ECLI:CZ:NS:2007:21.CDO.2299.2006.1
sp. zn. 21 Cdo 2299/2006
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Mojmíra Putny a soudců JUDr. Ljubomíra Drápala a JUDr. Zdeňka Novotného v právní věci žalobce S. g., s. r. o., zastoupeného advokátkou, proti žalovanému M. R., zastoupenému advokátem, o 109.339,23 Kč s úrokem z prodlení, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 9 pod sp. zn. 38 C 72/2004, o dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 9. listopadu 2004, č. j. 55 Co 365/2004-68, takto:
Rozsudek městského soudu a rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 9 ze dne 13. 7. 2004, č. j. 38 C 72/2004-58, se zrušují a věc se vrací Obvodnímu soudu pro Prahu 9 k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Žalobce se domáhal, aby mu žalovaný zaplatil 109.339,23 Kč s úrokem z prodlení „ve výši 6,5 % p. a.“ od 26. 2. 2002 do zaplacení. Žalobu odůvodnil zejména tím, že žalovaný pracoval nejprve u právního předchůdce žalobce (S. g. – V. M.) a poté u žalobce a že dne 28. 8. 1998 převzal pro účely průběžné úhrady nákladů, týkajících se používaného služebního vozidla a dalších firemních nákladů, firemní platební kartu E./M.C. standart domácí. Po převzetí platební karty uzavřel dne 2. 9. 1998 písemný dodatek k pracovní smlouvě týkající se předání platební karty, jakož i podmínek používání finančních prostředků z účtu zaměstnavatele a jejich vyúčtování, podle jehož bodu 3) platby nedoložené nebo nevztahující se k vykonávání pracovních povinností budou vyúčtovány jako zálohy platby na mzdy a v případě ukončení pracovního poměru a výběru částky vyšší než činí doplatek mzdy je zaměstnanec povinen rozdíl vrátit zaměstnavateli. Pracovní poměr mezi účastníky byl ukončen dohodou ke dni 31. 10. 2001 a, ačkoli ke dni ukončení pracovního poměru byl na uvedené platební kartě nevyúčtovaný schodek ve výši 109.339,23 Kč, žalovaný odmítá uvedenou částku žalobci zaplatit.
Obvodní soud pro Prahu 9 usneseními ze dne 19. 3. 2004, č. j. 25 Nc 3581/2004-25, a ze dne 26. 4. 2004, č. j. 38 C 72/2004-28, vyzval žalobce, aby odstranil vady podání ze dne 13. 1. 2004 „následujícím způsobem: 1) vylíčení rozhodujících skutečností – tedy přesné označení každého dne výběru a k tomu vybrané částky (nutno vypsat do tabulky), 2) připojení důkazu – k výše popsaným skutečnostem (k vypsané tabulce) doložit jednotlivé výpisy o transakcích provedených platební kartou“.
Žalobce podáními ze dne 13. 4. 2004 a 6. 5. 2004 předložil mimo jiné „38 výpisů o transakcích prováděných prostřednictvím platební karty přidělené v období od 28. 8. 1998 do 25. 10. 2001 žalovanému“ a „tabulkový přehled“ týkající se výběrů prováděných prostřednictvím platební karty z účtu žalobce, který v jednotlivých sloupcích obsahuje datum výběru, příjem žalovaného vyplacený v hotovosti z pokladny žalobce, veškeré výběry provedené prostřednictvím platební karty žalovaného z účtu žalobce, výběry, které byly doloženy doklady, podrobnější popis výběru či platby prostřednictvím karty, interní označení dokladu zaevidovaného v účetnictví žalobce a vývoj dluhu žalovaného.
