ECLI:CZ:NS:2007:21.CDO.1017.2006.1
sp. zn. 21 Cdo 1017/2006
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl ve věci dědictví po M. H., zemřelé dne, za účasti 1) J. H., zastoupeného advokátkou, a 2) I. H., zastoupeného advokátem, vedené u Okresního soudu ve Vsetíně – pobočky ve Valašském Meziříčí pod sp. zn. 2 D 421/96, o dovolání I. H. proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 30. prosince 2005, č. j. 10 Co 1371/2005-269, takto:
Dovolání se odmítá.
Odůvodnění:
Řízení o dědictví po M. H., zemřelé dne (dále též jen „zůstavitelka“), bylo zahájeno usnesením Okresního soudu ve Vsetíně – pobočkou ve Valašském Meziříčí ze dne 10.6.1996, č.j. 2 D 421/96-2. Provedením úkonů v řízení o dědictví po zůstavitelce byla pověřena Mgr. E. V., notářka (§38 o.s.ř.).
Okresní soud ve Vsetíně – pobočka ve Valašském Meziříčí usnesením ze dne 15.3.1999, č.j. 2 D 421/96-52, rozhodl, že „se potvrzuje nabytí dědictví po zůstavitelce ve smyslu ust. §483 obč. zákoníku takto: Veškerý majetek v dědictví zjištěný, tj.: 1. hotovost ve výši 5.000,- Kč; 2. jednu polovinu rodinného domu č. 50 na pozemku st. 286 v R. p. R., se stejným podílem na stodole, zděné kůlně, venkovních úpravách (oplocení, vodovodní přípojce, kanalizační přípojce a na plotových vratech a vrátkách) s jednou polovinou pozemku st. 286 zast. plocha, st. 284/2 zast. plocha – dvůr, st. 284/4 zast. plocha – dvůr, zapsanými v katastru nemovitostí u Katastrálního úřadu V., pracoviště V. M. na LV č. 2117 kat. území a obec R. p. R. v hodnotě 369.410,- Kč; 3. pozemek pč. 149/2 zahrada z LV č. 2118 kat. území a obec R. p. R. v ceně 13.941,- Kč; 4. pozemek pč. 783/4 les včetně lesního porostu z LV č. 3454 kat. území a obec R. p. R. v hodnotě 31.967,- Kč; 5. jednu polovinu pozemků pč. 783/5, 783/6 vesměs ost. plocha, 795 ost. plocha-orná, 806/4, 806/5 vesměs ost. plocha, 809 louka, 3598 ost. plocha-ost. komunikace, s jednou polovinou parcel ve zjednodušené evidenci původ pozemkový katastr pč. 794/2, 807, 819/1, 819/4 a jednu polovinu pozemku pč. 805 les a parcely ve zjednodušené evidenci původ pozemkový katastr 787/3 les včetně lesního porostu z LV č. 2743 kat. území a obec R. p. R. v ceně 214.995,- Kč; 6. polovinu vkladu na vkladní knížce Č. s., a.s., m.p. v R. p. R. č. na jméno H. M. s vkladem 39.239,55 Kč a s úrokem ve výši 87,- Kč ; 7. polovinu vkladu na vkladní knížce Č. s., a.s. m.p. v R. p. R. č. s názvem H. J. s vkladem 76.575,35 Kč, s úrokem ve výši 187,15 Kč, převezmou rovným dílem poz. syn J. H., a poz. syn I. H., s tím, že rovným dílem uhradí: zbytek nákladů pohřbu ve výši 7.995,- Kč, pohledávku Finančního úřadu v R. p. R. ve výši 2.399,- Kč jako nedoplatek na dani z nemovitosti ve výši 36,- Kč, nedoplatek na dani z převodu nemovitosti ve věci kupní smlouvy ze dne 8.12.1995 ve výši 110,- Kč a nedoplatek na dani z převodu nemovitosti ve věci smlouvy o vypořádání podílového spoluvlastnictví k nemovitostem ve výši 2.253,- Kč“; „přiznal“ Mgr. E. V. „odměnu notáře jako soudního komisaře částkou 7.760,- Kč, hotové výdaje – poštovné částkou 186,80 Kč, celkem náklady řízení o dědictví 7.946,- Kč“; rozhodl, že „se ukládá povinnost k úhradě vyčíslených nákladů řízení o dědictví: a) poz. synu J. H. částkou 3.973,40 Kč a b) poz. synu I. H. částkou 3.973,40 Kč k rukám notáře“. Vycházel ze závěru, že „zůstavitelka závěť nezanechala“; že „ke dni úmrtí přicházeli v úvahu jako dědici ze zákona manžel J. H. a synové I. H. a J. H., každý s nárokem na jednu třetinu dědictví“; že „zákonní dědici dědictví neodmítli“; že „před právoplatným ukončením dědického řízení po M. H. dne zemřel manžel zůstavitelky J. H.“; že „do jeho dědického podílu vstoupili rovným dílem jeho právní nástupci synové J. H. a I. H.“; že „obecná cena majetku zůstavitele byla určena usnesením Okresního soudu Vsetín, pobočka Valašské Meziříčí, ze dne 15.12.1998, které dne 23.1.1999 nabylo právní moci“; že „mezi zákonnými dědici nedošlo k dohodě o vypořádání majetku a dluhů zůstavitelky“.
