ECLI:CZ:NS:2007:20.ND.129.2007.1
sp. zn. 20 Nd 129/2007
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Krbka a soudců JUDr. Miroslavy Jirmanové a JUDr. Vladimíra Mikuška ve věci péče o nezletilé G. K., a K. K., zastoupené Městským úřadem města P. jako opatrovníkem, děti matky G. K., zastoupené advokátkou, a otce K. K., o úpravu styku a o výživné, vedené u Okresního soudu v Pelhřimově pod sp. zn. P 33/2003, o návrhu na delegaci, takto:
Věc vedená u Okresního soudu v Pelhřimově pod sp. zn. P 33/2003 se nepřikazuje k projednání a rozhodnutí Okresnímu soudu v Jihlavě.
Odůvodnění:
U Okresního soudu v Pelhřimově je vedeno řízení ve věci péče o nezletilé (o změně úpravy styku otce s nezletilými dětmi a o zvýšení výživného).
Otec K. K. podáním ze dne 22. 6. 2006 požádal o přikázání věci Okresnímu soudu v Jihlavě z důvodu „nesprávnosti a strannosti soudu v Pelhřimově a opatrovníka dětí s ohledem na to, že se vzájemně znají“.
Matka G. K. s návrhem na delegaci nesouhlasila; okresní soud v Pelhřimově je soudem výlučně příslušným, v jeho obvodu mají bydliště obě nezletilé děti, jakož i ona.
Opatrovník nezletilých dětí se k návrhu ve stanovené lhůtě nevyjádřil a vzhledem k poučení podle ustanovení §101 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu ve znění pozdějších předpisů (dále též jen „o. s. ř.“), se má zato, že proti delegaci nemá námitek.
Podle §12 odst. 2 o. s. ř. věc může být přikázána jinému soudu téhož stupně z důvodu vhodnosti.
Důvody vhodnosti podle citovaného ustanovení mohou být různé v závislosti na předmětu řízení, postavení účastníků i jiných okolnostech. Jde zejména o skutečnosti, z nichž lze dovodit, že jiným než příslušným soudem bude věc projednána rychleji a hospodárněji. K přikázání věci jinému než příslušnému soudu by však mělo docházet pouze výjimečně, a to ze závažných důvodů, neboť je uplatňováno jako výjimka z ústavně zaručené zásady, že nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci a že příslušnost soudu a soudce stanoví zákon (čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, publikované pod č. 2/1993 Sb., ve znění ústavního zákona č. 162/1998 Sb.). Důvody pro odnětí věci příslušnému soudu a její přikázání soudu jinému tedy musí být natolik významné, aby dostatečně odůvodňovaly průlom do výše citovaného ústavního principu.
V daném případě ani jedna z otcem uvedených okolností není způsobilou odůvodnit přikázání věci, neboť není žádného podkladu pro závěr, že by tak bylo dosaženo hospodárnějšího, rychlejšího či po skutkové stránce spolehlivějšího a důkladnějšího projednání věci než u soudu výlučně místně příslušného (§88 písm. c/ o. s. ř.). Námitka, že Okresní soud v Pelhřimově není nestranný, je pro posouzení důvodů přikázání bezvýznamná (ostatně Krajský soud v Českých Budějovicích - pobočka v Táboře usnesením ze dne 26. 7. 2006, č. j. 15 Nc 33/2006-346, rozhodl o námitce podjatosti soudkyně projednávající věc tak, že není vyloučena). Případné pochybnosti o správnosti dřívějšího rozhodování soudce nelze řešit postupem podle §12 odst. 2 o. s. ř.
Nejvyšší soud proto rozhodl, jak je uvedeno ve výroku tohoto usnesení (§12 odst. 3, věta první, o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 29. května 2007
JUDr. Pavel K r b e k , v. r.
předseda senátu