ECLI:CZ:NS:2007:21.CDO.287.2006.1
sp. zn. 21 Cdo 287/2006
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Romana Fialy a soudců JUDr. Ljubomíra Drápala a JUDr. Zdeňka Novotného v právní věci žalobkyně Č. s., a.s., proti žalovaným 1) R. J., zastoupenému, advokátem, 2) J. J., 3) K. b., a.s., o vydání předběžného opatření, o žalobě pro zmatečnost podané žalovanými 1) a 2) proti usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 18. dubna 2003, č. j. 56 Co 164/2003-46, vedené u Krajského soudu v Plzni pod sp. zn. 19 C 37/2003, o dovolání žalovaných 1) a 2) proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 3. května 2005, č.j. 11 Cmo 20/2005-147, takto:
I. Dovolání žalovaného 1) se odmítá.
II. Řízení o dovolání žalované 2) se zastavuje.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Okresní soud Plzeň – jih usnesením ze dne 13.3.2003, č.j. Nc 805/2003-36, uložil žalovanému 1), aby „od doručení tohoto usnesení, a to v pořadí uvedení účtů, nenakládal s peněžními prostředky na jeho účtech vedených třetím žalovaným a, do výše 1 196 460,- Kč s 16% úrokem jdoucím od 17.8.1995 do zaplacení a dále do výše 47 860,- Kč“ (výrok I.); uložil žalované 3), aby od doručení usnesení z účtů jí vedených pro žalovaného 1), v pořadí uvedení účtů, a to včetně stanoveného úroku (viz výše), nevyplácela peněžní prostředky, neprováděla na ně započtení a ani jinak s nimi nenakládala“ (výrok II.); zamítl „návrh žalobkyně, kterým se domáhala uložení povinnosti žalovanému 1), resp. žalovanému 1) a žalované 2), nenakládat s nemovitostmi“ v usnesení blíže specifikovanými (výrok III.).
Krajský soud v Plzni usnesením ze dne 18.4.2003, č.j. 56 Co 164/2003-46, odvolání žalované 2) proti usnesení Okresního soudu Plzeň - jih ze dne 13.3.2003, č.j. Nc 805/2003-36, odmítl a k odvolání žalovaného 1) uvedené usnesení soudu prvního stupně „v napadené části, tedy ve výroku I.“ potvrdil.
Proti usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 18.4.2003, č.j. 56 Co 164/2003-46, podali žalovaní 1) a 2) dne 15.7.2003 žalobu pro zmatečnost, a to z důvodu uvedeného v ustanovení §229 odst. 4 o.s.ř. (v žalobě je chybně uvedeno „ust. §239 odst. 4/ občanského soudního řádu“). Uvedli, že „napadeným usnesením jsou dotčeni oba žalovaní, kteří jsou manželé“; že „účet, resp. prostředky zde uložené, náleží do společného jmění manželů, a to se všemi hmotně právními i procesními důsledky“; že „soud napadeným usnesením odvolání žalované 2), jako manželky žalovaného 1), odmítl, čímž žalované 2) v průběhu řízení odňal možnost jednat před soudem“; že „jde tedy o významný zásah do procesního postavení účastníka řízení“.
Krajský soud v Plzni usnesením ze dne 27.10.2004, č.j. 19 C 37/2003-119, tuto žalobu pro zmatečnost zamítl a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Vycházel ze závěru, že „napadeným usnesením krajského soudu bylo vůči žalovanému 1) potvrzeno usnesení soudu prvního stupně v té části, která se týkala prvního žalovaného, a o odmítnutí odvolání bylo rozhodnuto pouze ve vztahu ke druhé žalované, a to správně postupem podle §218 písm. b) o.s.ř., když druhé žalované žádná povinnost rozhodnutím soudu uložena nebyla“; že „účastníkovi řízení nemůže být odňata možnost jednat před soudem, pakliže jde o takové řízení, kde se v souladu se zákonnou úpravou rozhoduje bez jednání tak, jako tomu bylo v daném případě“; že „odvolací soud postupoval podle ust. §214 o.s.ř.“; že „tak neodňal žalovaným možnost jednat před soudem“.
