ECLI:CZ:NS:2007:22.CDO.3019.2006.1
sp. zn. 22 Cdo 3019/2006
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marie Rezkové a soudců JUDr. Františka Baláka a JUDr. Jiřího Spáčila, CSc., ve věci žalobkyně Ing. V. Š., proti žalovanému J. Š., zastoupenému advokátem, o úpravu užívání nemovitostí, vedené u Okresního soudu ve Frýdku-Místku pod sp. zn. 13 C 36/99, o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 22. ledna 2003, č. j. 8 Co 853/2002-105, takto:
Rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 22. ledna 2003, č. j. 8 Co 853/2002-105, ve výroku, kterým byly potvrzeny výroky II. a III. rozsudku Okresního soudu ve Frýdku-Místku ze dne 21. června 2002, č. j. 13 C 36/99-79, jimiž bylo upraveno užívání pozemku parc. č. 5834/1 zahrada a pozemku parc. č. 5834/2 zastavěná plocha v k. ú. F., obec F.-M., a ve výroku o nákladech odvolacího řízení, se zrušuje a věc se vrací v tomto rozsahu Krajskému soudu v Ostravě k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Žalobkyně navrhovala, aby bylo upraveno užívání společné bytové jednotky účastníků č. 166/8 o velikosti 3+1 s příslušenstvím v III. NP v domě č. p. 166 ve F.-M., ul. B. a v téže obci se nacházejících společných nemovitostí - „rekreačního“ domu se stavebním pozemkem a zahradou dále specifikovaných, k nimž každému z účastníků náleží spoluvlastnický podíl v rozsahu jedné ideální ½. Žalobkyně nabyla podíl darem od žalovaného za trvání manželství účastníků. To však bylo rozvedeno a účastníci se na užívání bytové jednotky a nemovitostí nemohou dohodnout. Současně navrhovala, aby žalovanému bylo uloženo její užívání nemovitostí ve vymezeném rozsahu trpět, zdržet se zásahů do takto vymezeného užívání a vydat jí klíče od nemovitostí.
Okresní soud ve Frýdku-Místku (dále „soud prvního stupně“) po zjištění, že u téhož soudu se žalobce v řízení vedeném pod sp. zn. 10 C 12/2000 domáhá, aby žalobkyně „vydala a vyklidila polovinu nemovitostí“ z titulu vrácení darovaného spoluvlastnického podílu k nemovitostem pro chování ve vztahu k němu hrubě porušující dobré mravy, řízení o úpravě užívání těchto nemovitostí do pravomocného skončení řízení sp. zn. 10 C 12/2000 přerušil. Částečným rozsudkem ze dne 23. května 2000, č. j. 13 C 36/99-32, upravil užívání shora uvedené bytové jednotky oběma účastníky. Rozsudek nabyl právní moci dne 15. července 2000.
Dalším rozsudkem ze dne 21. června 2002, č. j. 13 C 36/99-79, soud prvního stupně upravil výrokem pod bodem I. užívání rodinného domku č. p. 2733 v k. ú. F. – část V., obec F.-M. „do vypořádání podílového spoluvlastnictví účastníků“ tak, že „žalobkyně je oprávněna výlučně užívat v přízemí předmětného rodinného domku pokoj nacházející se při vstupu do chodby vpravo – ložnici s právem spoluužívání vstupní verandy, chodby, koupelny a WC. Žalobkyně je dále oprávněna výlučně užívat v suterénu sklepní prostory nacházející se ze vstupního sklepního prostoru rovně a vpravo s právem spoluužívání schodiště do suterénu a vstupní sklepní místnosti. Žalovaný je oprávněn výlučně užívat v přízemí předmětného rodinného domku pokoj nacházející se při vstupu do chodby rovně – obývací pokoj s právem spoluužívání vstupní verandy, chodby, koupelny a wc. Žalovaný je dále oprávněn výlučně užívat v suterénu sklepní prostory nacházející se ze vstupního sklepního prostoru vlevo s právem spoluužívání schodiště do suterénu a vstupní sklepní místnosti.“ Výrokem pod bodem II. upravil užívání pozemku parc. č. 5834/1 zahrada o výměře 1182 m2 v k. ú. F., obec F.