ECLI:CZ:NS:2007:22.CDO.3240.2006.1
sp. zn. 22 Cdo 3240/2006
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Františka Baláka a soudců JUDr. Marie Rezkové a JUDr. Jiřího Spáčila, CSc., ve věci žalobce F. B., zastoupeného advokátem, proti žalovanému M. B., zastoupenému advokátem, za účasti vedlejší účastnice na straně žalovaného J. B., o zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví, vedené u Okresního soudu ve Frýdku-Místku pod sp. zn. 18 C 231/2000, o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 26. září 2005, č. j. 11 Co 425/2005-259, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žalovaný je povinen zaplatit na náhradě nákladů dovolacího řízení 10 894,50 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám Mgr. J. F.
Odůvodnění:
Okresní soud ve Frýdku-Místku (dále jen „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 12. listopadu 2004, č. j. 18 C 231/2000-222, ve znění opravného usnesení téhož soudu ze dne 13. ledna 2005, č. j. 18 C 231/2000-229, pod bodem I. výroku zrušil podílové spoluvlastnictví žalobce a žalovaného k nemovitostem zapsaným u Katastrálního úřadu pro M. k., katastrální pracoviště F.-M., na LV pro obec J. a kat. území J. u F.-M., a to k objektu bydlení č. p. 290 na st. parc. č. 118, včetně vedlejší stavby – hospodářského a skladovacího objektu, garáže, venkovních úprav, oplocení a trvalých porostů, dále k pozemkům st. parc. č. 118, parc. č. 331 – zahrada a dále k pozemkům ve zjednodušené evidenci – parcely původ Pozemkový katastr (PK) parcelních čísel 2770/1, 2770/2, 2776/1 a 2787/10. Tyto nemovitosti pod bodem II. přikázal do vlastnictví žalovaného. Pod bodem III. žalovanému uložil, aby zaplatil žalobci na vyrovnání jeho podílu částku 321 295,- Kč. Dále rozhodl o nákladech řízení.
Soud prvního stupně zjistil, že žalobce a žalovaný jsou podílovými spoluvlastníky předmětných nemovitostí, a to žalobce v rozsahu jedné čtvrtiny, žalovaný tří čtvrtin. K dohodě o zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví mezi účastníky nedošlo. Žalovaný souhlasil s tím, aby veškeré nemovitosti byly přikázány do jeho vlastnictví. Obvyklá cena nemovitostí stanovená znalcem Ing. O. T. činila k 18. 2. 2004 částku 1 380 000,- Kč. Znalec při stanovení ceny vycházel z údajů, které mu poskytli žalovaný a vedlejší účastnice, matka žalovaného, a z ohledání na místě samém. Žalovaný zřízením nové plovoucí podlahy a plynového topení v domě a vybudováním plotu zhodnotil nemovitosti o částku 94 820,- Kč. Další namítané skutečnosti žalovaným neměly bezprostřední vliv na stanovení obvyklé ceny nemovitostí. Soud prvního stupně v souladu s návrhy účastníků zrušil jejich podílové spoluvlastnictví k předmětným nemovitostem a tyto přikázal do vlastnictví žalovaného. Při stanovení náhrady za spoluvlastnický podíl žalobce vycházel z obvyklé ceny zjištěné znalcem při zohlednění vnosu žalovaného do nemovitostí. Pokud žalovaný navrhoval, aby žalobci nebyl vyplacen vypořádací podíl, s tím, že by jeho vyplacení žalobci bylo v rozporu s dobrými mravy, soud prvního stupně uvedl, že takový návrh nemůže obstát a že naopak v rozporu s dobrými mravy by bylo, kdyby žalobce vypořádací podíl nedostal zaplacen.
Krajský soud v Ostravě jako soud odvolací k odvolání žalovaného rozsudkem ze dne 26. září 2005, č. j. 11 Co 425/2005-259, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení. Odvolací soud přejal správná skutková zjištění soudu prvního stupně a zcela se ztotožnil i s jeho právním posouzením věci. Podle názoru odvolacího soudu se žalovanému nepodařilo zpochybnit obvyklou (tržní) cenu předmětných nemovitostí, tj. cenu ve výši 1 380 000,- Kč. Shodně jako soud prvního stupně nepovažoval za opodstatněné doplnění dokazování revizním znaleckým posudkem s tím, že znalec Ing. T. na tvrzení žalovaného o jeho investicích do nemovitostí reagoval dodatky ke znaleckému posudku, žalovaný měl možnost činit dotazy na znalce a také ji využil.
