ECLI:CZ:NS:2007:21.CDO.939.2006.1
sp. zn. 21 Cdo 939/2006
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Ljubomíra Drápala a soudců JUDr. Zdeňka Novotného a JUDr. Mojmíra Putny v právní věci žalobce Z. B., zastoupeného advokátem, proti žalovanému D. P., a. s. zastoupenému advokátem, o určení, že poškození zdraví žalobce je nemocí z povolání, vedené u Okresního soudu v Hradci Králové pod sp. zn. 15 C 72/2002, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 14. prosince 2005 č.j. 25 Co 395/2005-128, takto:
I. Dovolání žalobce se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Žalobce podal dne 11.1.1995 u Okresního soudu v Hradci Králové žalobu, kterou se mimo jiné domáhal určení, že \"poškození zdraví žalobce je nemocí z povolání uvedenou v seznamu nemocí z povolání jako astma bronchiale\". Žalobu zdůvodnil zejména tím, že dne 1.7.1960 nastoupil u žalovaného (jeho právního předchůdce) do pracovního poměru jako frézař. Práci vykonával na pracovišti, kde probíhalo obrábění a vznikal jemný prach, který nebyl odsáván. Na pracovišti se rovněž prováděly \"činnosti za použití benzinu a petroleje\", při kterých docházelo k jejich rozptylu, aniž by tyto látky byly odsávány. V průběhu roku 1992 došlo u žalobce, který byl vystaven působení těchto látek od vzniku pracovního poměru až do roku 1989, \"k výraznému zhoršení jeho zdravotního stavu, jehož důsledkem bylo přiznání plného invalidního důchodu od 24.7.1992\". Podle žalobce odpovídá žalovaný za poškození zdraví, jelikož \"nechal žalobce pracovat cca 29 let ve zdravotně zcela nevyhovujícím prostředí, které navíc nevedl ani jako rizikové\", a \"nevybavil žalobce žádnými ochrannými pomůckami, kterými se mohl chránit před vlivem škodlivosti výparů z benzinu, petroleje a prachem\". Usnesením Okresního soudu v Hradci Králové ze dne 19.4.2002 č.j. 16 C 6/95-155 bylo řízení o tomto žalobním požadavku vyloučeno k samostatnému projednání a rozhodnutí.
Okresní soud v Hradci Králové rozsudkem ze dne 2.5.2005 č.j. 15 C 72/2002-89 zamítl žalobu \"o určení, že poškození zdraví žalobce je nemocí z povolání\", a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Na základě znaleckého posudku MUDr. S. P. a \"revizního\" znaleckého posudku 3. l. f. U. K. v P. dovodil, že žalobce netrpí nemocí z povolání \"astma bronchiale\", ale \"chronickou obstrukční plicní nemocí\", která není (nebyla) zařazena v seznamu nemocí z povolání a jejíž příčinou byly \"obecné (mimopracovní) vlivy\".
K odvolání žalobce Krajský soud v Hradci Králové rozsudkem ze dne 14.12.2005 č.j. 25 Co 395/2005-128 rozsudek soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení a že České republice se nepřiznává právo na náhradu nákladů řízení. Podle názoru odvolacího soudu nelze žalobu o určení, že \"žalobcovo onemocnění je nemocí z povolání\", považovat za určovací žalobu ve smyslu ustanovení §80 písm.c) o.s.ř. a požadované \"určení existence právní skutečnosti\", které by mohlo vyřešit pouze jeden z předpokladů pro odpovědnost žalovaného za škodu způsobenou nemocí z povolání podle ustanovení §190 odst.3 zákoníku práce, nemá \"oporu v žádném právním předpisu\" a ani je \"platné právo v žádném svém ustanovení nepřipouští\". Opodstatněnost žaloby nelze úspěšně dovozovat ani \"z probíhajícího konkurzního řízení po prohlášení konkurzu na majetek žalovaného\", neboť žalobcem požadované určení se netýká pravosti jeho tvrzené \"pohledávky\" za žalovaným, ani se netýká její výše nebo pořadí. Pro případ, že by neobstál uvedený závěr, odvolací soud uvedl, že se \"ztotožňuje se skutkovými a právními závěry\" soudu prvního stupně, neboť zjistil skutkový stav věci úplně a řádně, správně důkazy zhodnotil a dospěl k odpovídajícím právním závěrům a o odborných závěrech obsažených ve znaleckých posudcích není důvod pochybovat.