-M. „do vypořádání podílového spoluvlastnictví účastníků“ tak, že „žalobkyně je oprávněna užívat předmětný pozemek v každém lichém kalendářním týdnu v roce včetně příslušenství. Žalovaný je oprávněn užívat předmětný pozemek v každém sudém kalendářním týdnu v roce včetně příslušenství.“ Výrokem pod bodem III. upravil užívání pozemku parc. č. 5834/2 zastavěná plocha o výměře 66 m2 v k. ú. F., obec F.-M. „do vypořádání podílového spoluvlastnictví účastníků“ tak, že „účastníci jsou oprávněni užívat přístupovou cestu k bydlení č. p. 2733 v k. ú. F. – část V., obec F.-M. a plochu skutečně zastavěnou tímto objektem k bydlení. Žalobkyně je oprávněna užívat zbývající část předmětného pozemku v každém sudém kalendářním týdnu v roce včetně příslušenství. Žalobce je oprávněn užívat zbývající část předmětného pozemku v každém lichém kalendářním týdnu v roce včetně příslušenství.“ Výrokem od bodem IV. uložil žalovanému povinnost trpět, „aby žalobkyně užívala tímto rozsudkem určené prostory domu č. p. 2733 v k. ú. F., obec F.-M., a tímto rozsudkem určené části pozemků parc. č. 5834/1 a parc. č. 5834/2 v k. ú. F., obec F.-M. v době stanovené tímto rozsudkem.“ Výrokem pod bodem V. zamítl žalobu, kterou se žalobkyně domáhala, aby žalovanému byla uložena povinnost „zdržet se jakéhokoliv jednání, jímž by do jejího užívacího práva zasahoval.“ Výrokem pod bodem VI. uložil žalovanému povinnost „předat žalobkyni klíče od vstupních vrat na pozemek parc. č. 5834/2 v k. ú. F., obec F.-M., klíče od vstupních dveří do verandy domu č. p. 2733 v k. ú. F., obec F.-M. a klíče od pokojů určených žalobkyni k užívání tímto rozsudkem v předmětném domě.“ Dále rozhodl o nákladech řízení.
Soud prvního stupně vyšel ze zjištění, že žalobce v roce 1988 daroval žalobkyni ideální ½ rodinného domu č. p. 2733 na pozemku parc. č. 5834/2 zastavěná plocha a pozemků parc. č. 5834/2 a parc. č. 5834/1 zahrada, vše v k. ú. F., obec F.-M.. Žaloba, kterou se žalovaný po žalobkyni domáhal „vydání a vyklizení poloviny těchto nemovitostí“, byla zamítnuta rozsudkem soudu prvního stupně z 8. 2. 2001, č. j. 10 C 12/2000-46, který byl potvrzen rozsudkem Krajského soudu v Ostravě z 30. 5. 2001, č. j. 8 Co 377/2001-63. Žalovaný v užívání nemovitostí - dům označují účastníci jako chatu či chalupu - žalobkyní brání, neboť jí odebral klíče od domu a vyměnil zámky. Soud prvního stupně proto ve smyslu §139 odst. 2 občanského zákoníku (dále „ObčZ“) užívání nemovitostí účastníky upravil. Přihlédl k tomu, že v přízemí domu č. p. 2733, je chodba, koupelna, wc, ložnice a obývací pokoj s kuchyňským koutem. Po schodišti se z přízemí schází do suterénu, kde se nachází vstupní sklepní místnost a další čtyři sklepní místnosti. Pozemek parc. č. 5834/2 je částečně zastavěn domem č. p. 2733, před domem je předzahrádka a k domu vede zpevněná přístupová cesta. Pozemek parc. č. 5834/1 zahrada se nachází za domem. Vzhledem ke stejným spoluvlastnickým podílům účastníků a účelnému využití domu určil do výlučného užívání žalobkyně ložnici a žalovaného obývací pokoj s kuchyňským koutem, přičemž přihlédl i k tomu, že žalovaný provedl v této místnosti stavební úpravy. V suterénu přidělil každému z účastníků do výlučného užívání po dvou místnostech. Ohledně ostatních prostor rozhodl, že budou využívány oběma účastníky společně. Při úpravě užívání pozemků rozhodl o spoluužívání přístupové cesty k domu č.p. 2733 a plochy skutečně zastavěné domem, neboť bez takové úpravy by žádný z účastníků dům nerušeně užívat nemohl. Užívání zbývající části