ECLI:CZ:NS:2007:21.ND.158.2007.1
sp. zn. 21 Nd 158/2007
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Zdeňka Novotného a soudců JUDr. Ljubomíra Drápala a JUDr. Mojmíra Putny v právní věci žalobce F. K., zastoupeného advokátem, proti žalované JUDr. D. K., zastoupené advokátem, o splnění povinnosti obhajovat nezávislost soudnictví a jeho dobrou pověst a o náhradu škody, vedené u Okresního soudu ve Svitavách pod sp. zn. 6 C 156/2006, o návrhu žalobce na přikázání věci z důvodu vhodnosti jinému soudu, takto:
Věc vedená u Okresního soudu ve Svitavách pod sp. zn. 6 C 156/2006 se nepřikazuje podle §12 odst. 2 o. s. ř. Okresnímu soudu v Olomouci.
Odůvodnění:
Žalobce se žalobou podanou u Okresního soudu v Ú. O. domáhal, aby žalované byla uložena povinnost „prosazovat a obhajovat nezávislost soudnictví a jeho dobrou pověst tím že odmítne jakýkoliv zásah, nátlak, vliv, přání nebo žádost, jejichž důsledkem by mohlo být ohrožení nezávislosti soudnictví v kauzách žalobce, zejména nebude poskytovat mimo rámec právního řádu ČR žádné informace o vývoji kauzy subjektům, které na ně nemají právní nárok“, a aby žalované byla uložena povinnost zaplatit žalobci 45.059,- Kč.
Krajský soud v Hradci Králové usnesením ze dne 14. 7. 2006 č.j. 1 Nc 126/2006-10 přikázal věc k projednání a rozhodnutí Okresnímu soudu ve Svitavách. Dovodil, že soudci Okresního soudu v Ú. O. jsou vyloučeni z projednávání a rozhodnutí věci ve smyslu §12 odst. 1 o. s. ř.
V průběhu řízení žalobce navrhl, aby věc byla přikázána z důvodu vhodnosti Okresnímu soudu v P., „případně v P. nebo v O.“. Návrh zdůvodnil tím, že žalovaná „by neměla být souzena soudem, nad kterým stojí tentýž krajský soud“, že delegování věci mimo obvod působnosti Krajského soudu v Hradci Králové „minimalizuje možnost, aby se spolupracovníci žalované dozvěděli o podrobnostech sporu, a tím se pro žalovanou vytvořil stav zásadně nepříznivý“ a že je taktéž zájmem žalobce, aby byla žaloba projednávána mimo obvod působnosti Krajského soudu v Hradci Králové „neb to pro něj na druhé straně zajišťuje minimalizaci možností, že souzená věc bude ovlivněna vztahem rozhodujících soudců k žalobám žalobce o určení vlastnictví“.
Žalovaná navrhla, aby návrhu žalobce na delegaci věci k Okresnímu soudu v P. popřípadě v P. nebo v O. nebylo vyhověno. Uvedla, že delegace vhodná je výjimkou z ústavně zaručené zásady, že nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci, a proto k ní lze přistoupit pouze v těch ojedinělých případech, v nichž by projednání věci jiným než místně příslušným soudem znamenalo z komplexního pohledu hospodárnější, rychlejší či po skutkové stránce spolehlivější a důkladnější posouzení věci.
Podle ustanovení §12 odst. 2 o. s. ř. věc může být přikázána jinému soudu téhož stupně z důvodu vhodnosti. Podle ustanovení §12 odst. 3 věty první o. s. ř. o přikázání věci rozhoduje soud, který je nejblíže společně nadřízen příslušnému soudu a soudu, jemuž má být věc přikázána.
Pojem „nadřízený soud“, je-li použit občanským soudním řádem k určení věcné příslušnosti soudu, vychází z organizačních vztahů uvnitř soustavy soudů a nikoliv ze vztahů instančních (srov. též stanovisko pléna nejvyššího soudu ze dne 27. června 1996, Plsn 1/96, publikované ve sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek č. 8, ročník 1996 pod pořadovým číslem 48). Nadřízeným soudem, který rozhoduje o přikázání věci jinému soudu téhož stupně z důvodu vhodnosti podle §12 odst. 2 o. s. ř. je tedy nejblíže společně nadřízený soud v jehož obvodu jsou soudy, jichž se řízení o přikázání věci týká. Bude-li se spor týkat soudů mimo obvod téhož krajského soudu, ale v obvodu téhož vrchního soudu, je tímto nejblíže společně nadřízeným soudem vrchní soud, v jehož obvodu se nacházejí a půjde-li o spor mezi soudy, z nichž každý bude v obvodu jiného vrchního soudu, teprve tehdy bude nejblíže společně nadřízeným soudem Nejvyšší soud. Za tohoto stavu je dána funkční příslušnost Nejvyššího soudu České republiky pouze k rozhodnutí o návrhu žalobce na přikázání věci z důvodu vhodnosti Okresnímu soudu v O.
Důvod vhodnosti pro přikázání věci jinému soudu téhož stupně ve smyslu ustanovení §12 odst. 2 o. s. ř. představují takové okolnosti, které umožní hospodárnější, rychlejší nebo zejména po skutkové stránce spolehlivější a důkladnější projednání věci jiným než příslušným soudem (srov. Nález Ústavního soudu uveřejněný ve Sbírce nálezů a usnesení Ústavního soudu svazek 24, pod č. 172).
V posuzovaném případě se jedná o řízení, jehož skutkový podklad žalobce vyvozuje ze skutečnosti, že se žalovaná podílela jako soudkyně na rozhodování v jeho právních věcech. Místně příslušným k projednání a rozhodnutí této věci je soud, jemuž věc byla přikázána usnesením Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 14. 7. 2006 č.j. 1 Nc 126/2006-10. Tím, že by věc byla přikázána Okresnímu soudu v O., v jehož obvodu se nezdržuje žádný z účastníků, nemůže být dosaženo hospodárnější, rychlejší a ani po skutkové stránce spolehlivější a důkladnější projednání věci. Vedle toho, že by přikázáním věci Okresnímu soudu v O. vedlo za dané situace k tomu, že by s účastí při jednání soudu vznikaly zvýšené náklady žalované, nemůže být důvodem pro přikázání věci Okresnímu soudu v O. ani ničím neodůvodněný dohad žalobce, že by jinak „souzená věc byla ovlivněna vztahem rozhodujících soudců žalobám žalobce o určení vlastnictví“, a ani jeho zvláštní „ohledy“ na žalobkyni, která s projednáním věci před jiným než příslušným okresním soudem výslovně nesouhlasí.
Nejvyšší soud České republiky proto návrhu na přikázání věci Okresnímu soudu v O. podle ustanovení §12 odst. 2 o. s. ř. nevyhověl.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 1. června 2007
JUDr. Zdeněk Novotný, v. r.
předseda senátu