ECLI:CZ:NS:2007:22.CDO.134.2007.1
sp. zn. 22 Cdo 134/2007
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marie Rezkové a soudců JUDr. Františka Baláka a JUDr. Jiřího Spáčila, CSc., ve věci žalobce Ing. V. F., zastoupeného advokátem, proti žalované E. Š., zastoupené advokátem, o určení vlastnictví k nemovitostem, vedené u Okresního soudu v Českém Krumlově pod sp. zn. 6 C 68/2006, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 26. září 2006, č. j. 22 Co 1760/2006-57, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žalobce je povinen nahradit žalované na nákladech dovolacího řízení částku 5 300,- Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám advokáta.
Odůvodnění:
Okresní soud v Českém Krumlově (dále jen „soud prvního stupně“) rozhodl rozsudkem ze dne 15. května 2006, č. j. 6 C 68/2006-35, tak, že výrokem pod bodem I. zamítl návrh žalobce z 15. 5. 2006 na přerušení řízení podle §109 odst. 2 písm. c) občanského soudního řádu (dále „OSŘ“), a výrokem pod bodem II. zamítl návrh žalobce, aby „soud určil, že je výlučným a neomezeným vlastníkem budovy č. p. 40 L. - objekt bydlení, stojící na pozemku parc. č. st. 691 o výměře 125 m2 a pozemku parc. č. st. 691 o výměře 125 m2, obojí zapsané na LV 1031 pro obec a k. ú. Č. K. u Katastrálního úřadu pro J. k., Katastrální pracoviště Č. K..“ Dále rozhodl o nákladech řízení.
Krajský soud v Českých Budějovicích jako soud odvolací k odvolání žalobce rozsudkem ze dne 26. září 2006, č. j. 22 Co 1760/2006-57, rozsudek soudu prvního stupně ve výrocích pod body. II. a III. (ve věci samé a o nákladech řízení) potvrdil a rozhodl o nákladech odvolacího řízení. Soudy obou stupňů vyšly ze zjištění, že usnesení soudu prvního stupně ze dne 29. listopadu 2004, č. j. 1 E 2674/2000-256, kterým byl žalobci jako vydražiteli udělen příklep k výše specifikovaným nemovitostem, Krajský soud v Českých Budějovicích jako soud odvolací usnesením ze dne 18. listopadu 2005, č. j. 22 Co 2535/2005-267, změnil tak, že příklep nebyl udělen. Na základě tohoto zjištění shodně se soudem prvního stupně dospěl odvolací soud k závěru, že žalobce nemá ve smyslu §80 písm. c) OSŘ naléhavý právní zájem na určení svého vlastnického práva k nemovitostem a k podání žaloby není ani věcně legitimován. Nedisponuje žádným titulem (příklep mu nebyl udělen), z něhož by bylo možné dovodit jeho vlastnické právo k těmto nemovitostem. Jeho postavení není ani nejisté, neboť již v předchozím exekučním řízení bylo najisto postaveno, že příklepem vlastnictví k nemovitostem nenabyl. Odvolací soud ještě dodal, že usnesením Nejvyššího soudu z 8. srpna 2005, č. j. 20 Cdo 1540/2006-300, bylo dovolání žalobce proti unesení odvolacího soudu z 18. listopadu 2005, č. j. 22 Co 2535/2005-267, zamítnuto.
Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání, jehož přípustnost dovozuje z §237 odst. 1 písm. c) OSŘ, s tím, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Namítá, že proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 8. srpna 2006, č. j. 20 Cdo 1540/2006-300, a proti rozhodnutí Krajského soudu ze dne 18. listopadu 2005, č. j. 22 Co 2535/2005-267, podal ústavní stížnost z důvodů, která blíže rozvádí. Protože ústavní stížnost v případě úspěšnosti může změnit právní stav tak, že žalobci bude jako vydražiteli poskytnuta ochrana vlastnického práva k nemovitostem, navrhuje, aby rozsudky soudů obou stupňů (které by mohly představovat překážku věci rozsouzené), byly zrušeny a věc vrácena soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Žalovaná ve svém vyjádření k dovolání poukazuje na to, že argumentace žalobce nesměřuje proti napadeným rozhodnutím, ale proti rozhodnutím vydaným v předcházející exekuční věci, ve které již dovolací soud rozhodl. Proto navrhuje, aby dovolání žalobce bylo odmítnuto.
