ECLI:CZ:NS:2007:21.ND.156.2007.1
sp. zn. 21 Nd 156/2007
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Romana Fialy a soudců JUDr. Ljubomíra Drápala a JUDr. Mojmíra Putny ve věci žalobkyně N., a.s., zastoupené advokátem, proti žalované G. T., a.s., zastoupené advokátem, o 160.650,- Kč s příslušenstvím, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 26 Cm 21/2007, o návrhu na přikázání věci z důvodu vhodnosti jinému soudu, takto:
Věc vedená u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 26 Cm 21/2007 se nepřikazuje Krajskému soudu v Ostravě.
Odůvodnění:
Žalobou podanou u Městského soudu v Praze dne 22.9.2006 se žalobkyně domáhá vydání rozhodnutí, kterým by žalované bylo uloženo zaplatit jí 160.650,- Kč s přísl.
Městský soud v Praze platebním rozkazem ze dne 4.12.2006, č.j. 61 Ro 4638/2006-26, žalobě vyhověl.
Proti tomuto platebnímu rozkazu podala žalovaná odpor.
Městský soud v Praze poté ve věci dvakrát jednal a prováděl dokazování.
Dne 14.5.2007 Městský soud v Praze předložil věc, z vlastní iniciativy, Nejvyššímu soud ČR s tím, že „navrhuje přikázání věci z důvodu vhodnosti Krajskému soudu v Ostravě proto, že je nutno vyslechnout dva svědky s bydlištěm v O., jednoho svědka s bydlištěm ve F.-M. a jednoho svědka s bydlištěm v okrese K.“, že „další dokazování ve věci se již nepředpokládá“ a že „oba zástupci účastníků s přikázáním věci Krajskému soudu v Ostravě souhlasí“.
Podle ustanovení §12 odst. 2 o.s.ř. věc může být přikázána jinému soudu téhož stupně z důvodu vhodnosti. Podle ustanovení §12 odst. 3 věty druhé o.s.ř. účastníci mají právo se vyjádřit k tomu, kterému soudu má být věc přikázána, a v případě odstavce 2 též k důvodu, pro který by věc měla být přikázána.
Důvod vhodnosti pro přikázání věci jinému soudu téhož stupně ve smyslu ustanovení §12 odst.2 o.s.ř. představují takové okolnosti, které umožní hospodárnější, rychlejší nebo zejména po skutkové stránce spolehlivější a důkladnější projednání věci jiným než příslušným soudem. Přitom je ale třeba mít na zřeteli, že obecná místní příslušnost soudu, který má podle zákona věc projednat, je základní zásadou, a že případná delegace této příslušnosti jinému soudu je toliko výjimkou z této zásady, kterou je nutno – právě proto, že jde o výjimku – vykládat restriktivně (srov. nález Ústavního soudu České republiky ze dne 15.11.2001, sp.zn. I. ÚS 144/2000).
V posuzovaném případě nejsou dány důvody pro postup podle ustanovení §12 odst. 2 o.s.ř.
Okolnost, že ve věci mají být vyslechnuti svědci, kteří nemají bydliště v obvodu procesního soudu, může být důvodem k postupu dle §39 o.s.ř, tj. provedení výslechu svědků dožádaným soudem, nikoli k přikázání věci jinému soudu postupem dle §12 odst. 2 o.s.ř.
Nejvyšší soud České republiky proto věc jinému soudu z důvodu vhodnosti nepřikázal.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 26. června 2007
JUDr. Roman Fiala, v. r.
předseda senátu