ECLI:CZ:NS:2007:20.ND.126.2007.1
sp. zn. 20 Nd 126/2007
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Krbka a soudců JUDr. Miroslavy Jirmanové a JUDr. Vladimíra Mikuška ve věci žalobkyně Č. s., a. s., proti žalovaným 1) M. H., a 2) I. H., o 30.780,44 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Pelhřimově pod sp. zn. 5 C 51/2007, o návrhu druhé žalované na delegaci z důvodu vhodnosti, takto:
Věc vedená u Okresního soudu v Pelhřimově pod sp. zn. 5 C 51/2007 se nepřikazuje k projednání a rozhodnutí Okresnímu soudu ve Vyškově.
Odůvodnění:
U Okresního soudu v Pelhřimově je pod spisovou značkou 5 C 51/2007 vedeno řízení o žalobě Č. s., a. s., proti M. H. a I. H. o zaplacení 30.780,44 Kč s příslušenstvím.
Druhá žalovaná svým podáním ze dne 28. 3. 2007 navrhla, aby byla věc přikázána Okresnímu soudu ve Vyškově. Návrh odůvodnila tím, že v současné době přechodně bydlí v Bučovicích, sama se stará o dvě děti (M. H., nar. 7. 10. 2000, a F. H., nar. 26. 3. 2003), je ve špatné finanční situaci, takže náklady na cestu k procesnímu soudu jsou pro ni příliš vysoké.
Žalobkyně s přikázáním věci Okresnímu soudu ve Vyškově souhlasila. První žalovaný se k návrhu na delegaci vyjádřil negativně, poukázal na to, že nemá prostředky, aby se dostal do Vyškova.
Podle §12 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“), může být věc přikázána jinému soudu téhož stupně z důvodu vhodnosti.
Důvody vhodnosti podle citovaného ustanovení mohou být různé v závislosti na předmětu řízení, postavení účastníků i jiných okolnostech. Jde zejména o skutečnosti, z nichž lze dovodit, že jiným než příslušným soudem bude věc projednána rychleji a hospodárněji. K přikázání věci jinému než příslušnému soudu by však mělo docházet pouze výjimečně, a to ze závažných důvodů, neboť je uplatňováno jako výjimka z ústavně zaručené zásady, že nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci a že příslušnost soudu a soudce stanoví zákon (čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, publikované pod č. 2/1993 Sb., ve znění ústavního zákona č. 162/1998 Sb.). Důvody pro odnětí věci příslušnému soudu a její přikázání soudu jinému tedy musí být natolik významné, aby dostatečně odůvodňovaly průlom do výše citovaného ústavního principu. Zákon přitom výslovně zakotvuje právo účastníků vyjádřit se k důvodu delegace i k soudu, k němuž má být věc delegována, aby vhodnost takového postupu mohla být zvážena i z pohledu jejich poměrů; delegací totiž nesmí být navozen stav, který by se v poměrech některého z účastníků projevil zásadně nepříznivě.
Okolnosti, pro něž druhá žalovaná navrhla přikázání věci označenému soudu, neobstojí. Sociální situace žalované důvodem pro postup podle §12 odst. 2 o. s. ř. být nemůže, je-li k dispozici institut dožádání, a nic nebrání tomu, aby k projednávané věci byla vyslechnuta a s provedenými důkazy byla seznámena prostřednictvím dožádaného soudu (§39, §122 odst. 2 o. s. ř.).
Nejvyšší soud proto rozhodl, jak je uvedeno ve výroku tohoto usnesení (§12 odst. 3, věta první, o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 29. května 2007
JUDr. Pavel K r b e k , v. r.
předseda senátu