ECLI:CZ:NS:2007:21.CDO.1403.2006.2
sp. zn. 21 Cdo 1403/2006
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Ljubomíra Drápala a soudců JUDr. Romana Fialy a JUDr. Mojmíra Putny v právní věci žalobce L. P., zastoupeného advokátem, proti žalované P., a.s., zastoupené advokátem, o neplatnost veřejné dobrovolné dražby, vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 33 C 417/2002, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 1. prosince 2005 č.j. 38 Co 3/2005-104, takto:
I. Dovolání žalobce se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Žalobce se domáhal (žalobou podanou proti obchodní společnosti P., s.r.o.), aby bylo určeno, že je neplatná \"dražba konaná žalovaným jako dražebníkem dne 29.10.2002 v 9.00 hodin v salonku hotelu G. v M. u B., předmětem které byl dům na pozemku parcela číslo stavební 898 a pozemek parcela číslo stavební 898 a pozemek parcela číslo stavební 819/17, vše zapsáno na listu vlastnictví číslo pro obec a katastrální území L. u Katastrálního úřadu Z., detašované pracoviště V. K.\". Žalobu zdůvodnil zejména tím, že žalovaný jako dražebník provedl napadenou dražbu na návrh správce konkursní podstaty úpadce M., a.s. - v likvidaci Mgr. V. V., že nemovitosti vydražil J. M. a že žalobce byl účastníkem této dražby. Žalobce má za to, že žalovaný porušil své povinnosti podle zákona č. 26/2000 Sb., neboť \"nepožádal o uveřejnění podmínek dražby na úřední desce obecního úřadu\", nezaslal dražební vyhlášku vlastníkovi nemovitostí, nedošlo \"k žádné prohlídce nemovitostí\" a při provedení dražby \"neučinil dvojí výzvu dle §23 odst.4\" zákona č. 26/2000 Sb. Podle názoru žalobce je \"navíc otázkou\", zda se dražba konala právem, neboť vlastník nemovitostí složil ve smyslu ustanovení §27 odst. 5 zákona č. 328/1991 Sb. (ve znění pozdějších předpisů) správci konkurzní podstaty \"cenu zastavené věci v dodatečné lhůtě, kterou správce konkurzní podstaty poskytl vlastníkům\". Provedená dražba je proto ve smyslu ustanovení §24 odst.3 zákona č. 26/2000 Sb. neplatná.
Městský soud v Brně rozsudkem ze dne 25.10.2004 č.j. 33 C 417/2002-61 žalobu zamítl a rozhodl, že žalobce je povinen zaplatit žalovanému na náhradě nákladů řízení 7.470,- Kč k rukám advokáta. Po provedeném dokazování dospěl k závěru, že sice \"byly splněny podmínky pro vyslovení neplatnosti předmětné dražby\", neboť dražebník nezveřejnil konání dražby způsobem v místě obvyklým a neoznámil konání dražby na příslušném Městském úřadě v L., že však žaloba nemůže být důvodná pro nedostatek pasivní věcné legitimace. Účastníky řízení totiž musí být vedle dražebníka také vydražitel, přičemž \"jde o společenství podle hmotného práva nerozlučné\", žalobce však žalobu proti vydražiteli nepodal.
K odvolání žalobce Krajský soud v Brně - poté, co zjistil, že žalovaný změnil svoji právní formu - rozsudkem ze dne 1.12.2005 č.j. 38 Co 3/2005-104 rozsudek soudu prvního stupně změnil tak, že žalobci uložil, aby zaplatil žalovanému na náhradě nákladů řízení 6.956,- Kč k rukám advokáta, potvrdil jej ve výroku o věci samé a rozhodl, že žalobce je povinen zaplatit žalovanému na náhradě nákladů odvolacího řízení 9.391,- Kč k rukám advokáta. Shodně se soudem prvního stupně dospěl k závěru, že \"na straně žalované je dáno nerozlučné společenství dražebníka a vydražitele\", když opačný závěr by \"nepřípustně umožnil případný zásah do práva vydražitele dražbou nabytého, pokud by tento od počátku nebyl účastníkem řízení\". K námitkám žalobce, že \"soud prvního stupně nepoučil žalobce o nedostatku pasivní legitimace\", odvolací soud uvedl, že \"takovéto poučení by přesahovalo rámec poučovací povinnosti dané v ustanovení §5 o.s.ř., když by směřovalo do sféry hmotného práva\".