K odvolání žalovaných 1) a 2) Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 3.5.2005, č.j. 11 Cmo 20/2005-147, usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 27.10.2004, č.j. 19 C 37/2003-119, potvrdil a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení. „Ztotožnil“ se se závěry soudu prvního stupně a uvedl, že „právo odvolání přísluší jen tomu účastníku, jemuž byla rozhodnutím soudu způsobena v jeho právech určitá újma“; že „exekuční titul, který byl podkladem pro nařízení předběžného opatření, zněl proti 1. M. M., 2. J. B. a 3. R. J.“; že „v projednávané věci nařízením předběžného opatření nebyla žalované 2) způsobena žádná újma, neboť z exekučního titulu vyplývalo, že žalovaná není zavázána žádnou povinností“; že „v řízení, které bylo podkladem pro nařízení předběžného opatření, neměli žalovaní postavení nerozlučných společníků“; že „se ve věci jednalo o nařízení předběžného opatření podle ustanovení §74 a násl. o.s.ř., kdy soud rozhoduje bez jednání“.
Proti usnesení odvolacího soudu podali žalovaní 1) a 2) dovolání. Namítají, že „celý proces, který je proti nim veden, ať již v nalézacím řízení, tak i v exekučním řízení, je zmatečný“; že „druhá žalovaná není na exekučním titulu, a proto nemůže být proti ní v rozporu s usnesením Okresního soudu Plzeň-jih vedeno předběžné opatření“; že „není v právní moci exekuční titul z důvodu špatného bydliště žalovaného 1), a proto, že doručenky rozsudků Krajského soudu v Plzni a Vrchního soudu v Praze nebyly zaslány zástupci žalovaného do vlastních rukou, nemůže být vydáno předběžné opatření, které bylo vydáno na základě těchto rozsudků, ani proti němu nemůže být vedeno exekuční řízení“. Navrhli, aby dovolací soud usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 3.5.2005, č.j. 11 Cmo 20/2005-147, i usnesení Krajského soudu ze dne 27.10.2004, č.j. 19 C 37/2003-19, zrušil a aby věc vrátil krajskému soudu k dalšímu řízení.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§10a o.s.ř.) po přezkoumání věci dospěl k závěru, že v posuzovaném případě brání meritornímu rozhodnutí o dovolání žalované 2) nedostatek podmínky dovolacího řízení.
Podle ustanovení §241 odst. 1 o.s.ř., není-li dále stanoveno jinak, musí být dovolatel zastoupen advokátem nebo notářem. Notář může dovolatele zastupovat jen v rozsahu svého oprávnění stanoveného zvláštními předpisy [tj. ve věcech uvedených v ustanovení §3 odst. 1 písm. b) a §3 odst. 2 zákona č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), ve znění pozdějších předpisů].
Podle ustanovení §241 odst. 2 o.s.ř. odstavec 1 neplatí,
a) je-li dovolatelem fyzická osoba, která má právnické vzdělání,
b) je-li dovolatelem právnická osoba, stát, obec nebo vyšší územně samosprávný celek, jedná-li za ně osoba uvedená v §21, 21a anebo v §21b, která má právnické vzdělání.
Podle ustanovení §241 odst. 3 o.s.ř. odstavec 1 neplatí také tehdy, je-li dovolatelem obec, kterou zastupuje stát podle §26a, jedná-li jménem státu za zastoupenou obec osoba uvedená v §26a odst. 3, která má právnické vzdělání.
Podle ustanovení §241 odst. 4 o.s.ř. musí být dovolání sepsáno, s výjimkou případu uvedeného v odstavci 2 písm. a), advokátem, notářem nebo osobou uvedenou v §21, v §21a, §21b anebo v §26a odst. 3, která má právnické vzdělání.
Dovolání je mimořádný opravný prostředek, kterým lze napadnout pravomocné rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští. Mimořádnost tohoto opravného prostředku odůvodňuje požadavek, aby účastník řízení (osoba uvedená v ustanovení §21, §21a, §21b anebo §26a odst. 3 o.s.ř., která za něj jedná), který se rozhodl dovolání podat, měl právnické vzdělání nebo, jestliže takového vzdělání nedosáhl, aby byl zastoupen osobou, která je podle zákona povolána poskytovat právní pomoc [advokátem, popřípadě notářem, jde-li v řízení o věc uvedenou v ustanovení §3 odst. 1 písm. b) a §3 odst. 2 zákona č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), ve znění pozdějších předpisů], jestliže sám nebo osoba uvedená v ustanovení §21 o.s.ř., §21a o.s.ř., §21b o.s.ř. anebo v ustanovení §26a odst. 3 o.s.ř., která za něj jedná, takového vzdělání nedosáhla.
