ECLI:CZ:NS:2007:21.CDO.680.2007.1
sp. zn. 21 Cdo 680/2007
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Mojmíra Putny a soudců JUDr. Ljubomíra Drápala a JUDr. Zdeňka Novotného v právní věci žalobce J. S., zastoupeného advokátem, proti žalovanému S. m. O. se sídlem Městského úřadu v Ostravě - Vítkovicích, Mírové nám. č. 1, o žalobě na zrušení usnesení o schválení smíru, vedené u Okresního soudu v Ostravě pod sp. zn. 61 C 269/2005, o dovolání žalobce proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 14. srpna 2006, č.j. 16 Co 114/2006-34, takto:
I. Dovolání žalobce se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Usnesením Okresního soudu v Ostravě ze dne 16. 6. 2004, č. j. 26 C 467/2002-73, byl schválen smír, kterým se žalovaný „zavázal zaplatit žalobci částku 1274,- Kč nejpozději do 31. 12. 2004“.
Žalobce se žalobou podanou u Okresního soudu v Ostravě dne 22. 7. 2005 domáhal, aby uvedené usnesení o schválení smíru bylo zrušeno. Žalobu odůvodnil tím, že „smír byl uzavřen a schválen na částku vyšší, než jakou má žalovaný právo požadovat po žalobci“, neboť „žalovaný odmítá uznat společnou a nerozdílnou odpovědnost svou vlastní i druhého zaměstnance na vzniklé škodě a ani soudem nebylo nikdy rozhodnuto o odpovědnosti za škodu, o míře zavinění nebo o výši částky, kterou je žalovaný oprávněn požadovat po žalobci“. Považuje smír podle hmotného práva za neplatný z důvodu „výše částky nepoměrné jeho zavinění na vzniklé škodě“. Zároveň požádal o osvobození od soudního poplatku a ustanovení advokáta.
Okresní soud v Ostravě usnesením ze dne 20. 2. 2006, č.j. 61 C 269/2005-18, žalobci nepřiznal osvobození od soudních poplatků a rozhodl, že žalobci se zástupce pro toto řízení neustanovuje a že žalobci se ukládá pořádková pokuta ve výši 1. 250,- Kč. Dospěl k závěru, že žalobce pro osvobození od soudních poplatků (§138 o.s.ř.) ani pro ustanovení zástupce (§30 o.s.ř.) nesplňuje zákonné podmínky, neboť jde o zřejmě bezúspěšné uplatňování práva. Pořádkovou pokutu soud prvního stupně uložil žalobci pro hrubě urážlivé podání (obsažené v žalobě).
K odvolání žalobce Krajský soud v Ostravě usnesením ze dne 14. 8. 2006, č. j. 16 Co 114/2006-34, usnesení soudu prvního stupně jako věcně správné potvrdil. Dospěl shodně se soudem prvního stupně k závěru, že ve věci se jedná o zřejmě bezúspěšné uplatňování práva, a proto žalobci nelze přiznat osvobození od soudních poplatků ani ustanovit mu zástupcem advokáta; podání žalobce obsažené v žalobě rovněž považoval za hrubě urážlivé a soudem prvního stupně uloženou pořádkovou pokutu za správnou.
Proti usnesení odvolacího soudu podal žalobce dovolání, jehož přípustnost dovozuje z ustanovení §237 odst. 1 písm. c) a odst. 3 o.s.ř.; zásadní právní význam napadeného rozhodnutí spatřuje v tom, že „věc nebyla v rozhodování Nejvyššího soudu ČR dosud řešena“. Je přesvědčen, že uplatnění práva na zrušení smíru schváleného usnesením Okresního soudu v Ostravě ze dne 16. 6. 2004, sp. zn. 26 C 467/2002, není zřejmě bezúspěšné, neboť smír je v rozporu s hmotným právem (odpovědnost žalobce za škodu měla být poměrně snížena o spoluzavinění zaměstnavatele a dalšího zaměstnance), a proto jsou u něj splněny podmínky jak pro osvobození od soudních poplatků, tak pro ustanovení zástupce. Ve vztahu k uložené pořádkové pokutě namítá nesprávné posouzení podmínek pro její uložení; své podání považuje za ústavně zaručený projev svobody slova.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§10a o.s.ř.) po zjištění, že dovolání proti pravomocnému usnesení odvolacího soudu bylo podáno oprávněnou osobou (účastníkem řízení) v zákonné lhůtě (§240 odst. 1 o.s.ř.), přezkoumal napadené usnesení bez nařízení jednání (§243a odst. 1 věta první o.s.ř.) a dospěl k závěru, že dovolání směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný.
Dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští (§236 odst. 1 o.s.ř.).
Dovolání je přípustné proti rozsudku odvolacího soudu a proti usnesení odvolacího soudu, jimiž bylo změněno rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé [§237 odst.1 písm. a) o.s.ř.], jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl ve věci samé jinak než v dřívějším rozsudku (usnesení) proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil [§237 odst.1 písm. b) o.s.ř.], nebo jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle ustanovení §237 odst. 1 písm. b) o.s.ř. a jestliže dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam [§237 odst.1 písm. c) o.s.ř.].
