ECLI:CZ:NS:2007:22.CDO.1977.2005.1
sp. zn. 22 Cdo 1977/2005
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marie Rezkové a soudců JUDr. Františka Baláka a JUDr. Jiřího Spáčila, CSc., ve věci žalobců: a) A. H., a b) S. V., zastoupených advokátkou, proti žalovanému K. C., zastoupenému advokátem, o vyklizení nemovitosti, vedené u Okresního soudu v Rakovníku pod sp. zn. 3 C 632/2000, o dovolání žalobců proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 12. dubna 2005, č. j. 28 Co 51/2005-103, takto:
Rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 12. dubna 2005, č. j. 28 Co 51/2005-103, se zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Žalobci se původně žalobou podanou dne 28. července 2000 domáhali, aby žalovanému bylo uloženo vyklidit zemědělskou hospodářskou budovu na pozemku st. parc. č. 49/1 a pozemek st. p. č. 49/1 v k. ú. O. u R. První rozsudek Okresního soudu v Rakovníku (dále „soud prvního stupně“) z 30. 3. 2004, č. j. 3 C 632/2000-44, kterým bylo žalobě vyhověno, k odvolání žalovaného Krajský soud v Praze usnesením z 29. 6. 2004, č. j. 28 Co 258/2004-58, zrušil. Uložil soudu prvního stupně, aby vzhledem ke zjištění, že stodola se nachází jak na pozemku st. parc. č. 49/1, tak na st. parc. č. 49/2, vyzval žalobce k upřesnění žaloby tak, aby bylo patrno, zda se domáhají vyklizení stodoly celé nebo pouze její části. K žalobě na vyklizení pozemku uvedl, že zatím není zřejmé, zda žalobcům jde o to, aby z něj byly odstraněny věci movité náležející žalovanému nebo o odstranění nemovitostí z tohoto pozemku. Pokud by šlo o věci nemovité, je třeba žalobu formulovat tak, aby bylo možné docílit odstranění těchto věcí výkonem rozhodnutí podle §350 občanského soudního řádu (dále „OSŘ“), t. j. odstraněním staveb. Žalobci v podání z 6. 10. 2004 uvedli, že jim jako vlastníkům jde o nerušené užívání pozemku st. parc. č. 49/1 včetně drobných staveb na tomto pozemku a dále užívání té části stodoly, která se na tomto pozemku nachází. Navrhli, aby žalovanému bylo uloženo vyklidit část zemědělské hospodářské budovy nacházející se na st. parc. č. 49/1 o výměře 108 m2 a pozemek st. parc. č. 49/1 a drobné stavby na tomto pozemku, a to dřevěnou kolnu, zemní sklep a žumpu. Soud prvního stupně při jednání 18. 11. 2004 „upřesnění žalobního petitu“ připustil a rozsudkem z 25. 11. 2004, č. j. 3 C 632/2000-77, žalobě vyhověl s výjimkou žaloby na vyklizení zemního sklepa.
Soud prvního stupně zjistil, že rozhodnutími Okresního pozemkového úřadu v Rakovníku z 3. 1. 1995 a 7. 10. 1998 bylo určeno, že žalobci jsou spoluvlastníky pozemku st. parc. č. 49/1 v k. ú. O. a stodoly postavené na tomto pozemku. Tyto nemovitosti byly vydány v restitučním řízení podle §6 odst. 1 písm. h) zákona 229/1991 Sb., zákona o půdě, z toho důvodu, že právní předchůdkyně žalobců A. P. je převedla v roce 1964 na JZD R. v Ch. darovací smlouvou uzavřenou v tísni. V katastru nemovitostí na LV pro k. ú. O. u R. a obec O. u Katastrálního úřadu v R. jsou také žalobci vedeni jako spoluvlastníci označených nemovitostí - každý z ideální poloviny. V roce 1964 prodala A. P. uvedenému družstvu 1964 také dům na st. parc. č. 49/2 v témže katastrálním území a tuto stavební parcelu. Kupní smlouvou z 10. 3. 1987 převedlo JZD R. se sídlem v Ch. jako prodávající vlastnické právo k rodinnému domu se st. parc. č. 49/2 v obci O. s příslušenstvím na V. a B. F. V. F. kupní smlouvou z 18. 12. 