ECLI:CZ:NS:2007:21.CDO.1055.2006.1
sp. zn. 21 Cdo 1055/2006
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Ljubomíra Drápala a soudců JUDr. Romana Fialy a JUDr. Mojmíra Putny v právní věci žalobce A. Č., zastoupeného advokátkou, proti žalovaným 1) R. G., a.s., zastoupenému advokátem, a 2) A. P., W. & P., v.o.s., jako správci konkursní podstaty úpadce I.-A. d., výrobního družstva, o neplatnost veřejné dobrovolné dražby, vedené u Okresního soudu v Ostravě pod sp. zn. 25 C 150/2001, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 16. listopadu 2005, č.j. 11 Co 535/2005-115, takto:
I. Dovolání žalobce se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Žalobce se domáhal, aby bylo určeno, že \"veřejná dražba dobrovolná vyhlášená žalovaným 1) jako dražebníkem na návrh žalované 2) jako navrhovatelky, vyhlášená dražební vyhláškou ze dne 17.4.2001, jejímž předmětem byl soubor nemovitých a movitých věcí - nemovitosti v okrese O., obec O., k.ú. Z. n. O., na pozemku jiného vlastníka - autosalon a dílny a věci movité - vnitřní vybavení autosalonu a dílen, jehož soupis byl přílohou č. 1 dražební vyhlášky\", je neplatná. Žalobu zdůvodnil zejména tím, že na návrh správkyně konkursní podstaty úpadce I.-A. d., výrobního družstva JUDr. V. K. žalovaný 1) jako dražebník vyhlásil dražební vyhláškou ze dne 17.4.2001 veřejnou dobrovolnou dražbu, jejímž předmětem byly výše uvedené movité a nemovité věci, a že žalobce při veřejné dražbě, která proběhla dne 30.5.2001, tyto věci vydražil. Žalobce považuje dražbu za neplatnou, neboť \"nebyly splněny podmínky uvedené v §20, a to zejména v odst.1 písm. d)\", zákona č. 26/2000 Sb. (ve znění pozdějších předpisů). Dražebník totiž v dražební vyhlášce neoznačil všechna práva a závazky na předmětu dražby váznoucí a s ním spojená, ačkoliv podstatným způsobem ovlivňují hodnotu dražby, popis stavu, v němž se předmět dražby nachází, a jeho skutečnou nebo odhadnutou cenu; jde zejména o skutečnost, že u Krajského soudu v Ostravě je vedeno řízení o stanovení povinnosti úpadci uzavřít kupní smlouvu na objekt autoservisu na ul. v O. – Z. a že u Okresního soudu v Ostravě je vedeno řízení o určení vlastnictví nebo práva věcného břemene vydržením i ohledně pozemku parc. č. v k.ú. Z. n. O. Další důvod neplatnosti dražby žalobce spatřoval v tom, že v dražební vyhlášce je nepravdivě uvedeno, že v dílenské hale je sociální zařízení (šatna, umyvadla, sprchy a WC nejsou součástí dílenské haly a bylo by možné využívat toto zařízení pouze na základě smlouvy, uzavřené s vlastníkem sousedícího objektu), a že v části \"práva a závazky váznoucí na předmětu dražby\" jsou nesprávně uvedeny nesplacené části leasingových smluv č. a č. , aniž by bylo také sděleno, že leasingový pronajímatel od těchto smluv odstoupil. Protože objekt autosalonu nemá betonové základy s izolací proti zemní vlhkosti, vykazuje předmět dražby rovněž skrytou vadu.