pozemku parc. č. 5834/2 a pozemku parc. č. 5834/1 zahrada rozdělil do užívání každého z účastníků vždy na jeden kalendářní týden v roce z toho důvodu, aby mezi nimi nedocházelo ke střetům. Pokud žalovaný namítal, že v domě bydlí syn účastníků, jehož vztah se žalobkyní je konfliktní, poukázal na nadřazenost užívacího práva žalobkyně jako podílové spoluvlastnice nemovitostí. Rovněž nevyhověl návrhu žalovaného na zamítnutí žaloby pro rozpor s dobrými mravy, když shledal nerozhodným, že žalovaný prováděl společně se synem účastníků úpravy a opravy, neboť se tak dělo bez souhlasu žalobkyně. S námitkou, že pro nemorální a pomstychtivé jednání žalobkyně s ní spoluužívání nemovitosti není možné, odkázal žalovaného na možnost podílové spoluvlastnictví zrušit a vypořádat. K návrhu žalobkyně také rozhodl, že žalovaný je povinen trpět užívání domu žalobkyní a vydat jí klíče od vstupních vrat a domovních dveří. Návrh žalobkyně, aby žalovaný zdržel jednání, kterým by do jejího práva užívání zasahoval, soud prvního stupně zamítl s odůvodněním, že se žalovaný v současné době takového jednání nedopouští a jinak byla náprava sjednána rozhodnutím soudu.
Krajský soud v Ostravě jako soud odvolací k odvolání žalovaného, které směřovalo proti rozsudku soudu prvního stupně s výjimkou výroku pod bodem V., rozsudkem ze dne 22. ledna 2003, č. j. 8 Co 853/2002-105, rozsudek soudu prvního stupně ve výroku pod bodem IV. změnil tak, že návrh, aby žalovanému byla uložena povinnost trpět užívání místnosti v domě č. p. 2733 v k. ú. F., část V., obec F.-M. a pozemků parc. č. 5834/1 a 5834/2 ve stejném katastrálním území žalobkyní, zamítl. Ve zbývajících napadených výrocích rozsudek soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl o nákladech odvolacího řízení. Odvolací soud se ztotožnil se skutkovými zjištěními soudu prvního stupně i s jeho právním posouzením věci. K úpravě užívání zahrady uvedl, že nehodlá přihlížet k hypotetické možnosti, že bude osázena rostlinami, které nemohou existovat bez ošetřování déle než týden. Ke změně rozsudku soudu prvního stupně, kterou zamítl žalobu, aby žalovanému bylo uloženo trpět užívání nemovitostí žalobkyní, odvolací soud uvedl, že tato povinnost vyplývá obsahově již z výroků pod body I. až III. rozsudku soudu prvního stupně.
Proti výroku rozsudku odvolacího soudu, kterým bylo upraveno užívání pozemku parc. č. 5834/2 zahrada, podal žalovaný dovolání. Uvádí, že uplatňuje dovolací důvody podle §241a odst. 2 písm. a) a b) a odst. 3 občanského soudního řádu (dále „OSŘ“). Vadu řízení, která měla za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, spatřuje v tom, že rozsudek odvolacího soudu není ve výroku o úpravě užívání pozemku parc. č. 5834/2 zahrady i s příslušenstvím vykonatelný, neboť toto příslušenství nevymezuje. Dále žalovaný namítá, že užívání zahrady vždy jen jedním z účastníků po dobu kalendářního týdne není účelné. Taková úprava „je zřejmě v rozporu s §39 ObčZ, neboť přispívá ke sporům a co do provádění k ničení a nevyužití věci.“ Podle žalovaného se také „příčí dobrým mravům zejména s přihlédnutím k §127 ObčZ“, když neupravuje údržbu věci, možnost vstupu na zahradu k zalévaní a jinému nutnému hospodaření, nebo pronájem zahrady. Žalovaný uzavírá, že úprava užívání zahrady „je v rozporu s §10 OSŘ, neboť není zajištěna spravedlivá ochrana oprávněných zájmů občanů, jak to vyžaduje §2 OSŘ“. Navrhuje, aby rozsudek odvolacího soudu v napadené části zrušen a v tomto rozsahu věc vrácena tomuto soudu k dalšímu řízení.