Proti tomuto rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání. Namítá, že \"vydražitel nemá neopomenutelnou pasivní legitimaci v řízení o vyslovení neplatnosti dražby\" (jeho \"zájmy a získaná práva zajišťuje de lege dražebník\"), že \"právo vydražitele na předmět dražby vzniká až zaplacením vydražené ceny\" a že \"soud nezkoumal perfektnost pasivní legitimace ze strany vydražitele\". Podle názoru dovolatele je třeba \"respektovat ustanovení zákona č. 26/2000 Sb. jako lex specialis před uplatněním předpisů občanského soudního řádu\"; soudy obou stupňů to však neučinily a tím \"nerespektovaly zákonnou povinnost\" vyslovit neplatnost napadené dražby podle §24 odst. 3 zákona č. 26/2000 Sb., i když došlo \"před zahájením dražby a v průběhu dražby k cca 10-ti porušením zákonných povinností ze strany žalovaného (dražebníka)\". Přípustnost dovolání žalobce dovozuje z ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. a navrhuje, aby dovolací soud rozsudky soudů obou stupňů zrušil.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§10a o. s. ř.) po zjištění, že dovolání proti pravomocnému rozsudku odvolacího soudu bylo podáno ve lhůtě uvedené v ustanovení §240 odst. 1 o.s.ř., se nejprve zabýval otázkou přípustnosti dovolání.
Dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští (§236 odst. 1 o.s.ř.).
Podmínky přípustnosti dovolání proti rozsudku odvolacího soudu jsou obsaženy v ustanovení §237 o.s.ř.
Dovolání je přípustné proti rozsudku odvolacího soudu, jímž bylo změněno rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé [§237 odst. 1 písm. a) o.s.ř.] nebo jímž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl ve věci samé jinak než v dřívějším rozsudku (usnesení) proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil [§237 odst. 1 písm. b) o.s.ř.], anebo jímž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle ustanovení §237 odst. 1 písm. b) o.s.ř. a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam [§237 odst. 1 písm. c) o.s.ř.]; to neplatí ve věcech, v nichž dovoláním dotčeným výrokem bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 20.000,- Kč a v obchodních věcech 50.000,- Kč, přičemž se nepřihlíží k příslušenství pohledávky [§237 odst. 2 písm. a) o.s.ř.], a ve věcech upravených zákonem o rodině, ledaže jde o rozsudek o omezení nebo zbavení rodičovské zodpovědnosti nebo pozastavení jejího výkonu, o určení (popření) rodičovství nebo o nezrušitelné osvojení [§237 odst. 2 písm. b) o.s.ř.].
Žalobce dovoláním napadá rozsudek odvolacího soudu, jímž byl potvrzen rozsudek soudu prvního stupně ve věci samé. Podle ustanovení §237 odst. 1 písm. b) o.s.ř. dovolání není přípustné, a to již proto, že ve věci nebylo soudem prvního stupně vydáno rozhodnutí ve věci samé, které by bylo odvolacím soudem zrušeno. Dovolání žalobce proti rozsudku odvolacího soudu tedy může být přípustné jen při splnění předpokladů uvedených v ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř.
Rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam ve smyslu ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem (§237 odst. 3 o.s.ř.).
Dovolací soud je při přezkoumání rozhodnutí odvolacího soudu zásadně vázán uplatněnými dovolacími důvody (srov. §242 odst. 3 o.s.ř.); vyplývá z toho mimo jiné, že při zkoumání, zda napadené rozhodnutí odvolacího soudu má ve smyslu ustanovení §237 odst. 3 o.s.ř. ve věci samé po právní stránce zásadní právní význam, může posuzovat jen takové právní otázky, které dovolatel v dovolání označil.
Přípustnost dovolání podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. není založena již tím, že dovolatel tvrdí, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. Přípustnost dovolání nastává tehdy, jestliže dovolací soud za použití hledisek, příkladmo uvedených v ustanovení §237 odst. 3 o.s.ř., dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé po právní stránce zásadní význam skutečně má.
Projednávanou věc je třeba i v současné době posuzovat - s ohledem na to, že napadená veřejná dražba byla provedena dne 29.10.2002 - podle zákona č. 26/2000 Sb., o veřejných dražbách, ve znění zákona č. 120/2001 Sb., tedy ve znění účinném do 31.12.2002 (dále jen \"zákona o veřejných dražbách\").
