ECLI:CZ:NS:2007:22.CDO.159.2007.1
sp. zn. 22 Cdo 159/2007
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Františka Baláka a soudců JUDr. Marie Rezkové a JUDr. Jiřího Spáčila, CSc., ve věci žalobce A. R., zastoupeného advokátem, proti žalovaným: 1) Prof. MUDr. B. P., zastoupenému advokátem, 2) MUDr. D. P., 3) MUDr. V. P., a 4) Ing. T. R., zastoupenému advokátem, o určení hranic pozemků a vyklizení pozemku, vedené u Okresního soudu ve Žďáře nad Sázavou pod sp. zn. 11 C 155/99, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 25. října 2005, č. j. 15 Co 204/2004-120, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žalobce je povinen zaplatit žalovanému 4) na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 1 200,- Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám JUDr. A. M.
III. Žalovaným 1), 2) a 3) se náhrada nákladů dovolacího řízení proti žalobci nepřiznává.
Odůvodnění:
Okresní soud ve Žďáře nad Sázavou (dále „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 9. dubna 2004, č. j. 11 C 155/99-100, pod bodem I. výroku zamítl žalobu, „kterou se žalobce domáhá určení hranice mezi pozemkem žalobce a žalovaných v obci a k. ú. C., a to mezi pozemkem žalobce č. 240/1 dle pozemkového katastru (podle obnoveného operátu katastru nemovitostí č. 290) a pozemkem 1. a 2. žalovaného č. 164 (původně dle pozemkového katastru 245) a pozemkem 3. žalovaného č. 288 a stavební parcely č. 168 se zemědělskou usedlostí č. p. 57, tak, že hranice mezi pozemky tvoří pata hráze rybníka na návětrné straně hráze a prochází souřadnicovými lomovými body 9-55, 120-14, 120-13, 120-19, 120-18 a 120-15, jak je vyznačeno ve znaleckých posudcích Ing. K. L. ze 14. 9. 1994 č. 270-15/1994 a ze 13. 7. 1999 č. 306-2/1999“. Pod bodem II. zastavil řízení o žalobě proti žalovaným 1) a 2) na vyklizení blíže označené části pozemku žalobce a pod bodem III. zamítl žalobu proti žalovanému 3) o vyklizení označené části pozemku žalobce. Pod body IV. a V. rozhodl o náhradě nákladů řízení.
Soud prvního stupně zjistil, že v katastru nemovitostí na LV č. pro obec a kat. území C. je žalobce veden jako vlastník pozemku PK č. 240/1 na základě kupní smlouvy z 10. 6. 1992. Na LV č. pro obec a kat. území C. jsou jako vlastníci (SJM) pozemku parc. č. 164 zapsáni žalovaný 1) a původní žalovaná 2) D. P., a to na základě kupní smlouvy ze 14. 8. 1968. Na LV č. pro obec a kat. území C. je původně označený žalovaný 3) Ing. T. R. zapsán jako vlastník pozemku parc. č. 168 , zemědělské usedlosti č. p. 57 a pozemku parc. č. 288 na základě rozhodnutí Státního notářství ve Ž. S. z 13. 4. 1976. Ze spisu soudu prvního stupně sp. zn. 7 C 1301/93 zjistil, že v roce 1988 bylo v kat. území C. provedeno nové mapování a přečíslování pozemků, kdy pozemek parc. č. 240/1 má podle nového mapování číslo 290 a pozemek parc. č. 245 číslo 164. Ze znaleckého posudku Ing. L. č., obsaženého v označeném spise, soud zjistil, že vytyčená hranice podle katastrální mapy z roku 1988 mezi pozemky účastníků se liší od hranice pozemků, které byly vytyčeny podle původní katastrální mapy. Soud prvního stupně dospěl k závěru, že rozhodnutí, jímž by se určovaly hranice mezi pozemky, není rozhodnutím o právu ani o právní vztahu, ale rozhodnutím o právní skutečnosti. Pokud se tedy žalobce domáhal určení průběhu hranice mezi pozemky, nebylo třeba tvrdit naléhavý právní zájem na požadovaném určení. Podle názoru soudu prvního stupně „v občanském soudním řízení lze o průběhu hranic mezi pozemky rozhodovat jen nepřímo, a to tak, že v řízení o vlastnické žalobě bude určeno, že žalobce je vlastníkem pozemku, popř. jeho části, vymezeného geometrickým plánem, který by byl součástí soudního rozhodnutí“, a dále v řízení o plnění, kdy otázka vlastnictví pozemku by byla řešena jako otázka předběžná. Žalobce žalobní návrh o určení hranice mezi pozemky přes poučení soudu neupravil.
Krajský soud v Brně jako soud odvolací k odvolání žalobce rozsudkem ze dne 25. října 2005, č. j. 15 Co 204/2004-120, rozsudek soudu prvního stupně v napadeném zamítavém výroku pod bodem I. potvrdil, v ostatních výrocích rozsudek soudu prvního stupně zrušil a věc vrátil k dalšímu řízení. Odvolací soud se ztotožnil s rozhodnutím soudu prvního stupně pod bodem I. výroku s tím, že „jestliže mezi vlastníky sousedních pozemků jde o spor ohledně hranic, nemůže tuto spornou otázku mezi vlastníky řešit příslušný katastrální úřad, ale pouze soud, nikoli však žalobou na určení hranice mezi spornými pozemky“.