Žalobkyně ve vyjádření k dovolání uvádí, že příslušenstvím zahrady jsou „věci, které jsou zabudovány napevno se zemí“ a které specifikuje jako „garáž s dílnou a montážní jámou, zahradní krb s uzákem z bílých osekaných cihel, zahradní posezení s pergolou a nádrž na vodu se sprchou“. Dodává, že tyto věci byly pořízeny za trvání manželství účastníků a jsou předmětem dosud neskončeného řízení o vypořádání bezpodílového spoluvlastnictví účastníků, vedeného u soudu prvního stupně. Žalobkyně zdůrazňuje možnost vyřešení sporu jiným způsobem - odkoupením jejího spoluvlastnického podílu žalovaným nebo prodejem nemovitostí třetí osobě a rozdělení kupní ceny mezi účastníky.
Nejvyšší soud jako soud dovolací po zjištění, že dovolání proti napadené části rozsudku odvolacího soudu bylo podáno včas oprávněnou, řádně zastoupenou osobou (účastníkem řízení), nejprve zkoumal, zda jde o dovolání přípustné.
Podle §236 odst. 1 OSŘ lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Dovolání proti potvrzujícímu rozsudku odvolacího soudu je přípustné za splnění předpokladů stanovených v ustanovení §237 odst. 1 písm. b) a c), odst. 3 OSŘ. Předpoklad stanovený v §237 odst. 1 písm. b) OSŘ nebyl naplněn, neboť odvolacím soudem byl potvrzen prvý rozsudek soudu prvního stupně. Proto přicházela v úvahu přípustnost dovolání jen podle §237 odst. 1 písm. c), odst. 3 OSŘ, podle nichž je dovolání přípustné proti rozsudku odvolacího soudu a proti usnesení odvolacího soudu, jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle písmena b) a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. Rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla řešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem.
Dovolací soud považuje rozsudek odvolacího soudu za rozhodnutí po právní stránce zásadního významu pro řešení otázky, zda soud může v případě neshody rovnodílných podílových spoluvlastníků upravit užívání pozemku - zahrady těmito spoluvlastníky tak, že zahradu bude užívat každý z nich vždy po dobu jednoho kalendářního týdne v roce.
Podle §139 odst. 2 ObčZ o hospodaření se společnou věci rozhodují spoluvlastníci většinou, počítanou podle velikosti podílů. Při rovnosti hlasů nebo nedosáhne-li se většiny nebo dohody, rozhodne na návrh kteréhokoliv ze spoluvlastníků soud.
Pojem „hospodaření společnou věcí zahrnuje i užívání společné věci jejími spoluvlastníky - k tomu srovnej rozsudek Nejvyššího soudu z 20. 1. 1999, sp. zn. 22 Cdo 2528/98, publikovaný pod R 31/2000 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek.
Podle §124 ObčZ je vlastník v mezích zákona oprávněn předmět svého držet, užívat, požívat jeho plody a užitky a nakládat s ním.