Obvodní soud pro Prahu 9 rozsudkem ze dne 13. 7. 2004, č. j. 38 C 72/2004-58, žalobu v části, v níž se žalobce domáhal, aby mu žalovaný zaplatil 65.614,60 Kč s úrokem z prodlení ve výši 6,5 % od 26. 2. 2002 do zaplacení, zamítl, v části, v níž se žalobce domáhal, aby mu žalovaný zaplatil 43.724,63 Kč s úrokem z prodlení ve výši 6,5 % od 26. 2. 2002 do zaplacení, odmítl a rozhodl, že žalobci se vrací část soudního poplatku ve výši 1.750,- Kč a že žalobce je povinen zaplatit žalovanému na náhradu nákladů řízení 25.922,- Kč k rukám „zástupce žalovaného“. Vycházeje z toho, že se mu přes opakované pokusy nepodařilo odstranit vady žaloby spočívající v neurčitosti a nesrozumitelnosti žalobcem vylíčených rozhodujících skutečností, dovodil, že pro tento nedostatek nebylo možno pokračovat v řízení ohledně částky 43.724,63 Kč (s úrokem z prodlení) a žalobu v této části odmítl. Ve vztahu k částce 65.614,60 Kč (s úrokem z prodlení), kterou měl žalovaný převzít dne 13. 9. 1998 k plnění pracovních povinností a výdajů s tím spojených, žalobu zamítl, protože uplatněný nárok v této části posoudil, vzhledem k uplatněné námitce, jako promlčený.
K odvolání žalobce Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 9. 11. 2004, č. j. 55 Co 365/2004-68, rozsudek soudu prvního stupně ve výroku, jímž byla žaloba o zaplacení 65.614,60 Kč s úroky z prodlení ve výši 6,5 % od 25. 2. 2002 do zaplacení zamítnuta, změnil tak, že žalobu odmítl, a ve výroku o odmítnutí žaloby a o vrácení části soudního poplatku rozsudek soudu prvního stupně potvrdil; zároveň rozhodl, že žalobce je povinen zaplatit žalovanému na nákladech řízení před soudem prvního stupně 13.151,- Kč a na nákladech odvolacího řízení 12.525,- Kč k rukám advokáta. Přisvědčil žalobci v tom, že se částky 65.614,60 Kč žalobce nedomáhal z jiného důvodu než další částky 43.724,63 Kč, neboť obě částky požadoval z důvodu „údajně neoprávněných“ výběrů peněžních částek žalovaným platební kartou z účtu žalobce. Zcela se však ztotožnil s názorem soudu prvního stupně, že žaloba má nedostatky spočívající „v nedostatečně vylíčeném skutkovém stavu, jaké částky a kdy žalovaný neoprávněně vybral z účtu žalobce a pro tento nedostatek nebylo možno v řízení pokračovat“. Protože žalobce na výzvu soudu nedostatky neodstranil, nezbylo, než žalobu v celém rozsahu odmítnout. Přehled pohybů finančních prostředků žalovaného za roky 1998 – 2001, který žalobce zaslal soudu na jeho výzvu o opravení nedostatku žaloby, nemůže podle odvolacího soudu nahradit jeho tvrzení, kdy a v jaké výši žalovaný neoprávněně platební kartou čerpal z účtu žalobce tak, aby „bylo možno provést důkazní řízení, zda a jaká žalovaná částka je oprávněně žalobou požadována“.
