ECLI:CZ:NS:2007:22.CDO.1707.2007.1
sp. zn. 22 Cdo 1707/2007
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Marie Rezkové a soudců JUDr. Františka Baláka a JUDr. Jiřího Spáčila, CSc., ve věci žalobkyně L. Ž., zastoupené advokátem, proti žalovaným: 1) A. K., a 2) Mgr. R. P., advokátce, správkyni konkurzní podstaty úpadce M. Ž., zastoupené advokátem, o určení vlastnického práva, vedené u Okresního soudu ve Frýdku-Místku pod sp. zn. 20 C 24/2002, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 28. listopadu 2006, č. j. 8 Co 746/2006-142, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Žalobou, kterou podala 10. 4 2002 u Okresního soudu ve Frýdku-Místku (dále „soud prvního stupně“), se žalobkyně vůči žalovaným A. K. a M. Ž., domáhala určení, že dům č. p. 664 na pozemku parc. č. 980/2 a pozemek parc. č. 980/2, zapsané na LV č. pro k. ú. F., obec F., u Katastrálního úřadu ve F.-M., jsou ve společném jmění žalobkyně a M. Ž.. Tvrdila, že nemovitosti byly pořízeny za trvání jejich manželství ze společných prostředků a manžel je sám neplatně převedl na žalovanou A. K.
Soud prvního stupně usnesením ze dne 6. dubna 2004, č. j. 20 C 24/2002-72a, řízení zastavil a rozhodl o nákladech řízení. V odůvodnění uvedl, že řízení zastavil podle §96 občanského soudního řádu (dále „OSŘ“), jelikož účastníci 9. 3. 2004 uzavřeli dohodu o narovnání, v důsledku čehož žalobkyně vzala svůj návrh zcela zpět, a oba žalovaní se zpětvzetím souhlasili.
K odvolání žalobkyně Krajský soud v Ostravě jako soud odvolací usnesením ze dne 14. července 2004, č. j. 8 Co 397/2004-86, usnesení soudu prvního stupně zrušil a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení. Odvolací soud dospěl k závěru, že je nezbytné, aby soud prvního stupně zvážil, zda se v důsledku konkurzu, který byl na majetek M. Ž. prohlášen 25. 2. 2004, účastníkem řízení namísto něho podle §14 odst. 1 písm c) zákona č. 328/1991 Sb., o konkursu a vyrovnání, stal správce konkurzní podstaty.
Soud prvního stupně usnesením ze dne 7. srpna 2006, č. j. 20 C 24/2002-127, řízení opětovně zastavil a rozhodl o nákladech řízení.
K odvolání žalobkyně odvolací soud usnesením z 28. listopadu 2006, č. j. 8 Co 746/2006-142, usnesení soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl o nákladech odvolacího řízení. Odvolací soud se ve svém rozhodnutí ztotožnil se skutkovým zjištěním i právním závěrem soudu prvního stupně, podle něhož správkyně konkurzní podstaty úpadce M. Ž. uzavřela s žalobkyní 30. 6. 2005 dohodu o vypořádání společného jmění manželů, která byla schválena usnesením Krajského soudu v Ostravě ze dne 11. srpna 2005, č. j. 20 K 11/2001-282. Na základě této dohody se výlučným vlastníkem předmětných nemovitostí stal manžel žalobkyně. Správkyně konkursní podstaty, která se v důsledku konkurzu prohlášeného na majetek úpadce stala účastnicí řízení a která navrhla, aby v řízení bylo pokračováno, k výzvě soudu prvního stupně podáním doručeným 30. 6 2006 vyslovila se zpětvzetím žaloby učiněným žalobkyní souhlas. Protože byly splněny podmínky ustanovení §96 odst. 1 až 4 OSŘ, soud prvního stupně správně řízení zcela zastavil.
Proti usnesení odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání. I přes poučení, jehož se jí dostalo od odvolacího soudu, je přesvědčena, že dovolání proti tomuto usnesení odvolacího soudu je přípustné podle §237 odst. l písm. c) OSŘ. Dále rozvádí, v čem spatřuje zásadní význam napadeného rozhodnutí, a navrhuje, aby dovolací soud rozhodnutí soudů obou stupňů zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Nejvyšší soud jako soud dovolací po zjištění, že dovolání bylo podáno včas řádně zastoupenou oprávněnou osobou - účastnicí řízení, zkoumal, zda jde o dovolání přípustné.
Podle §236 odst. 1 OSŘ lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Proti usnesení odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně, kterým bylo řízení zastaveno po zpětvzetí návrhu, není dovolání přípustné. Občanský soudní řád totiž v §237 připouští dovolání proti potvrzujícímu usnesení odvolacího soudu ve věci samé, jímž není usnesení o zastavení řízení. Jak uvádí Občanský soudní řád, komentář, vydaný v roce 2006 nakladatelstvím C. H. Beck, vydání 7, díl II. na str. 1243 „věcí samou se rozumí věc, která je předmětem, pro nějž se řízení vede. Ve sporném řízení je za věc pokládán nárok, uplatněný žalobou, o kterém má být v příslušném řízení věcně rozhodnuto.“ Občanský soudní řád dále vyjmenovává v §238, §238a a §239 usnesení odvolacího soudu, proti kterým lze dovolání podat. Mezi těmito usneseními však není usnesení, jímž bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně o zastavení řízení, k němuž došlo na základě zpětvzetí návrhu.
Protože dovolání proti usnesení odvolacího soudu není přípustné, bylo odmítnuto [§243b odst. 5 a §218 písm. c) OSŘ].
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení vychází z toho, že dovolání žalobkyně bylo odmítnuto a žalovaným náklady nevznikly (§243b odst. 5, §224 odst. l a §146 odst. 3 OSŘ).
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 26. dubna 2007
JUDr. Marie Rezková, v. r.
předsedkyně senátu