Právo vlastníka užívat věc znamená realizaci užitné hodnoty věci, tedy užívat věc k účelu, k němuž je určena. Při rozhodování soudu podle §139 odst. 2 ObčZ je pro soud určující hledisko účelného využití věci podílovými spoluvlastníky. Je-li takovou společnou věcí pozemek - zahrada, přiléhající rovněž ke společnému domu, je nutno mít na zřeteli, že pro její účelné využití je třeba umožnit spoluvlastníkovi její obhospodařování pro případ, že ji osází zeleninou či květinami. Proto se jako účelná jeví úprava užívání společné zahrady tak, že každému ze spoluvlastníků je k užívání vymezena určitá část této zahrady. To i s přihlédnutím k tomu, že užívání společného domu, u kterého se zahrada nachází, bylo soudem v dané věci upraveno tak, že každý ze spoluvlastníků (účastníků) je oprávněn užívat celoročně určité místnosti v tomto domě. Jestliže mohou zároveň užívat společný dům, pak mohou zároveň - každý ve vymezené části - užívat i společnou zahradu. Dovolací soud nepřehlédl, že předmětný dům užívají účastníci jako „chalupu“, která se ovšem nachází rovněž ve F.-M., kde účastníci bydlí.
Dovolací soud tak dospěl k závěru, že odvolací soud nerozhodl o úpravě užívání společného pozemku parc. č. 5834/1 - zahrady v k. ú. V. účastníky v souladu s §139 odst. 2 ObčZ.
Žalovaný rovněž uplatnil v dovolání vadu řízení, spočívající v tom, že odvolací soud potvrdil rozsudek soudu prvního stupně ve výroku o užívání pozemku parc. č. 5834/1 s příslušenstvím, ačkoliv příslušenství nebylo specifikováno, a jde proto o výrok nevykonatel-
ný.
Podle §157 odst. l OSŘ v písemném vyhotovení rozsudku uvede soud také výrok rozsudku, v němž podle §155 odst. l OSŘ vysloví obsah rozhodnutí. Výrok rozsudku musí být přesný, určitý a srozumitelný tak, aby byl vykonatelný po stránce materielní. Podle §112 odst. 1 ObčZ příslušenstvím věci jsou věci, které náležejí vlastníku věci hlavní a jsou jím určeny k tomu, aby byly s hlavní věcí trvale užívány. Dovolací soud shledává, že rozhoduje-li soud podle §139 odst. 2 Občz o úpravě užívání pozemku, pak rozhodnutí o užívání pozemku spoluvlastníky zahrnuje i užívání příslušenství tohoto pozemku. Jen pokud by mezi spoluvlastníky existovala zjevná neshoda ohledně užívání příslušenství pozemku - např. jediné studny, která může být nemovitou věcí (k tomu srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 28. února 2002, sp. zn. 22 Cdo 37/2000, publikovaný v časopise Právní rozhledy č. 6/2002), bylo by třeba její užívání spoluvlastníky rovněž upravit. Takovou neshodu však účastníci v daném případě netvrdili a ani nevyšla během řízení najevo. V řízení o úpravě užívání věci podle §139 odst. 2 ObčZ může totiž soud podle §153 odst. 2 OSŘ překročit návrhy účastníků, neboť ustanovení §139 odst. 2 ObčZ vyjadřuje určitý způsob vypořádání vztahu mezi účastníky (k tomu srovnej již citovaný rozsudek Nejvyššího soudu z 20. 1. 1999, sp. zn. 22 Cdo 2528/98). K vadě řízení, namítané žalovaným, tak nedošlo. Dovolací soud ani nezjistil (§242 odst. 3 OSŘ ), že by v řízení došlo k jiným k jiným vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, nebo k vadám vyjmenovaným v §229 odst. l , §229 odst. 2 písm. a) a ) a §229 odst. 3 OSŘ.
Vzhledem k nesprávnému právnímu posouzení věci byl výrok rozsudku odvolacího soudu potvrzující výrok rozsudku soudu prvního stupně o užívání pozemku parc. č. 5834/1 zahrada a souvisící výrok o užívání pozemku parc. č. 5834/2 zastavěná plocha a výroku o nákladech odvolacího zrušen a věc byla v tomto rozsahu vrácena odvolacímu soudu k dalšímu řízení (§243b odst. 2 a 3 OSŘ). Odvolací soud se bude zabývat také tím, zda se na pozemku parc. č. 5384/1 nachází garáž, která má být předmětem dosud nevypořádaného bezpodílového spoluvlastnictví účastníků, jak žalobkyně uvedla v dovolání.
Proti tomuto rozsudku není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 22. února 2007
JUDr. Marie Rezková, v. r.
předsedkyně senátu