ECLI:CZ:NS:2007:22.CDO.2633.2007.1
sp. zn. 22 Cdo 2633/2007
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Spáčila, CSc., a soudců JUDr. Františka Baláka a JUDr. Marie Rezkové ve věci žalobce G. T., zastoupeného advokátkou, proti žalované Z. B., zastoupené advokátem, o vypořádání bezpodílového spoluvlastnictví manželů, vedené u Okresního soudu v Karviné pod sp. zn. 22 C 152/98, o dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 12. února 2007, č. j. 8 Co 828/2006-426, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 9.290,- Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám advokátky JUDr. J. B.
Odůvodnění:
Okresní soud v Karviné (dále „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 14. června 2006, č. j. 22 C 152/98-396, výrokem pod bodem I. rozhodl, že „z bezpodílového spoluvlastnictví účastníků připadá do výlučného vlastnictví žalobce: položka 1 – nemovitosti zapsané u Katastrálního úřadu pro M k , Katastrální pracoviště K pro okres K , obec B , kat. území S na LV, a to parcela č. 439-zastavěná plocha, parcela č. 440-orná půda a objekt bydlení čp. 642 na parcela č. 439, vše včetně veškerého příslušenství a součástí. Položka 65 – pánské jízdní kolo“. Výrokem pod bodem II. rozhodl, že z bezpodílového spoluvlastnictví účastníků připadají do výlučného vlastnictví žalované věci zde podrobně specifikované. Výrokem pod bodem III. uložil žalobci povinnost zaplatit žalované na vyrovnání jejího podílu z bezpodílového spoluvlastnictví manželů částku 259 225,50 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku. Výrokem pod bodem IV. zamítl návrh na vypořádání věcí zde podrobně specifikovaných. Výroky pod body V. až X. rozhodl o nákladech řízení.
Krajský soud v Ostravě jako soud odvolací k odvolání žalované rozsudkem ze dne 12. února 2007, č. j. 8 Co 828/2006-426, potvrdil rozsudek soudu prvního stupně s výjimkou odvoláním nenapadených výroků pod body IX. a X. Dále rozhodl o nákladech odvolacího řízení. Konstatoval, že soud prvního stupně učinil správná a úplná skutková zjištění a ztotožnil se i s jeho právními závěry. Věc podrobně analyzoval z pohledu námitek uvedených žalovanou v odvolání, zvláště pak ve vztahu k nemovitostem a osobním automobilům AUDI a PONTIAC. Její výhrady neshledal opodstatněnými, když uzavřel, že soud prvního stupně při hodnocení důkazů k těmto věcem se vztahujících, postupoval v souladu s §132 občanského soudního řádu („OSŘ“)
Proti rozsudku odvolacího soudu podává žalovaná dovolání. Namítá, že odvolací soud nepřijal její tvrzení ohledně vady řízení, které se dopustil soud prvního stupně tím, že nevzal v úvahu její údaje týkající se objektu bydlení a automobilů AUDI a PONTIAC; přihlížel k výpovědím jejích dětí, které jsou nevěrohodné, neboť mezí ní a jimi došlo k odcizení. Další vadu řízení dovolatelka spatřuje v tom, že projednávání věci trvalo několik let, což zapříčinilo u některých položek problematičnost provedení důkazů. V této souvislosti poukazuje na to, že objekt bydlení, jehož hodnota tvoří podstatnou část vypořádacího podílu, byl podhodnocen. Podle znaleckého posudku přiloženého k dovolání byla předmětná nemovitost ve srovnání s posudkem, z něhož vycházel soud, podhodnocena cca o milion korun. Pokud jde o automobil AUDI, poukazuje na výpovědi svědků, potvrzujících skutečnosti z nichž plyne, že toto auto spadá do BSM; jestliže je soud z BSM vyloučil, zkrátil její právo na spravedlivé vypořádání majetku. U automobilu PONTIAC zkresluje výsledek dokazování lživá a podjatá výpověď jejího syna. Navrhuje, aby dovolací soud zrušil rozsudek odvolacího soudu a „věc vrátil k dalšímu řízení“.
Žalobce ve vyjádření k dovolání namítá, že dovolání neobsahuje žádné skutečnosti, z nichž by bylo možno dovodit, že věc má po právní stránce zásadní význam. Polemizuje s dovolatelkou ohledně dokazování ve vztahu ke zmíněným věcem a uzavírá, že cena nemovitostí ani otázka zařazení či nezařazení některých položek do BSM není záležitostí, k niž by již neexistovala odpovídající judikatura. Navrhuje, aby dovolací soud dovolání žalované odmítl.
Dovolací soud zjistil, že dovolání proti potvrzujícímu rozsudku odvolacího soudu bylo podáno včas řádně zastoupenou účastnicí řízení, není však přípustné.
