ECLI:CZ:NS:2007:21.CDO.2068.2006.1
sp. zn. 21 Cdo 2068/2006
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v právní věci žalobkyně Ing. H. M., proti žalovaným 1) České republice - Ministerstvu dopravy, a 2) České republice - Ministerstvu spravedlnosti, o 749.006,- Kč s příslušenstvím a o vydání \"průkazky na zaměstnanecké jízdné\", vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 13 C 548/92, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 7. dubna 2004 č.j. 13 Co 565/2003-128 ve znění usnesení Městského soudu v Praze ze dne 21. dubna 2006 č.j. 13 Co 565/2003-181, takto:
I. Dovolání žalobkyně se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Žalobkyně se domáhala (žalobou změněnou se souhlasem soudu prvního stupně), aby jí žalovaná 1) zaplatila 47.506,- s 8% úrokem z částky 32.556,- Kč od 1.1.1990 do zaplacení a vydala \"průkazku na zaměstnanecké jízdné\" a aby jí žalovaná 2) zaplatila 701.500,- Kč. Žalobu zdůvodnila zejména tím, že od 1.1.1965 pracovala na Ministerstvu dopravy a že dopisem ze dne 16.11.1969 dostala výpověď z pracovního poměru podle ustanovení §46 odst.1 písm.b) zákoníku práce a že její žaloba o určení neplatnosti pracovního poměru byla pravomocně zamítnuta. Žalobkyně má za to, že pracovní poměr s Ministerstvem dopravy byl rozvázán nezákonně a má proto \"nárok na rehabilitaci\" a že nezákonná jsou též rozhodnutí soudů o její žalobě na určení neplatnosti výpovědi z pracovního poměru.
Obvodní soud pro Prahu 1 rozsudkem ze dne 15.12.1994 č.j. 13 C 548/92-63 žalobu zamítl a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Dospěl k závěru, že proti žalované 1) žaloba nebyla podána důvodně, neboť - i kdyby bylo rozvázání pracovního poměru ve smyslu ustanovení §21 zákona č. 87/1991 Sb. (ve znění pozdějších předpisů) neplatné - žalobkyně nemá nárok na náhradu mzdy, na náhradu škody nebo na jiné plnění související s tímto pracovním poměrem a z důvodu promlčení nemůže mít nárok na požadované plnění ani podle \"obecných\" pracovněprávních předpisů. Proti žalované 2) zamítl soud prvního stupně žalobu proto, že nebyly splněny předpoklady odpovědnosti státu za škodu způsobenou nezákonným rozhodnutím podle zákona č. 58/1969 Sb. (ve znění pozdějších předpisů).
K odvolání žalobkyně Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 7.4.2004 č.j. 13 Co 565/2003-128, opraveným usnesením Městského soudu v Praze ze dne 21.4.2006 č.j. 13 Co 565/2003-181, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení. Poté, co dovodil, že předsedkyně senátu soudu prvního stupně JUDr. L. F. nebyla vyloučena z projednání a rozhodnutí věci, shodně se soudem prvního stupně uzavřel, že nárok uplatněný vůči žalované 1) nevyplývá ani ze zákona č. 87/1991 Sb. (ve znění pozdějších předpisů), ani - z důvodu promlčení - z \"obecných\" pracovněprávních předpisů, a že nebyly splněny předpoklady odpovědnosti státu [žalované 2)] za škodu způsobenou nezákonným rozhodnutím podle zákona č. 58/1969 Sb. (rozhodnutí soudů nebyla pro nezákonnost \"příslušným orgánem\" zrušena).
Proti tomuto rozsudku odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání. Namítá, že odvolací soud v rozporu s ustanovením §100 odst.1 občanského soudního řádu nepostupoval tak, aby věc mohla být co nejrychleji projednána a rozhodnuta, neboť soud prvního stupně \"vyčkával\" s předložením věci odvolacímu soudu na skončení řízení o způsobilosti žalobkyně k právním úkonům, aniž by řízení podle ustanovení §109 odst.2 písm.c) občanského soudního řádu přerušil. Soudy neměly žalobu zamítnout, neboť žalobkyně se \"podle obsahu svého podání\" domáhala určení, že důvodem skončení jejího pracovního poměru byly důvody uvedené v ustanovení §21 zákona č. 87/1991 Sb. (ve znění pozdějších předpisů), a postupem soudů byla \"navždy vyloučena z možnosti dosáhnout jakoukoliv rehabilitaci\". Žalobkyně navrhla, aby dovolací soud zrušil rozsudky soudů obou stupňů a aby věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Žalovaná 2) navrhla, aby dovolání bylo pro nepřípustnost \"zamítnuto\".