1990 převedl dům se st. parc. č. 49/2 v O. včetně stodoly, studny, kolny, plotu a venkovních úprav na žalovaného. Podle znaleckého posudku Ing. J. R. zemědělská hospodářská budova - stodola stojí na obou pozemcích parcelních čísel 49/1 a 49/2. Pozemek st. parc. č. 49/1 je touto stavbou zastavěn ve výměře 108 m2 a pozemek st. parc. č. 49/2 ve výměře 79,65 m2. Soud prvního stupně dospěl k závěru, že v kupní smlouvě z 10. 3. 1987 stejně jako v kupní smlouvě z 18. 12. 1990 zemědělská hospodářská budova jako příslušenství nebyla označena odpovídajícím způsobem tak určitě, aby smlouvy v této části byly platné, a že „žádná z těchto smluv není nabývacím titulem, na jehož základě by na žalovaného přešlo vlastnictví k pozemku č. 49/1 ani k zemědělské hospodářské budově“. Žalovaný nemohl být v dobré víře, že mu nemovitosti patří, neboť při uzavírání kupní smlouvy byl k dispozici znalecký posudek, v němž byly uvedeny výměry nemovitostí, „přičemž rozdíl mezi výměrou uvedenou ve znaleckém posudku a výměrou skutečnou je tak diametrálně odlišný, že nepochybně vylučuje možnost, že by kupující - žalovaný mohl být v dobré víře, že zakoupil skutečně nemovitosti v takové výměře“. S ohledem na to, že kupní smlouva z 10. 3. 1987 je v části týkající se příslušenství neplatná, není možné, aby se desetiletá vydržecí doba odvíjela od této smlouvy, a od uzavření smlouvy 18. 12. 1990 do podání žaloby tato vydržecí doba neuplynula. Žalovaný tak užívá předmětné nemovitosti (s výjimkou zemního sklepa, který nebyl provedenými důkazy na pozemku zjištěn) bez právního důvodu a žalobci se proto důvodně domáhají ochrany svého vlastnického práva.
Krajský soud v Praze jako soud odvolací k odvolání žalovaného rozsudkem ze dne 12. dubna 2005, č. j. 28 Co 51/2005-103, rozsudek soudu prvního stupně v napadené části ve výrocích pod body I. a II. změnil tak, že žalobu zamítl, a dále rozhodl o nákladech řízení. Odvolací soud uvedl, že rozhodnutí pozemkového úřadu vydané podle §9 odst. 4 zákona č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku, je třeba v občanském soudním řízení respektovat, pokud jde o jeho obsah. Nelze však přehlédnout případnou neurčitost výroku. Rozhodnutí pozemkového úřadu ze 7. 10. 1998 je neurčité. Tímto rozhodnutím byla žalobcům vydána stodola na st. parc. č. 49/1 – zastavěná plocha o výměře 0,0421 ha, která ale je prokazatelně postavena na dvou pozemcích, a to st. parc. č. 49/1 ve vlastnictví žalobců a st. parc. č. 49/2 ve vlastnictví žalovaného. Stodola je stavbou tvořící samostatnou věc, kdy „nelze stanovit zvláštní vlastnický režim na část stodoly situované na pozemku jednom odchylný od vlastnického režimu na jiné části téže věci“. Z rozhodnutí ze 7. 10. 1998 není patrno, zda se žalobci skutečně stali vlastníky stodoly postavené na obou označených pozemcích. Žalobu na vyklizení části stodoly odvolací soud zamítl z důvodu, že žalobcům se nepodařilo prokázat, že jsou vlastníky celé stodoly, domáhají se vyklizení její části o výměře 108 m2 a „nepodařilo se jim prokázat právní základ tohoto svého nároku“. Pokud jde o žalobu na vyklizení pozemku, podle názoru odvolacího soudu nelze se domáhat vyklizení věcí nemovitých z pozemku, ale jen jejich odstranění. Žalobu v tomto rozsahu zamítl proto, že žalobci přes poučení, kterého se jim dostalo v usnesení soudu prvního stupně z 29. 6. 2004, neupravili žalobní návrh tak, aby bylo možné jej vykonat podle §350 OSŘ.