Podle ustanovení §24 odst. 3 zákona o veřejných dražbách může každý účastník dražby, dražební věřitel nebo navrhovatel dražby požádat soud, aby vyslovil neplatnost dražby, pokud dražebník neupustil od dražby, ač tak byl povinen učinit, vydražila-li předmět dražby osoba, která je z účasti na dražbě vyloučena, nebo nejsou-li splněny podmínky uvedené v §12 odst. 1 a 2, §14 odst. 3, §15 odst. 1 až 3, §19, §20, §21, §23 odst. 1 až 10, §25 a v §26 odst. 1 a 2 nebo byly-li vydraženy z dražeb vyloučené předměty dražby; soud vysloví v takových případech neplatnost dražby. Není-li toto právo uplatněno do 3 měsíců ode dne konání dražby, zaniká.
Veřejnou dražbou prováděnou podle zákona o veřejných dražbách se rozumí - jak vyplývá z ustanovení §2 písm. a) tohoto zákona - veřejné jednání, jehož účelem je převod vlastnického nebo jiného práva k předmětu dražby na osobu, která za stanovených podmínek učiní nejvyšší nabídku, jakož i veřejné jednání, které bylo ukončeno z důvodu, že nebylo učiněno ani nejnižší podání. Bylo-li při veřejné dražbě učiněno podání, udělí licitátor příklep tomu účastníku dražby, který učinil nejvyšší podání. Na účastníka dražby, jemuž byl udělen příklep (tj. na vydražitele) nepřechází vlastnictví nebo jiné právo k předmětu dražby - jak k tomu dochází například při veřejné dražbě organizované podle zákona č. 427/1990 Sb., o převodech vlastnictví státu k některým věcem na jiné právnické nebo fyzické osoby, ve znění pozdějších předpisů (srov. právní názor uvedený v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 29.7.1999, sp. zn. 2 Cdon 1034/97, který byl uveřejněn pod č. 25 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, roč. 2001) - na základě smlouvy, ale podle právní skutečnosti, kterou je příklep licitátora [srov. §2 písm. a) zákona o veřejných dražbách]. Vlastnictví nebo jiné právo k předmětu dobrovolné dražby přechází na vydražitele k okamžiku udělení příklepu, a to za předpokladu, že uhradil ve stanovené lhůtě cenu dosaženou vydražením (§30 odst. 1 zákona o veřejných dražbách). V případě, že cena nebyla vydražitelem ve stanovené lhůtě uhrazena, dochází ke zmaření dražby [§2 písm. n) zákona o veřejných dražbách] a vydražitel nenabývá k předmětu dražby vlastnické nebo jiné právo (§24 odst. 1 zákona o veřejných dražbách).
Zaplatil-li vydražitel cenu dosaženou vydražením ve stanovené lhůtě, nepřechází na něj vlastnictví nebo jiné právo k předmětu dobrovolné dražby, jde-li o neplatnou dražbu. Veřejná dobrovolná dražba je neplatná, jen jestliže její neplatnost vyslovil soud; neplatnost této dražby přitom soud nemůže posuzovat v jiném řízení než v řízení podle ustanovení §24 odst. 3 zákona o veřejných dražbách, a to ani jako otázku předběžnou. Soud může vyslovit neplatnost veřejné dobrovolné dražby, jen jestliže byl splněn některý z důvodů neplatnosti dražby, jež jsou taxativně uvedeny v ustanovení §24 odst. 3 zákona o veřejných dražbách, jestliže žalobu o určení neplatnosti dražby podala osoba, která je k návrhu podle tohoto ustanovení oprávněna (aktivně věcně legitimována), jestliže byla žaloba podána proti osobám k určení neplatnosti dražby legitimovaným, a byla-li žaloba podána v prekluzívní lhůtě v tomto ustanovení uvedené.
Žaloba o určení neplatnosti veřejné dobrovolné dražby není žalobou o určení, zda tu právní vztah nebo právo je či není, ve smyslu ustanovení §80 písm. c) o.s.ř. Podání této žaloby má totiž oporu v ustanovení §24 odst. 3 zákona o veřejných dražbách a žalobu lze projednat, aniž by žalobce musel tvrdit a prokazovat naléhavý právní zájem na požadovaném určení.
Oprávnění (věcnou legitimaci) k podání žaloby o určení neplatnosti veřejné dobrovolné dražby (tj. právo domáhat se vyslovení neplatnosti veřejné dobrovolné dražby) zákon poskytuje - jak se uvádí v ustanovení §24 odst. 3 zákona o veřejných dražbách - každému účastníku dražby (tj. osobě přítomné při dražbě, která se dostavila za účelem činit podání a splňuje podmínky stanovené zákonem o veřejných dražbách), dražebnímu věřiteli (tj. zástavnímu věřiteli, věřiteli, jehož pohledávka je zajištěna omezením převodu nemovitostí nebo zadržovacím právem, správci daně, správě sociálního zabezpečení a zdravotní pojišťovně provádějící veřejné zdravotní pojištění) a navrhovateli (tj. osobě, která za podmínek stanovených zákonem o veřejných dražbách navrhla provedení dražby). Kdo je v řízení o této žalobě pasivně věcně legitimován, však zákon o veřejných dražbách výslovně nestanoví.
