ECLI:CZ:NS:2007:22.CDO.1380.2006.1
sp. zn. 22 Cdo 1380/2006
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Františka Baláka a soudců JUDr. Marie Rezkové a JUDr. Jiřího Spáčila, CSc., ve věci žalobců: a) M. W., a b) M. W., zastoupených advokátkou, proti žalovanému Z. T., o zdržení se zásahů do vlastnického práva, vedené u Okresního soudu v Šumperku pod sp. zn. 10 C 293/91, o dovolání žalobců proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě – pobočka v Olomouci ze dne 30. listopadu 2005, č. j. 40 Co 1346/2003-277, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Okresní soud v Šumperku (dále „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 7. srpna 2003, č. j. 10 C 293/91-264, ve znění usnesení téhož soudu ze dne 6. února 2006, č. j. 19 C 293/91-289, pod bodem I. výroku zamítl „návrh, aby žalovanému byla uložena povinnost vlastním nákladem odstranit část štítové zdi svého domu č. p. 357, situované na pozemku žalobců p. č. 1660 v k. ú. L., v části, kde sousedí s pozemkem žalovaného p. č. 1658 v k. ú. L., a to v šíři 0,16 m, délce 10,10 m, a opravit jím narušenou střechu a komínové těleso v domě č. p. 358 v obci a k. ú. L.“. Pod body II. a III. bylo rozhodnuto o náhradě nákladů řízení.
Soud prvního stupně zjistil, že žalobci jsou podílovými spoluvlastníky domu č. p. 358 a pozemků parcelních čísel 1660 a 1661/1 v kat. území L., a to každý z nich v rozsahu jedné ideální poloviny. Žalovaný je tamtéž vlastníkem domu č. p. 357 a pozemků parcelních čísel 1658 a 1659/1. Rozhodnutím Městského národního výboru v M. z 3. 5. 1988 bylo žalovanému vydáno stavební povolení k provedení přístavby a modernizace rodinného domu č. p. 357, tehdy ještě na pozemku parc. č. 422. Odvolání žalobců proti tomuto usnesení, ani jejich stížnosti podané Severomoravskému krajskému národnímu výboru a Ministerstvu výstavby a stavebnictví nebyly shledány opodstatněnými. Teprve podáním ze 7. 6. 1991, kdy stavba žalovaného byla již rozestavěná, žalobci začali tvrdit, že stavba je prováděna částečně na jejich pozemku. Na podkladě vytyčení hranice mezi pozemky parcelních čísel 1660 a 1658 Ing. J. B. žalobci vznesli návrh na povolení obnovy řízení o povolení stavby žalovanému, který byl rozhodnutím z 26. 6. 1991 zamítnut. Z revizního znaleckého posudku Ing. F. S., který potvrdil znalecký posudek Ing. S. Č. a nezpochybnil ani měření provedené Ing. J. B., soud zjistil, že sporná hranice mezi pozemky parcelních čísel 1658 a 1660 byla vytyčena při základním mapování v roce 1987 po předchozím místním šetření s přesností stanovenou ve 4. třídě přesnosti, a to s mezní střední souřadnicovou chybou 0,26 m. Zábor pozemku, který podle měření Ing. J. B. činí 0,16 m2, nepřekračuje mezní dovolenou odchylku a proto z hlediska geodetického nejde o zásah do vlastnictví žalobců. Ze znaleckého posudku Ing. J. Š. soud zjistil, že přístavba k domu žalovaného byla provedena v souladu s vydaným stavebním povolením a že provedení štítové zdi domu č. p. 357 není způsobilé zhoršit podmínky bydlení v domě žalobců. Štítová zeď žalovaného, jejíž šířka je 60 cm, zatímco štítová zeď žalobců je široká 30 cm, do štítové zdi žalobců nijak nezasahuje, má vlastní základy a jsou v ní umístěné veškeré instalace. Mezi štítovými zdmi účastníků je dilatační spára a jsou odděleny lepenkou. Plíseň na zdivu přístavby domu č. p. 358 je způsobena nedostatečnou tloušťkou zdiva přístavby a špatným režimem vytápění. Původ prasklin v omítce domu žalobců může spočívat jak v sedání domu žalovaného, tak v podloží stavby žalobců. Na podkladě těchto zjištění soud prvního stupně žalobu zamítl s tím, že žalovaný stavbou štítové zdi nezasáhl do vlastnického práva žalobců k pozemku parc. č. 1660. Dále uvedl, že „stávající právní úprava pak nezná žádné ustanovení jiné než narušení vlastnického práva, které by umožňovalo vyhovět návrhu na odstranění stavby, resp. části stavby. Podle ustanovení §127 o. z. je sice vlastník povinen se zdržet všeho, čím by nad míru přiměřenou poměrům obtěžoval jiného nebo čím by vážně ohrožoval výkon práv. … takto formulovaná žaloba není a dle uvedeného ustanovení nelze uložit žalovanému povinnost něco činit, ale pouze něčeho se zdržet“. Pokud se žalobci domáhali opravy narušené střechy a komínového tělesa, z provedeného dokazování nevyplynulo, že by stavbou žalovaného došlo k narušení střechy a komínového tělesa domu žalobců. Zde soud konstatoval, „že žaloba není koncipována jako žaloba na náhradu škody“, nebylo prokázáno, že by žalobcům škoda vznikla, a žalobci ostatně tuto skutečnost ani netvrdili. Nárok neshledal důvodným ani podle §417 odst. 2 ObčZ.
