ECLI:CZ:NS:2007:21.CDO.2721.2006.1
sp. zn. 21 Cdo 2721/2006
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Romana Fialy a soudců JUDr. Ljubomíra Drápala a JUDr. Zdeňka Novotného v právní věci žalobce Ing. P. Ch., proti žalované České republice – Ministerstvu spravedlnosti, o určení osobního stavu, o žalobě pro zmatečnost podané žalobcem proti usnesení Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 28. srpna 2002, č. j. 25 C 173/2002-31, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 5 pod sp. zn. 7 C 133/2003, o dovolání žalobce proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 30. června 2003, č.j. 64 Co 224/2003-17, takto:
Dovolání žalobce se odmítá.
Odůvodnění:
Žalobou podanou u Obvodního soudu pro Prahu 5 dne 21.5.2002 se žalobce domáhal „potvrzení“, že „je v plném rozsahu způsobilý k právním úkonům“; určení, že „návrh na jeho zbavení nebo omezení způsobilosti k právním úkonům je zjevně bezdůvodný“, a určení, že „nejsou splněny zákonné podmínky k zásahu do jeho základních práv a svobod odepřením práva jednat před soudem“.
Obvodní soud pro Prahu 5 usnesením ze dne 28.8.2002, č.j. 25 C 173/2002-31, žalobci nepřiznal osvobození od soudních poplatků, neustanovil mu zástupce pro řízení, zamítl „návrhy na přerušení řízení, poskytnutí další přiměřené lhůty pro doplnění podání a návrh na prominutí zmeškání lhůty“ a uložil mu pořádkovou pokutu 3 000,- Kč.
Usnesení Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 28.8.2002, č.j. 25 C 173/2002-31, žalobce napadl podáními ze dne 22.1.2003 označenými jako „žaloba pro zmatečnost proti rozhodnutí o uložení pokuty z 28.8.2002“ a „žaloba na obnovu řízení o opravných prostředcích proti uložení pořádkové pokuty z 28.8.2002“.
Obvodní soud pro Prahu 5 usnesením ze dne 22.1.2003, č.j. 25 C 173/2002-45, rozhodl, že „v části, ve které žalobce podal návrh označený jako žaloba pro zmatečnost proti rozhodnutí o uložení pořádkové pokuty ze dne 28.8.2002“ a „v části, ve které žalobce podal návrh označený jako žaloba na obnovu řízení o opravných prostředcích proti uložení pořádkové pokuty ze dne 28.8.2002“ se „věc vylučuje k samostatnému projednání“.
Obvodní soud pro Prahu 5 usnesením ze dne 14.4.2003, č.j. 7 C 133/2003-13, žalobci nepřiznal osvobození od soudních poplatků. Vycházel ze závěru, že „žaloba pro zmatečnost o uložení pořádkové pokuty není přípustná“; že „pouhé procesní rozhodnutí je takovou žalobou úspěšně nenapadnutelné“; že „proto nebylo ani třeba zjišťovat majetkové poměry žalobce, žaloba nemá naději na úspěch“.
K odvolání žalobce Městský soud v Praze usnesením ze dne 30.6.2003, č.j. 64 Co 224/2003-17, usnesení soudu prvního stupně jako věcně správné potvrdil.
Proti usnesení odvolacího soudu podal žalobce dovolání.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§10a o.s.ř.) po zjištění, že dovolání proti pravomocnému usnesení odvolacího soudu bylo podáno oprávněnou osobou (účastníkem řízení) v zákonné lhůtě (§240 odst. 1 o.s.ř.), přezkoumal napadené usnesení bez nařízení jednání (§243a odst. 1, věta první o.s.ř.) a dospěl k závěru, že dovolání směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný.
Dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští (§236 odst. 1 o.s.ř.).
Dovolání je přípustné proti rozsudku odvolacího soudu a proti usnesení odvolacího soudu, jimiž bylo změněno rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé [§237 odst.1 písm.a) o.s.ř.], jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl ve věci samé jinak než v dřívějším rozsudku (usnesení) proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil [§237 odst.1 písm.b) o.s.ř.], nebo jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle ustanovení §237 odst.1 písm.b) o.s.ř. a jestliže dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam [§237 odst.1 písm.c) o.s.ř.].
