ECLI:CZ:NS:2007:21.CDO.933.2006.1
sp. zn. 21 Cdo 933/2006
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Ljubomíra Drápala a soudců JUDr. Zdeňka Novotného a JUDr. Mojmíra Putny v právní věci žalobce Ing. J. M., proti žalované České republice - Ministerstvu financí v P. 1, zastoupené advokátem, o 8.336,- Kč s úroky z prodlení, vedené u Okresního soudu v Teplicích pod sp. zn. 12 C 15/97, o dovolání žalobce proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 11. ledna 2005 č.j. 10 Co 996/2004-245, takto:
I. Dovolání žalobce se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Žalobce se žalobou podanou u Okresního soudu v Teplicích dne 16.1.1997 domáhal, aby mu žalovaný Okresní úřad v T. zaplatil 8.336,- Kč s 3% úrokem z prodlení od 10.1.1996 do zaplacení. Žalobu zdůvodnil zejména tím, že byl zaměstnancem O. ú. s. s. v T., který byl zrušen ke dni 31.12.1995, a že jeho pracovní poměr byl opakovaně uzavírán vždy na dobu jednoho roku a měl tedy skončit dnem 31.12.1995. Žalobce však byl jmenován členem delimitační komise, jejíž činnost měla být ukončena dnem 22.2.1996; žalobce proto pracoval i po 31.12.1995 \"na plnění zadaných úkolů\" a svoji činnost skončil teprve dnem 19.1.1996, kdy mu \"nebylo umožněno jednat s přednostou okresního úřadu a bylo zřejmé, že bude pracovat zadarmo\". Protože žalobce pracoval se souhlasem žalovaného Okresního úřadu v T. a plnil pracovní úkoly, požaduje, aby mu byla zaplacena mzda ve výši 7.836,- Kč a náhrada škody ve výši 500,- Kč, která mu vznikla zbytečnou cestou k jednání s přednostou Okresního úřadu v T.
Okresní soud v T. - poté, co usnesením ze dne 21.1.2003 č.j. 12 C 15/97-156 rozhodl, že na místě zaniklého Okresního úřadu v T. bude v řízení pokračováno s \"Českým státem - Úřadem pro zastupování státu ve věcech majetkových\" - rozsudkem ze dne 15.4.2003 č.j. 12 C 15/97-169 žalobu zamítl a rozhodl, že žalobce je povinen zaplatit \"Českému státu - Okresnímu soudu v T.\" na náhradě nákladů řízení 17,- Kč a že žalobce je povinen zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení 2.500,- Kč ve splátkách po 500,- Kč měsíčně k rukám advokáta. Soud prvního stupně nejprve dovodil, že ve věci je po zrušení okresních úřadů pasivně legitimován \"Český stát - Ministerstvo financí\", a posléze dovodil, že žalobce na požadovanou \"náhradu mzdy\" nemá nárok, neboť tvrzenou práci \"pravděpodobně vykonával, ale bez uzavřené pracovní smlouvy\", a že neprokázal porušení právní povinnosti ze strany žalovaného Okresního úřadu v T., v důsledku kterého by mu vznikla tvrzená škoda.
Proti tomuto rozsudku podal žalobce odvolání a současně požádal, aby mu bylo s ohledem na jeho poměry přiznáno osvobození od soudních poplatků.
Okresní soud v T. usnesením ze dne 10.11.2003 č.j. 12 C 15/97-220 žalobci osvobození od soudních poplatků nepřiznal. Dospěl k závěru, že poměry žalobce takové opatření neodůvodňují, neboť jeho \"výdělkové poměry jsou bezesporu takové, aby požadovaný soudní poplatek zaplatil\". K odvolání žalobce Krajský soud v Ústí nad Labem usnesením ze dne 25.8.2004 č.j. 12 Co 275/2004-234 usnesení soudu prvního stupně jako správné potvrdil.
Okresní soud v Teplicích poté usnesením ze dne 22.11.2004 č.j. 12 C 15/97-237 odvolací řízení zastavil a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Dospěl k závěru, že žalobce soudní poplatek z odvolání nezaplatil ani ve lhůtě, kterou mu soud určil, a že jsou proto splněny všechny předpoklady k zastavení odvolacího řízení podle ustanovení §9 zákona č. 549/1991 Sb. ve znění pozdějších předpisů.