Podle §236 odst. 1 OSŘ lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští. Jednotlivé případy přípustnosti dovolání jsou upraveny v ustanoveních §237 až 239 OSŘ, přičemž dovolání proti potvrzujícímu rozsudku odvolacího soudu je přípustné za splnění předpokladů stanovených v ustanovení §237 odst. 1 písm. b) a c), odst. 3 OSŘ. V dané věci sice odvolací soud usnesením ze dne 22. června 2005, č. j. 8 Co 220/2005-338, í rozsudek soudu prvního stupně zrušil a věc vrátil k dalšímu řízení s pokynem k doplnění dokazování, nevyslovil však závazná právní názor na posouzení věci. Protože předpoklad stanovený v §237 odst. 1 písm. b) OSŘ tak nebyl naplněn, přicházela v úvahu přípustnost dovolání jen podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c), odst. 3 OSŘ, podle nichž je dovolání přípustné proti rozsudku odvolacího soudu a proti usnesení odvolacího soudu, jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle písmena b) a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. Rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla řešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem.
Dovolání podle §237 odst. 1 písm. c) OSŘ je podle výslovného ustanovení §241a odst. 3 OSŘ přípustné pouze pro řešení právních otázek. V dovolacím řízení, jehož účelem je přezkoumání správnosti rozhodnutí odvolacího soudu, se dokazování ve věci samé neprovádí a při posuzování přípustnosti dovolání z hlediska §237 odst. 1 písm. c) OSŘ je dovolací soud vázán skutkovými zjištěními nalézacích soudů (§241a odst. 3 a 4, §243a odst. 2 OSŘ).
K posouzení rozhodnutí odvolacího soudu jako rozhodnutí zásadně právně významného je nutné, aby dovolatel ve svém dovolání vymezil právní otázku, která napadené rozhodnutí činí zásadně právně významným. Nevymezil-li žalovaný v dovolání hmotněprávní otázku, jejíž řešení by mohlo navodit zásadní právní význam napadeného rozsudku a tedy i přípustnost dovolání, pak dovolací soud dovolání jako nepřípustné odmítne (srovnej usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. ledna 2004, sp. zn. 28 Cdo 1996/2003, publikované pod C 2463 Souboru rozhodnutí Nejvyššího soudu vydávaného nakladatelstvím C. H. B.). Tak je tomu i v tomto případě, neboť dovolání se žádnou právní otázkou, která by napadené rozhodnutí činila zásadně právně významným, nezabývá; dovolatelka ostatně ani neuvádí, z čeho dovozuje přípustnost dovolání.
K okolnostem uplatněným dovolacími důvody podle §241a odst. 2 písm. a) OSŘ nebo §241a odst. 3 OSŘ nemůže být při posuzování, zda je dovolání přípustné podle §237 odst. 1 písm. c) OSŘ, přihlédnuto (srovnej usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. září 2004, sp. zn. 29 Odo 775/2002, publikované v časopise Právní rozhledy 12/2005 vydávaného nakladatelstvím C. H. B.).
Vzhledem k tomu, že dovolání v dané věci není přípustné, dovolací soud je podle §243b odst. 5 věty první a §218 písm. c) OSŘ odmítl.
Podle §243b odst. 5, §224 odst. 1, §151 odst. 1 a §146 odst. 3 OSŘ je žalovaná, která nebyla v dovolacím řízení úspěšná, povinna uhradit žalobci náklady dovolacího řízení, představované odměnou advokátovi za zastoupení v dovolacím řízení s vypracováním vyjádření k dovolání. Náklady činí podle §3 odst. 1 bod 5., §4 odst. 1, 3, §10 odst. 3, §14 odst. 1, §15, §16 odst. 2 a §18 odst. 1 vyhlášky č. 484/2000 Sb., ve znění pozdějších předpisů včetně vyhlášky č. 277/2006 Sb. 7 500,- Kč, dále 300,- Kč jako paušální náhradu hotových výdajů podle 177/1996 Sb., ve znění pozdějších předpisů včetně vyhlášky č. 276/2006 Sb., tedy 7 800,- Kč, zvýšených o daň z přidané hodnoty ve výši 19% podle §137 odst. 3 OSR, takže náklady dovolacího řízení činí celkem 9 290,- Kč. Platební místo a lhůty k plnění vyplývají z §149 odst. 1 a §160 odst. 1 OSŘ.
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
Nesplní-li žalovaná dobrovolně, co jí ukládá toto usnesení, je žalobce oprávněn podat návrh na výkon rozhodnutí.
V Brně dne 18. září 2007
JUDr. Jiří Spáčil, CSc., v. r.
předseda senátu