Proti rozhodnutí odvolacího soudu podali žalobci dovolání z důvodů, že rozhodnutí vychází ze skutkového zjištění, které nemá podle obsahu spisu v podstatné části oporu v provedeném dokazování, a že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Namítli, že v žádném případě žalobou nesledovali odstranění jakýchkoliv nemovitostí, tedy ani drobných staveb, což také v řízení výslovně vyjádřili. Přestože jde o řízení, v němž je soud vázán žalobním návrhem, odvolací soud žalobcům podsouvá, aby se domáhali odstranění nemovitostí na pozemku. Odvolací soud rovněž chybně posoudil rozhodnutí pozemkového úřadu ze 7. 10. 1998 jako neurčité. Podle názoru žalobců pozemkový úřad nemohl nerespektovat skutečnost, že zemědělská hospodářská budova (stodola) v katastru nemovitostí byla a je zapsána jen na pozemku st. parc. č. 49/1. Na pozemku st. parc. č. 49/2 kromě objektu bydlení nikdy žádná jiná nemovitost nebyla zapsána. Toto rozhodnutí je dostatečně určité a nemůže vzbuzovat žádné pochybnosti o tom, jaká budova byla žalobcům vydána. Pokud se domáhají vyklizení jen části stodoly, namítli, že není vyloučeno, aby se vlastník žalobou podle §126 odst. 1 občanského zákona domáhal vyklizení části své nemovitosti, lze-li tato část dostatečně určitě označit. Navrhli, aby dovolací soud rozsudek odvolacího soudu zrušil a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení.
Žalovaný se ztotožnil s rozhodnutím odvolacího soudu.
Nejvyšší soud po zjištění, že přípustné dovolání bylo podáno včas řádně zastoupenými oprávněnými osobami - účastníky řízení, přezkoumal rozsudek odvolacího soudu ve smyslu §242 odst. 1 a 3 OSŘ a dospěl k závěru, že dovolání je odůvodněné.
Závěr odvolacího soudu, že žalobci se nemohou domáhat ochrany vlastnického práva k pozemku jeho vyklizením, neboť požadují odstranění nemovitých staveb z tohoto pozemku, a takové ochrany se může vlastník pozemku dovolat jen žalobou na odstranění stavby, nemůže obstát. Žalobci se totiž nedomáhají odstranění jimi označených staveb jako staveb žalovaného nacházejících se na jejich pozemku, ale toho, aby žalovaný jimi označené stavby vyklidil; tvrdí, že žalobou sledují ochranu svého vlastnického práva k těmto stavbám. Odvolací soud tak nerespektoval §153 odst. 2 OSŘ, čímž došlo k vadě, která měla za následek nesprávné rozhodnutí ve věci [§241a odst. 2 písm. a) OSŘ]. Žalobci však ani v upřesnění žaloby, kterým se kromě vyklizení jimi označených drobných staveb domáhají také vyklizení pozemku st. parc. č. 49/1, neuvedli, zda se na pozemku nacházejí movité věci žalovaného a jaké. V tomto směru měli být žalobci podle §118a odst. l OSŘ vyzváni k doplnění jejich žalobních tvrzení.
V daném případě byla žalobcům v restitučním řízení §9 odst. 4 zákona o půdě vydána zemědělská hospodářská budova, resp. rozhodnutím pozemkového úřadu ze 7. 10. 1998 bylo určeno, že žalobci jsou spoluvlastníky zemědělské hospodářské budovy na pozemku parc. č. 49/1 v k. ú. O. u R.
Podle názoru dovolacího soudu rozhodnutí pozemkového úřadu ze 7. 10. 1998 je správním rozhodnutím, které bylo vydáno příslušným správním úřadem v mezích jeho pravomoci: bylo jím rozhodnuto o vlastnictví k nemovitosti, a to budově identifikované jednak jejím ekonomickým využitím - jako zemědělské budově, jednak tím, že se nachází na pozemku st. parc. č. 49/1 v k. ú. O. u R. Také v katastru nemovitostí byla tato zemědělská hospodářská budova jako nemovitost nacházející se na pozemku parc. č. 49/1 zapsána. Není pochyb o tom, že v době rozhodování pozemkového úřadu se taková stavba (jako jediná tohoto určení) na předmětném pozemku nacházela. Jestliže tato existující stavba zasahovala zčásti do sousedního pozemku st. parc. č. 49/2, nevyplývá z této skutečnosti nic jiného než zásah stavby do cizího pozemku. Tato skutečnost však sama o sobě nemohla způsobit, že by rozhodnutí ze 7. 10. 1998 nezakládalo právní účinky, resp. že by bylo neurčité. Pokud odvolací soud dospěl k závěru opačnému, jde o nesprávné právní posouzení, které mělo za následek nesprávné rozhodnutí ve věci.
Z uvedených důvodů byl rozsudek odvolacího soudu zrušen a věc byla tomuto soudu vrácena k dalšímu řízení (§243b odst. 2 a 3 OSŘ).
Proti tomuto rozsudku není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 19. září 2007
JUDr. Marie Rezková , v. r.
předsedkyně senátu