Při úvaze, které z osob zúčastněných na veřejné dobrovolné dražbě jsou v řízení o neplatnost této dražby pasivně věcně legitimovány, je třeba přihlédnout k výše nastíněné právní povaze veřejné dobrovolné dražby, zmíněným předpokladům pro vyslovení její neplatnosti a důsledkům, které z vyslovení neplatnosti dražby vyplývají pro právní vztahy těchto osob, jakož i k tomu, že účinek rozhodnutí o žalobě, jak vyplývá především z povahy neplatnosti dražby, se musí vztahovat na všechny, jejichž práv a povinností se výsledek dražby týká, a že závěr o platnosti dražby musí pro všechny, jejichž práv a povinností se týká, vyznít stejně. Uvedená hlediska vyžadují, aby se řízení o neplatnost veřejné dobrovolné dražby vždy zúčastnili její navrhovatel, vlastník nebo nositel jiného práva k předmětu dražby, je-li navrhovatelem dražby od nich odlišná osoba, oprávněná podle zvláštního právního předpisu předmět dražby zcizit (srov. §17 odst. 4 zákona o veřejných dražbách), dražebník a vydražitel, popřípadě jejich právní nástupci, tedy všichni, jejichž práv a povinností se rozhodnutí o žalobě o neplatnosti dražby (již ze samotné své podstaty) týká (musí týkat), neboť musí být zajištěno, aby, protože rozhodnutí o žalobě bude působit na jejich práva a povinnosti, mohli za řízení v zájmu ochrany svých práv a oprávněných zájmů vykonávat ohledně žalobou napadené dražby svá procesní práva, popřípadě plnit své procesní povinnosti a přispět tak k dosažení účelu řízení (tj. rozhodnutí o žalobě v souladu s hmotným právem), a aby vůči všem, jejichž práv a povinností se výsledek dražby týká, byla otázka její neplatnosti vyřešena rozhodnutím soudu závazně (§159a odst. 1 a 4 o.s.ř.). Nepodala-li některá z těchto osob žalobu, musí všechny vystupovat na žalované straně a mají za řízení postavení tzv. nerozlučných společníků (§91 odst. 2 o. s. ř.). Řízení o určení (vyslovení) neplatnosti veřejné dobrovolné dražby podle ustanovení §24 odst. 3 zákona o veřejných dražbách se tedy - jak dovodila již ustálená judikatura soudů (srov. například rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 24.1.2006 sp. zn. 21 Cdo 20/2005, který byl uveřejněn pod č. 53 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, roč. 2006) - musí účastnit (buď jako žalobci, nebo jako žalovaní) navrhovatel dražby, vlastník nebo nositel jiného práva k předmětu dražby, je-li navrhovatelem dražby od nich odlišná osoba, oprávněná podle zvláštního právního předpisu předmět dražby zcizit, dražebník a vydražitel; na straně žalovaného je třeba tyto účastníky považovat za nerozlučné společníky ve smyslu ustanovení §91 odst. 2 o.s.ř. Odvolací soud proto v souladu se zákonem dospěl k závěru, že žaloba o neplatnost veřejné dobrovolné dražby, kterou žalobce podal jen proti dražebníku, musela být pro nedostatek pasivní věcné legitimace zamítnuta.
Protože odvolací soud posoudil projednávanou věc v souladu s ustálenou judikaturou soudů, nemůže mít rozsudek odvolacího soudu ve věci samé po právní stránce zásadní význam; dovolání proti němu není přípustné ani podle ustanovení §237 odst. 1 písm.c) o.s.ř. Nejvyšší soud České republiky proto dovolání žalobce podle ustanovení §243b odst. 5 věty první a §218 písm. c) o.s.ř. odmítl.
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení §243b odst. 5 věty první, §224 odst. 1 a §151 odst. 1, neboť žalobce s ohledem na výsledek řízení na náhradu svých nákladů nemá právo a žalované v dovolacím řízení žádné náklady nevznikly.
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 14. června 2007
JUDr. Ljubomír Drápal, v. r.
předseda senátu