ECLI:CZ:NS:2007:22.CDO.2258.2007.1
sp. zn. 22 Cdo 2258/2007
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Spáčila, CSc., a soudců JUDr. Františka Baláka a JUDr. Marie Rezkové ve věci žalobkyně V. W., proti žalovanému V. B., zastoupenému advokátem, o určení spoluvlastnictví k nemovitosti, vedené u Okresního soudu v Českých Budějovicích pod sp. zn. 30 C 155/2006, o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 23. ledna 2007, č. j. 8 Co 2971/2006-166, takto:
I. Dovolání se zamítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Žalobkyně se domáhala, aby soud určil, že je podílovou spoluvlastnicí níže uvedené chaty, kterou vybudovala spolu s žalovaným; v katastru nemovitostí je jako její vlastník zapsán jen žalovaný.
Okresní soud v Českých Budějovicích (dále „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 30. dubna 2004, č. j. 30 C 7/2003-68, ve znění usnesení ze dne 19. dubna 2005, č. j. 30 C 7/2003-109, rozhodl, že „žaloba se v části o určení, že žalobkyně je podílovou spoluvlastnicí jedné ideální poloviny chaty číslo evidenční 37 postavené na parcele č. 639/20 o výměře 16 m2, zastavěná plocha a nádvoří, zapsané u Katastrálního úřadu v Č. B. na LV pro katastrální území B. nad V., zamítá. O zbývající části žaloby bylo rozhodnuto rozsudkem Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 15. 1. 2004, č. j. 8 Co 2387/2003-51, který nabyl právní moci dne 11. 3. 2004“. Dále rozhodl o nákladech řízení. Soud prvního stupně zjistil, že chata je postavena na pozemku žalovaného a rozhodnutí o užívání chaty bylo adresováno jako stavebníkovi rovněž jemu. Manželství se žalobkyní, která při výstavbě chaty pomáhala, žalobce uzavřel až po dostavbě chaty. Chatu účastníci řízení užívali společně, nešlo ale o jejich společné vlastnictví. Žalobkyně neprokázala, že by v tomto směru s žalovaným uzavřela, byť jen ústně, jakoukoliv dohodu. Otázku spoluvlastnictví chaty účastníci začali řešit až po kolaudaci chaty.
Krajský soud v Českých Budějovicích jako soud odvolací k odvolání žalobkyně rozsudkem ze dne 21. září 2004, č. j. 8 Co 1907/2004-86, potvrdil rozsudek soudu prvního stupně a rozhodl o nákladech odvolacího řízení. Ztotožnil se se skutkovými zjištěními i právními závěry soudu prvního stupně učiněnými ve smyslu §132 odst. 1 a §136 odst. 1 občanského zákoníku (dále „ObčZ“). K odvolací námitce žalobkyně konstatoval, že prokázaný záměr žalovaného převést vlastnictví poloviny chaty na vnučku, ať k tomuto vyjádření došlo před zahájením stavby, v jejím průběhu, či po dostavbě, svědčí nepřímo o tom, že o budoucím spoluvlastnictví neměl žalovaný zcela konkrétní představu.
Nejvyšší soud rozsudkem ze dne 23. března 2006, č. j. 22 Cdo 1142/2005-123, zrušil shora uvedené rozsudky soudů obou stupňů a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Odkázal na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 5. 11. 2002, sp. zn. 22 Cdo 1174/2001, publikovaný v Soudních rozhledech č. 2/3003.
Soud prvního stupně poté rozsudkem ze dne 6. října 2006, č. j. 30 C 155/2006-151, znovu zamítl žalobu „o určení, že žalobkyně je podílovou spoluvlastnicí jedné ideální poloviny chaty č. ev. 37 postavené na parcele č. 639/20, zastavěná plocha a nádvoří, zapsané u Katastrálního úřadu pro J. k., Katastrální pracoviště Č. B. na LV pro katastrální území B. nad V.”, a rozhodl o nákladech řízení. Na základě doplnění dokazování soud prvního stupně dovodil závěr, že to byl žalovaný, kdo se zásadním způsobem zasloužil o postavení chaty, její samotnou stavbu a kolaudaci, hlavním dílem ji vytvořil a financoval. Žalobkyně se na stavbě podílela v omezené míře. Žalovaný se choval jako vlastník chaty a žalobkyně začala usilovat o určité vypořádání až poté, co se s žalovaným nepohodli. Před vznikem chaty spolu neuzavřeli žádnou dohodu o vzniku a podmínkách jejího spoluvlastnictví. Pozemek náležející k chatě je ve vlastnictví žalovaného, který obstaral jeho koupi až po kolaudaci chaty; žalobkyně o jeho spoluvlastnictví nikdy neusilovala. Uzavřel, že i když žalobkyně není spoluvlastnicí chaty, není tím upřeno její právo na určité vyrovnání za pomoc poskytnutou žalovanému, což ale není předmětem daného řízení.