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§10a občanského soudního řádu) po přezkoumání věci dospěl k závěru, že dovolání směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný.
Vzhledem k tomu, že napadený rozsudek odvolacího soudu byl vydán sice po 1.1.2001 (dne 7.4.2004), ale v souladu s ustanovením bodu 15., Části dvanácté, Hlavy I zákona č. 30/2000 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, po řízení provedeném podle \"dosavadních právních předpisů\" (podle občanského soudního řádu ve znění účinném do 31.12.2000, neboť rozsudek soudu prvního stupně byl vydán dne 15.12.1994), je třeba dovolání proti němu podané i v současné době projednat a rozhodnout (srov. Část dvanáctou, Hlavu I, bod 17. zákona č. 30/2000 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony) podle \"dosavadních právních předpisů\", tj. podle Občanského soudního řádu ve znění účinném do 31.12.2000 (dále jen \"o.s.ř.\").
Projednáním a rozhodnutím o dovolání podle dosavadních právních předpisů se ve smyslu Části dvanácté, Hlavy I, bodu 17. zákona č. 30/2000 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, rozumí rovněž posouzení přípustnosti dovolání (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 19.4.2001 sp. zn. 29 Odo 196/2001, které bylo uveřejněno pod č. 70 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, roč. 2001).
Dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští (§236 odst. 1 o.s.ř.).
Dovolání je přípustné proti rozhodnutí odvolacího soudu (s výjimkou rozsudků, kterými bylo vysloveno, že se manželství rozvádí, že je neplatné nebo že zde není), jestliže trpí vadami uvedenými v ustanovení §237 odst. 1 o.s.ř. Dovolání je též přípustné proti rozsudku odvolacího soudu, jímž byl změněn rozsudek soudu prvního stupně ve věci samé [§238 odst. 1 písm. a) o.s.ř.]. Dovolání je přípustné také proti rozsudku odvolacího soudu, jímž byl potvrzen rozsudek soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl jinak, než v dřívějším rozsudku proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil [§238 odst. 1 písm. b) o.s.ř.].
Dovolání je rovněž přípustné proti rozsudku odvolacího soudu ve věci samé, jímž bylo rozhodnutí soudu prvního stupně potvrzeno, jestliže odvolací soud ve výroku rozhodnutí vyslovil, že dovolání je přípustné, protože jde o rozhodnutí po právní stránce zásadního významu (§239 odst. 1 o.s.ř.). Nevyhoví-li odvolací soud návrhu účastníka na vyslovení přípustnosti dovolání, který byl učiněn nejpozději před vyhlášením potvrzujícího rozsudku nebo před vyhlášením (vydáním) usnesení, kterým bylo rozhodnuto ve věci samé, je dovolání podané tímto účastníkem přípustné, jestliže dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam (§239 odst. 2 o.s.ř.).
V posuzovaném případě žalobkyně napadá dovoláním rozsudek odvolacího soudu, kterým byl rozsudek soudu prvního stupně potvrzen.
Přípustnost dovolání proti rozsudku odvolacího soudu podle ustanovení §238 odst. 1 písm. b) o.s.ř. není dána, a to již proto, že ve věci nebyl vydán soudem prvního stupně rozsudek, který by byl odvolacím soudem zrušen. Protože odvolací soud nevyslovil přípustnost dovolání proti svému, dovoláním napadenému, rozsudku, není dovolání přípustné podle ustanovení §239 odst. 1 o.s.ř. Vzhledem k tomu, že žalobkyně nenavrhla, aby dovolání bylo odvolacím soudem připuštěno, nemůže být dovolání proti rozsudku odvolacího soudu přípustné ani z hlediska ustanovení §239 odst. 2 o.s.ř.
Za situace, kdy dovolatelka netvrdí (a ani z obsahu spisu nevyplývá), že by rozsudek odvolacího soudu trpěl některou z vad uvedených v ustanovení §237 odst. 1 o.s.ř., je nepochybné, že dovolání směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný. Nejvyšší soud České republiky proto dovolání žalobkyně - aniž by se mohl věcí dále zabývat - podle ustanovení §243b odst. 4 věty první a §218 odst. 1 písm. c) o.s.ř. odmítl.
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení §243b odst. 4 věty první, §224 odst. 1 a §151 odst. 1 věty první o.s.ř., neboť žalobkyně s ohledem na výsledek řízení na náhradu svých nákladů nemá právo a žalovaným v dovolacím řízení žádné náklady nevznikly (§142 odst. 1 o.s.ř.).
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 30. května 2007
JUDr. Ljubomír Drápal, v. r.
předseda senátu