Okresní soud v Ostravě rozsudkem ze dne 26.1.2005, č.j. 25 C 150/2001-85 žalobu zamítl a rozhodl, že žalobce je povinen zaplatit žalovanému 1) na náhradě nákladů řízení 5.712,- Kč k rukám advokáta a že žalobce a žalovaná 2) nemají vůči sobě právo na náhradu nákladů řízení. Poté, co dovodil, že žalobce, který se účastnil dražby a který \"předmět dražby vydražil\", je ve věci aktivně legitimován, že žalovaní 1) a 2) jsou ve věci pasivně legitimováni a že žaloba byla podána v tříměsíční lhůtě počítané ode dne konání dražby, dospěl na základě výsledků dokazování k závěru, že řízení vedené u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. 16 Cm 8/98 ve věci žalobce D., spol. s r.o. proti úpadci jako žalovanému o uzavření kupní smlouvy na objekt předmětného autoservisu podstatným způsobem neovlivnilo hodnotu předmětu dražby; žaloba totiž byla podána dne 7.1.1998, konkurs na majetek úpadce byl prohlášen dne 14.11.2000, konkursní soud vyzval D., spol. s r.o. k podání excindační žaloby o vyloučení objektu autosalonu ze soupisu majetku patřícího do konkursní podstaty dne 13.12.2000, excindační žaloba však nebyla podána, a proto platí, že autosalon byl oprávněně zapsán do konkursní podstaty, navíc řízení vedené pod sp.zn. 16 Cm 8/98 bylo zastaveno. Cenu předmětu dražby nemohlo ovlivnit ani to, že v dražební vyhlášce nebylo uvedeno, že se u Okresního soudu v Ostravě vede řízení pod sp. zn. 57 C 225/97 o určení vlastnictví k pozemku par. č., když žalobce byl v dražební vyhlášce informován, že pozemek par. č. není ve vlastnictví navrhovatele dražby a není předmětem dražby, že navrhovatel dražby nemá žádnou nájemní smlouvu na tento pozemek, na kterém je stavba, která je předmětem dražby, a že \"vlastníkem pozemku je ČR a každý zájemce o předmět dražby věděl, že není zajištěn vstup a vjezd do předmětu dražby\". Soud prvního stupně dále z provedeného dokazování dovodil, že dražební vyhláška dostatečně určitě popisuje předmět dražby, jestliže se v ní uvádí, že \"v rohu haly je místnost měření, plynová kotelna, příruční sklad a sociální zařízení\", i když žalovaný 1) použil v dražební vyhlášce termín, který český právní řád v dané souvislosti nezná (význam pojmu sociální zařízení je zřejmý potud, že vyjadřuje v použité souvislosti ekvivalent hygienického zařízení). K dalším námitkám žalobce soud prvního stupně uvedl, že \"předměty leasingových smluv nebyly předmětem dražby a nelze tedy ve vztahu k těmto předmětům vyslovit neplatnost dražby\", že \"důvod neplatnosti dražby z důvodu neprovedení zákonem stanovené druhé prohlídky předmětu dražby uplatnil žalobce až po uplynutí prekluzivní lhůty (soud se proto prokazováním této skutečnosti nezabýval) a že \"žalobce tím, že nezaplatil cenu nemovitosti se nestal vlastníkem nemovitosti a nemůže tudíž uplatňovat jakékoliv nároky vyplývající z odpovědnosti prodávajícího za vady věci\".
K odvolání žalobce Krajský soud v Ostravě rozsudkem ze dne 16.11.2005, č.j. 11 Co 535/2005-115 rozsudek soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení. Odvolací soud shledal skutková zjištění a právní závěry soudu prvního stupně správnými a k námitkám žalobce uvedl, že \"žalobcem tvrzený zvýšený zůstatek plynoucí z leasingových smluv č. o další splátku nemohl reálně ovlivnit cenu předmětu dražby tak, jak byla uvedena v dražební vyhlášce\", že námitku, že \"u druhé prohlídky konané dne 24.5.2001 nebyl přítomný žádný pověřený pracovník dražebníka, žalobce vznesl až po uplynutí zákonné tříměsíční lhůty, a proto k ní nebylo možno přihlédnout\", a že \"ze stejného důvodu nebylo možno se zabývat ani námitkou vadné izolace\". Ohledně chybějícího sociálního zařízení v dílenské hale odvolací soud uvedl, že \"žalobce si fakticky nemovitost prohlédl, viděl, že v dílenské hale se umývadlo, sprchy ani WC pro zaměstnance nenacházejí, a že tato skutečnost nebyla ani v dražební vyhlášce uvedena\".