Odvolací soud k odvolání žalobkyně rozsudkem ze dne 23. ledna 2007, č. j. 8 Co 2971/2006-166, změnil rozsudek soudu prvního stupně tak, že určil, „že žalobkyně je podílovou spoluvlastnicí jedné ideální poloviny chaty č. ev. 37, postavené na parcele č. 639/20, zastavěná plocha a nádvoří, zapsané u Katastrálního úřadu pro J. k., Katastrální pracoviště Č. B., na LV pro katastrální území a obec B. nad V.“; dále rozhodl o nákladech řízení. Vyšel ze skutkových zjištění soudu prvního stupně, ale neztotožnil se s jeho závěrem, že chata se nachází pouze ve vlastnictví žalovaného. Konstatoval, že vedou-li účastníci společnou domácnost, je obvyklé, že společné hospodaření včetně vytváření nových hodnot odráží fyzické možnosti a schopnosti obou partnerů ovlivněné jejich stavem. Uzavřel, že „oproti závěrům okresního soudu tedy musí být právní hodnocení případu takové, že z vylíčených okolností věci nemělo jít o stavbu chaty ve vlastnictví pouze žalovaného, proto se podílovými spoluvlastníky předmětné stavby stali oba účastníci, kteří stavbu společně – každý přiměřeně svým možnostem a schopnostem - a s úmyslem užívat věc v tehdy družském a později manželském vztahu, prováděli“.
Proti rozsudku odvolacího soudu podává žalovaný dovolání, jehož přípustnost opírá o §237 odst. 1 písm. a) občanského soudního řádu („OSŘ“) a uplatňuje dovolací důvody uvedené v §241a odst. 2 písm. a) a b) OSŘ. Uvádí, že i když odvolací soud vyšel ze skutkového stavu zjištěného soudem prvního stupně a neshledal postup soudu prvního stupně nesprávným, změnil jeho výrok, a to s odkazem na rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 22 Cdo 1142/2005. Pokud ale Nejvyšší soud v tomto rozsudku odkazoval na rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 22 Cdo 1174/2001, šlo o odkaz nepřípadný, neboť v oné věci šlo o zbourání staré stavby a namísto ní postavení nové, a dále šlo o sdružení finančních prostředků stavebníků v příbuzenském poměru. V daném sporu se však o takový případ nejedná. V něm jde o situaci, kdy hlavní podíl na stavbě chaty měl žalovaný, což bylo před soudem prvního stupně prokázáno a odvolací soud se s tímto zjištěním ztotožnil; žalobkyně se podílela jen pomocnými úklidovými pracemi. Bylo prokázáno, že mezi účastníky k žádné dohodě o nabytí spoluvlastnického podílu žalobkyně nedošlo. Za takovou dohodu nelze považovat úmysl jedné strany být posléze spoluvlastníkem, aniž by o tom byla druhá strana informována. Zpětně se domáhat spoluvlastnictví po ukončení družského vztahu, popř. po rozvodu manželství, je v rozporu s dobrými mravy ve smyslu §3 ObčZ. Dále dovolatel odkazuje na nález Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 336/96 s tím, že vlastnictví ke stavbě nabývá stavebník, tedy ten, kdo ji uskutečnil s úmyslem mít ji pro sebe. Navrhuje, aby dovolací soud zrušil rozsudek odvolacího soudu a věc tomuto soudu vrátil k dalšímu řízení.
Žalobkyně se k dovolání nevyjádřila.
Nejvyšší soud po zjištění, že dovolání je přípustné podle §237 odst. 1 písm. a) OSŘ, že je uplatněn dovolací důvod upravený v §241a odst. 2 písm. b) OSŘ a podle obsahu dovolání i důvod uvedený v §241a odst. 3 OSŘ a že jsou splněny i další náležitosti dovolání a podmínky dovolacího řízení (zejména §240 odst. 1, §241 odst. 1 OSŘ), napadené rozhodnutí přezkoumal a zjistil, že dovolání není důvodné.
