ECLI:CZ:NS:2007:21.CDO.2715.2006.1
sp. zn. 21 Cdo 2715/2006
sp. zn. 21 Cdo 2716/2006
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Mojmíra Putny a soudců JUDr. Ljubomíra Drápala a JUDr. Zdeňka Novotného v právní věci žalobkyně A. M., proti žalovanému Z. d. D., o neplatnost výpovědi z pracovního poměru, o žalobě na obnovu řízení a o žalobě pro zmatečnost podané S. M., proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 17. srpna 2001, č.j. 16 Co 439/2000-283, vedené u Okresního soudu v Šumperku pod sp.zn. 14 C 103/2002, o dovolání žalobkyně a S. M. proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 24. března 2005, č.j. 16 Co 24/2005-95, a o dovolání S. M. proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 20. února 2006, č.j. 16 Co 76/2006-130, a usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 20. února 2006, č.j. 16 Co 76/2006-133, takto:
I. Dovolání žalobkyně a S. M. proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 24. března 2005, č.j. 16 Co 24/2005-95, se odmítá.
II. Dovolání S. M. proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 20. února 2006, č.j. 16 Co 76/2006-130, a usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 20. února 2006, č.j. 16 Co 76/2006-133, se odmítá.
Odůvodnění:
S. M. se žalobou na obnovu řízení a pro zmatečnost ze dne 7. 9. 2001, doručenou Okresnímu soudu v Šumperku dne 10. 9. 2001, domáhal, aby usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 17. 8. 2001, č.j. 16 Co 439/2000-283, kterým bylo potvrzeno usnesení Okresního soudu v Šumperku ze dne 22. 2. 2000, č.j. 14 C 13/96-251, bylo zrušeno.
Okresní soud v Šumperku – poté co Nejvyšší soud České republiky usnesením ze dne 19. 7. 2004, č.j. 21 Cdo 343/2004-74, odmítl dovolání S. M. proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 18. 12. 2002, č.j. 16 Co 361/2002-35, jímž bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně, kterým byl zamítnut návrh S. M. na ustanovení zástupce z řad advokátů - usnesením ze dne 14. 10. 2004, č.j. 14 C 103/2002-81, žalobu S. M. pro zmatečnost vyloučil k samostatnému projednání. Dospěl k závěru, že v této věci je dána věcná příslušnost krajského soudu (§229 odst. 3, §235a odst.1 o.s.ř.), neboť žaloba pro zmatečnost směřuje proti rozhodnutí Krajského soudu v Ostravě.
Odvolání S. M. proti tomuto usnesení soudu prvního stupně Krajský soud v Ostravě usnesením ze dne 24. 3. 2005, č.j. 16 Co 24/2005-95, podle ustanovení §218 písm. c) o.s.ř. odmítl. Dospěl k závěru, že odvolání není - v souladu s ustanovením §202 odst.1 písm. a) o.s.ř. - přípustné, neboť usnesení o spojení či vyloučení věci podle ustanovení §112 o.s.ř. je usnesením, jímž se upravuje vedení řízení.
Proti tomuto usnesení odvolacího soudu podali dovolání – jak vyplývá z podání žalobkyně ze dne 5. 5. 2005 a z podání S. M. ze dne 18. 4. 2005 – žalobkyně a S. M. Oba požádali, aby jim soud ustanovil zástupce pro dovolací řízení, a to advokátku.
Okresní soud v Šumperku usnesením ze dne 17. 8. 2005, č.j. 14 C 103/2002-115, a usnesením ze dne 17. 8. 2005, č.j. 14 C 103/2002-117, návrhy žalobkyně a S. M., aby jim byl ustanoven zástupce z řad advokátů, zamítl. Vzhledem k tomu, že proti rozhodnutí odvolacího soudu o odmítnutí odvolání zákon dovolání nepřipouští, dospěl soud prvního stupně k závěru, že žalobkyně ani S. M. pro ustanovení zástupce pro dovolací řízení nesplňují zákonné podmínky; nejsou u nich dány předpoklady pro osvobození od soudních poplatků podle ustanovení §138 odst. 1 o.s.ř., neboť jde o zřejmě bezúspěšné uplatňování práva.
K odvolání žalobkyně a S. M. Krajský soud v Ostravě usnesením ze dne 20. února 2006, č.j. 16 Co 76/2006-130, a usnesením ze dne 20. února 2006, č.j. 16 Co 76/2006-133, obě (výše uvedená) usnesení soudu prvního stupně potvrdil. Shodně se soudem prvního stupně dovodil, že jde o bezúspěšné uplatnění práva a že v důsledku toho nemají žalobkyně ani S. M. nárok na ustanovení zástupce z řad advokátů pro dovolací řízení (§30, §138 odst. 1 o.s.ř.).
Proti usnesením odvolacího soudu ze dne 20. února 2006, č.j. 16 Co 76/2006-130, a ze dne 20. února 2006, č.j. 16 Co 76/2006-133, podal S. M. dovolání.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§10a o.s.ř.) po zjištění, že dovolání proti pravomocným usnesením odvolacího soudu byla podána ve lhůtě uvedené v ustanovení §240 odst. 1 o.s.ř., přezkoumal napadená usnesení bez nařízení jednání (§243a odst.1 věta první o.s.ř.) a dospěl k závěru, že dovolání směřují proti rozhodnutím, proti nimž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný.
Dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští (§236 odst. 1 o.s.ř.).