Proti tomuto rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání. Uvedl, že námitky, které uplatnil až v průběhu řízení před soudem prvního stupně (po uplynutí tříměsíční zákonné lhůty), uplatnil řádně a včas a že soudy byly povinny se jejich prokazováním zabývat; z ustanovení §24 odst. 3 zákona č. 26/2000 Sb. (ve znění pozdějších předpisů) vyplývá, že tříměsíční prekluzivní lhůta se vztahuje pouze na uplatnění práva účastníka dražby, dražebního věřitele nebo navrhovatele na vyslovení neplatnosti dražby u soudu, samotné důvody neplatnosti dražby mohou být doplňovány a měněny i po uplynutí této lhůty v průběhu řízení. Žalobce dále namítl, že \"popis předmětu dražby a jejího příslušenství v dražební vyhlášce, že jak v objektu autosalonu, tak i v objektu dílen se nachází sociální zařízení, je nepravdivý, neboť v objektu dílen se sociální zařízení nenacházelo\", a že žalovaný 1) tím porušil svou povinnost podle ustanovení §20 odst. 1 písm. d) zákona č. 26/2000 Sb. (ve znění pozdějších předpisů). Znalec Doc. Dipl. Ing. J. V., CSc. ve svém znaleckém posudku ze dne 30.3.2001 uvedl u vybavení stavby autosalonu pod pol.č. 23 na straně 3. znaleckého posudku a u vybavení stavby dílny pod pol. č. 23 na straně 6. znaleckého posudku, že \"vnitřní hygienické vybavení u obou objektů je standardní a toto zjištění se promítlo i do dražební vyhlášky\", přičemž \"tento omyl (hygienické zařízení v obou objektech bylo rozdílné) mohl mít také reálný vliv na hodnotu předmětu dražby a soud měl proto provést dokazování\". Podle názoru žalobce musela mít vliv na stanovení hodnoty předmětu dražby i skutečnost, že v době konání dražby bylo vedeno u Okresního soudu v Ostravě řízení, jehož předmětem byla žaloba na určení vlastnictví nebo práva věcného břemene vydržením i ohledně pozemku, na němž byl předmět dražby postaven, přičemž ani tato skutečnost nebyla v dražební vyhlášce uvedena. Žalobce navrhl, aby dovolací soud rozsudky soudů obou stupňů zrušil a aby věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§10a o.s.ř.) po zjištění, že dovolání proti pravomocnému rozsudku odvolacího soudu bylo podáno ve lhůtě uvedené v ustanovení §240 odst. 1 o.s.ř., se nejprve zabýval otázkou přípustnosti dovolání.
Dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští (§236 odst. 1 o.s.ř.).
Podmínky přípustnosti dovolání proti rozsudku odvolacího soudu jsou obsaženy v ustanovení §237 o.s.ř.
Dovolání je přípustné proti rozsudku odvolacího soudu, jímž bylo změněno rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé [§237 odst. 1 písm. a) o.s.ř.] nebo jímž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl ve věci samé jinak než v dřívějším rozsudku (usnesení) proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil [§237 odst. 1 písm. b) o.s.ř.], anebo jímž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle ustanovení §237 odst. 1 písm. b) o.s.ř. a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam [§237 odst. 1 písm. c) o.s.ř.]; to neplatí ve věcech, v nichž dovoláním dotčeným výrokem bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 20.000,- Kč a v obchodních věcech 50.000,- Kč, přičemž se nepřihlíží k příslušenství pohledávky [§237 odst. 2 písm. a) o.s.ř.], a ve věcech upravených zákonem o rodině, ledaže jde o rozsudek o omezení nebo zbavení rodičovské zodpovědnosti nebo pozastavení jejího výkonu, o určení (popření) rodičovství nebo o nezrušitelné osvojení [§237 odst. 2 písm. b) o.s.ř.].
Žalobce dovoláním napadá rozsudek odvolacího soudu, jímž byl potvrzen rozsudek soudu prvního stupně ve věci samé. Podle ustanovení §237 odst. 1 písm. b) o.s.ř. dovolání není přípustné, a to již proto, že ve věci samé nebylo soudem prvního stupně vydáno rozhodnutí, které by bylo odvolacím soudem zrušeno. Dovolání žalobce proti rozsudku odvolacího soudu tedy může být přípustné jen při splnění předpokladů uvedených v ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř.
Rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam ve smyslu ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem [§237 odst. 3 o.s.ř.].
Dovolací soud je při přezkoumání rozhodnutí odvolacího soudu zásadně vázán uplatněnými dovolacími důvody (srov. §242 odst. 3 o.s.ř.); vyplývá z toho mimo jiné, že při zkoumání, zda napadené rozhodnutí odvolacího soudu má ve smyslu ustanovení §237 odst. 3 o.s.ř. ve věci samé po právní stránce zásadní právní význam, může posuzovat jen takové právní otázky, které dovolatel v dovolání označil.
Přípustnost dovolání podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. není založena již tím, že dovolatel tvrdí, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. Přípustnost dovolání nastává tehdy, jestliže dovolací soud za použití hledisek, příkladmo uvedených v ustanovení §237 odst. 3 o.s.ř., dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé po právní stránce zásadní význam skutečně má.
Projednávanou věc je třeba i v současné době posoudit - s ohledem na dobu, kdy byla provedena napadená veřejná dobrovolná dražba - podle zákona č. 26/2000 Sb., o veřejných dražbách, ve znění zákona č. 120/2001 Sb., tedy ve znění účinném do 31.12.2002 (dále jen \"zákona o veřejných dražbách\").