K odvolání I. H. Krajský soud v Ostravě usnesením ze dne 30.6.1999, č.j. 14 Co 129/99-75, usnesení soudu prvního stupně zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Vycházel ze závěru, že „I. H. vznesl námitku zápočtu darů na dědický podíl pozůst. syna J. H. s tím, že tento v roce 1990 a 1991 obdržel darem nemovitosti, tedy majetek, jenž není obvyklým darem“; že „okresní soud se námitkou zápočtů darů nezabýval“; že „darování nemovitostí lze nepochybně hodnotit jako dar nikoliv obvyklý“; že „k ceně těchto nemovitostí bude třeba přihlédnout“. Soudu prvního stupně uložil, aby se „vypořádal s námitkou odvolatele, jenž upozorňuje na rozdíl v cenách darovaných nemovitostí ke dni daru a ke dni smrti zůstavitelky, to je ke dni“ a aby si „opatřil podklad pro zjištění tvrzeného cenového rozdílu a připustil tak důkaz znalcem z oboru ekonomiky - cen a odhadů nemovitostí, jenž by zjistil cenu darovaných nemovitostí ke dni smrti zůstavitelky“.
Okresní soud ve Vsetíně – pobočka ve Valašském Meziříčí usnesením ze dne 13.8.2004, č.j. 2 D 421/96-228, rozhodl, že „se potvrzuje nabytí dědictví zákonným dědicům ve smyslu ustanovení §483 obč. zákoníku takto: Veškerý majetek v dědictví zjištěný, to je: 1) polovinu zůstatku na vkladní knížce číslo s názvem H. J., která je vedena u Č. s., a.s., místní pobočky v R. p. R., ve výši 76.575,35 Kč s úrokem ve výši 187,15 Kč; 2) polovinu zůstatku na vkladní knížce číslo s názvem H. M., která je vedena u téhož peněžního ústavu, ve výši 39.239,55 Kč s úrokem ve výši 87,- Kč; 3) hotovost ve výši 5.000,- Kč; 4) jednu polovinu rodinného domu čp. 50 na pozemku st. 286 v R. p. R. se stejným podílem na stodole, zděné kůlně, venkovních úpravách (oplocení, vodovodní přípojce, kanalizační přípojce a na plotových vratech a vrátkách) a jednu polovinu pozemků st. 286 zastavěná plocha - nádvoří, st. 284/2 zastavěná plocha – společný dvůr, které jsou zapsány v katastru nemovitostí u Katastrálního úřadu pro Z. k., katastrální pracoviště V. M. na listu vlastnictví číslo pro katastrální území a obec R. p. R. a pozemky st. 284/4 zastavěná plocha a nádvoří – společný dvůr a pč. 149/2 zahrada, které jsou zapsány v katastru nemovitostí u téhož kat. úřadu na listu vlastnictví č. pro katastrální území a obec R. p. R., vše v hodnotě 383.351,- Kč; 5) pozemek pč. 783/4 les včetně lesního porostu, který je zapsán v katastru nemovitostí u Katastrálního úřadu pro Z. k., katastrální pracoviště V. M. na listu vlastnictví číslo pro katastrální území a obec R. p. R. v hodnotě 31.967,- Kč; 6) jednu polovinu pozemků 738/30 orná půda, pč. 783/5 ostatní plocha – dobývací prostor, pč. 783/6 ostatní plocha – ostatní komunikace, pč. 795 ostatní plocha – manipulační plocha, pč. 805 lesní pozemek, pč. 806/4, pč. 806/5 vesměs ostatní plocha - neplodná, pč. 809 trvalý travní porost, pč. 819/1 orná půda, pč. 3598 ostatní plocha - ostatní komunikace, které jsou zapsány v katastru nemovitostí u Katastrální úřadu pro Z. k., katastrální pracoviště V. M. na listu vlastnictví číslo pro katastrální území a obec R. p. R. v hodnotě 214.995,- Kč; převezmou v podílu: 48/100 poz. manžel J. H., který zemřel; 12/100 poz. syn J. H., a 40/100 poz. syn I. H., kteří ve stejném poměru uhradí dluhy zůstavitelky, to je: náklady pohřbu ve výši 7.995,- Kč a pohledávku Finančního úřadu v R. p. R. ve výši 2.399,- Kč, kterou tvoří nedoplatek na dani z nemovitosti za rok 1996 ve výši 36,- Kč, nedoplatek na dani z převodu nemovitosti z kupní smlouvy ze dne 8.12.1995 ve výši 110,- Kč a nedoplatek na dani z převodu nemovitosti ve věci smlouvy o vypořádání podílového spoluvlastnictví ze dne 6.5.1996 ve výši 2.253,- Kč“; „přiznal“ Mgr. E. V. „odměnu notáře jako soudního komisaře částkou 7.770,- Kč, hotové výdaje částkou 775,60 Kč, z toho 19% DPH 1.623,66 Kč, tedy náklady řízení o dědictví celkem (po zaokrouhlení) 10.169,50 Kč“; rozhodl, že „se ukládá povinnost k úhradě vyčíslených nákladů řízení o dědictví: