ECLI:CZ:NS:2007:21.CDO.3157.2006.1
sp. zn. 21 Cdo 3157/2006
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Ljubomíra Drápala a soudců JUDr. Romana Fialy a JUDr. Mojmíra Putny v právní věci žalobců a) A. J., b) J. J., obou zastoupených advokátkou, proti žalovanému Ing. R. V., zastoupenému advokátem, o nepřípustnost prodeje zástavy ve veřejné dražbě, vedené u Okresního soudu v Mladé Boleslavi pod sp. zn. 11 C 106/2006, o dovolání žalobců proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 29. března 2006 č.j. 20 Co 88/2006-27, takto:
Dovolání žalobců se odmítá.
Odůvodnění:
Žalobci se domáhali, aby bylo určeno, že je nepřípustný prodej zástavy, kterou tvoří \"nemovitost čp. 95 se stp. č. 283 a p.č. 29/32 v katastrálním území Ž., zapsané na LV u KÚ v M. B. podle zástavní smlouvy k nemovitosti č. 676/93 uzavřené fou K. b., a.s., a žalobci J. J. a A. J. dne 29.6.1993, vklad zástavního práva byl povolen rozhodnutím Katastrálního úřadu v M. B. dne 29.6.1993\". Žalobu zdůvodnili zejména tím, že dne 29.6.1993 uzavřeli s K. b., a.s. zástavní smlouvu č. 676/93, kterou dali k zajištění pohledávky ze smlouvy o úvěru ze dne 28.6.1993 č. A 11125/93 poskytnutého žalobkyni a) do zástavy uvedené nemovitosti v jejich vlastnictví, a že pravomocným rozsudkem býv. Krajského obchodního soudu v P. ze dne 4.12.1998 č.j. 24 Cm 370/97-27 jim bylo uloženo dlužnou částku ve výši 1.750.255,21 Kč zaplatit, neboť žalobkyně a) \"přes veškerou svou snahu nebyla schopna dostát svým závazkům\". Zástavní věřitel však svou pohledávku dlouho nevymáhal a teprve dne 16.6.2003 bylo žalobcům doručeno oznámení o veřejné dražbě zástavy, kterou navrhuje žalovaný za účelem uspokojení zajištěné pohledávky. Žalobci mají za to, že prodej zastavených nemovitostí ve veřejné dražbě je nepřípustný, neboť pohledávka a zástavní právo ji zajišťující jsou již promlčeny.
Okresní soud v Mladé Boleslavi rozsudkem ze dne 17.2.2004 č.j. 11 C 366/2003-70 žalobu zamítl, žalobcům uložil, aby složili do úschovy soudu částku 115.132,50 Kč, žalovanému uložil, aby podal do tří měsíců od právní moci rozsudku u soudu návrh na náhradu škody vzniklé oddálením prodeje zástavy, a rozhodl, že žalobci jsou povinni zaplatit žalovanému na náhradě nákladů řízení 12.770,80 Kč k rukám advokáta. Poté, co z provedených důkazů (mimo jiné) zjistil, že pohledávku ze smlouvy o úvěru ze dne 28.6.1993 č. A 11125/93 nabyl od K. b., a.s. žalovaný, který dne 11.6.2003 uzavřel s dražebníkem (obchodní společností B., s.r.o.) smlouvu o provedení veřejné nedobrovolné dražby zastavených nemovitostí žalobců, a že provedení této dražby bylo žalobcům řádně oznámeno, dospěl k závěru, že žaloba podaná ve smyslu ustanovení §166 odst.1 občanského zákoníku není důvodná. Promlčení práva \"ze zástavní smlouvy\" se totiž řídí občanským zákoníkem a právo žalovaného se podle ustanovení §110 občanského zákoníku mohlo promlčet až po uplynutí doby deseti let po právní moci rozsudku býv. Krajského obchodního soudu v Praze ze dne 4.12.1998 č.j. 24 Cm 370/97-27, která dosud neuplynula. Právo žalovaného by podle názoru soudu prvního stupně \"nebylo promlčeno, i kdyby se řídilo obchodním zákoníkem\", neboť podle ustanovení §408 obchodního zákoníku \"skončí promlčecí doba nejpozději po uplynutí deseti let ode dne, kdy počala běžet poprvé, tedy od 22.5.1996\". Protože námitka promlčení nebyla vznesena důvodně, nemůže být prodej zástavy ve veřejné nedobrovolné dražbě nepřípustný. K námitce žalobců, podle které \"nepovažují znalecký posudek za správný, neboť dražebník jej zajišťoval, ačkoliv dražebníkem ještě nebyl\", soud prvního stupně uvedl, že se \"nezabýval metodikou vypracování znaleckého posudku předmětných nemovitostí, neboť to s předmětem sporu nesouvisí, a případnou škodu, kterou by žalobci utrpěli stanovením nejnižšího podání, musí žalovat odděleně\". Povinnost žalobců složit do úschovy soudu částku 115.132,50 Kč a uložení povinnosti žalovanému podat ve stanovené lhůtě žalobu o náhradu škody způsobené oddálením prodeje zástavy soud prvního stupně zdůvodnil ustanovením §166 odst.4 občanského zákoníku.