K odvolání žalobce Krajský soud v Ústí nad Labem usnesením ze dne 11.1.2005 č.j. 10 Co 996/2004-245 usnesení soudu prvního stupně potvrdil. Odvolací soud dovodil, že řízení o odvolání žalobce bylo zastaveno z důvodu nezaplacení soudního poplatku v souladu se zákonem.
Proti tomuto usnesení odvolacího soudu podal žalobce dovolání. Z obsahu tohoto podání vyplývá, že žalobce požaduje, aby jeho odvolání proti rozsudku soudu prvního stupně ze dne 15.4.2003 č.j. 12 C 15/97-169 bylo odvolacím soudem projednáno a aby mu bylo přiznáno žalobou požadované plnění.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§10a o.s.ř.) po zjištění, že dovolání proti pravomocnému usnesení odvolacího soudu bylo podáno ve lhůtě uvedené v ustanovení §240 odst. 1 o.s.ř., přezkoumal napadené usnesení bez nařízení jednání (§243a odst.1 věta první o.s.ř.) a dospěl k závěru, že dovolání směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný.
Dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští (§236 odst. 1 o.s.ř.).
Dovolání je přípustné proti rozsudku odvolacího soudu a proti usnesení odvolacího soudu, jimiž bylo změněno rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé [§237 odst.1 písm.a) o.s.ř.], jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl ve věci samé jinak než v dřívějším rozsudku (usnesení) proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil [§237 odst.1 písm.b) o.s.ř.], nebo jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle ustanovení §237 odst.1 písm.b) o.s.ř. a jestliže dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam [§237 odst.1 písm.c) o.s.ř.].
Dovolání je také přípustné proti usnesení odvolacího soudu, jímž bylo změněno usnesení soudu prvního stupně nebo jímž bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl jinak než v dřívějším usnesení proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější usnesení zrušil, anebo jímž bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně, jestliže dovolání není jinak přípustné a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené usnesení má po právní stránce zásadní význam, a to v případech, kdy usnesením odvolacího soudu bylo potvrzeno nebo změněno usnesení soudu prvního stupně, kterým bylo rozhodnuto ve věci samé o žalobě na obnovu řízení [§238 odst. 1 písm. a) a §238 odst. 2 o.s.ř.], o zamítnutí návrhu na změnu rozhodnutí podle ustanovení §235h odst.1 věty druhé o.s.ř. [§238 odst. 1 písm. b) a §238 odst. 2 o.s.ř.], ve věci konkursu a vyrovnání [§238a odst. 1 písm. a) a §238a odst. 2 o.s.ř.], o žalobě pro zmatečnost [§238a odst. 1 písm. b) a §238a odst. 2 o.s.ř.], o návrhu na nařízení výkonu rozhodnutí [§238a odst. 1 písm. c) a §238a odst. 2 o.s.ř.], ve věci zastavení výkonu rozhodnutí [§238a odst. 1 písm. d) a §238a odst. 2 o.s.ř.], ve věci udělení příklepu ve výkonu rozhodnutí [§238a odst. 1 písm. e) a §238a odst. 2 o.s.ř.], o rozvrhu rozdělované podstaty ve výkonu rozhodnutí [§238a odst. 1 písm. f) a §238a odst. 2 o.s.ř.] nebo o povinnostech vydražitele uvedeného v ustanoveních §336m odst.2 (§336n) a v §338za odst. 2 o.s.ř. [§238a odst. 1 písm. g) a §238a odst. 2 o.s.ř.].