Z ustanovení §241 odst. 4 o.s.ř. současně vyplývá, že dovolání musí být sepsáno advokátem, notářem [jde-li v řízení o věc uvedenou v ustanovení §3 odst. 1 písm. b) a §3 odst. 2 zákona č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), ve znění pozdějších předpisů] nebo osobou uvedenou v ustanovení §21, §21a, §21b o.s.ř. anebo v ustanovení §26a odst. 3 o.s.ř., která má právnické vzdělání, ledaže by byla dovolatelem fyzická osoba, která dosáhla právnické vzdělání.
Ustanovení §241 o.s.ř., které určuje tzv. povinné (nucené) zastoupení dovolatele při podání dovolání, představuje zvláštní podmínku dovolacího řízení, jejíž nedostatek lze odstranit (postupem uvedeným v ustanovení §241b odst. 2 o.s.ř.), bez jejíhož splnění však nelze meritorně (věcně) rozhodnout o dovolání.
V posuzované věci žalovaní 1) a 2), kteří jsou fyzickými osobami, nebyli při podání dovolání proti usnesení odvolacího soudu zastoupeni advokátem a nebylo prokázáno (a ani tvrzeno), že by měli právnické vzdělání.
K odstranění tohoto nedostatku podmínky dovolacího řízení Krajský soud v Plzni usnesením ze dne 20.9.2005, č.j. 19 C 37/2003-169, žalované 1) a 2) vyzval, „aby si pro podání dovolání v této věci zvolili zástupcem advokáta a aby jeho prostřednictvím podali řádné dovolání…“, s tím, že „nebude-li do 15 dnů ode dne doručení tohoto usnesení předložena Krajskému soudu v Plzni plná moc zvoleného advokáta a jím sepsané dovolání, případně jeho prohlášení o ztotožnění se s obsahem již podaného dovolání žalovanými, Nejvyšší soud dovolací řízení zastaví“. Usnesení bylo žalovanému 1) doručeno dne 29.9.2005 a žalované 2) dne 30.9.2005.
Žalovaný 1) výzvě vyhověl a předložil soudu plnou moc zvoleného advokáta společně se „sdělením“, kterým se tento advokát „ztotožnil s již učiněným dovoláním povinného“; žalovaná 2) do dnešního dne výzvě soudu nevyhověla a nedostatek povinného (nuceného) zastoupení neodstranila.
Vzhledem k tomu, že žalovaná 2) přes výzvu soudu neodstranila nedostatek podmínky dovolacího řízení podle ustanovení §241 o.s.ř., ačkoliv byla o důsledcích své nečinnosti poučena, Nejvyšší soud České republiky řízení o dovolání žalované 2) podle ustanovení §241b a §104 odst. 2 věty třetí o.s.ř. zastavil.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§10a o.s.ř.) po zjištění, že dovolání žalovaného 1) proti pravomocnému usnesení odvolacího soudu bylo podáno oprávněnou osobou (účastníkem řízení) ve lhůtě uvedené v ustanovení §240 odst. 1 o.s.ř., přezkoumal napadené usnesení bez nařízení jednání (§243a odst. 1 věta první o.s.ř.) a dospěl k závěru, že dovolání směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný.
Dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští (§236 odst. 1 o.s.ř.).
Podmínky přípustnosti dovolání proti usnesení odvolacího soudu, jímž bylo rozhodnuto o žalobě pro zmatečnost, jsou obsaženy v ustanovení §238a odst. 1 písm.b), §238a odst. 2 a v §237 odst. 1 a 3 o.s.ř.
Dovolání je přípustné proti usnesení odvolacího soudu, jímž bylo změněno rozhodnutí soudu prvního stupně, kterým bylo rozhodnuto o žalobě pro zmatečnost [§238a odst. 1 písm.b), §238a odst. 2 a §237 odst. 1 písm.a) o.s.ř.], nebo jímž bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl o žalobě pro zmatečnost jinak než v dřívějším usnesení proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější usnesení zrušil [§238a odst. 1 písm.b), §238a odst. 2 a §237 odst.1 písm. b) o.s.ř.], anebo jímž bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně, kterým bylo rozhodnuto o žalobě pro zmatečnost, jestliže dovolání není přípustné podle ustanovení §238a odst. 1 písm. b), §238a odst. 2 a §237 odst. 1 písm. b) o.s.ř. a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené usnesení odvolacího soudu má v rozhodnutí o žalobě pro zmatečnost po právní stránce zásadní význam [§238a odst. 1 písm. b), §238a odst. 2 a §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř.].