V dovolání proti rozsudku odvolacího soudu žalobce namítá, že žalovaný v řadě případů prostřednictvím karty vybíral hotovost, kterou pak zužitkoval ve svůj prospěch, a žalobci dále neznámým způsobem, aniž by takový výběr žalobci následně jakkoli sám podrobněji zdůvodnil; tyto skutečnosti nelze soudu doložit jiným způsobem než výpisy o výběrech z účtu žalobce prostřednictvím platební karty žalovaného, jak žalobce učinil. Podle přesvědčení dovolatele je dostačující fakt, že žalovaný čerpal prostřednictvím karty z účtu žalobce po celou dobu sám a mezi takto vyčerpanou částkou a finanční částkou doloženou ze strany žalovaného jednotlivými doklady vznikl rozdíl, který žalovaný po odchodu ze zaměstnaneckého poměru u žalobce nedoložil a odmítl uhradit. Navrhl, aby dovolací soud rozsudek odvolacího soudu zrušil a aby mu věc vrátil k dalšímu řízení.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§10a o. s. ř.) po zjištění, že dovolání proti pravomocnému rozsudku odvolacího soudu bylo podáno ve lhůtě uvedené v ustanovení §240 odst. 1 o. s. ř., k tomu oprávněnou osobou (účastníkem řízení), a že jde o rozsudek, proti kterému je podle ustanovení §237 odst. 1 písm. a) a §239 odst. 3 o.s.ř. dovolání přípustné, přezkoumal napadený rozsudek ve smyslu ustanovení §242 o. s. ř. bez nařízení jednání (§243a odst. 1 věta první o. s. ř.) a dospěl k závěru, že dovolání je opodstatněné.
Žaloba je podání, kterým se zahajuje řízení před soudem. Žaloba musí obsahovat kromě obecných náležitostí podání uvedených v ustanovení §42 odst. 4 o.s.ř. - mimo jiné - vylíčení rozhodujících skutečností, označení důkazů, jichž se žalobce dovolává, a musí z ní být patrno, čeho se žalobce domáhá (srov. §79 odst. 1 větu druhou o.s.ř.).
Rozhodujícími skutečnostmi se ve smyslu ustanovení §79 odst. 1 věty druhé o.s.ř. rozumí údaje, které jsou zcela nutné k tomu, aby bylo jasné, o čem a na jakém podkladě má soud rozhodnout. Žalobce musí v žalobě uvést takové skutečnosti, kterými vylíčí skutek (skutkový děj), na jehož základě uplatňuje svůj nárok, a to v takovém rozsahu, který umožňuje jeho jednoznačnou individualizaci, tedy vymezit předmět řízení po skutkové stránce. Vylíčením rozhodujících skutečností v žalobě plní žalobce též svoji povinnost tvrzení, uloženou mu ustanovením §101 odst. 1 písm. a) o.s.ř. Neuvede-li žalobce v žalobě všechna potřebná tvrzení, významná podle hmotného práva, nejde o vadu žaloby, která by bránila pokračování v řízení, jestliže v ní vylíčil alespoň takové rozhodující skutečnosti, kterými byl vymezen předmět řízení po skutkové stránce; povinnost tvrzení může žalobce splnit i dodatečně, tj. při přípravě jednání, popřípadě též při jednání před soudem prvního stupně. Označením důkazů v žalobě plní žalobce svoji důkazní povinnost, uloženou mu ustanoveními §101 odst. 1 písm. b) a §120 odst. 1 o.s.ř. Neoznačí-li žalobce důkazy v žalobě, nejde o vadu žaloby, která by bránila pokračování v řízení; také důkazní povinnost může žalobce splnit i dodatečně při přípravě jednání, popřípadě při jednání před soudem prvního stupně. Požadavek, aby ze žaloby bylo patrno, čeho se žalobce domáhá (tzv. žalobní petit), nelze vykládat tak, že by žalobce byl povinen vždy učinit soudu návrh na znění výroku jeho rozsudku. Žalobce uvede, čeho se žalobou domáhá, i tehdy, jestliže v žalobě přesně a jednoznačně označí (tak, aby ji bylo možné z obsahu bez pochybností dovodit) povinnost, která má být žalovanému uložena rozhodnutím soudu. Požaduje-li žalobce peněžité plnění, musí být ze žaloby patrno i to, jakou částku mu žalovaný má zaplatit, neboť soud nemůže účastníkům přiznat jiná práva a uložit jim jiné povinnosti, než jsou navrhovány, žalobní petit musí svým rozhodnutím zcela vyčerpat a nesmí jej - s výjimkou případů uvedených v ustanovení §153 odst. 2 o.s.ř. - překročit; nemůže-li žalobce svůj peněžitý nárok přesně vyčíslit, musí jej uvést alespoň v přibližné výši. Podle ustanovení §79 odst. 2 o.s.ř. žalobce je povinen k žalobě připojit listinné důkazy, jichž se dovolává (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 15. 10. 2002, sp.zn. 21 Cdo 370/2002, uveřejněné v časopise Soudní judikatura pod pořadovým číslem 209, ročník 2002).