a) právním nástupcům poz. manžela J. H. – J. H. a I. H. částkou 4.925,- Kč společně a nerozdílně, b) poz. synu J. H. částkou 1.194,- Kč a c) poz. synu I. H. částkou 4.050,50 Kč, k rukám notáře“; rozhodl, že „se ukládá dědicům povinnost uhradit České republice – Okresnímu soudu ve Vsetíně, náklady řízení ve výši 6.972,- Kč, takto: a) právním nástupcům poz. manžela J. H. – J. H. a I. H. částkou 2.658,- Kč společně a nerozdílně, b) poz. synu J. H. částkou 2.657,- Kč a c) poz. synu I. H. částkou 1.657,- Kč“. Vycházel ze závěru, že „obecná cena majetku zemřelé byla určena částkou 751.402,05 Kč, výše jejich dluhů částkou 10.394,- Kč a čistá hodnota dědictví byla určena částkou 741.008,05 Kč“; že „darovací smlouvou z 27.9.1991, registrovanou bývalým Státním notářstvím ve V., pracoviště V. M. dne 30.10.1991 pod č.j., darovala M. H. svému synu J. H. jednu polovinu pozemku pč. 284/3 s hospodářskou budovou a zpevněnými plochami, nyní zapsané v katastru nemovitostí u Katastrálního úřadu pro Z. k., katastrální pracoviště V. M. na listu vlastnictví číslo pro katastrální území a obec R. p. R.“; že „darovací smlouvou z 20.2.1990 …darovala M. H. svému synu J. H. pozemky z LV č. 467 pro katastrální území T., obec R. p. R., a to pč. 469 orná půda, pč. 465/2 orná půda, pč. 465/7 louka a dále spoluvlastnický podíl ve výši 4/5 pozemku pč. 465/8 orná půda, zapsaný v katastru nemovitostí na LV č. 484 pro katastrální území T., obec R. p. R.“; že „část těchto nemovitostí J. H. odprodal, a to po přečíslování pozemek pč. 1204 louka v katastrálním území T., v obci R. p. R. za cenu 80.000,- Kč (kupní smlouva ze dne 21.3.1994, vklad práva povolen rozhodnutím Katastrálního úřadu ve V., pracoviště V. M. pod č.j., právní účinky vkladu práva vznikly dnem 5.4.1994)“ a že dále „odprodal část pč. 284/6 v katastrálním území a obci R. p. R. za cenu 11.570,- Kč (kupní smlouva ze dne 1.9.1998, vklad práva povolen rozhodnutím téhož katastrálního úřadu pod čj.“; že „dar těchto pozemků a kupní ceny se započítávají na dědický podíl J. H.“; že „při započtení je třeba vycházet z ceny darování věci v době, kdy byl dar poskytnut“; že však „v zájmu dosažení přibližné majetkové hodnoty mezi spoludědici by se mělo přihlížet i k dalším okolnostem, například k značně rozdílným cenám předmětu daru v době, kdy byl dědici poskytnut a v době smrti zůstavitele“, a že proto „určil pro potřeby zápočtu hodnotu hospodářské budovy částkou ve výši poloviny, tj. 138.665,- Kč“; že „darovací smlouvou ze dne 7.9.1988 … darovala M. H. svému synu I. H. a snaše A. H. pozemek pč. 1203/2 zahrada, který je zapsaný v katastru nemovitostí u Katastrálního úřadu ve V., pracoviště V. M. na listu vlastnictví číslo pro katastrální území T., obec R. p. R.“; že „na dědický podíl I. H. se toto darování započítává hodnotou poloviny ocenění provedeném znalcem ze dne 6.8.2003 a to částkou 64.600,- Kč“; že „při provedení zápočtu se k ceně majetku zůstavitelky, který je určen částkou 751.402,05 Kč připočte cena daru, a to u poz. syna I. H. částkou 64.600,- Kč a u poz. syna J. H. částkou 275.679,- Kč (polovina hodnoty pozemku z LV č. 3015 k.ú. R. p. R. v hodnotě 29.733,- Kč, podíl 4/5 na pozemku z LV č. 484 k.ú. T. v hodnotě 7.392,- Kč, pozemky zapsané na LV č. 467 k.ú. T. v hodnotě 6.650,- Kč, hospodářská budova v hodnotě poloviny 138.665,- Kč, venkovní úpravy v hodnotě poloviny 1.669,- Kč a finanční částka za odprodané pozemky ve výši 91.570,- Kč)“; že „z takto zjištěné celkové částky (po připočtení darů) 1.091.681,05 Kč mají dědicové, a to poz. manžel J. H., poz. syn J. H. a poz. syn I. H. každý nárok na jednu třetinu dědictví, každý v hodnotě 363.893,68 Kč“; že však „od této částky je třeba u I. H. odečíst cenu daru ve výši 64.600,- Kč a u J. H. je třeba odečíst cenu daru ve výši 275.679,- Kč“; že „při započtení vycházel z ceny darované věci v době úmrtí zůstavitelky a z finančního prospěchu, který syn J. H. získal za odprodej části darovaných pozemků“.