K odvolání žalobců Krajský soud v Praze rozsudkem ze dne 30.6.2004 č.j. 20 Co 282/2004-93 změnil rozsudek soudu prvního stupně tak, že žalobě vyhověl, a rozhodl, že žalovaný je povinen zaplatit žalobcům na náhradě nákladů řízení před soudem prvního stupně 3.000,- Kč a na náhradě nákladů odvolacího řízení 3.000,- Kč. Na základě skutkových zjištění soudu prvního stupně zdůraznil v první řadě, že je \"nutno rozlišit promlčení vlastní pohledávky a promlčení zástavního práva\" a že v obou případech je třeba postupovat podle právní úpravy promlčení obsažené v obchodním zákoníku, neboť podle ustanovení §261 odst.4 obchodního zákoníku se tímto zákoníkem řídí i vztahy vzniklé při zajištění plnění závazků v závazkových vztazích uvedených v ustanoveních §261 odst.1 až 3 obchodního zákoníku a úprava promlčení v obchodním zákoníku \"je komplexní a ucelená\". Zástavní právo se proto promlčuje v obecné čtyřleté době (§397 obchodního zákoníku) a z jeho akcesorické povahy - i když to na rozdíl od ustanovení §100 odst.2 občanského zákoníku není v obchodním zákoníku výslovně vyjádřeno - současně vyplývá, že se nemůže promlčet dříve než zajištěná pohledávka. Zástavní věřitel mohl v projednávané věci vykonat zástavní právo poprvé \"ode dne splatnosti úvěru\" (tj. dnem 20.5.1994) a promlčecí doba uplynula dnem 20.5.1998. Promlčecí doba ve vztahu k zajištěné pohledávce, která ve smyslu ustanovení §397 obchodního zákoníku činí čtyři roky, rovněž běžela od 20.5.1994, dnem 22.5.1996 začala podle ustanovení §407 odst.3 obchodního zákoníku běžet znovu, po dobu řízení vedeného u býv. Krajského obchodního soudu došlo k jejímu stavení (§402 obchodního zákoníku) a uplynula dnem 23.3.2002. Vzhledem k tomu, že zástavní právo bylo promlčeno (z hlediska běhu obou uvedených dob) dnem 23.3.2002, není možné je provést ve veřejné nedobrovolné dražbě; žalovaným navržená dražba je proto nepřípustná.