Žalovaný 1) dovoláním napadá usnesení odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně, kterým bylo rozhodnuto o žalobě pro zmatečnost. Podle ustanovení §238a odst.1 písm.b), §238a odst.2 a §237 odst.1 písm.b) o.s.ř. dovolání není přípustné, a to již proto, že ve věci nebylo soudem prvního stupně vydáno usnesení o žalobě pro zmatečnost, které by bylo odvolacím soudem zrušeno. Dovolání žalovaného 1) proti usnesení odvolacího soudu tedy může být přípustné jen při splnění předpokladů uvedených v ustanovení §238a odst.1 písm.b), §238a odst.2 a §237 odst.1 písm.c) o.s.ř.
Rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam ve smyslu ustanovení §238a odst. 1 písm. b), §238a odst. 2 a §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem [238a odst. 1 písm. b), §238a odst. 2 a §237 odst. 3 o.s.ř.].
Dovolací soud je při přezkoumání rozhodnutí odvolacího soudu zásadně vázán uplatněnými dovolacími důvody (srov. §242 odst. 3 o.s.ř.); vyplývá z toho mimo jiné, že při zkoumání, zda napadené rozhodnutí odvolacího soudu má ve smyslu ustanovení 238 odst. 1 písm. a), §238 odst. 2 a §237 odst. 3 o.s.ř. ve věci samé po právní stránce zásadní právní význam, může posuzovat jen takové právní otázky, které dovolatel v dovolání označil.
Přípustnost dovolání podle ustanovení 238a odst. 1 písm. b), §238a odst. 2 a §237 odst.1 písm. c) o.s.ř. není založena již tím, že dovolatel tvrdí, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. Přípustnost dovolání nastává tehdy, jestliže dovolací soud za použití hledisek, příkladmo uvedených v ustanovení 238a odst. 1 písm. b), §238a odst. 2 a §237 odst. 3 o.s.ř., dospěje k závěru, že napadené usnesení odvolacího soudu v rozhodnutí o žalobě pro zmatečnost po právní stránce zásadní význam skutečně má.
V posuzovaném případě je, jako důvod zmatečnosti, namítáno odnětí možnosti jednat před soudem, spočívajícího v okolnosti, že odvolaní žalované 2) bylo odmítnuto, resp. že odvolací soud tak rozhodl bez jednání. Práv a povinností žalovaného 1) se rozhodnutí, kterým bylo odvolání žalované 2) odmítnuto, netýká; tímto rozhodnutím mu tak nemohla být způsobena jakákoli újma na jeho právech, a proto ani není oprávněn podat proti usnesení, kterým odvolací soud v dané věci potvrdil zamítnutí zmatečností žaloby, dovolání.
Na místě je současně dodat, že vzhledem k tomu, že otázka namítaného odnětí možnosti jednat před soudem, spočívajícího v okolnosti, že odvolaní žalované 2) bylo odmítnuto, resp. že odvolací soud tak rozhodl bez jednání, jako důvodu zmatečnosti, byla posouzena v souladu s ustálenou judikaturou soudů (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24.10.1996, sp.zn. 2 Cdon 1007/96, uveřejněné v časopise Soudní judikatura pod č. 36, ročník 1997; usnesení ze dne 28.1.1999, sp.zn. 2069/98, uveřejněné v časopise Soudní judikatura pod č. 38, ročník 1999; usnesení ze dne 30.1.2001, sp.zn. 20 Cdo 134/99, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 58, ročník 2001; usnesení ze dne 22.4.2003, sp.zn. 21 Cdo 2179/2002, uveřejněné v časopise Soudní judikatura pod č. 73, ročník 2003; usnesení ze dne 26.11.1997, sp.zn. 2 Cdon 1635/97, uveřejněné v časopise Soudní judikatura pod č. 16, ročník 1998), a že ostatní námitky uplatněné dovolatelem v dovolání se týkají okolností nesouvisejících s uplatněnými zmatečnostními důvody, a jsou tak z hlediska závěrů odvolacího soudu nevýznamné, nemá napadené usnesení odvolacího soudu po právní stránce zásadní význam.
Z uvedeného vyplývá, že proti napadenému usnesení odvolacího soudu není dovolání přípustné ani podle ustanovení §238a odst. 1 písm. b), §238a odst. 2 a §237 odst.1 písm. c) o.s.ř. Nejvyšší soud České republiky proto dovolání žalovaného 1) - aniž by se mohl věcí dále zabývat - podle ustanovení §243b odst. 5 věty první a §218 písm.b) o.s.ř. odmítl.
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení §243b odst. 5 věty první, §224 odst. 1, §151 odst. 1 o.s.ř.
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 28. března 2007
JUDr. Roman Fiala, v. r.
předseda senátu