Dovolání je také přípustné proti usnesení odvolacího soudu, jímž bylo změněno usnesení soudu prvního stupně nebo jímž bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl jinak než v dřívějším usnesení proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější usnesení zrušil, anebo jímž bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně, jestliže dovolání není jinak přípustné a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené usnesení má po právní stránce zásadní význam, a to v případech, kdy usnesením odvolacího soudu bylo potvrzeno nebo změněno usnesení soudu prvního stupně, kterým bylo rozhodnuto o žalobě na obnovu řízení, o zamítnutí návrhu na změnu rozhodnutí podle ustanovení §235h odst.1 věty druhé o.s.ř., ve věci konkursu a vyrovnání, o žalobě pro zmatečnost, o návrhu na nařízení výkonu rozhodnutí, ve věci zastavení výkonu rozhodnutí, ve věci udělení příklepu ve výkonu rozhodnutí, o rozvrhu rozdělované podstaty ve výkonu rozhodnutí nebo o povinnostech vydražitele uvedeného v ustanoveních §336m odst.2 (§336n) a v §338za o.s.ř. (§238 a §238a o.s.ř.).
Dovolání je rovněž přípustné proti usnesení odvolacího soudu, jímž bylo rozhodnutí soudu prvního stupně zrušeno a řízení zastaveno, popřípadě věc byla postoupena orgánu, do jehož pravomoci náleží [§239 odst.1 písm.a) o.s.ř.], jímž bylo v průběhu odvolacího řízení rozhodnuto o tom, kdo je procesním nástupcem účastníka, o zastavení řízení podle ustanovení §107 odst.5 o.s.ř., o vstupu do řízení na místo dosavadního účastníka podle ustanovení §107a o.s.ř., o přistoupení dalšího účastníka podle ustanovení §92 odst.1 o.s.ř. a o záměně účastníka podle ustanovení §92 odst.2 o.s.ř. [§239 odst.1 písm.b) o.s.ř.], jímž bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně o zastavení řízení podle ustanovení §104 odst.1 o.s.ř. [§239 odst.2 písm.a) o.s.ř.], jímž bylo potvrzeno nebo změněno usnesení soudu prvního stupně, kterým bylo rozhodnuto o tom, kdo je procesním nástupcem účastníka, o zastavení řízení podle ustanovení §107 odst.5 o.s.ř., o vstupu do řízení na místo dosavadního účastníka podle ustanovení §107a o.s.ř., o přistoupení dalšího účastníka podle ustanovení §92 odst.1 o.s.ř. a o záměně účastníka podle ustanovení §92 odst.2 o.s.ř. [§239 odst.2 písm.b) o.s.ř.], nebo jímž bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně o odmítnutí návrhu (žaloby), ledaže by byl odmítnut návrh na předběžné opatření podle ustanovení §75a o.s.ř. [§239 odst.3 o.s.ř.].
V posuzovaném případě žalobce dovoláním napadá usnesení odvolacího soudu, kterým bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně o nepřiznání osvobození od soudních poplatků žalobci.
Přípustnost dovolání podle ustanovení §237 o.s.ř. není dána, a to již proto, že usnesením odvolacího soudu nebylo potvrzeno nebo změněno usnesení soudu prvního stupně, kterým by bylo rozhodnuto ve věci samé. Dovolání není přípustné ani podle ustanovení §238, §238a a §239 o.s.ř., protože usnesením soudu prvního stupně nebylo rozhodnuto ve věcech, které jsou taxativně vyjmenovány v ustanoveních §238 a §238a o.s.ř., a nejde rovněž o žádný z případů procesních rozhodnutí uvedených v ustanovení §239 o.s.ř.
Z uvedeného vyplývá, že dovolání žalobce směřuje proti rozhodnutí odvolacího soudu, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný. Nejvyšší soud ČR proto dovolání žalobce podle ustanovení §243b odst. 5 věty první a §218 písm. c) o.s.ř. odmítl.
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 26. června 2007
JUDr. Roman Fiala, v. r.
předseda senátu