Krajský soud v Ostravě – pobočka v Olomouci jako soud odvolací rozsudkem ze dne 30. listopadu 2005, č. j. 40 Co 1346/2003-277, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení. Skutkové závěry soudu prvního stupně jsou podle odvolacího soudu správné. Odvolací soud se rovněž ztotožnil s právním posouzením věci soudem prvního stupně. Vyslovil souhlas i s tím, že žalobcům se nepodařilo prokázat, že by stavba štítové zdi žalovaného byla byť zčásti postavena na pozemku žalobců parc. č. 1660. Přisvědčil soudu prvního stupně také v jeho závěru, že petit žaloby neodpovídá ani případnému návrhu na odstranění imisí, kdy „volba prostředků k dosažení cíle je plně na rozhodnutí druhé strany a soudu v těchto případech nepřísluší stanovit jakým způsobem tak bude učiněno“. Pochybení neshledal ani pokud jde o rozhodnutí týkající se požadavku na opravu střechy a komínového tělesa.
Proti rozhodnutí odvolacího soudu podali žalobci dovolání, podle jeho obsahu z důvodů, že řízení je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci a že rozhodnutí vychází ze skutkového zjištění, které nemá podle obsahu spisu v podstatné části oporu v provedeném dokazování. Namítli, že žalobou se domáhají jednak odstranění části štítové zdi v žalobě popsaném rozsahu, jednak uložení povinnosti odstranění vzniklé škody uvedením do původního stavu. Z právních závěrů soudů obou stupňů lze vyvodit, že žalobě fakticky nelze vyhovět z formálních důvodů, a to že požadovaný petit neodpovídá ani případnému návrhu na odstranění imisí. V této souvislosti dovolatelé poukázali na logický rozpor v závěrech odvolacího soudu, které učinil v dovoláním napadeném rozsudku a usnesení ze 7. 8. 2003, jímž zrušil usnesení soudu prvního stupně o zastavení řízení, v němž uvedl, že „žalobci vylíčili skutkový děj žaloby způsobem, který umožňuje odvodit právní důvod žaloby podříditelný pod příslušné ustanovení hmotného práva a vylíčenému skutkovému ději žaloby odpovídá i formulace žalobního petitu, jehož vydání se žalobci domáhají“. I kdyby připustili, že žalobní petit neodpovídá hmotnému právu, pak je měl soud prvního stupně na tuto skutečnost upozornit a vyzvat je k odstranění této vady. Zásadní právní otázkou je, zda přístavbou štítové zdi žalobce k jejich štítové zdi došlo k zásahu do jejich spoluvlastnického práva. Podle názoru dovolatelů soudy zásadní stanovisko k této otázce nezaujaly. Pokud jde o opravu střechy a komínového tělesa jsou závěry soudů v rozporu s provedenými důkazy. Ze zápisu o šetření provedeném pracovníky odboru výstavby bývalého MěNV v M. z 20. 6. 1990 vyplývá, že došlo k částečnému odstranění střešních šablon při styku komínového tělesa a střechy. Bylo tak prokázáno, že došlo k zásahu žalovaného do stavby žalobců a proto se důvodně domáhali odstranění tohoto závadného stavu. Ing. Š. tuto skutečnost nezjistila, protože v prostoru, kde se tato vada nachází, vůbec nebyla. Pochybení, že právní zástupce dovolatelů nebyl o šetření této znalkyně na místě samém uvědomen, nemohl být zhojen výslechem znalkyně při jednání za jeho účasti. Zásadní právní význam rozhodnutí odvolacího soudu dovolatelé spatřují v řešení otázky, týkající se ochrany „dotčeného vlastníka zásahem do vlastnického práva činností, která je prováděna na základě rozhodnutí stavebního řízení, a způsobu ochrany proti takovému zásahu“, a dále v tom, že „dosavadní judikatura dostatečným způsobem neřeší otázku, zda dotčený vlastník je oprávněn se domáhat ochrany žalobou na odstranění závadného stavu či žalobou na zdržení se takovéhoto zásahu“. Navrhli, aby dovolací soud zrušil rozsudky soudů obou stupňů a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Žalovaný se k dovolání nevyjádřil.