Proti rozhodnutí odvolacího soudu, pokud jím byl potvrzen rozsudek soudu prvního stupně v zamítavém výroku pod bodem I., podal žalobce dovolání z důvodu nesprávného právního posouzení věci. Nesouhlasí s právním názorem odvolacího soudu, že v daném případě není dán naléhavý právní zájem na požadovaném určení a že nelze žalovat na určení hranic pozemků. Namítl, že „spory o hranice pozemků jsou spory o vlastnické právo. Hranice pozemků nemají vliv na vlastnické právo jen, jde-li o dva pozemky stejného vlastníka, kdy je spor vyloučen, neboť jedna osoba nemůže být zároveň žalobce i žalovaný. Všude jinde je spor o hranici pozemku sporem o rozsah a kvalitu vlastnického práva, protože obsahem vlastnického práva k pozemku nemůže být jen fakt vlastnictví, ale i výměra a konkrétní poloha vlastněného pozemku v terénu a právo, aby tomu odpovídalo i zakreslení pozemků v právních dokumentech katastrálního orgánu“. Navrhl, aby dovolací soud zrušil rozsudky soudů obou stupňů v napadené části a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Po doručení rozsudku odvolacího soudu účastníkům řízení původně žalovaná 2) D. (správně D.) P. dne zemřela. Soud prvního stupně usnesením ze dne 14. listopadu 2006, č. j. 11 C 155/99-143, rozhodl, že na místo zemřelé druhé žalované PhMr. PhDr. D. P., bude v řízení pokračováno s MUDr. D. P., a s MUDr. V. P.
Žalovaný 1) a právní nástupci žalované 2), označení jako žalovaní 2) a 3), se k dovolání nevyjádřili.
Žalovaný 3), nyní označený jako 4) navrhl, aby dovolání bylo jako nepřípustné odmítnuto. Poukázal na to, že rozhodnutí odvolacího soudu v dovoláním napadené části je v souladu s právním názorem Nejvyššího soudu ČR, vysloveným v usnesení z 29. 7. 2004, sp. zn. 22 Cdo 2035/2003, podle kterého „rozhodování ve sporu o průběhu objektivně zjistitelné hranice mezi pozemky je v pravomoci soudu. Žalobní návrh je třeba formulovat tak, že jde o spor o určení vlastnictví, příp. o vyklizení přesně určené části pozemku. Jestliže se žalobce domáhá určení průběhu hranice mezi pozemky, musí soud žalobce poučit o nutnosti upravit žalobní návrh tak, aby odpovídal §126 odst. 1 občanského zákoníku, příp. žalobě na určení vlastnictví“.
Nejvyšší soud jako soud dovolací po zjištění, že dovolání proti rozsudku odvolacího soudu bylo podáno oprávněnou osobou včas, nejprve zkoumal, zda jde o dovolání přípustné.
Podle §236 odst. 1 občanského soudního řádu (dále „OSŘ“) lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Dovolání proti potvrzujícímu rozsudku odvolacího soudu je přípustné za splnění předpokladů stanovených v ustanovení §237 odst. 1 písm. b) a c), odst. 3 OSŘ. Protože předpoklad stanovený v §237 odst. 1 písm. b) OSŘ nebyl naplněn, přicházela v úvahu přípustnost dovolání jen podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c), odst. 3 OSŘ, podle nichž je dovolání přípustné proti rozsudku odvolacího soudu a proti usnesení odvolacího soudu, jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle písmena b) a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. Rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla řešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem.
Dovolací soud dospěl k závěru, že rozhodnutí odvolacího soudu v dovoláním napadené části nemá ve věci samé po právní stránce zásadní význam, neboť rozhodnutí odvolacího soudu není v rozporu s hmotným právem a je v souladu se stávající judikaturou dovolacího soudu, z níž vyplývá, že rozhodnutí ve sporu o průběhu objektivně zjistitelné hranice mezi pozemky je v pravomoci soudu, žalobní petit ale je třeba formulovat tak, že půjde o spor o určení vlastnictví, příp. o vyklizení přesně určené části pozemku“, tedy musí odpovídat §126 ObčZ, příp. §80 písm. c) OSŘ. K tomu srov. viz C 2835 a C 2860 Souboru civilních rozhodnutí Nejvyššího soudu, C. H. Beck, sešit 30.
S ohledem na uvedené dovolací soud neshledal předpoklady přípustnosti dovolání podle §237 odst. 1 písm. c) OSŘ v daném případě naplněny.
Dovolací soud proto podle §243b odst. 5 za použití §218 písm. c) OSŘ dovolání žalobce jako nepřípustné odmítl.
Výroky o náhradě nákladů dovolacího řízení vycházejí z toho, že dovolání žalobce bylo odmítnuto, žalovaným 1) až 3) náklady nevznikly a žalovanému 4) vznikly náklady v souvislosti se zastoupením advokátem (§243b odst. 5, §224 odst. 1, §151 odst. 1 a §146 odst. 3 OSŘ). Náklady vzniklé žalovanému 4) představují odměnu advokáta za jeho zastoupení, která činí podle §8 písm. a), §10 odst. 3, §14 odst. 1, §15 a §18 odst. 1 vyhlášky č. 484/2000 Sb. ve znění vyhlášky č. 49/2001 Sb., č. 110/2004 Sb., č. 617/2004 Sb. a čl. II. vyhlášky č. 276/2006 Sb. částku 1 125,- Kč, a dále paušální náhradu hotových výdajů 75,- Kč podle §13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb. ve znění vyhlášek č. 235/1997 Sb., č. 484/200 Sb., č. 68/2003 Sb., č. 618/2004 Sb. a čl. II. vyhlášky č. 277/2006 Sb. Platební místo a lhůta k plnění vyplývají z §149 odst. 1 a §160 odst. 1 OSŘ.
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
Nesplní-li žalovaný dobrovolně, co mu ukládá toto rozhodnutí, může žalovaný 4) podat návrh na výkon rozhodnutí.
V Brně dne 28. února 2007
JUDr. František Balák, v. r.
předseda senátu