ECLI:CZ:NS:2007:21.CDO.1736.2006.1
sp. zn. 21 Cdo 1736/2006
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl ve věci dědictví po M. H., vedené u Okresního soudu v Olomouci pod sp. zn. D 2150/2001, o dovolání 1) E. H., a 2) V. B., proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 30. září 2005, č.j. 10 Co 1214/2005-205, takto:
I. Dovolání E. H. se odmítá.
II. Dovolání V. B. se zamítá.
Odůvodnění:
Okresní soud v Olomouci usnesením ze dne 24.3.2005, č.j. D 2150/2001-186, „nepřiznal“ E. H. a V. B. osvobození od soudních poplatků.
Krajský soud v Ostravě usnesením ze dne 30.9.2005, č.j. 10 Co 1214/2005-205, odvolání V. B. proti usnesení soudu prvního stupně odmítl a „ve vztahu k E. H.“ usnesení soudu prvního stupně potvrdil. Vycházel ze závěru, že odvolání V. B. bylo podáno opožděně a že „odvolatelky neprokázaly, že jejich sociální poměry jsou takové, že splňují, vzhledem ke svým majetkovým poměrům, podmínky pro osvobození od placení soudního poplatku“.
Proti tomuto usnesení odvolacího soudu podaly E. H. a V. B. dovolání, ve kterém vyjadřují nesouhlas s tím, že by měly platit v dané věci soudní poplatek z odvolání.
Vzhledem k tomu, že pro postup soudu prvního i druhého stupně v řízení o dědictví je určující okamžik smrti zůstavitele (srov. Část dvanáctou, Hlavu I, bod 12. a 15. zákona č. 30/2000 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, dále jen „zákon č. 30/2000 Sb.“) a zůstavitelka M. H., zemřela dne, tedy před 31.12.2000, je třeba dovolání v posuzovaném případě i v současné době projednat a rozhodnout (srov. Část dvanáctou, Hlavu I, bod 17. zákona č. 30/2000 Sb.) podle „dosavadních právních předpisů“, tj. podle Občanského soudního řádu ve znění účinném do 31.12.2000 (dále jen „o.s.ř.“).
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§10a o.s.ř.) po zjištění, že dovolání proti pravomocnému usnesení odvolacího soudu bylo podáno oprávněnými osobami (účastnicemi řízení) ve lhůtě uvedené v ustanovení §240 odst. 1 o.s.ř., se nejprve zabýval otázkou přípustnosti dovolání.
Dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští (§236 odst. 1 o.s.ř.).
Dovolání je přípustné proti rozhodnutí odvolacího soudu, jestliže trpí vadami uvedenými v ustanovení §237 odst. 1 o.s.ř.
Podle ustanovení §238a odst. 1 o.s.ř. dovolání je též přípustné proti usnesení odvolacího soudu, jímž bylo
a) změněno usnesení soudu prvního stupně; to neplatí, jde-li o usnesení o nákladech řízení, o příslušnosti, o předběžném opatření, o přerušení řízení, o pořádkové pokutě, o znalečném, o tlumočném, o soudním poplatku, o osvobození od soudních poplatků, o ustanovení zástupce účastníku nebo jeho odvolání, o nepřipuštění zastoupení, o odměně notáře za prováděné úkony soudního komisaře a jeho hotových výdajích, o odměně správce dědictví a jeho hotových výdajích,
b) rozhodnuto tak, že se zpětvzetí návrhu nepřipouští, nebo tak, že se zpětvzetí návrhu připouští, rozhodnutí soudu prvního stupně zrušuje a řízení zastavuje (§208); to neplatí o věcech, v nichž bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 20.000,- Kč a v obchodních věcech 50.000,- Kč,
c) rozhodnutí soudu prvního stupně zrušeno a řízení zastaveno, popřípadě věc byla postoupena orgánu, do jehož pravomoci náleží,
d) odvolacím soudem potvrzeno usnesení soudu prvního stupně, jímž bylo řízení zastaveno pro nedostatek pravomoci soudu,
e) odvolání odmítnuto,
f) odvolací řízení zastaveno.
Proti usnesení odvolacího soudu ve věci samé, jímž bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně, je dovolání přípustné, jestliže odvolací soud ve výroku rozhodnutí vyslovil, že dovolání je přípustné, protože jde o rozhodnutí po právní stránce zásadního významu (§239 odst. 1 o.s.ř.). Nevyhoví-li odvolací soud návrhu účastníka na vyslovení přípustnosti dovolání, který byl učiněn nejpozději před vyhlášením (vydáním) potvrzujícího usnesení, kterým bylo rozhodnuto ve věci samé, je dovolání podané tímto účastníkem přípustné, jestliže dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam (§239 odst. 2 o.s.ř.).