Proti tomuto rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání. Namítá, že v řízení o konkurs na majetek žalovaného bylo dne 17.10.2005 vydáno rozvrhové usnesení, v němž byla částka připadající na žalobcovu pohledávku složena podle ustanovení §33 odst.2 písm.a) zákona o konkursu a vyrovnání do soudní úschovy, a že požadované určení by jednak \"urychlilo vydání rozsudku v řízení o určení oprávněnosti pohledávky konkursního věřitele\", vedené u Krajského soudu v Hradci Králové pod sp. zn. 43 Cm 247/98 [nyní přerušené podle ustanovení §109 odst.2 písm. c) o.s.ř.], jednak by žalobci umožnilo \"požadovat do budoucna další výplaty odškodnění ze zákonného pojištění odpovědnosti zaměstnavatele\". Protože lze očekávat, že z rozsudku odvolacího soudu bude Krajský soud v Hradci Králové vycházet též v řízení vedeném pod sp. zn. 43 Cm 247/98 a \"nepřipustí další důkazy včetně výslechu navrhovaného svědka MUDr. V. K. i navrhovaného nového znaleckého posudku\", považuje žalobce závěr o \"nepřípustnosti\" určovací žaloby za \"faktické odepření spravedlnosti\". Žalobce dále v dovolání dovozuje, že závěry znaleckých posudků jsou chybné, a vytýká soudům, že neprovedly další důkazy (výslech svědka MUDr. V. K.) k \"vyvrácení znaleckých posudků\". Přípustnost dovolání žalobce dovozuje z ustanovení §237 odst.1 písm.c) o.s.ř. a navrhuje, aby dovolací soud rozsudky soudů obou stupňů zrušil a aby věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Žalovaný navrhl, aby dovolací soud dovolání žalobce odmítl. Je přesvědčen, že právní posouzení obou soudů jsou správná, když \"žalobce v řízení neprokázal základ pro uplatnění nároku\".
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§10a o.s.ř.) po zjištění, že dovolání proti pravomocnému rozsudku odvolacího soudu bylo podáno ve lhůtě uvedené v ustanovení §240 odst. 1 o.s.ř., přezkoumal napadený rozsudek bez nařízení jednání (§243a odst.1 věta první o.s.ř.) a dospěl k závěru, že dovolání směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný.
Dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští (§236 odst. 1 o.s.ř.).
Podmínky přípustnosti dovolání proti rozsudku odvolacího soudu jsou obsaženy v ustanovení §237 o.s.ř.
Dovolání je přípustné proti rozsudku odvolacího soudu, jímž bylo změněno rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé [§237 odst.1 písm.a) o.s.ř.] nebo jímž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl ve věci samé jinak než v dřívějším rozsudku (usnesení) proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil [§237 odst.1 písm.b) o.s.ř.], anebo jímž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle ustanovení §237 odst.1 písm.b) o.s.ř. a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam [§237 odst.1 písm.c) o.s.ř.]; to neplatí ve věcech, v nichž dovoláním dotčeným výrokem bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 20.000,- Kč a v obchodních věcech 50.000,- Kč, přičemž se nepřihlíží k příslušenství pohledávky [§237 odst.2 písm.a) o.s.ř.], a ve věcech upravených zákonem o rodině, ledaže jde o rozsudek o omezení nebo zbavení rodičovské zodpovědnosti nebo pozastavení jejího výkonu, o určení (popření) rodičovství nebo o nezrušitelné osvojení [§237 odst.2 písm.b) o.s.ř.].