K odvolání I. H. Krajský soud v Ostravě usnesením ze dne 22.4.2005, č.j. 10 Co 1236/2004-249, usnesení Okresního soudu ve Vsetíně - pobočky ve Valašském Meziříčí ze dne 13.8.2004, č.j. 2 D 421/96-228, zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Na rozdíl od závěrů krajského soudu, které byly vyjádřeny v usnesení ze dne 30.6.1999, č.j. 14 Co 129/99-75, dospěl k závěru, že „je nutno vycházet z ceny daru v době darování, nikoliv ke dni smrti zůstavitelky“; že „v roce 1988, kdy došlo k darování synu I. H., a v roce 1991, kdy došlo k darování synu J. H. podle smlouvy ze dne 27.9.1991 platilo pro nabývání vlastnického práva ust. §133 o.z. v tehdy platném znění“; že „podle tohoto ustanovení se vlastnictví nabývalo mimo jiné i darem“; že „podle §134 odst. 2 o.z. vlastnictví k nemovité věci přecházelo registrací smlouvy (u smlouvy z roku 1988 i smlouvy z roku 1991)“; že „pokud jde o smlouvu z roku 1994, pak podle §133 odst. 2 o. z., v tehdy platném znění, převáděla-li se nemovitá věc na základě smlouvy, nabývalo se vlastnictví vkladem do katastru nemovitostí podle zvláštních předpisů, pokud zvláštní zákon nestanovil jinak“; že „účinky a důsledky darování, tj. přechod vlastnictví k darovanému majetku na obdarovaného, a s tím spojený přechod všech práv vlastníka, nelze spojovat s datem úmrtí dárce“; že „k obsahu vlastnického práva patří i právo na užitky a přírůstky věci“; že, „dojde-li po obdarování ke zhodnocení darované věci, jde již o zhodnocování věci ve vlastnictví obdarovaného, které nemůže zakládat žádná práva dárcových dědiců a jde ku prospěchu vlastníka“; že „znehodnocení věci nebo její zánik, případně její prodej, jde opět k tíži vlastníka, tj. obdarovaného“; že „stejný závěr platí i pro situaci, kdy po změně vlastnictví se změnily cenové předpisy tak, že cena nemovitostí vzrostla, nebo v opačném případě se snížila“; že „za hodnotu daru nelze považovat hodnotu toho, co obdarovaný nabyl, přepočteno ke dni úmrtí zůstavitele, neboť ke dni úmrtí obdarovaný nic darem od zůstavitele nenabývá a ani nabývat nemůže“; že „dar nabyl obdarovaný za života zůstavitele a cenou daru bude jen ta cena, kterou měl dar v době tohoto nabytí, tj. ke dni přechodu vlastnictví na obdarovaného“; že „je nesporné, ke kterému datu jednotliví synové nabyli darem uvedené nemovitosti“; že „nelze na dědický podíl započítávat částky, jak vyplývají ze znaleckých posudků obou znalců, i když reálně došlo jen v souvislosti s cenovými předpisy a poptávkou po nemovitostech k nárůstu jejich ceny“; že „právní úkony zůstavitelky, na základě kterých darovala své nemovitosti oběma pozůstalým synům, nelze považovat za nic jiného než za dar nemovitostí a vycházet z ceny tohoto daru v době darování“.
