svůj návrh odůvodnila tím, že u Krajského soudu v Hradci Králové je „k žalobě společnosti P. G., s.r.o., proti žalované Č. S., a. s., vedeno další řízení o určení vlastnictví akcií, ve kterém má žalobkyně postavení vedlejšího účastníka na straně žalovaného“. Vhodnost přikázání věci jinému soudu dále podle žalobkyně „umocňuje skutečnost, že oba tyto spory rozhoduje stejný soudce“, takže je podle jejího názoru v zájmu objektivity řízení vhodné, aby o této věci rozhodoval jiný soud téhož stupně, a to zejména za stavu, kdy Krajský soud v Hradci Králové rozhodl jako soud rejstříkový ve věci zápisu osob, jež podle názoru žalobkyně byly neplatně zvoleny do orgánů žalovaného. Přikázání věci Krajskému soudu v Brně svědčí také to, že v obvodu toho soudu nemá sídlo žádný z účastníků.
Žalovaná s návrhem na delegaci zásadně nesouhlasí; podle jejího názoru samotnou skutečností, že u stejného soudu jsou vedena dvě řízení s týmiž účastníky, nemůže být dotčena objektivita rozhodování soudu ani konkrétního soudce, jenž má podle rozvrhu práce povinnost věc projednat a rozhodnout.
Podle §12 odst. 2 občanského soudního řádu ve znění pozdějších předpisů (dále též jen „ o.s.ř.“) věc může být přikázána jinému soudu téhož stupně také z důvodu vhodnosti.
Důvody vhodnosti podle citovaného ustanovení mohou být různé v závislosti na předmětu řízení, postavení účastníků i jiných okolnostech. Jde zejména o skutečnosti, z nichž lze dovodit, že jiným než příslušným soudem bude věc projednána rychleji a hospodárněji. K přikázání věci jinému než příslušnému soudu by však mělo docházet pouze výjimečně, a to ze závažných důvodů, neboť je uplatňováno jako výjimka z ústavně zaručené zásady, že nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci a že příslušnost soudu a soudce stanoví zákon (čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, publikované pod č. 2/1993 Sb., ve znění ústavního zákona č. 162/1998 Sb.). Důvody pro odnětí věci příslušnému soudu a její přikázání soudu jinému tedy musí být natolik významné, aby dostatečně odůvodňovaly průlom do výše citovaného ústavního principu.
V daném případě není ani jedna z namítnutých okolností způsobilá odůvodnit přikázání věci, neboť není žádného podkladu pro závěr, že by tak bylo dosaženo hospodárnějšího, rychlejšího či po skutkové stránce úplnějšího projednání věci než u soudu výlučně místně příslušného (§84 o.s.ř.), případně, že by zde byl jiný důvod k delegaci vhodné. Případnými pochybnostmi o „objektivitě řízení“ návrh na přikázání věci z důvodu vhodnosti (§12 odst. 2 o.s.ř.) odůvodnit nelze. Námitka, že Krajský soud v Hradci Králové není nestranný, může být (bude-li náležitě doložena) úspěšně uplatněna jedině postupem podle ustanovení §12 odst. 1 ve spojení s ustanovením §14 o.s.ř.
Nejvyšší soud proto rozhodl, jak uvedeno ve výroku tohoto usnesení.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 6. září 2007
JUDr. Vladimír M i k u š e k , v. r.
předseda senátu