ECLI:CZ:NS:2007:22.CDO.1248.2007.1
sp. zn. 22 Cdo 1248/2007
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marie Rezkové a soudců JUDr. Františka Baláka a JUDr. Jiřího Spáčila, CSc., ve věci žalobkyně MUDr. L. K., zastoupené advokátkou, proti žalovanému MUDr. J. K., zastoupenému advokátem, o vypořádání společného jmění manželů, vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 53 C 375/2002, o dovolání žalovaného proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 30. června 2005, č. j. 19 Co 63/2005-66, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Žalobkyně se návrhem podaným u Městského soudu v Brně (dále „soud prvního stupně“) dne 11. října 2002 domáhala vypořádání společného jmění manželů s tím, že manželství účastníků zaniklo rozvodem ke dni 3. lednu 2002.
Soud prvního stupně usnesením ze dne 5. ledna 2005, č. j. 53 C 375/2002-53, řízení zastavil a rozhodl o nákladech řízení a vrácení soudního poplatku žalobkyni. V odůvodnění uvedl, že řízení zastavil podle §96 občanského soudního řádu (dále „OSŘ“), neboť žalobkyně vzala svůj návrh zpět.
K odvolání žalovaného Krajský soud v Brně jako soud odvolací shora označeným usnesením usnesení soudu prvního stupně ve výroku o zastavení řízení potvrdil, změnil jej ve výroku o náhradě nákladů řízení a rozhodl o nákladech řízení odvolacího .
Potvrzující výrok odvolací soud odůvodnil poukazem na ustanovení §96 odst. 1 až 4 OSŘ, podle kterých může žalobce (navrhovatel) vzít za řízení zpět návrh na jeho zahájení. Je-li návrh vzat zpět zcela, soud řízení zastaví. Protože žalobkyně vzala svůj návrh zpět dříve než bylo zahájeno jednání soudu, soud neměl jinou možnost než řízení zastavit. Zjišťování stanoviska žalovaného ke zpětvzetí návrhu by bylo zcela nadbytečné. Žalovaný nebyl v tomto řízení navrhovatelem, k návrhu se jen vyjádřil. K námitce žalovaného, že byl zastavením řízení krácen na svých právech, odvolací soud uvedl, že pokud společné jmění manželů nebylo vypořádáno dohodou manželů nebo rozhodnutím soudu, dochází uplynutím tří let od zániku manželství k jeho vypořádání zákonnou domněnkou podle §150 odst. 4 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, ve znění po novele provedené zákonem č. 91/1998 Sb. (dále „ObčZ“).
Proti usnesení odvolacího soudu podal žalovaný dovolání a uvádí, že rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam, neboť odvolací soud řešil právní otázku v rozporu s hmotným právem. Odvolací soud si nesprávně vyložil odvolání žalovaného proti usnesení soudu prvního stupně tak, že žalovaný akceptoval názor soudu prvního stupně, že návrh byl vzat zpět před jednáním. Tak tomu nebylo, neboť ve věci bylo soudem prvního stupně dne 29. června 2004 jednáno. Kromě toho se žalovaný ve vyjádření k žalobě rovněž domáhal vypořádání společného jmění manželů. Zastavení řízení tedy bránila překážka, spočívající v tomto návrhu žalovaného. Soud prvního stupně měl proto pokračovat v řízení, neboť byl vázán kogentním ustanovením §150 odst. 4 ObčZ. Žalovaný navrhl, aby dovolací soud rozhodnutí soudů obou stupňů zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Žalobkyně se k dovolání vyjádřila tak, že rozhodnutí odvolacího soudu považuje za správné, neboť vzala zpět návrh před jednáním soudu prvního stupně a žalovaný se k jejímu návrhu pouze vyjádřil, žádný protinávrh neučinil. Navrhla, aby „dovolání žalovaného nebylo vyhověno.“
Nejvyšší soud jako soud dovolací po zjištění, že dovolání bylo podáno včas řádně zastoupenou oprávněnou osobou - účastníkem řízení, zkoumal, zda jde o dovolání přípustné.
Podle §236 odst. 1 OSŘ lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Proti usnesení odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně, kterým bylo řízení zastaveno po zpětvzetí návrhu, není dovolání přípustné. Občanský soudní řád totiž v §237 odst. l písm. c) připouští dovolání proti potvrzujícímu usnesení odvolacího soudu ve věci samé, jímž není usnesení o zastavení řízení. Jak uvádí Občanský soudní řád, komentář, vydaný v roce 2006 nakladatelstvím C. H. Beck, vydání 7, díl II. na str. 1243 „věcí samou se rozumí věc, která je předmětem, pro nějž se řízení vede. Ve sporném řízení je za věc pokládán nárok, uplatněný žalobou, o kterém má být v příslušném řízení věcně rozhodnuto.“ Občanský soudní řád dále vyjmenovává v §238, §238a a §239 usnesení odvolacího soudu, proti kterým lze dovolání podat. Mezi těmito usneseními však není usnesení, jímž bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně o zastavení řízení, k němuž došlo na základě zpětvzetí návrhu.
Protože dovolání proti usnesení odvolacího soudu není přípustné, bylo odmítnuto [§243b odst. 5 a §218 písm. c) OSŘ].
Vzhledem k odmítnutí dovolání žalobkyni vzniklo právo na náhradu nákladů dovolacího řízení (§243b odst. 5, §224 odst. l a §146 odst. 3 OSŘ), avšak jen nákladů účelně vynaložených. Takovým účelně vynaloženým nákladem není odměna za zastoupení advokátkou, neboť ve vyjádření k dovolání, které podala, odmítnutí dovolání pro nepřípustnost nenavrhovala.
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 28. března 2007
JUDr. Marie Rezková, v. r.
předsedkyně senátu