Okresní soud ve Vsetíně – pobočka ve Valašském Meziříčí usnesením ze dne 19.9.2005, č.j. 2 D 421/96-257, rozhodl, že „se potvrzuje nabytí dědictví zákonným dědicům ve smyslu ustanovení §483 obč. zákoníku takto: Veškerý majetek v dědictví zjištěný, to je: 1) polovinu zůstatku na vkladní knížce číslo s názvem H. J., která je vedena u Č. s., a.s., místní pobočky v R. p. R., ve výši 76.575,35 Kč s úrokem ve výši 187,15 Kč; 2) polovinu zůstatku na vkladní knížce číslo s názvem H. M., která je vedena u téhož peněžního ústavu, ve výši 39.239,55 Kč s úrokem ve výši 87,- Kč; 3) hotovost ve výši 5.000,- Kč; 4) jednu polovinu rodinného domu čp. 50 na pozemku st. 286 v R. p. R. se stejným podílem na stodole, zděné kůlně, venkovních úpravách (oplocení, vodovodní přípojce, kanalizační přípojce a na plotových vratech a vrátkách) a jednu polovinu pozemků st. 286 zastavěná plocha - nádvoří, st. 284/2 zastavěná plocha – společný dvůr, které jsou zapsány v katastru nemovitostí u Katastrálního úřadu pro Z. k., katastrální pracoviště V. M. na listu vlastnictví číslo pro katastrální území a obec R. p. R. a pozemky st. 284/4 zastavěná plocha a nádvoří – společný dvůr a pč. 149/2 zahrada, které jsou zapsány v katastru nemovitostí u téhož kat. úřadu na listu vlastnictví č. pro katastrální území a obec R. p. R., vše v hodnotě 383.351,- Kč; 5) pozemek pč. 783/4 les včetně lesního porostu, který je zapsán v katastru nemovitostí u Katastrálního úřadu pro Z. k., katastrální pracoviště V. M. na listu vlastnictví číslo pro katastrální území a obec R. p. R. v hodnotě 31.967,- Kč; 6) jednu polovinu pozemků 738/30 orná půda, pč. 783/5 ostatní plocha – dobývací prostor, pč. 783/6 ostatní plocha – ostatní komunikace, pč. 795 ostatní plocha – manipulační plocha, pč. 805 lesní pozemek, pč. 806/4, pč. 806/5 vesměs ostatní plocha - neplodná, pč. 809 trvalý travní porost, pč. 819/1 orná půda, pč. 3598 ostatní plocha - ostatní komunikace, které jsou zapsány v katastru nemovitostí u Katastrální úřadu pro Z. k., katastrální pracoviště V. M. na listu vlastnictví číslo pro katastrální území a obec R. p. R. v hodnotě 214.995,- Kč; převezmou v podílu: 34,26% poz. manžel J. H., který zemřel; 31,5% poz. syn J. H., a 34,24% poz. syn I. H., kteří ve stejném poměru uhradí dluhy zůstavitelky, to je: náklady pohřbu ve výši 7.995,- Kč a pohledávku Finančního úřadu v R. p. R. ve výši 2.399,- Kč, kterou tvoří nedoplatek na dani z nemovitosti za rok 1996 ve výši 36,- Kč, nedoplatek na dani z převodu nemovitosti z kupní smlouvy ze dne 8.12.1995 ve výši 110,- Kč a nedoplatek na dani z převodu nemovitosti ve věci smlouvy o vypořádání podílového spoluvlastnictví ze dne 6.5.1996 ve výši 2.253,- Kč“; „přiznal“ Mgr. E. V. „odměnu notáře jako soudního komisaře částkou 7.770,- Kč, hotové výdaje částkou 775,60 Kč, z toho 19% DPH 1.623,66 Kč, tedy náklady řízení o dědictví celkem (po zaokrouhlení) 10.169,50 Kč“; rozhodl, že „se ukládá povinnost k úhradě vyčíslených nákladů řízení o dědictví: a) právním nástupcům poz. manžela J. H. – J. H. a I. H. částkou 3.484,- Kč společně a nerozdílně, b) poz. synu J. H. částkou 3.203,50 Kč a c) poz. synu I. H. částkou 3.482,- Kč, k rukám notáře“; rozhodl, že „se ukládá dědicům povinnost uhradit České republice – Okresnímu soudu ve Vsetíně, náklady řízení ve výši 6.972,- Kč, takto: a) právním nástupcům poz. manžela J. H. – J. H. a I. H. částkou 2.658,- Kč společně a nerozdílně, b) poz. synu J. H. částkou 2.657,- Kč a c) poz. synu I. H. částkou 1.657,- Kč“. Dospěl k závěru, že „při provádění zápočtu se k ceně majetku zůstavitelky, který je určen částkou 751.402,05 Kč připočte cena daru, a to u pozůstalého syna I. H. částkou 181,50 Kč a u pozůstalého syna J. H. částkou 20.787,30 Kč“; že „z takto zjištěné celkové částky 772.370,85 Kč (po připočtení darů) mají dědicové, a to pozůstalý manžel J. H., pozůstalý syn J. H. a pozůstalý syn I. H. každý nárok na jednu třetinu dědictví, každý v hodnotě 257.456,95 Kč“; že „od této částky je třeba u pozůstalého syna I. H. odečíst hodnotu daru ve výši 181,50 Kč a u pozůstalého syna J. H. je třeba odečíst hodnotu daru ve výši 20.787,30 Kč“; že „při započtení vycházel z ceny darované věci v době darování“.
