ECLI:CZ:NS:2007:21.CDO.2760.2006.1
sp. zn. 21 Cdo 2760/2006
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Romana Fialy a soudců JUDr. Ljubomíra Drápala a JUDr. Zdeňka Novotného v právní věci žalobkyně A. M., proti žalovanému Z. d. D., o určení neplatnosti výpovědi z pracovního poměru, o žalobě na obnovu řízení podané S. M., proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 17.8.2001, č.j. 16 Co 439/2000-283, vedené u Okresního soudu v Šumperku pod sp. zn. 14 C 174/2001, o dovolání S. M. proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 20. února 2006, č.j. 16 Co 64/2006-136, takto:
Dovolání S. M. se odmítá.
Odůvodnění:
S. M. se žalobou „na obnovu řízení a pro zmatečnost“ podanou u Okresního soudu v Šumperku dne 10.9.2001 (datovanou dne 7.9.2001) domáhal zrušení usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 17.8.2001, č.j. 16 Co 439/2000-283. Napadeným usnesením bylo potvrzeno usnesení Okresního soudu v Šumperku ze dne 22.2.2000, č.j. 14 C 13/96-251, jímž nebylo připuštěno, aby S. M. vstoupil do řízení jako vedlejší účastník na straně žalobkyně.
Okresní soud v Šumperku usnesením ze dne 7.3.2002, č.j. 14 C 174/2001-23, žalobu S. M. na obnovu řízení vyloučil k samostatnému projednání.
Okresní soud v Šumperku usnesením ze dne 17.8.2005, č.j. 14 C 174/2001-128, zamítl návrh S. M. a žalobkyně „na ustanovení zástupce z řad advokátů pro dovolací řízení“. Vycházel ze závěru, že „ve smyslu ustanovení §236 odst. 1, ust. §238 odst. 1 písm. a), odst. 2 o.s.ř. je nepřípustné dovolání proti usnesení odvolacího soudu, kterým bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně o zamítnutí žaloby na obnovu řízení ve věci“; že „nebylo rozhodováno ve věci samé“; že „u A. M. a S. M. v případě dovolání do usnesení odvolacího soudu jde o zřejmě bezúspěšné uplatňování práva a nejsou tak dány důvody pro osvobození od soudních poplatků ve smyslu ust. §138 o.s.ř.“.
K odvolání S. M. Krajský soud v Ostravě usnesením ze dne 20. 2. 2006, č.j. 16 Co 64/2006-136, usnesení soudu prvního stupně „pokud jím byl zamítnut návrh S. M. na ustanovení zástupce z řad advokátů“ potvrdil. Dospěl k závěru, že „za stavu, kdy z důvodů uvedených v napadeném rozhodnutí, s nimiž se odvolací soud ztotožňuje, není dovolání proti rozhodnutí, které bylo napadeno dovoláním, přípustné, není nutno postupovat podle §104 odst. 2 o.s.ř., tedy ustanovit S. M. zástupce z řad advokátů“; že „tedy nelze dospět k jinému závěru, než že v případě dovolání jde o zřejmě bezúspěšné uplatňování práva a nejsou důvody pro osvobození od soudních poplatků ve smyslu ustanovení §138 o.s.ř., tedy není splněna základní podmínka pro to, aby mohl být S. M. přiznán pro dovolací řízení advokát“.
Proti tomuto usnesení odvolacího soudu podal S. M. dovolání.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§10a o.s.ř.) po zjištění, že dovolání proti pravomocnému usnesení odvolacího soudu bylo podáno oprávněnou osobou (účastníkem řízení) v zákonné lhůtě (§240 odst. 1 o.s.ř.), přezkoumal napadené usnesení bez nařízení jednání (§243a odst. 1, věta první o.s.ř.) a dospěl k závěru, že dovolání směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný.
Dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští (§236 odst. 1 o.s.ř.).
Dovolání je přípustné proti rozsudku odvolacího soudu a proti usnesení odvolacího soudu, jimiž bylo změněno rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé [§237 odst.1 písm.a) o.s.ř.], jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl ve věci samé jinak než v dřívějším rozsudku (usnesení) proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil [§237 odst.1 písm.b) o.s.ř.], nebo jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle ustanovení §237 odst.1 písm.b) o.s.ř. a jestliže dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam [§237 odst.1 písm.c) o.s.ř.].