V posuzovaném případě E. H. dovoláním napadá usnesení odvolacího soudu, kterým bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně nepřiznávající jí osvobození od soudních poplatků. Protože nejde o potvrzující usnesení ve smyslu ustanovení §238a odst. 1 písm. d) o.s.ř., a přípustnost dovolání proti tomuto usnesení neplyne ani z ustanovení §238a odst. 1 písm. a), b), c), e) a f) o.s.ř., mohla by přípustnost dovolání proti usnesení odvolacího soudu v dané věci vyplývat již pouze z ustanovení §239 odst. 1, či odst. 2 o.s.ř., nebo by ji mohl zakládat některý z důvodů uvedených v ustanovení §237 odst. 1 o.s.ř.
Vzhledem k tomu, že ustanovení §239 odst. 1 a 2 o.s.ř. podmiňuje přípustnost dovolání proti usnesení odvolacího soudu, tím, že jde o usnesení ve věci samé, není dovolání v dané věci z hledisek uvedeného zákonného ustanovení přípustné, neboť dovoláním napadené usnesení odvolacího soudu není usnesením ve věci samé.
Protože E. H. netvrdí a ani z obsahu spisu nevyplývá, že by usnesení odvolacího soudu, kterým bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně nepřiznávající jmenované osvobození od soudních poplatků, trpělo vadou uvedenou v ustanovení §237 odst. 1 o.s.ř., není dovolání E. H. v posuzovaném případě přípustné ani z hlediska ustanovení §237 odst. 1 o.s.ř. Nejvyšší soud České republiky proto dovolání E. H. – aniž by se mohl věcí dále zabývat – podle ustanovení §243b odst. 4 věty první a §218 odst. 1 písm. c) o.s.ř odmítl.
Po zjištění, že dovolání V. B. proti usnesení odvolacího soudu, kterým bylo její odvolání proti usnesení soudu prvního stupně odmítnuto, je podle ustanovení §238a odst. 1 písm. e) o.s.ř. přípustné, Nejvyšší soud přezkoumal toto napadené usnesení bez nařízení jednání (§243a odst. 1, věta první o.s.ř.) a dospěl k závěru, že dovolání není opodstatněné.
Postup soudu v občanském soudním řízení (včetně řízení odvolacího) je upraven tak, aby byla zajištěna spravedlivá ochrana práv a oprávněných zájmů účastníků (§1 o.s.ř.) a aby ochrana práv byla rychlá a účinná (§6 o.s.ř.). Součástí práva na soudní ochranu (§3 o.s.ř.) je právo podat za stanovených podmínek proti rozhodnutí soudu prvního stupně odvolání a požadovat, aby odvolací soud rozhodnutí soudu prvního stupně přezkoumal. Aniž by zkoumal věcnou stránku napadeného rozhodnutí, je odvolací soud ve smyslu ustanovení §218 odst. 1 písm. a) o.s.ř. oprávněn a povinen odmítnout odvolání, které bylo podáno opožděně.
Odvolání proti rozhodnutí soudu je podáno včas, bylo-li podáno do 15-ti dnů od jeho doručení u soudu, proti jehož rozhodnutí směřuje (srov. §204 odst. 1 větu první o.s.ř.).
V posuzovaném případě bylo z obsahu spisu zjištěno, že usnesení soudu prvního stupně bylo V. B. doručeno do vlastních rukou dne 1.4.2005 (správnost údajů uvedených na doručence o doručení usnesení soudu prvního stupně jmenovaná nezpochybňuje) a že odvolání V. B. proti usnesení soudu prvního stupně bylo odevzdáno orgánu, který má povinnost je doručit (poště Olomouc 02) dne 29.4.2005 (§57 odst. 3 o.s.ř.).
Z uvedeného vyplývá, že odvolání V. B. bylo podáno až po marném uplynutí zákonem stanovené patnáctidenní lhůty. Odvolací soud proto nepochybil, jestliže odvolání V. B. podle ustanovení §218 odst. 1 písm. a) o.s.ř. jako opožděné odmítl.
Protože usnesení odvolacího soudu, kterým bylo v posuzovaném případě odmítnuto odvolání V. B., je správné, a protože z obsahu spisu nevyplývá (a ani to V. B. netvrdí), že by usnesení odvolacího soudu bylo postiženo některou z vad uvedených v ustanovení §237 odst. 1 o.s.ř. nebo jinou vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, Nejvyšší soud České republiky dovolání V. B. podle ustanovení §243b odst. 1 části věty před středníkem o.s.ř. zamítl.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 28. března 2007
JUDr. Roman Fiala, v. r.
předseda senátu