Proti rozhodnutí odvolacího soudu podal žalovaný dovolání z důvodů, že řízení je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, a že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Vadu řízení, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, žalovaný spatřuje v tom, že oba soudy neprovedly jím navržené důkazy, zejména revizní znalecký posudek o ceně nemovitostí. Znalecký posudek Ing. T. žalovaný nepovažuje za správný, neboť znalec obvyklou cenu neodvodil cenovým porovnáním s obdobnými nemovitostmi, ale porovnáním cen, za které se takové nemovitosti nabízejí k prodeji, kdy skutečná kupní cena může být odlišná. Protože oba soudy vzaly za základ nikoli skutečné realizované kupní ceny srovnatelných nemovitostí, ale ceny očekávané (inzerované), posoudily věc v rozporu s §142 odst. 1 občanského zákoníku. Navrhl, aby dovolací soud zrušil rozsudek odvolacího soudu i soudu prvního stupně a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Žalobce navrhl odmítnutí dovolání s tím, že dovolání „neobsahuje žádný způsobilý dovolací důvod“. Žalovaný znalecký posudek v průběhu řízení nezpochybňoval a s námitkou, že znalec porovnával jen nabídkové ceny nemovitostí, přišel nově až v podání ze 6. 10. 2006. Poukázal na to, že znalec v konečném důsledku stanovil obvyklou cenu v částce výrazně nižší než „cenu úřední“.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací po zjištění, že dovolání bylo podáno oprávněnou osobou včas a řádně zastoupenou, dospěl k závěru, že dovolání není přípustné.
Podle §237 odst. 1 písm. c) občanského soudního řádu (dále jen „OSŘ“), podle něhož přicházela přípustnost dovolání v úvahu, je dovolání přípustné proti rozsudku odvolacího soudu a proti usnesení odvolacího soudu, jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle písmena b) a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. Rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla řešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem.
Z uvedeného vyplývá, že dovolání může být podle tohoto ustanovení přípustné pouze pro řešení otázek právních podle §241a odst. 3 OSŘ. Při posuzování přípustnosti dovolání podle shora zmíněného ustanovení je dovolací soud povinen vycházet ze skutkového stavu zjištěného soudy nižších stupňů a dokazování ve věci samé neprovádí (§243a odst. 2 OSŘ). Dovolatel sám však právní otázku, jejíž řešení má činit rozhodnutí soudu odvolacího rozhodnutím zásadního právního významu, neformuluje, pouze namítá, že nalézací soudy, ač vycházely ze správného pojetí či vymezení obvyklé ceny, akceptovaly znalecký posudek, který je v tomto ohledu nesprávný. Z toho pak dovozuje, že napadené rozhodnutí je v rozporu s hmotným právem.
Stanovení ceny obvyklé, která je základem pro stanovení výše vypořádacího podílu, je úkolem k tomu povolaného soudního znalce. Zároveň nejde o otázku právní ale skutkovou (srovnej usnesení Nejvyššího soudu ze dne 6. června 2006, sp. zn. 22 Cdo 3035/2006, dostupné na internetových stránkách www.nsoud.cz). Jestliže soud při stanovení ceny obvyklé akceptuje odborné posouzení znalce jako správné, ač tomu tak není, jde o pochybení při zjišťování skutkového stavu věci, které může být dovolacím důvodem podle §241a odst. 3 popř. podle §241a odst. 2 písm. a) OSŘ. Takové dovolací důvody však v případě dovolání, jehož přípustnost se opírá o §237 odst. 1 písm. c) OSŘ, s ohledem na shora uvedené uplatnit nelze. Dovolatel nadto námitku nesprávného ocenění vznáší až v dovolací řízení, ačkoliv v řízení před soudy obou stupňů ji neuplatnil přesto, že vůči znaleckému posudku vznesl řadu jiných věcných námitek. Podle §241a odst. 4 OSŘ je však uplatnění nových skutečností až v dovolacím řízení nepřípustné. Namítanými procesními vadami, především ve vztahu k dokazování, by se dovolací soud mohl zabývat pouze v případě přípustného dovolání.
S ohledem na skutečnost, že předpoklady přípustnosti dovolání podle §237 odst. 1 písm. c) OSŘ v daném případě nejsou naplněny, nezbylo dovolacímu soudu, než podle §243b odst. 5 za použití §218 písm. c) OSŘ dovolání žalovaného jako nepřípustné odmítnout.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení vychází z toho, že dovolání bylo odmítnuto a žalobci vznikly náklady v souvislosti se zastoupením advokátem (§243b odst. 5, §224 odst. 1, §151 odst. 1 a §146 odst. 3 OSŘ). Náklady vzniklé žalobci představují odměnu advokáta za jeho zastoupení, která činí podle §3 odst. 1 bod 6, §10 odst. 3, §14 odst. 1, §15, §16 a §18 odst. 1 vyhlášky č. 484/2000 Sb., ve znění pozdějších předpisů, a čl II vyhlášky č. 276/2006 Sb. částku 9 080,- Kč, a dále paušální náhradu hotových výdajů 75,- Kč podle §13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb., ve znění pozdějších předpisů, a čl. II. vyhlášky č. 277/2006 Sb., včetně daně z přidané hodnoty, jejímž je zástupce žalobce plátcem, a která činí 19 % z částky 9 155,- Kč, a celkem tedy činí náklady řízení 10 894,50 Kč. Platební místo a lhůta k plnění vyplývají z §149 odst. 1 a §160 odst. 1 OSŘ.
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
Nesplní-li žalovaný dobrovolně, co mu ukládá toto rozhodnutí, může žalobce podat návrh na výkon rozhodnutí.
V Brně dne 11. prosince 2007
JUDr. František B a l á k, v. r.
předseda senátu