Dovolání je také přípustné proti usnesení odvolacího soudu, jímž bylo změněno usnesení soudu prvního stupně nebo jímž bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl jinak než v dřívějším usnesení proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější usnesení zrušil, anebo jímž bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně, jestliže dovolání není jinak přípustné a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené usnesení má po právní stránce zásadní význam, a to v případech, kdy usnesením odvolacího soudu bylo potvrzeno nebo změněno usnesení soudu prvního stupně, kterým bylo rozhodnuto o žalobě na obnovu řízení, o zamítnutí návrhu na změnu rozhodnutí podle ustanovení §235h odst.1 věty druhé o.s.ř., ve věci konkursu a vyrovnání, o žalobě pro zmatečnost, o návrhu na nařízení výkonu rozhodnutí, ve věci zastavení výkonu rozhodnutí, ve věci udělení příklepu ve výkonu rozhodnutí, o rozvrhu rozdělované podstaty ve výkonu rozhodnutí nebo o povinnostech vydražitele uvedeného v ustanoveních §336m odst.2 (§336n) a v §338za o.s.ř. (§238 a §238a o.s.ř.).
Dovolání je rovněž přípustné proti usnesení odvolacího soudu, jímž bylo rozhodnutí soudu prvního stupně zrušeno a řízení zastaveno, popřípadě věc byla postoupena orgánu, do jehož pravomoci náleží [§239 odst.1 písm.a) o.s.ř.], jímž bylo v průběhu odvolacího řízení rozhodnuto o tom, kdo je procesním nástupcem účastníka, o zastavení řízení podle ustanovení §107 odst.5 o.s.ř., o vstupu do řízení na místo dosavadního účastníka podle ustanovení §107a o.s.ř., o přistoupení dalšího účastníka podle ustanovení §92 odst.1 o.s.ř. a o záměně účastníka podle ustanovení §92 odst.2 o.s.ř. [§239 odst.1 písm.b) o.s.ř.], jímž bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně o zastavení řízení podle ustanovení §104 odst.1 o.s.ř. [§239 odst.2 písm.a) o.s.ř.], jímž bylo potvrzeno nebo změněno usnesení soudu prvního stupně, kterým bylo rozhodnuto o tom, kdo je procesním nástupcem účastníka, o zastavení řízení podle ustanovení §107 odst.5 o.s.ř., o vstupu do řízení na místo dosavadního účastníka podle ustanovení §107a o.s.ř., o přistoupení dalšího účastníka podle ustanovení §92 odst.1 o.s.ř. a o záměně účastníka podle ustanovení §92 odst.2 o.s.ř. [§239 odst.2 písm.b) o.s.ř.], nebo jímž bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně o odmítnutí návrhu (žaloby), ledaže by byl odmítnut návrh na předběžné opatření podle ustanovení §75a o.s.ř. [§239 odst.3 o.s.ř.].
V posuzovaném případě S. M. dovoláním napadá usnesení odvolacího soudu, kterým bylo potvrzeno zamítnutí jeho „návrhu na ustanovení zástupce z řad advokátů“.
Přípustnost dovolání podle ustanovení §237 o.s.ř. není dána, a to již proto, že usnesením odvolacího soudu nebylo potvrzeno nebo změněno usnesení soudu prvního stupně, kterým by bylo rozhodnuto ve věci samé. Dovolání není přípustné ani podle ustanovení §238, §238a a §239 o.s.ř., protože usnesením soudu prvního stupně nebylo rozhodnuto ve věcech, které jsou taxativně vyjmenovány v ustanoveních §238 a §238a o.s.ř., a nejde rovněž o žádný z případů procesních rozhodnutí uvedených v ustanovení §239 o.s.ř.
Z uvedeného vyplývá, že dovolání S. M. směřuje proti rozhodnutím odvolacího soudu, proti nimž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný. Nejvyšší soud ČR proto dovolání žalobce podle ustanovení §243b odst. 5 věty první a §218 písm. c) o.s.ř. odmítl.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 26. června 2007
JUDr. Roman F i a l a, v. r.
předseda senátu