Nejvyšší soud jako soud dovolací po zjištění, že dovolání proti rozsudku odvolacího soudu bylo podáno oprávněnými osobami včas, nejprve zkoumal, zda jde o dovolání přípustné.
Podle §236 odst. 1 občanského soudního řádu („OSŘ“) lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Dovolání proti potvrzujícímu rozsudku odvolacího soudu je přípustné za splnění předpokladů stanovených v ustanovení §237 odst. 1 písm. b) a c), odst. 3 OSŘ. Protože předpoklad stanovený v §237 odst. 1 písm. b) OSŘ nebyl naplněn, přicházela v úvahu přípustnost dovolání jen podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c), odst. 3 OSŘ, podle nichž je dovolání přípustné proti rozsudku odvolacího soudu a proti usnesení odvolacího soudu, jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle písmena b) a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. Rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla řešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem.
Dovolání podle §237 odst. 1 písm. c) OSŘ je podle výslovného ustanovení §241a odst. 3 OSŘ přípustné pouze pro řešení právních otázek. V dovolacím řízení, jehož účelem je přezkoumání správnosti rozhodnutí odvolacího soudu, se dokazování ve věci samé neprovádí a při posuzování přípustnosti dovolání z hlediska §237 odst. 1 písm. c) OSŘ je dovolací soud vázán skutkovými zjištěními nalézacích soudů (§241a odst. 3 a 4, §243a odst. 2 OSŘ). Dovolací soud s ohledem na §241a odst. 3 OSŘ by byl oprávněn přezkoumával správnost skutkových zjištění nalézacích soudů jen pokud by šlo o dovolání přípustné podle §237 odst. 1 písm. a) a b) OSŘ. O takový případ v dané věci nejde.
Dovolací soud dospěl k závěru, že rozhodnutí odvolacího soudu nemá ve věci samé po právní stránce zásadní význam, neboť rozhodnutí odvolacího soudu není v rozporu s hmotným právem, je v souladu s judikaturou dovolacího soudu a nezahrnuje posouzení takové právní otázky, která by v konečném účinku mohla mít vliv na obecnou rozhodovací činnost soudů a která by tak rozhodnutí odvolacího soudu činila rozhodnutím po právní stránce zásadního významu. Právní posouzení věci odvolacím soudem je logickým důsledkem v dovolacím řízení nezpochybnitelných skutkových zjištění, učiněných soudem prvního stupně, které odvolací soud považoval za správně a při rozhodování z nich vycházel. Konkrétně jde o zjištění o předmětné hranici mezi nemovitostmi účastníků a o původu či povaze narušení stavby žalobců.
S ohledem na uvedené dovolací soud neshledal předpoklady přípustnosti dovolání podle §237 odst. 1 písm. c) OSŘ v daném případě naplněny.
Dovolací soud proto podle §243b odst. 5 za použití §218 písm. c) OSŘ dovolání žalobců jako nepřípustné odmítl. Dovolacím důvodem podle §241a odst. 2 písm. a) OSŘ, tj. vadou řízení, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, spočívající v případném nesplnění poučovací povinnosti soudu ohledně správného žalobního petitu, by se dovolací soud mohl zabývat jen v případě přípustného dovolání (§242 odst. 3 OSŘ).
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení vychází z toho, že dovolání žalobců bylo odmítnuto a žalovanému nevznikly náklady (§243b odst. 5, §224 odst. 1 a §146 odst. 3 OSŘ).
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 29. března 2007
JUDr. František Balák, v. r.
předseda senátu