Nejvyšší soud jako soud dovolací po zjištění, že dovolání proti rozsudku odvolacího soudu bylo podáno včas oprávněným, řádně zastoupeným účastníkem řízení, zkoumal, zda jde o dovolání přípustné.
Podle §236 odst. 1 OSŘ lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Dovolání proti potvrzujícímu rozsudku odvolacího soudu je přípustné za splnění předpokladů stanovených v ustanovení §237 odst. 1 písm. b) a c), odst. 3 OSŘ. Protože předpoklad stanovený v §237 odst. 1 písm. b) OSŘ nebyl naplněn, přicházela v úvahu přípustnost dovolání jen podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c), odst. 3 OSŘ, podle nichž je dovolání přípustné proti rozsudku odvolacího soudu a proti usnesení odvolacího soudu, jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle písmena b) a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. Rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla řešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem.
Žalobce v dovolání neuvádí žádnou právní otázku, která by činila rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé rozhodnutím po právní stránce zásadního významu. Námitkami žalobce, které směřují proti unesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 18. listopadu 2005, č. j. 22 Co 2535/2005-267, se dovolací soud v tomto řízení zabývat nemůže. Ohledně námitky překážky věci rozsouzené dovolací soud odkazuje na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. 4. 2005, sp. zn. 32 Odo 151/2005, publikované pod C 3601 Souboru civilních rozhodnutí Nejvyššího soudu, vydávaného nakladatelstvím C. H. Beck, podle kterého „překážka pravomocně skončené věci není dána, jde-li sice v novém řízení o tentýž vztah mezi týmiž účastníky, avšak opírá-li se nově uplatněný nárok o jiné skutečnosti, které tu nebyly v době původního řízení a k nimž došlo později.“ Zamítavý rozsudek na určení vlastnického k nemovitostem, vycházející z toho, že žalobce neprokázal existenci pravomocného rozhodnutí o příklepu, nezakládá překážku věci rozsouzené pro rozhodnutí o vlastnickém právu žalobce k týmž nemovitostem, které by později příklepem nabyl. Žalobce přehlíží, že i kdyby (hypoteticky) Ústavní soud zrušil rozhodnutí dovolacího a dovolacího soudu vydaná v exekučním řízení, zůstalo by nepravomocné rozhodnutí soudu prvního stupně o příklepu, napadené odvoláním, o němž by musel odvolací soud znovu rozhodovat.
Protože předpoklady přípustnosti dovolání podle §237 odst. 1 písm. c), odst. 3 OSŘ v daném případě nebyly naplněny, dovolací soud podle §243b odst. 5 za použití §218 písm. c) OSŘ dovolání jako nepřípustné odmítl.
Žalobce je povinen podle §243b odst. 5, §224 odst. a §146 odst. 3 OSŘ nahradit žalované náklady dovolacího řízení, které jí vznikly v souvislosti se zastoupením advokátem. Náklady spočívají v paušální odměně podle §5 písm. b), §10 odst. 3, §14 odst. 1, §15 a §18 odst. 1 vyhlášky č. 484/2000 Sb., ve znění vyhl. č. 277/2006 Sb., ve výši 5 000,- Kč, paušální náhradě hotových výdajů 300,- Kč podle §13 odst. 3 vyhl. č. 177/1996 Sb., ve znění vyhl. č. 276/2006 Sb., a činí celkem 5 300,- Kč. Platební místo a lhůta k plnění vyplývají z §149 odst. 1 a §160 odst. 1 OSŘ.
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
Nesplní-li žalobce dobrovolně, co mu ukládá toto usnesení, může žalovaná podat návrh na výkon rozhodnutí.
V Brně dne 27. února 2007
JUDr. Marie Rezková, v. r.
předsedkyně senátu