Neobsahuje-li žaloba všechny stanovené náležitosti nebo je-li neurčitá nebo nesrozumitelná, předseda senátu usnesením žalobce vyzve, aby žalobu doplnil nebo opravil, určí mu k tomu lhůtu a poučí jej, jak je třeba doplnění nebo opravu provést (srov. §43 odst.1 o.s.ř.). Není-li přes výzvu předsedy senátu žaloba opravena nebo doplněna a nelze-li pro tento nedostatek v řízení pokračovat, soud usnesením žalobu odmítne, jestliže žalobce byl o tomto následku poučen (srov. §43 odst. 2 o.s.ř.).
V projednávané věci již ze žaloby datované 16. 12. 2002 (doručené soudu prvního stupně dne 13. 1. 2003) jednoznačně vyplývá, že žalobce se po žalovaném domáhá částky 109.339,23 Kč z důvodu nedoložení, na jaké účely byly tyto prostředky žalovaným vyčerpány z platební karty, kterou mu žalobce (jeho právní předchůdce) dal k dispozici pro účely průběžné úhrady nákladů týkajících se používaného služebního vozidla a dalších firemních nákladů. Z uvedeného vylíčení je zřejmé, z jakého důvodu (skutku) se žalobce po žalovaném žalované částky domáhá. Jestliže žalobce navíc na výzvu soudu prvního stupně doložil tabulkový přehled týkající se výběrů prováděných prostřednictvím platební karty z účtu žalobce, v němž výslovně uvedl, u kterých plateb má zato, že výběry nebyly doloženy doklady, které by byly zaevidovány v souladu s předmětem činnosti žalobce do jeho účetnictví, nelze souhlasit se závěrem odvolacího soudu, že „žaloba má nedostatky spočívající v nedostatečně vylíčeném skutkovém stavu, jaké částky a kdy žalovaný neoprávněně vybral z účtu žalobce, a pro tento nedostatek nebylo možno v řízení pokračovat“. Měl-li soud nadále pochybnosti o tom, „kdy a v jaké výši žalovaný neoprávněně platební kartou čerpal z účtu žalobce, neboť v tomto směru nemůže uvedená tabulka nahradit tvrzení žalobce“, neznamená to, že jde o vadu žaloby, která by bránila pokračovat v řízení, neboť v žalobě byly vylíčeny alespoň takové rozhodující skutečnosti, kterými byl vymezen předmět řízení po skutkové stránce; případné neunesení břemene tvrzení (povinnosti tvrzení) nebo břemene důkazního (povinnosti důkazní) by se pak mohlo promítnout jen v rozhodnutí o věci samé.
Z výše uvedeného vyplývá, že rozsudek odvolacího soudu není správný. Nejvyšší soud České republiky proto rozsudek odvolacího soudu zrušil (§243b odst. 2 část věty za středníkem o.s.ř.). Protože důvody, pro které byl zrušen rozsudek odvolacího soudu, platí i na rozsudek soudu prvního stupně, zrušil Nejvyšší soud České republiky i toto rozhodnutí a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení (§243b odst. 3 věta druhá o.s.ř.).
Právní názor vyslovený v tomto rozsudku je závazný; v novém rozhodnutí o věci rozhodne soud nejen o náhradě nákladů nového řízení a dovolacího řízení, ale znovu i o nákladech původního řízení (§243d odst. 1 část první věty za středníkem a věta druhá o.s.ř.).
Proti tomuto rozsudku není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 7. června 2007
JUDr. Mojmír Putna, v. r.
předseda senátu