Dovolání je rovněž přípustné proti usnesení odvolacího soudu, jímž bylo rozhodnutí soudu prvního stupně zrušeno a řízení zastaveno, popřípadě věc byla postoupena orgánu, do jehož pravomoci náleží [§239 odst.1 písm.a) o.s.ř.], jímž bylo v průběhu odvolacího řízení rozhodnuto o tom, kdo je procesním nástupcem účastníka, o zastavení řízení podle ustanovení §107 odst.5 o.s.ř., o vstupu do řízení na místo dosavadního účastníka podle ustanovení §107a o.s.ř., o přistoupení dalšího účastníka podle ustanovení §92 odst.1 o.s.ř. a o záměně účastníka podle ustanovení §92 odst.2 o.s.ř. [§239 odst.1 písm.b) o.s.ř.], jímž bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně o zastavení řízení podle ustanovení §104 odst.1 o.s.ř. [§239 odst.2 písm.a) o.s.ř.], jímž bylo potvrzeno nebo změněno usnesení soudu prvního stupně, kterým bylo rozhodnuto o tom, kdo je procesním nástupcem účastníka, o zastavení řízení podle ustanovení §107 odst.5 o.s.ř., o vstupu do řízení na místo dosavadního účastníka podle ustanovení §107a o.s.ř., o přistoupení dalšího účastníka podle ustanovení §92 odst.1 o.s.ř. a o záměně účastníka podle ustanovení §92 odst.2 o.s.ř. [§239 odst.2 písm.b) o.s.ř.], nebo jímž bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně o odmítnutí návrhu (žaloby), ledaže by byl odmítnut návrh na předběžné opatření podle ustanovení §75a nebo §75b o.s.ř. nebo návrh na zajištění předmětu důkazního prostředku ve věcech týkajících se práv z duševního vlastnictví podle ustanovení §78d o.s.ř. [§239 odst.3 o.s.ř.].
V posuzovaném případě žalobce dovoláním napadá usnesení odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně o zastavení odvolacího řízení z důvodu nezaplacení soudního poplatku z odvolání.
Přípustnost dovolání podle ustanovení §237 o.s.ř. není dána, a to již proto, že usnesením odvolacího soudu nebylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně, kterým by bylo rozhodnuto ve věci samé. Pojem \"věc sama\" je totiž právní teorií i soudní praxí vykládán jednotně jako věc, která je tím předmětem, pro nějž se řízení vede; v řízení, v němž má být rozhodnut spor o právo mezi účastníky, kteří stojí proti sobě v postavení žalobce a žalovaného, je tedy věcí samou nárok uplatněný žalobou, o němž má být v příslušném řízení věcně rozhodnuto. Napadené usnesení odvolacího soudu je rozhodnutím výlučně procesní povahy, které věcně neřeší práva a povinnosti účastníků uplatněná žalobou a není tedy rozhodnutím o věci samé. Dovolání není přípustné ani podle ustanovení §238, §238a a §239 o.s.ř., protože usnesením soudu prvního stupně nebylo rozhodnuto ve věcech, které jsou taxativně vyjmenovány v ustanoveních §238 a §238a o.s.ř., a nejde rovněž o žádný z případů procesních rozhodnutí uvedených v ustanovení §239 o.s.ř. Přípustnost dovolání nelze důvodně dovozovat ani z ustanovení §239 odst.2 písm.a) o.s.ř., neboť podle tohoto ustanovení lze podat dovolání jen tehdy, bylo-li odvolacím soudem potvrzeno usnesení soudu prvního stupně o zastavení řízení podle §104 odst. 1 o.s.ř., a nikoliv zastavil-li soud prvního stupně řízení z důvodu, že žalobce nezaplatit soudní poplatek z odvolání, ačkoliv byl k jeho zaplacení řádně vyzván a poučen o následcích jeho nezaplacení. Z uvedeného vyplývá, že dovolání proti usnesení, jímž odvolací soud potvrdil usnesení soudu prvního stupně o zastavení odvolacího řízení z důvodu nezaplacení soudního poplatku z odvolání, není přípustné (srov. též usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28.3.2002 sp. zn. 29 Odo 205/2002, které bylo uveřejněno pod č. 102 v časopisu Soudní judikatura, roč. 2002).
Protože dovolání žalobce směřuje proti rozhodnutí odvolacího soudu, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný, Nejvyšší soud České republiky je podle ustanovení §243b odst. 5 věty první a §218 písm. c) o.s.ř. - aniž by se mohl věcí dále zabývat - odmítl.
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení §243b odst. 5 věty první, §224 odst. 1 a §151 odst. 1 části věty před středníkem o.s.ř., neboť žalobce s ohledem na výsledek řízení nemá na náhradu svých nákladů právo a žalované v dovolacím řízení žádné náklady nevznikly.
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 9. ledna 2007
JUDr. Ljubomír Drápal, v. r.
předseda senátu