Dovolání je také přípustné proti usnesení odvolacího soudu, jímž bylo změněno usnesení soudu prvního stupně nebo jímž bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl jinak než v dřívějším usnesení proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější usnesení zrušil, anebo jímž bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně, jestliže dovolání není jinak přípustné a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené usnesení má po právní stránce zásadní význam, a to v případech, kdy usnesením odvolacího soudu bylo potvrzeno nebo změněno usnesení soudu prvního stupně, kterým bylo rozhodnuto o žalobě na obnovu řízení, o zamítnutí návrhu na změnu rozhodnutí podle ustanovení §235h odst.1 věty druhé o.s.ř., ve věci konkursu a vyrovnání, o žalobě pro zmatečnost, o návrhu na nařízení výkonu rozhodnutí, ve věci zastavení výkonu rozhodnutí, ve věci udělení příklepu ve výkonu rozhodnutí, o rozvrhu rozdělované podstaty ve výkonu rozhodnutí nebo o povinnostech vydražitele uvedeného v ustanoveních §336m odst. 2 (§336n) a v §338za o.s.ř. (§238 a §238a o.s.ř.).
Dovolání je rovněž přípustné proti usnesení odvolacího soudu, jímž bylo rozhodnutí soudu prvního stupně zrušeno a řízení zastaveno, popřípadě věc byla postoupena orgánu, do jehož pravomoci náleží [§239 odst.1 písm.a) o.s.ř.], jímž bylo v průběhu odvolacího řízení rozhodnuto o tom, kdo je procesním nástupcem účastníka, o zastavení řízení podle ustanovení §107 odst. 5 o.s.ř., o vstupu do řízení na místo dosavadního účastníka podle ustanovení §107a o.s.ř., o přistoupení dalšího účastníka podle ustanovení §92 odst.1 o.s.ř. a o záměně účastníka podle ustanovení §92 odst. 2 o.s.ř. [§239 odst.1 písm. b) o.s.ř.], jímž bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně o zastavení řízení podle ustanovení §104 odst.1 o.s.ř. [§239 odst. 2 písm. a) o.s.ř.], jímž bylo potvrzeno nebo změněno usnesení soudu prvního stupně, kterým bylo rozhodnuto o tom, kdo je procesním nástupcem účastníka, o zastavení řízení podle ustanovení §107 odst. 5 o.s.ř., o vstupu do řízení na místo dosavadního účastníka podle ustanovení §107a o.s.ř., o přistoupení dalšího účastníka podle ustanovení §92 odst.1 o.s.ř. a o záměně účastníka podle ustanovení §92 odst. 2 o.s.ř. [§239 odst. 2 písm. b) o.s.ř.], nebo jímž bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně o odmítnutí návrhu (žaloby), ledaže by byl odmítnut návrh na předběžné opatření podle ustanovení §75a a §75b o.s.ř. nebo návrh na zajištění předmětu důkazního prostředku ve věcech týkajících se práv z duševního vlastnictví podle §78d o.s.ř. [§239 odst. 3 o.s.ř.].
V posuzovaném případě žalobce dovoláním napadá usnesení odvolacího soudu, kterým bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně, jímž nebylo žalobci přiznáno osvobození od soudních poplatků, nebyl mu ustanoven zástupce pro řízení o zrušení smíru a žalobci byla uložena pořádková pokuta ve výši 1.250,- Kč
Přípustnost dovolání podle ustanovení §237 o.s.ř. není dána, a to již proto, že usnesením odvolacího soudu nebylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně, kterým by bylo rozhodnuto ve věci samé. Pojem „věc sama“ je totiž právní teorií i soudní praxí vykládán jednotně jako věc, která je tím předmětem, pro nějž se řízení vede; v řízení, v němž má být rozhodnut spor o právo mezi účastníky, kteří stojí proti sobě v postavení žalobce a žalovaného, je tedy věcí samou nárok uplatněný žalobou, o němž má být v příslušném řízení věcně rozhodnuto. Usnesení, jímž odvolací soud potvrdil usnesení, kterým soud prvního stupně nepřiznal žalobci osvobození od soudních poplatků a nevyhověl jeho žádosti na ustanovení zástupce podle ustanovení §30 o.s.ř. a jímž uložil žalobci pořádkovou pokutu za hrubě urážlivé podání vůči soudu, je rozhodnutím výlučně procesní povahy, které věcně neřeší práva a povinnosti účastníků uplatněná žalobou a není tedy rozhodnutím o věci samé.
Dovolání není přípustné ani podle ustanovení §238 a §238a o.s.ř., protože usnesením soudu prvního stupně nebylo rozhodnuto ve věcech v uvedených ustanoveních taxativně vyjmenovaných. Přípustnost dovolání nevyplývá ani z ustanovení §239 o.s.ř., neboť nejde o žádný z případů procesních rozhodnutí uvedených v tomto ustanovení.
Z uvedeného vyplývá, že dovolání žalobce směřuje proti rozhodnutí odvolacího soudu, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný. Nejvyšší soud ČR proto dovolání - aniž by se mohl věcí dále zabývat - podle ustanovení §243b odst. 5 věty první a §218 písm. c) o.s.ř. odmítl.
Protože tímto rozhodnutím dovolacího soudu se řízení o věci nekončí, bude rozhodnuto i o náhradě nákladů vzniklých v tomto dovolacím řízení v konečném rozhodnutí soudu prvního stupně, popřípadě soudu odvolacího (§243c odst. 1, §151 odst. 1 část věty před středníkem o.s.ř.).
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 23. října 2007
JUDr. Mojmír Putna, v. r.
předseda senátu