Žalobce dovoláním napadá rozsudek odvolacího soudu, jímž byl potvrzen rozsudek soudu prvního stupně ve věci samé. Podle ustanovení §237 odst.1 písm.b) o.s.ř. dovolání není přípustné, a to již proto, že soudem prvního stupně nebyl vydán rozsudek, který by byl odvolacím soudem zrušen. Dovolání žalovaného proti rozsudku odvolacího soudu tedy může být přípustné jen při splnění předpokladů uvedených v ustanovení §237 odst.1 písm.c) o.s.ř.
Rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam ve smyslu ustanovení §237 odst.1 písm.c) o.s.ř. zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem [§237 odst.3 o.s.ř.].
Dovolací soud je při přezkoumání rozhodnutí odvolacího soudu zásadně vázán uplatněnými dovolacími důvody (srov. §242 odst.3 o.s.ř.); vyplývá z toho mimo jiné, že při zkoumání, zda napadené rozhodnutí odvolacího soudu má ve smyslu ustanovení §237 odst.3 o.s.ř. ve věci samé po právní stránce zásadní právní význam, může posuzovat jen takové právní otázky, které dovolatel v dovolání označil.
Přípustnost dovolání podle ustanovení §237 odst.1 písm.c) o.s.ř. není založena již tím, že dovolatel tvrdí, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. Přípustnost dovolání nastává tehdy, jestliže dovolací soud za použití hledisek, příkladmo uvedených v ustanovení §237 odst.3 o.s.ř., dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé po právní stránce zásadní význam skutečně má.
Podle ustanovení §80 písm. c) o.s.ř. lze žalobou uplatnit, aby bylo rozhodnuto o určení, zda tu právní vztah nebo právo je či není, je-li na tom naléhavý právní zájem.
Žaloba o určení podle ustanovení §80 písm.c) o.s.ř. má především preventivní povahu a má za účel poskytnout ochranu právnímu postavení žalobce dříve, než dojde k porušení právního vztahu nebo práva. Podle ustálené judikatury soudů naléhavý právní zájem na určení, zda tu právní vztah nebo právo je či není, je dán zejména tam, kde by bez tohoto určení bylo ohroženo právo žalobce nebo kde by se bez tohoto určení jeho právní postavení stalo nejistým. Žaloba domáhající se určení podle ustanovení §80 písm. c) o.s.ř. nemůže být zpravidla opodstatněna tam, kde lze žalovat na splnění povinnosti podle ustanovení §80 písm. b) o.s.ř. (srov. například rozsudek býv. Nejvyššího soudu ČSR ze dne 24.2.1971 sp. zn. 2 Cz 8/71, uveřejněný pod č. 17 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, roč. 1972). Vyslovený předpoklad však nelze chápat všeobecně. Prokáže-li žalobce, že má právní zájem na tom, aby bylo určeno určité právo nebo právní poměr, přestože by mohl žalovat přímo na splnění povinnosti, nelze mu určovací žalobu odepřít. Za nedovolenou - při možnosti žaloby na plnění - lze považovat určovací žalobu jen tam, kde by nesloužila potřebám praktického života, nýbrž jen ke zbytečnému rozmnožování sporů. Jestliže se určením, že tu právní vztah nebo právo je či není, vytvoří pevný právní základ pro právní vztahy účastníků sporu (a předejde se tak žalobě o plnění), je určovací žaloba přípustná i přesto, že je možná také žaloba na splnění povinnosti podle ustanovení §80 písm.b) o.s.ř. (srov. například rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27.3.1997 sp. zn. 3 Cdon 1338/96, uveřejněný pod č. 21 v časopise Soudní judikatura, roč. 1997).