Z hlediska skutkového stavu bylo v projednávané věci zjištěno, že na návrh (bývalé) správkyně konkursní podstaty úpadce JUDr. V. K. provedl žalovaný 1) jako dražebník dne 30.5.2001 veřejnou dobrovolnou dražbu souboru nemovitých a movitých věcí (autosalonu a dílen na ul., a vnitřního vybavení autosalonu a dílen, jehož soupis byl uveden v příloze č. 1 dražební vyhlášky) vyhlášenou dražební vyhláškou ze dne 17.4.2001. Žalobce vydražil předmět dražby za cenu 6.000.000,- Kč, v zákonné lhůtě však tuto cenu nezaplatil, a dne 29.8.2001 podal žalobu na neplatnost této dražby.
Podle ustanovení §24 odst. 3 zákona o veřejných dražbách může každý účastník dražby, dražební věřitel nebo navrhovatel dražby požádat soud, aby vyslovil neplatnost dražby, pokud dražebník neupustil od dražby, ač tak byl povinen učinit, vydražila-li předmět dražby osoba, která je z účasti na dražbě vyloučena, nebo nejsou-li splněny podmínky uvedené v §12 odst. 1 a 2, §14 odst. 3, §15 odst. 1 až 3, §19, §20, §21, §23 odst. 1 až 10, §25 a v §26 odst. 1 a 2 nebo byly-li vydraženy z dražeb vyloučené předměty dražby; soud vysloví v takových případech neplatnost dražby. Není-li toto právo uplatněno do 3 měsíců ode dne konání dražby, zaniká.
Při veřejné dražbě přechází vlastnictví nebo jiné právo k předmětu dražby na vydražitele na základě právní skutečnosti, kterou je příklep licitátora [srov. §2 písm. a) zákona o veřejných dražbách]. Vlastnictví nebo jiné právo k předmětu dobrovolné dražby přechází na vydražitele k okamžiku udělení příklepu, a to za předpokladu, že uhradil ve stanovené lhůtě cenu dosaženou vydražením (§30 odst. 1 zákona o veřejných dražbách). V případě, že cena nebyla vydražitelem ve stanovené lhůtě uhrazena, dochází ke zmaření dražby [§2 písm. n) zákona o veřejných dražbách] a vydražitel nenabývá vlastnické nebo jiné právo k předmětu dražby (§24 odst. 1 zákona o veřejných dražbách).
Zaplatil-li vydražitel cenu dosaženou vydražením ve stanovené lhůtě, nepřechází na něj vlastnictví nebo jiné právo k předmětu dobrovolné dražby, jde-li o neplatnou dražbu. Veřejná dobrovolná dražba je neplatná, jen jestliže její neplatnost vyslovil soud; soud tak může rozhodnout pouze na návrh osoby, která je k návrhu podle ustanovení §24 odst. 3 zákona o veřejných dražbách oprávněna (legitimována), byl-li návrh podán v tomto ustanovení stanovené prekluzívní lhůtě a byl-li splněn některý z důvodů neplatnosti dražby v tomto ustanovení taxativně uvedený. Žaloba o určení neplatnosti veřejné dobrovolné dražby není žalobou o určení, zda tu právní vztah nebo právo je či není, ve smyslu ustanovení §80 písm. c) o. s. ř., a není proto třeba tvrdit a ani prokazovat naléhavý právní zájem na požadovaném určení.
K žalobě na určení (vyslovení) neplatnosti veřejné dobrovolné dražby jsou oprávněni (věcně legitimováni) - jak se uvádí v ustanovení §24 odst. 3 zákona o veřejných dražbách - každý účastník dražby, dražební věřitel nebo navrhovatel. Účastníkem dražby se rozumí osoba přítomná při dražbě, která se dostavila za účelem činit podání a splňuje podmínky stanovené zákonem o veřejných dražbách [§2 písm. c) zákona o veřejných dražbách], dražebními věřiteli jsou zástavní věřitelé, věřitelé, jejichž pohledávky jsou zajištěny omezením převodu nemovitostí nebo zadržovacím právem, správci daně, správy sociálního zabezpečení a zdravotní pojišťovny provádějící veřejné zdravotní pojištění (srov. §36 odst. 3 zákona o veřejných dražbách) a za navrhovatele se považuje osoba, která za podmínek stanovených zákonem o veřejných dražbách navrhuje provedení dražby [§2 písm. b) zákona o veřejných dražbách]. Vydražitel je v zákoně o veřejných dražbách definován jako \"účastník dražby, jemuž byl udělen příklep\" [§2 písm. k) tohoto zákona].