K odvolání I. H. Krajský soud v Ostravě usnesením ze dne 30.12.2005, č.j. 10 Co 1371/2005-269, usnesení Okresního soudu ve Vsetíně - pobočky ve Valašském Meziříčí ze dne 19.9.2005, č.j. 2 D 421/96-257, potvrdil a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení. Vycházel ze závěru, že „darovací smlouvou ze dne 27.9.1991, která byla registrována bývalým Státním notářstvím ve V. – pracoviště V. M. dne 30.10.1991, pod č.j., darovala M. H. svému synu J. H. ½ pozemku p.č. 284/3 s hospodářskou budovou a zpevněnými plochami, nyní zapsaných v katastru nemovitostí u Katastrálního úřadu pro Z. k., katastrální pracoviště V. M., na LV č. 3015 pro k.ú. a obec R. p. R.“; že „cena tohoto daru činila 22.122,- Kč“; že „darovací smlouvou ze dne 20.2.1990, která byla sepsána formou notářského zápisu na bývalém Státním notářství ve V. – pracoviště V. M. pod č.j. a která byla registrována dne 4.5.1990, darovala M. H. svému synu J. pozemky na LV č. 467 pro k.ú. T., obec R. p. R. a to p.č. 469 orná půda, p.č. 465/7 – louka a dále spoluvlastnický podíl ve výši 4/5 pozemku p.č. 465/8 – orná půda zapsaný v katastru nemovitostí na LV č. 484 pro k.ú. T., obec R. p. R.“; že „hodnota darovaných nemovitostí činila 665,30 Kčs“; že „část těchto nemovitostí syn J. odprodal, a to po přečíslování pozemek p.č. 1204 – louka v k.ú. T. za cenu 80.000,- Kč (kupní smlouva ze dne 21.3.1994) a p.č. 284/6 v k.ú. a obci R. p. R. za cenu 11.750,- Kč (kupní smlouva ze dne 1.9.1998)“; že „darovací smlouvou ze dne 7.9.1988, která byla registrována bývalým Státním notářstvím ve V. – pracoviště V. M., pod č.j. darovala M. H. svému synu I. H. a snaše A. H. pozemek tehdy označený p.č. 468/2 – orná půda, který byl zapsán v katastru nemovitostí na LV č. 467 pro k.ú. T. obec R. p. R.“; že „hodnota tohoto daru činila podle darovací smlouvy částku 363,- Kč, přičemž každému z obdarovaných byla darována jedna ideální polovina označeného pozemku“; že „účinky a důsledky darování, tj. přechod vlastnictví k darovanému majetku na obdarovaného, a s tím spojený přechod všech práv vlastníka, nelze spojovat s datem úmrtí dárce“; že „k obsahu vlastnického práva patří i právo na užitky a přírůstky věci“; že „dojde-li po obdarování ke zhodnocení darované věci, jde již o zhodnocování věci ve vlastnictví obdarovaného, které nemůže zakládat žádná práva dárcových dědiců a jde jen ku prospěchu vlastníka“; že „znehodnocení věci nebo její zánik, případně její prodej, jde opět k tíži vlastníka, tj. obdarovaného“; že „stejný závěr platí i pro situaci, kdy po změně vlastnictví se změnily cenové předpisy tak, že cena nemovitostí vzrostla, nebo v opačném případě se snížila“; že „za hodnotu daru nelze považovat hodnotu toho, co obdarovaný nabyl, přepočteno ke dni úmrtí zůstavitele, neboť ke dni úmrtí obdarovaný nic darem od zůstavitele nenabývá a ani nabývat nemůže“; že „dar nabyl obdarovaný za života zůstavitele a cenou daru bude jen ta cena, kterou měl dar v době tohoto nabytí, tj. ke dni přechodu vlastnictví na obdarovaného“; že „je nesporné, ke kterému datu byli jednotliví synové zůstavitelkou obdarováni“; že „nelze proto na dědický podíl započítávat částky, jak vyplývají ze znaleckých posudků obou znalců, i když reálně došlo jen v souvislosti s cenovými předpisy a poptávkou po nemovitostech k nárůstu jejich ceny“; že „řízení o dědictví je v o.s.ř. i v občanském zákoníku upraveno ve speciálních ustanoveních, stejně jako způsob vypořádání SJM v o.z.“; že „způsob vypořádání dědiců v řízení o dědictví není možno srovnávat do všech důsledků s vypořádáním SJM v případě jeho zrušení“; že „vůle zůstavitelky darovat věc má zásadní význam z hlediska posouzení okamžiku darování i ceny darované věci“; že „platnost darovacích smluv nebyla nijak zpochybněna“; že „obdarovaní synové uvedené dary přijali v rozsahu a hodnotě, jak bylo v darovacích smlouvách vymezeno“; že „není možné provádět ocenění tak, jak odvolatel namítal, protože právní úkon zůstavitelky byl takový, jak vyplývá z darovacích smluv a ne jiný“; že „není důvod, aby byla opětovně přezkoumána znaleckým ústavem hodnota darů“; že „postačí vyjít z údajů, jak jsou uvedeny v darovacích smlouvách, když darovací smlouvy byly řádně v rámci řízení před státním notářstvím přezkoumány a smlouvy byly následně registrovány“; že „pokud smlouva mezi dárkyní a obdarovanými vznikla na základě shodné vůle obou stran dnem uzavření, je nerozhodné, že k její registraci došlo následně (viz. ust §44 o.z. ve znění platném ke dni uzavření jednotlivých darovacích smluv)“; že „pro účely započtení daru podle ust. §484 o. z. je třeba vycházet z ceny ke dni darování – tedy vlastního uzavření darovací smlouvy, nikoliv ke dni její registrace“.