Odvolací soud správně vyšel z právního názoru týkajícího se vlastnického práva ke stavbě zřízené více osobami, vysloveného dovolacím soudem v rozsudku ze dne 5. 1istopadu 2002, sp. zn. 22 Cdo 1174/2001, publikovaném v Souboru rozhodnutí Nejvyššího soudu pod č. C 1536 a v Soudních rozhledech č. 2/2003. Dovolací soud uvedl: „1. Vlastnictví k nově zhotovené stavbě nabývá ten, kdo stavbu uskutečnil s (právně relevantně projeveným) úmyslem mít ji pro sebe (stavebník). Není rozhodné, komu bylo adresováno rozhodnutí o stavebním povolení. 2. Při posouzení vlastnických a jiných právních vztahů ke stavbě vzniklé společnou činností více osob je třeba vycházet z obsahu dohody uzavřené mezi těmito osobami. Taková dohoda, která nemusí být písemná, založí spoluvlastnictví, jen je-li z jejího obsahu zřejmé, že účastníci dohody chtěli založit spoluvlastnický vztah. Pokud stavbu provádí více osob, které o vlastnictví k nové stavbě neuzavřely žádnou dohodu, přičemž z okolností věci není zřejmé, že mělo jít o stavbu ve vlastnictví jen některých z těchto osob, stavebníky jsou všechny tyto osoby, které se stávají podílovými spoluvlastníky stavby“. Stavebníkem je osoba, která se fakticky podílí na zřízení stavby, není-li z dohody nebo z okolností zřejmé, že tato osoba jen pomáhá jinému (např. řemeslník, sousedská či rodinná výpomoc). Posouzení, zda jde o takový případ, záleží na provedených důkazech a na jejich hodnocení soudem (§132 OSŘ).
V dané věci bylo podstatné zjištění, zda stavbu prováděli oba účastníci či zda stavebníkem byl jen žalovaný. Soud prvního stupně, z jehož skutkových zjištění odvolací soud vyšel, učinil skutkové zjištění, že převážnou většinu prací provedl žalovaný, žalobkyně se však na stavbě též podílela, byť šlo jen o pomocné práce. Tento soud též uvedl, že „žalobkyni neupírá, že provedla spoustu prací, velice žalovanému pomáhala a věnovala tomu svůj čas a námahu, jednalo se však z valné části o činnosti, které přímo nesouvisely ze vznikem chaty“ (vaření, péče o zahradu, na které se nachází chata). Nelze však odvolacímu soudu vytýkat, že ke vztahům mezi účastníky, kteří žili v poměru druha a družky, přistoupil komplexně a uzavřel, že na stavbě se podíleli oba účastníci podle svých možností; k tomu lze připojit, že např. i zmíněné vaření a péče o zahradu vytvořily prostor pro žalobce, aby mohl věnovat úsilí stavbě chaty. Konečně je třeba upozornit na výpovědi svědků. Tak svědkyně D. S. uvedla, že žalovaná na chatě prováděla práce, které zvládne žena, a že v době, kdy se chata stavěla, se říkalo, že bude patřit oběma účastníkům. Obdobně vypovídal svědek P. S., který též uvedl, že žalobkyně se na stavbě podílela i finančně (i když – jak uvedl soud prvního stupně – chatu převážně financoval žalovaný). Za tohoto stavu věci a s přihlédnutím k tehdejšímu charakteru vztahů mezi účastníky nelze považovat závěr odvolacího soudu, že stavebníky byli oba účastníci, za zjevně nepřiměřený, nemající z podstatné části oporu v provedeném dokazování. Dovolací důvod uvedený v §241a odst. 3 OSŘ, uplatněný v dovolání, tak není dán.
Pokud dovolací soud musí vycházet ze skutkového zjištění, že stavebníky byli oba účastníci, nemůže nic vytýkat ani právnímu závěru, že se oba stali spoluvlastníky chaty; z okolností (účastníci žili spolu a později dokonce uzavřeli manželství) ani z dohody mezi nimi nevyplynulo, že by vlastníkem chaty měl být jen žalovaný. V tomto směru se odkazuje na citované rozhodnutí, na jehož právních závěrech není třeba nic měnit. Ani dovolací důvod, uvedený v §241a odst. 2 písm. b) OSŘ tak není dán.
Z uvedeného je zřejmé, že rozhodnutí odvolacího soudu je správné. Dovolací důvod upravený v §241a odst. 2 písm. OSŘ tedy v posuzované věci není dán. Vady řízení uvedené v §229 odst. 1, §229 odst. 2 písm. a) a b) a §229 odst. 3 OSŘ, jakož i jiné vady řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, k nimž dovolací soud přihlíží i bez návrhu, nebyly tvrzeny ani dovolacím soudem zjištěny. Proto nezbylo, než dovolání zamítnout (§243b odst. 2 OSŘ).
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení vychází ze skutečnosti, že dovolatel nebyli úspěšný a žalobkyni takové náklady dovolacího řízení, na jejichž úhradu by měla právo (§243b odst. 5, §224 odst. 1, §142 odst. 1 OSŘ), nevznikly.
Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 25. června 2007
JUDr. Jiří Spáčil, CSc., v. r.
předseda senátu