K dovolání žalovaného Nejvyšší soud České republiky rozsudkem ze dne 18.1.2006 č.j. 21 Cdo 2048/2004-118 rozsudek odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Dospěl nejprve k závěru, že právní vztahy ze zástavních práv se řídí - s výjimkou zastavení obchodního podílu - občanským zákoníkem a dalšími předpisy občanského práva, i když zástavní právo bylo zřízeno k zajištění pohledávky z obchodně závazkových vztahů, a že tedy i promlčení zástavního práva je třeba posoudit podle těchto právních předpisů; obchodním zákoníkem se řídí jen promlčení zajištěné pohledávky, vyplývá-li z obchodně závazkových vztahů. Protože v projednávané věci byly rozsudkem býv. Krajského obchodního soudu v Praze ze dne 4.12.1998 č.j. 24 Cm 370/97-27 přiznány jak zajištěná pohledávka ze smlouvy o úvěru, tak i zástavní právo zřízené na základě zástavní smlouvy ze dne 28.6.1993 reg. č. 676/93, dovolací soud uzavřel, že zajištěná pohledávka ze smlouvy o úvěru ze dne 28.6.1993 č. A 11125/93 se mohla promlčet ve smyslu ustanovení §408 odst.1 obchodního zákoníku za deset let ode dne, kdy promlčecí doba začala běžet poprvé (tj. ode dne 20.5.1994, kdy podle odvolacího soudu nastala splatnost úvěru), že zástavní právo se mohlo ve smyslu ustanovení §110 odst.1 občanského zákoníku promlčet až uplynutím doby deseti let ode dne, kdy mělo být podle tohoto rozsudku plněno (tj. ode dne 25.1.1999), a že tedy promlčecí doba zástavního práva do uzavření smlouvy o provedení veřejné nedobrovolné dražby zástavy ze dne 11.6.2003 za účelem uspokojení zajištěné pohledávky nemohla uplynout.
Krajský soud v Praze poté rozsudkem ze dne 29.3.2006 č.j. 20 Co 88/2006-27 potvrdil rozsudek soudu prvního stupně ve výroku o zamítnutí žaloby na prohlášení nepřípustnosti prodeje zástavy ve veřejné dražbě a rozhodl, že v ostatních výrocích se rozsudek soudu prvního stupně zrušuje a že se věc v tomto rozsahu vrací soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Poté, co znovu zjistil, že úvěr poskytnutý žalobkyni a) podle smlouvy o úvěru ze dne 28.6.1993 č. A 11125/93 byl \"v plné výši splatný do 20.5.1994\" a že rozsudek býv. Krajského obchodního soudu v Praze ze dne 4.12.1998 č.j. 24 Cm 370/97-27 nabyl právní moci dnem 22.1.1999, shodně se závazným právním názorem dovolacího soudu dovodil, že žalovaným navržená veřejná dražba, o níž bylo oznámení žalobcům doručeno dne 16.6.2003, je přípustná, neboť v ní uplatněné zástavní právo se dosud nepromlčelo. V ostatních výrocích o věci samé odvolací soud dospěl k závěru, že soud prvního stupně uložil žalovanému v rozporu s ustanovením §166 odst.4 občanského zákoníku, aby podal (další) návrh na náhradu škody způsobené oddálením prodeje zástavy, ačkoliv správně měl o jím uplatněném právu na náhradu škody věcně rozhodnout, a že proto muselo být toto rozhodnutí zrušeno a věc v tomto rozsahu vrácena soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Proti tomuto rozsudku odvolacího soudu v potvrzujícím výroku podali žalobci dovolání. Namítají, že není správný názor, podle něhož se promlčení zástavního práva zřízeného k zajištění pohledávky ze smlouvy o úvěru řídí občanským zákoníkem, a současně dovozují, že při posouzení této otázky je třeba použít ve smyslu ustanovení §261 odst.1 a 4 obchodního zákoníku právní úpravu obsaženou v ustanoveních §387 až 408 obchodního zákoníku a že v projednávané věci promlčecí doba zajištěné pohledávky a zástavního práva uplynula dnem 23.3.2002. Žalobci dále odvolacímu soudu vytýkají, že se nezabýval otázkou neplatnosti zástavní smlouvy ze dne 28.6.1993 č. 676/93; poukazují na to, že ve smlouvě je neurčitě vymezen předmět zástavního práva, že zástavní smlouva je proto ve smyslu ustanovení §37 odst.1 občanského zákoníku neplatná a že řízení o určení neexistence zástavního práva, zřízeného podle této zástavní smlouvy, vedené u Okresního soudu v Mladé Boleslavi pod sp. zn. 11 C 102/2006, není dosud definitivně ukončeno. Odvolací soud rovněž pominul námitku žalobců \"týkající se manipulace dražebníka s odhadem ceny předmětu dražby\", neboť společnost B., s.r.o. předložila jako dražebník \"listinu zvanou odhad ceny\" datovanou dnem 5.6.2003, ačkoliv se stala dražebníkem až na základě smlouvy o provedení nedobrovolné veřejné dražby ze dne 11.6.2003\"; před tímto dnem nebyla společnost B., s.r.o. \"oprávněna činit žádné úkony v této věci a z tohoto důvodu nemohl být odhad ceny dražby řádně proveden\". Přípustnost dovolání žalobci dovozují z ustanovení §237 odst.1 písm.c) o.s.ř. a navrhují, aby dovolací soud rozsudek odvolacího soudu v napadeném potvrzujícím výroku zrušil a aby věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§10a o.s.ř.) po zjištění, že dovolání proti pravomocnému rozsudku odvolacího soudu bylo podáno ve lhůtě uvedené v ustanovení §240 odst. 1 o.s.ř., se nejprve zabýval otázkou přípustnosti dovolání.
Dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští (§236 odst. 1 o.s.ř.).
Podmínky přípustnosti dovolání proti rozsudku odvolacího soudu jsou obsaženy v ustanovení §237 o.s.ř.
Dovolání je přípustné proti rozsudku odvolacího soudu, jímž bylo změněno rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé [§237 odst.1 písm.a) o.s.ř.] nebo jímž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl ve věci samé jinak než v dřívějším rozsudku (usnesení) proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil [§237 odst.1 písm.b) o.s.ř.], anebo jímž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle ustanovení §237 odst.1 písm.b) o.s.ř. a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam [§237 odst.1 písm.c) o.s.ř.]; to neplatí ve věcech, v nichž dovoláním dotčeným výrokem bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 20.000,- Kč a v obchodních věcech 50.000,- Kč, přičemž se nepřihlíží k příslušenství pohledávky [§237 odst.2 písm.a) o.s.ř.], a ve věcech upravených zákonem o rodině, ledaže jde o rozsudek o omezení nebo zbavení rodičovské zodpovědnosti nebo pozastavení jejího výkonu, o určení (popření) rodičovství nebo o nezrušitelné osvojení [§237 odst.2 písm.b) o.s.ř.].
Žalobci dovoláním napadají rozsudek odvolacího soudu ve výroku, jímž byl potvrzen rozsudek soudu prvního stupně ve věci samé. Podle ustanovení §237 odst.1 písm.b) o.s.ř. dovolání není přípustné, a to již proto, že ve věci samé nebylo soudem prvního stupně vydáno rozhodnutí, které by bylo odvolacím soudem zrušeno. Dovolání žalobců proti potvrzujícímu výroku rozsudku odvolacího soudu tedy může být přípustné jen při splnění předpokladů uvedených v ustanovení §237 odst.1 písm.c) o.s.ř.
Rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam ve smyslu ustanovení §237 odst.1 písm.c) o.s.ř. zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem [§237 odst.3 o.s.ř.].
Dovolací soud je při přezkoumání rozhodnutí odvolacího soudu zásadně vázán uplatněnými dovolacími důvody (srov. §242 odst.3 o.s.ř.); vyplývá z toho mimo jiné, že při zkoumání, zda napadené rozhodnutí odvolacího soudu má ve smyslu ustanovení §237 odst.3 o.s.ř. ve věci samé po právní stránce zásadní právní význam, může posuzovat jen takové právní otázky, které dovolatel v dovolání označil.
Přípustnost dovolání podle ustanovení §237 odst.1 písm.c) o.s.ř. není založena již tím, že dovolatel tvrdí, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. Přípustnost dovolání nastává tehdy, jestliže dovolací soud za použití hledisek, příkladmo uvedených v ustanovení §237 odst.3 o.s.ř., dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé po právní stránce zásadní význam skutečně má.