Proti tomuto usnesení odvolacího soudu podal I. H. dovolání. Namítá, že rozhodnutí odvolacího soudu „má po právní stránce zásadní význam, neboť řeší otázku, zda dar zůstavitele pozůstalým dědicům má být podle §484 občanského zákoníku započten na dědický podíl: a) v ceně, kterou měl ke dni darování, nebo b) v ceně, kterou měl ke dni smrti zůstavitele, nebo c) v ceně, kterou měl v době, kdy se provádí započtení, takže by bylo třeba vycházet ze stavu věci ke dni darování, ale z cen odpovídajících v době, kdy se provádí započtení na dědický podíl“; že „rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci“ a že „řízení je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci“; že „pokud mezi různými odvolacími senáty téhož krajského soudu, v daném případě Krajského soudu v Ostravě, jsou na stejnou věc odlišné právní názory, musí být tato věc řešena Nejvyšším soudem České republiky“; že „existuje další možnost, v jaké ceně má být dar pozůstalým dědicům, kteří jsou dosud jeho vlastníky, započten na jejich dědický podíl, a tou je cena darované věci v době, kdy se provádí započtení“; že „by bylo třeba vycházet ze stavu věci ke dni darování, ale z cen odpovídajících … cenám platným v době, kdy se provádí započtení na dědický podíl“; že „tímto způsobem se například určovala a určuje cena nemovitostí při vypořádání bezpodílového spoluvlastnictví manželů, resp. společného jmění manželů, pokud jsou tito bývalí manželé dosud jejich vlastníky“; že „zájem na zachování přibližné majetkové rovnosti mezi účastníky řízení, braný na zřetel jako rozhodující kritérium v rámci spravedlivého řešení věci, není úkazem až tak neobvyklým“; že „způsob vypořádání dědiců v řízení o dědictví je srovnatelný se způsobem vypořádání společného jmění manželů, resp. se způsobem vypořádání podílového spoluvlastnictví“; že „srovnávacím kritériem je zda právě zájem na spravedlivém uspořádání věci, který došel svého naplnění tím, že byl vtělen (inkorporován) do obsahu ustanovení §484 občanského zákoníku o započtení na dědický podíl“; že „právní názor vyslovený v usnesení krajského soudu ze dne 30.6.1999 se jeví jako mnohem správnější a spravedlivější, než kontrární právní názor vyslovený v usnesení téhož krajského soudu ze dne 30.12.2005“, neboť „nebýt samotného aktu darování ze strany zůstavitelky, těžko by bylo možno hovořit o majetkové nerovnosti mezi dědici, nehledě k tomu, že zhodnocování či znehodnocování darovaných věcí téhož druhu, stáří a polohy postihuje všechny tyto věci stejnou měrou, nezávisle na tom, kterému z dědiců byly darovány“; že „se odvolací soud nezabýval tím, že dluh zůstavitelky, odpovídající pohledávce Finančního úřadu v R. p. R., kterou tvořil nedoplatek na dani z převodu nemovitostí ve výši 2.253,- Kč, byl již dne 25.9.1998 dovolatelem v celém rozsahu zaplacen“; že „soud prvního stupně ani odvolací soud úplně nezjistily skutkový stav věci“; že „neprovedly důkazy potřebné k prokázání rozhodných skutečností“; že „oba soudy dospěly na základě provedených důkazů k nesprávným skutkovým zjištěním“; že „jsou tu další skutečnosti a jiné důkazy, ke kterým soud prvního stupně vůbec nepřihlédl“; že „usnesením Krajského soudu v Ostravě ze dne 22.4.2005, č.j. 10 Co 1236/2004-249, bylo okresnímu soudu uloženo, aby zjistil cenu darů oběma synům ke dni darování…“; že však „okresní soud ceny darů vůbec nezjišťoval“; že „nemovitosti nebyly k datu uzavření ani k datu registrace darovacích smluv znalecky oceňovány“; že „je nezbytné, aby ceny darů J. H. ke dni darování podle tehdy platné a účinné vyhlášky – mají-li být vůbec zjišťovány – byly zjištěny znaleckým posudkem vědeckého ústavu specializovaného na znaleckou činnost v oboru ekonomika – ceny a odhady nemovitostí“. Navrhuje, aby Nejvyšší soud zrušil usnesení soudů obou stupňů a aby věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Vzhledem k tomu, že pro postup soudu prvního i druhého stupně v řízení o dědictví je určující okamžik smrti zůstavitelky (srov. Část dvanáctou, Hlavu I, bod 12. a 15. zákona č. 30/2000 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, dále jen „zákon č. 30/2000 Sb.“) a zůstavitelka M. H. zemřela dne, tedy před 31.12.2000, je třeba dovolání v posuzovaném případě i v současné době projednat a rozhodnout (srov. Část dvanáctou, Hlavu I, bod 17. zákona č. 30/2000 Sb.) podle „dosavadních právních předpisů“, tj. podle Občanského soudního řádu ve znění účinném do 31.12.2000 (dále jen „o.s.ř.“).