Zákon o veřejných dražbách při vymezení pojmů v §2 a také v dalších ustanoveních důsledně rozlišuje mezi účastníkem dražby a vydražitelem. Tím, že v ustanovení §24 odst. 3 poskytuje oprávnění (věcnou legitimaci) k žalobě kromě dražebního věřitele a navrhovatele jen účastníku dražby, vyjadřuje zákon o veřejných dražbách současně jednoznačný záměr vyloučit z tohoto oprávnění vydražitele. I když vydražitel - logicky vzato - musel být účastníkem dražby (podle ustanovení §23 odst. 9 zákona o veřejných dražbách se příklep udělí účastníkovi dražby, který učinil nejvyšší podání), nelze dále přehlédnout, že udělením příklepu se jeho právní postavení v dražbě změnilo. Na rozdíl od ostatních, v dražbě neúspěšných účastníků dražby, kteří mohli být případnými nedostatky (pochybeními) v provedení dražby dotčeni ve svých právech, vydražitel nemá (nemůže mít) - objektivně vzato - opravdový zájem na vyslovení neplatnosti dražby, podle jejíhož výsledku nabývá (v souladu se svým očekáváním, pro které se dražby vůbec zúčastnil) vlastnictví nebo jiné právo k předmětu dražby, i kdyby dražba byla nedostatky vypočtenými v ustanovení §24 odst. 3 zákona o veřejných dražbách skutečně postižena; opravdový zájem na určení neplatnosti dražby samozřejmě nemůže spočívat v tom, že si vydražitel svůj záměr nabýt vlastnictví nebo jiné právo k předmětu dražby dodatečně (po udělení příklepu) rozmyslel nebo že nemá finanční prostředky potřebné k úhradě ceny dosažené vydražením ve stanovené lhůtě, neboť vyslovení neplatnosti dražby nemůže být právním prostředkem k nepřípustnému (v rozporu se zákonem) odvrácení následků plynoucích pro obmeškalého vydražitele z ustanovení §28 odst. 3 a 4 zákona o veřejných dražbách. Nejen jazykový (gramatický) a systematický výklad zákona o veřejných dražbách, který neumožňuje nerozlišovat mezi účastníkem dražby a vydražitelem a směšovat jejich zákonem stanovená práva a povinnosti, ale i logické argumenty vedou k závěru, že vydražitel není osobou oprávněnou (věcně legitimovanou) k žalobě o určení (vyslovení) neplatnosti veřejné dobrovolné dražby podle ustanovení §24 odst. 3 zákona o veřejných dražbách (srov. též rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 18.1.2006 sp. zn. 21 Cdo 32/2005, který byl uveřejněn pod. č. 52 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, roč. 2006).
Za přihlédnutí k tomu, že ze systematického uspořádání ustanovení §24 zákona o veřejných dražbách a z povahy věci vyplývá, že nejsou splněny podmínky k vyslovení neplatnosti dobrovolné dražby podle ustanovení §24 odst. 3 zákona o veřejných dražbách, došlo-li ke zmaření dražby a nenabývá-li proto vydražitel ve smyslu ustanovení §24 odst. 1 zákona o veřejných dražbách vlastnictví nebo jiné právo k předmětu dražby (zejména pro zjevnou nadbytečnost takového určení), dospěl dovolací soud k závěru, že z důvodu právních otázek označených v dovolání nemůže mít napadený rozsudek odvolacího soudu po právní stránce zásadní význam, neboť žaloba o určení neplatnosti veřejné dobrovolné dražby ze dne 30.5.2001 stejně nemohla být - jak vyplývá z výše uvedeného - pro nedostatek věcné legitimace žalobce opodstatněná.
Protože dovolání žalobce proti rozsudku odvolacího soudu není přípustné ani podle ustanovení §237 odst. 1 písm.c) o.s.ř., Nejvyšší soud ČR je podle ustanovení §243b odst. 5 věty první a §218 písm. c) o.s.ř. odmítl.
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení §243b odst. 5 věty první, §224 odst. 1 a §151 odst. 1 věty první o.s.ř., neboť žalobce s ohledem na výsledek řízení na náhradu svých nákladů nemá právo a žalovaným v dovolacím řízení žádné náklady nevznikly.
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 14. března 2007
JUDr. Ljubomír Drápal, v. r.
předseda senátu