Dovolání je přípustné proti rozsudku odvolacího soudu a proti usnesení odvolacího soudu, jimiž bylo změněno rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé [§237 odst.1 písm.a) o.s.ř.], jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl ve věci samé jinak než v dřívějším rozsudku (usnesení) proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil [§237 odst.1 písm.b) o.s.ř.], nebo jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle ustanovení §237 odst.1 písm.b) o.s.ř. a jestliže dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam [§237 odst.1 písm.c) o.s.ř.].
Dovolání je také přípustné proti usnesení odvolacího soudu, jímž bylo změněno usnesení soudu prvního stupně nebo jímž bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl jinak než v dřívějším usnesení proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější usnesení zrušil, anebo jímž bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně, jestliže dovolání není jinak přípustné a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené usnesení má po právní stránce zásadní význam, a to v případech, kdy usnesením odvolacího soudu bylo potvrzeno nebo změněno usnesení soudu prvního stupně, kterým bylo rozhodnuto ve věci samé o žalobě na obnovu řízení, o zamítnutí návrhu na změnu rozhodnutí podle ustanovení §235h odst.1 věty druhé o.s.ř., ve věci konkursu a vyrovnání, o žalobě pro zmatečnost, o návrhu na nařízení výkonu rozhodnutí, ve věci zastavení výkonu rozhodnutí, ve věci udělení příklepu ve výkonu rozhodnutí, o rozvrhu rozdělované podstaty ve výkonu rozhodnutí nebo o povinnostech vydražitele uvedeného v ustanoveních §336m odst.2 (§336n) a v §338za odst.2 o.s.ř. (§238 a §238a o.s.ř.).
Dovolání je rovněž přípustné proti usnesení odvolacího soudu, jímž bylo rozhodnutí soudu prvního stupně zrušeno a řízení zastaveno, popřípadě věc byla postoupena orgánu, do jehož pravomoci náleží [§239 odst.1 písm.a) o.s.ř.], jímž bylo v průběhu odvolacího řízení rozhodnuto o tom, kdo je procesním nástupcem účastníka, o zastavení řízení podle ustanovení §107 odst.5 o.s.ř., o vstupu do řízení na místo dosavadního účastníka podle ustanovení §107a o.s.ř., o přistoupení dalšího účastníka podle ustanovení §92 odst.1 o.s.ř. a o záměně účastníka podle ustanovení §92 odst.2 o.s.ř. [§239 odst.1 písm.b) o.s.ř.], jímž bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně o zastavení řízení podle ustanovení §104 odst.1 o.s.ř. [§239 odst.2 písm.a) o.s.ř.], jímž bylo potvrzeno nebo změněno usnesení soudu prvního stupně, kterým bylo rozhodnuto o tom, kdo je procesním nástupcem účastníka, o zastavení řízení podle ustanovení §107 odst.5 o.s.ř., o vstupu do řízení na místo dosavadního účastníka podle ustanovení §107a o.s.ř., o přistoupení dalšího účastníka podle ustanovení §92 odst.1 o.s.ř. a o záměně účastníka podle ustanovení §92 odst.2 o.s.ř. [§239 odst.2 písm.b) o.s.ř.], nebo jímž bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně o odmítnutí návrhu (žaloby), ledaže by byl odmítnut návrh na předběžné opatření podle ustanovení §75a a §75b o.s.ř. nebo návrh na zajištění předmětu důkazního prostředku ve věcech týkajících se práv z duševního vlastnictví podle §78d o.s.ř. [§239 odst.3 o.s.ř.].
V posuzovaném případě napadají dovoláním žalobkyně a S. M. usnesení odvolacího soudu, jímž bylo odmítnuto odvolání S. M. proti usnesení soudu prvního stupně, kterým bylo rozhodnuto o vyloučení jím podané žaloby pro zmatečnost k samostatnému řízení, a S. M. sám usnesení odvolacího soudu, jimiž byla potvrzena usnesení soudu prvního stupně, kterými byl zamítnut návrh žalobkyně a S. M. na ustanovení zástupce z řad advokátů.
Přípustnost dovolání proti těmto usnesením podle ustanovení §237 o.s.ř. není dána, neboť se nejedná o rozhodnutí ve věci samé; uvedená usnesení jsou rozhodnutími výlučně procesní povahy, která věcně neřeší práva a povinnosti účastníků uplatněná žalobou. Přípustnost dovolání nelze dovozovat ani z ustanovení §238 a §238a o.s.ř., protože usneseními soudu prvního stupně nebylo rozhodnuto ve věcech v uvedených ustanoveních taxativně vyjmenovaných, a nevyplývá rovněž z ustanovení §239 o.s.ř., neboť nejde o případy v tomto ustanovení uvedené.
Z uvedeného vyplývá, že dovolání žalobkyně a S. M. směřují proti rozhodnutím odvolacího soudu, proti nimž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný. Nejvyšší soud České republiky proto jejich dovolání - aniž by se mohl věcí dále zabývat - podle ustanovení §243b odst. 5 věty první a §218 písm. c) o.s.ř. odmítl.
Protože tímto rozhodnutím dovolacího soudu se řízení o věci nekončí, bude rozhodnuto i o náhradě nákladů vzniklých v tomto dovolacím řízení v konečném rozhodnutí soudu prvního stupně, popřípadě soudu odvolacího (§243c odst. 1, §151 odst. 1 část věty před středníkem o.s.ř.).
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 24. července 2007
JUDr. Mojmír Putna, v. r.
předseda senátu