Po zjištění, že dovolání proti pravomocnému usnesení odvolacího soudu bylo podáno ve lhůtě uvedené v ustanovení §240 odst. 1 o.s.ř., Nejvyšší soud České republiky projednal věc bez jednání (§243a odst. 1 věta první o.s.ř.) a po přezkoumání ve smyslu ustanovení §242 o.s.ř. dospěl k závěru, že dovolání směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný.
Dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští (§236 odst. 1 o.s.ř.).
Dovolání je přípustné proti rozhodnutí odvolacího soudu, jestliže trpí vadami uvedenými v ustanovení §237 odst. 1 o.s.ř.
Podle ustanovení §238a odst. 1 o.s.ř. dovolání je též přípustné proti usnesení odvolacího soudu, jímž bylo
a) změněno usnesení soudu prvního stupně; to neplatí, jde-li o usnesení o nákladech řízení, o příslušnosti, o předběžném opatření, o přerušení řízení, o pořádkové pokutě, o znalečném, o tlumočném, o soudním poplatku, o osvobození od soudních poplatků, o ustanovení zástupce účastníku nebo jeho odvolání, o nepřipuštění zastoupení, o odměně notáře za prováděné úkony soudního komisaře a jeho hotových výdajích, o odměně správce dědictví a jeho hotových výdajích,
b) rozhodnuto tak, že se zpětvzetí návrhu nepřipouští, nebo tak, že se zpětvzetí návrhu připouští, rozhodnutí soudu prvního stupně zrušuje a řízení zastavuje (§208); to neplatí o věcech, v nichž bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 20.000,- Kč a v obchodních věcech 50.000,- Kč,
c) rozhodnutí soudu prvního stupně zrušeno a řízení zastaveno, popřípadě věc byla postoupena orgánu, do jehož pravomoci náleží,
d) odvolacím soudem potvrzeno usnesení soudu prvního stupně, jímž bylo řízení zastaveno pro nedostatek pravomoci soudu,
e) odvolání odmítnuto,
f) odvolací řízení zastaveno.
Proti usnesení odvolacího soudu ve věci samé, jímž bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně, je dovolání přípustné, jestliže odvolací soud ve výroku rozhodnutí vyslovil, že dovolání je přípustné, protože jde o rozhodnutí po právní stránce zásadního významu (§239 odst. 1 o.s.ř.). Nevyhoví-li odvolací soud návrhu účastníka na vyslovení přípustnosti dovolání, který byl učiněn nejpozději před vyhlášením (vydáním) potvrzujícího usnesení, kterým bylo rozhodnuto ve věci samé, je dovolání podané tímto účastníkem přípustné, jestliže dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam (§239 odst. 2 o.s.ř.).
V posuzovaném případě I. H. dovoláním napadá usnesení odvolacího soudu ve věci samé, jímž bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně.
Protože nejde o potvrzující usnesení ve smyslu ustanovení §238a odst. 1 písm. d) o.s.ř., a přípustnost dovolání proti tomuto usnesení neplyne ani z ustanovení §238a odst. 1 písm. a), b), c), e) a f) o.s.ř., mohla by přípustnost dovolání podaného proti usnesení odvolacího soudu I. H. v dané věci vyplývat již pouze z ustanovení §239 o.s.ř. nebo by ji mohl zakládat některý z důvodů uvedených v ustanovení §237 odst. 1 o.s.ř. Podmínky přípustnosti dovolání stanovené v ustanovení §239 odst. 1 a 2 o.s.ř. však v dané věci nejsou splněny, a to již proto, že odvolací soud ve výroku svého rozhodnutí přípustnost dovolání nevyslovil a I. H. návrh na vyslovení přípustnosti dovolání před vydáním usnesení odvolacího soudu ani neučinil.
Protože I. H. netvrdí a ani z obsahu spisu nevyplývá, že by usnesení odvolacího soudu trpělo vadou uvedenou v ustanovení §237 odst. 1 o.s.ř., není dovolání v posuzovaném případě přípustné ani z hlediska ustanovení §237 odst. 1 o.s.ř. Nejvyšší soud České republiky proto dovolání I. H. – aniž by se mohl věcí dále zabývat – podle ustanovení §243b odst. 4 věty první a §218 odst. 1 písm. c) o.s.ř odmítl.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 18. ledna 2007
JUDr. Roman Fiala, v. r.
předseda senátu