V projednávané věci se žalobce nepochybně mohl (a také to - jak vyplývá z obsahu spisu - učinil) domáhat odškodnění nemoci z povolání, kterou podle svého tvrzení onemocněl v souvislosti s výkonem práce u žalovaného, žalobou na plnění a je nepochybné, že rozhodnutím o žalobě na odškodnění nemocí z povolání se vytvoří v tomto směru pevný právní základ pro další právní vztahy účastníků; určovací žaloba za tohoto stavu věci neslouží potřebám praktického života a je jen prostředkem ke zbytečnému rozmnožování již četných sporů mezi účastníky.
Za přihlédnutí k tomu, že žalobce nepožadoval - jak správně uvedl odvolací soud - určení právního vztahu nebo práva, ale posouzení právní skutečnosti (určení, že žalobcovo poškození na zdraví je nemocí z povolání), aniž by takové určení bylo podle zákona přípustné (jako je tomu například při určení neplatnosti rozvázání pracovního poměru podle ustanovení §64 zákoníku práce), dospěl odvolací soud ke správnému závěru, že žaloba musela být zamítnuta.
Na uvedeném závěru nic nemění ani okolnost, že v řízení o konkurs na majetek žalovaného již bylo - podle tvrzení žalobce - vydáno rozvrhové usnesení, v němž byla částka připadající na žalobcovu pohledávku složena do soudní úschovy, nebo že by požadované určení \"urychlilo vydání rozsudku v řízení o určení oprávněnosti pohledávky konkursního věřitele\", vedené u Krajského soudu v Hradci Králové pod sp. zn. 43 Cm 247/98 [nyní přerušené podle ustanovení §109 odst.2 písm. c) o.s.ř.]. Vzhledem k tomu, že se na nárok žalobce na náhradu škody z odpovědnosti při nemoci z povolání (kdyby byl opravdu - jak tvrdí žalobce - dán) vztahuje - jak vyplývá z obsahu spisu - zákonné pojištění odpovědnosti zaměstnavatele za škodu při pracovním úrazu nebo nemoci z povolání (§205d zákoníku práce), popřípadě povinné smluvní pojištění této odpovědnosti podle dřívějších právních předpisů, a že tedy náhrada za ztrátu na výdělku by byla (kdyby na ni žalobce opravdu měl nárok) ve smyslu ustanovení §31 odst.3 písm.i) zákona o konkursu a vyrovnání \"hrazena jinak\", nenáleží žalobci na uspokojení jeho nároku na náhradu za ztrátu na výdělku (kdyby byl opravdu založen) plnění z konkursní podstaty žalovaného, ale z titulu příslušného pojištění. Žalobcem požadované určení je tedy v tomto směru pro jeho nárok na náhradu za ztrátu na výdělku uplatněný v řízení o konkurs na majetek žalovaného bezpředmětné.
Protože závěr o neopodstatněnosti žalobcem požadovaného určení je sám o sobě důvodem pro zamítnutí jeho určovací žaloby, nemohou být další námitky obsažené v dovolání způsobilým podkladem pro závěr o zásadním významu napadeného rozsudku po právní stránce.
Z uvedeného vyplývá, že dovolání žalobce proti rozsudku odvolacího soudu není přípustné ani podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. Nejvyšší soud České republiky proto dovolání žalobce - aniž by se mohl věcí dále zabývat - podle ustanovení §243b odst.5 věty první a §218 písm.c) o.s.ř. odmítl.
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení §243b odst. 5 věty první, §224 odst. 1 a §151 odst. 1 části věty před středníkem o.s.ř., neboť žalobce s ohledem na výsledek řízení na náhradu svých nákladů nemá právo a žalovanému v dovolacím řízení (v souvislosti s podáním vyjádření k dovolání) žádné náklady nevznikly.
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 14. března 2007
JUDr. Ljubomír Drápal, v. r.
předseda senátu