Námitka žalobců o tom, že by se mělo promlčení zástavního práva, které bylo zřízeno k zajištění pohledávky ze smlouvy o úvěru, řídit obchodním zákoníkem, není důvodná. Nejvyšší soud ČR již ve svém předchozím rozhodnutí vydaném v této věci (v rozsudku ze dne 18.1.2006 č.j. 21 Cdo 2048/2004-118) dovodil, že právní vztahy ze zástavních práv (včetně promlčení zástavního práva) se řídí - s výjimkou zastavení obchodního podílu - občanským zákoníkem a dalšími předpisy občanského práva, i když zástavní právo bylo zřízeno k zajištění pohledávky z obchodně závazkových vztahů, a na uvedeném právním názoru nemá důvod cokoliv měnit. Protože odvolací soud rozhodl v souladu s tímto (pro něj) závazným právním názorem, nemůže napadený rozsudek spočívat z hlediska vyřešení námitky promlčení zástavního práva na nesprávném právním posouzení věci.
Zásadní význam napadeného rozsudku odvolacího soudu po právní stránce nemůže spočívat v závěru o tom, zda je zástavní smlouva ze dne 28.6.1993 č. 676/93 neplatným právním úkonem. V řízení vedeném u Okresního soudu v Mladé Boleslavi byla pravomocně (rozsudkem Okresního soudu v Mladé Boleslavi ze dne 1.8.2006 č.j. 11 C 102/2006-30 potvrzeným rozsudkem Krajského soudu v Praze ze dne 9.1.2007 č.j. 28 Co 758/2006-50) žaloba žalobců podaná proti žalovanému o určení, že zástavní právo \"na základě neplatné zástavní smlouvy reg. č. 676/93, uzavřené fou K. b. a žalobci J. J. a A. J., dne 29.6.1993, kdy vklad zástavního práva byl povolen rozhodnutím Katastrálního úřadu v M. B. dne 31.8.1993, nevzniklo a neexistuje\", zamítnuta, když soudy shledaly zástavní smlouvu ze dne 28.6.1993 č. 676/93 platným právním úkonem; žalobci nastolená otázka tedy byla pro účastníky a pro soud závazným způsobem vyřešena a nemůže být posuzována znovu (srov. §159a odst.1, 4 a 5 o.s.ř.).
Na zásadní význam napadeného rozsudku odvolacího soudu po právní stránce nelze úspěšně usuzovat ani z námitky, kterou žalobci vytýkají odvolacímu soudu, že se nezabýval \"manipulací dražebníka s odhadem ceny předmětu dražby\", když společnost B., s.r.o. předložila jako dražebník \"listinu zvanou odhad ceny\" datovanou dnem 5.6.2003, ačkoliv se stala dražebníkem až na základě smlouvy o provedení nedobrovolné veřejné dražby ze dne 11.6.2003\". Nepřípustnost prodeje zástavy ve veřejné dražbě může být ve smyslu ustanovení §166 odst.1 občanského zákoníku (ve znění účinném od 1.1.2002 do 31.8.2006) dána jen z důvodů, které neumožňují (vylučují), aby byla zástava ve veřejné dražbě zpeněžena za účelem uspokojení zajištěné pohledávky. I kdyby byly odhadní ceny a od ní se odvíjející nejnižší podání stanoveny v rozporu se zákonem, nepochybně nejde o okolnost, která by vylučovala to, aby věřitel (zástavní věřitel) mohl dosáhnout uspokojení své pohledávky z výtěžku prodeje zástavy. Vyřešení této žalobci nastolené otázky je proto pro rozhodnutí o žalobě o určení nepřípustnosti prodeje zástavy ve veřejné dražbě právně bezvýznamné.
Z uvedeného vyplývá, že napadený rozsudek odvolacího soudu nemá po právní stránce zásadní význam a že tedy dovolání žalobců proti němu není přípustné ani podle ustanovení §237 odst.1 písm.c) o.s.ř. Nejvyšší soud ČR je proto podle ustanovení §243b odst.5 věty první a §218 písm.c) o.s.ř. odmítl.
Vzhledem k tomu, že tímto rozhodnutím se řízení ve věci nekončí, bude i o náhradě nákladů dovolacího řízení rozhodnuto v konečném rozhodnutí soudu prvního stupně, popřípadě soudu odvolacího.
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 15. listopadu 2007
JUDr. Ljubomír Drápal, v. r.
předseda senátu