ECLI:CZ:NS:2007:21.CDO.2616.2006.1
sp. zn. 21 Cdo 2616/2006
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Mojmíra Putny a soudců JUDr. Ljubomíra Drápala a JUDr. Zdeňka Novotného v právní věci žalobce V. K., zastoupeného advokátkou, proti žalované G., s.r.o., zastoupené advokátkou, o neplatnost okamžitého zrušení pracovního poměru, vedené u Městského soudu v Brně pod sp.zn. 49 C 109/99, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 22. února 2005, č.j. 15 Co 66/2004-97, takto:
I. Dovolání žalobce se odmítá.
II. Žalobce je povinen zaplatit žalované na náhradě nákladů dovolacího řízení 1.325,- Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám advokátky.
Odůvodnění:
Krajský soud v Brně k odvolání žalobce rozsudkem ze dne 22.2.2005, č.j. 15 Co 66/2004-97, potvrdil rozsudek Městského soudu v Brně ze dne 26.6.2003, č.j. 49 C 109/99-74, jímž byla zamítnuta žaloba o určení, že okamžité zrušení pracovního poměru ze dne 26.3.1999 je neplatné, a rozhodnuto, že žalobce je povinen zaplatit žalované na nákladech řízení 10.575,- Kč k rukám advokátky; zároveň rozhodl, že žalobce je povinen zaplatit žalované na nákladech odvolacího řízení 10.575,- Kč k rukám advokátky. Odvolací soud dospěl shodně se soudem prvního stupně k závěru, že žalobce „neomluvenou absencí“ (v době od 15.3.1999 do 26.3.1999) porušil své pracovněprávní povinnosti vyplývající z ustanovení §73 odst. 1 písm. b) zák. práce a že vzhledem k délce trvání absence i charakteru tohoto porušení pracovní kázně je třeba ji posuzovat jako porušení pracovní kázně zvlášť hrubým způsobem ve smyslu ustanovení §53 odst. 1 písm. b) zák. práce; posuzované okamžité zrušení pracovního poměru je proto platným právním úkonem.
V dovolání proti tomuto rozsudku odvolacího soudu žalobce namítá, že „soud opomíjí praxi zavedenou u žalované, že v případě nepřítomnosti jednatele žalované pana O. bylo možno nástup na dovolenou nahlásit panu O., který pro žalovanou pracuje na živnostenský list“, přičemž tuto skutečnost považuje za „zcela zásadní pro posouzení, zda z jeho strany došlo k porušení pracovní kázně, případně jaké intenzity toto porušení pracovní kázně bylo“. Vyslovuje přesvědčení, že, i kdyby nastoupil na dovolenou neoprávněně a jeho absence v práci byla neomluvena, jeho nepřítomnost v práci nemůže být kvalifikována jako porušení pracovní kázně zvlášť hrubým způsobem. Navrhl, aby dovolací soud rozsudek odvolacího soudu zrušil a aby mu věc vrátil k dalšímu řízení.
Žalovaná navrhla, aby dovolání žalobce bylo „zamítnuto“, neboť se nejedná o věc zásadního právního významu; soudy správně posoudily skutkový stav věci a v souladu se zákonem dospěly k závěru, že žalobce se bezdůvodně nedostavoval do zaměstnání a tím porušil pracovní kázeň zvlášť hrubým způsobem. Navíc „z podaného dovolání není ani zřejmé, zda bylo podáno ve lhůtě“.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§10a o.s.ř.) po přezkoumání věci dospěl k závěru, že dovolání bylo podáno opožděně.
Podle ustanovení §240 odst. 1 věty první o.s.ř. účastník může podat dovolání do dvou měsíců od doručení rozhodnutí odvolacího soudu u soudu, který rozhodoval v prvním stupni. Podle ustanovení §240 odst. 2 o.s.ř. zmeškání lhůty uvedené v odstavci 1 nelze prominout; lhůta je však zachována, bude-li dovolání podáno ve lhůtě u odvolacího nebo dovolacího soudu. Podle ustanovení §240 odst. 3 o.s.ř. lhůta je zachována také tehdy, jestliže dovolání bylo podáno po uplynutí dvouměsíční lhůty proto, že se dovolatel řídil nesprávným poučením soudu o dovolání; neobsahuje-li rozhodnutí poučení o dovolání, o lhůtě k dovolání nebo o soudu, u něhož se podává, nebo obsahuje-li nesprávné poučení o tom, že dovolání není přípustné, lze podat dovolání do čtyř měsíců od doručení.
V posuzovaném případě bylo z obsahu spisu zjištěno, že rozsudek odvolacího soudu byl žalobci (jeho zástupci obecnému zmocněnci) doručen dne 30.3.2005 a že žalobce proti tomuto rozsudku podal („osobně“) u Městského soudu v Brně prostřednictvím své zástupkyně advokátky dne 2.6.2005 dovolání datované dnem 1.6.2005.
Protože rozsudek odvolacího soudu obsahuje správné poučení o přípustnosti dovolání, o lhůtě k dovolání a o soudu, u něhož se dovolání podává, uplynula žalobci lhůta k podání dovolání proti tomuto rozhodnutí podle ustanovení §243c odst. 1 a §57 odst. 2 o.s.ř. dnem 30.5.2005.
Vzhledem k tomu, že žalobce podal dovolání až dne 2.6.2005, tedy po uplynutí dovolací lhůty, je opožděné. Za přihlédnutí k tomu, že zmeškání dovolací lhůty nelze prominout (§240 odst. 2 věta první o.s.ř.), Nejvyšší soud České republiky dovolání žalobce podle ustanovení §243b odst. 5 věty první a §218a o.s.ř. - protože to v rozporu s ustanoveními §241b odst.1 a §208 odst.1 o.s.ř. neučinil soud prvního stupně - odmítl.
V dovolacím řízení vznikly žalované v souvislosti se zastoupením advokátkou (vyjádření k dovolání) náklady, které spočívají v paušální odměně ve výši 1.250,- Kč [srov. §7 písm. c), §10 odst. 3, §14 odst. 1, §15, §16 a §18 odst. 1 vyhlášky č. 484/2000 Sb. ve znění vyhlášek č. 49/2001 Sb., č. 110/2004 Sb., č. 617/2004 Sb. a čl. II. vyhlášky č. 276/2006 Sb.] a v paušální částce náhrady výdajů za jeden úkon právní služby ve výši 75,- Kč (srov. §13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb. ve znění vyhlášek č. 235/1997 Sb., č. 484/2000 Sb., č. 68/2003 Sb., č. 618/2004 Sb. a čl. II vyhlášky č. 277/2006 Sb.), celkem ve výši 1.325,- Kč. Protože dovolání žalobce bylo odmítnuto, dovolací soud mu podle ustanovení §243b odst. 5 věty první, §224 odst. 1 a §146 odst. 3 o.s.ř. uložil, aby žalované tyto náklady nahradil. Žalobce je povinen přiznanou náhradu nákladů řízení zaplatit k rukám advokátky, která žalovanou v tomto řízení zastupovala (§149 odst. 1 o.s.ř.).
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 21. června 2007
JUDr. Mojmír Putna, v. r.
předseda senátu