ECLI:CZ:NS:2007:22.CDO.3459.2006.1
sp. zn. 22 Cdo 3459/2006
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Františka Baláka a soudců JUDr. Marie Rezkové a JUDr. Jiřího Spáčila, CSc., ve věci žalobce P. H., zastoupeného advokátem, proti žalovaným: 1) A. D., 2) J. J., 3) L. K., 4) L. K., 5) L. K., 6) E. K., a 7) M. P., zastoupeným advokátem, o zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví, vedené u Okresního soudu v Kladně pod sp. zn. 19 C 24/2005, o dovolání žalovaných proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 25. května 2006, č. j. 24 Co 164/2006-85, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Okresní soud v Kladně (dále jen „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 26. září 2005, č. j. 19 C 24/2005-37, zrušil podílové spoluvlastnictví účastníků k pozemku parc. č. 9/1 zapsanému na LV č. pro obec a kat. území L. a k pozemkům zapsaným na LV č. pro obec a kat. území L. parcelních čísel 9/4, 35/1, 35/2, 35/3, 37/3, 77/20, 77/22, 77/29, 96, 105/1, 105/2, 106, 108/1, 108/7, 108/11, 204/1, 204/5, 204/10, 204/11, 211/6, 219/6, 256/21, 256/27, 260/8 a 260/10. Do výlučného vlastnictví žalobce přikázal pozemky parcelních čísel 9/1, 9/4, 35/1, 35/2, 35/3, 37/3, 105/1, 105/2, 204/1 a 204/5, ostatní pozemky přikázal do podílového spoluvlastnictví žalovaných, a to A. D. vzhledem k celku v rozsahu 27/252, J. J. 48/252, L. K. 27/252, L. K. 34/252, L. K. 34/252, E. K. 48/252 a M. P. 34/252. Dále rozhodl o nákladech řízení.
Soud prvního stupně zjistil, že účastníci jsou podílovými spoluvlastníky předmětných pozemků, a to žalobce v rozsahu 6/36, žalovaní A. D. 3/36, J. J. 6/36, L. K. 3/36, L. K. 4/36, L. K. 4/36, E. K. 6/36 a M. P. 4/36. K dohodě o zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví mezi účastníky nedošlo, proto soud podílové spoluvlastnictví účastníků k předmětným pozemkům zrušil. Při rozhodování o přikázání pozemků do vlastnictví, příp. spoluvlastnictví, účastníků soud vycházel z velikosti jejich podílů a účelného využití pozemků. Do výlučného vlastnictví žalobce přikázal ty pozemky, ohledně nichž žalobce navrhl, aby mu byly přikázány; přitom vzal v úvahu, že vyjma pozemků parcelních čísel 105/1, 105/2, 204/1 a 204/5, pozemky navazují na pozemky v jeho vlastnictví, jsou společně oploceny a budou účelně využívány. Podle znaleckého posudku V. Ř. činí cena všech pozemků 2 711 440,- Kč a cena pozemků přikázaných žalobci 417 268,38 Kč. I když je cena pozemků přikázaných žalobci nižší, než odpovídá jeho spoluvlastnickému podílu, soud žalobci nepřiznal finanční náhradu, poněvadž ji žalobce nepožadoval.
Krajský soud v Praze jako soud odvolací k odvolání žalovaných rozsudkem ze dne 25. května 2006, č. j. 24 Co 164/2006-85, rozsudek soudu prvního stupně ve věci samé potvrdil, změnil jej jen ve výroku o nákladech řízení a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení. Dovolací soud doplnil dokazování zprávou obce L. z 15. 5. 2006, z níž zjistil, že územní plán obce L. je rozpracován, není schválen a nedotýká se pozemků, které jsou předmětem tohoto řízení. K tomu odvolací soud uvedl, že pokud územní plán nebyl schválen, nemůže rozpracovaná změna územního plánu nijak zásadně ovlivnit cenu pozemků, a to ani v případě, že by se územní plán měl dotknout i pozemků účastníků. Uzavřel, že ke změně skutkového stavu zjištěného soudem prvního stupně nedošlo. Pokud jde o právní posouzení věci soudem prvního stupně, odvolací soud se s ním zcela ztotožnil.
Proti rozhodnutí odvolacího soudu podali žalovaní dovolání z důvodu, že řízení je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci. Tuto vadu žalovaní spatřují v tom, že odvolací soud nepřerušil řízení a nevyčkal skončení řízení o změně územního plánu, neboť za stavu, kdy je projednávána změna územního plánu, nelze stanovit obvyklou cenu pozemků, která právě závisí na výsledku územního řízení. Podle názoru žalovaných nelze vycházet ze znaleckého posudku V. Ř., který při stanovení ceny pozemků změnu územního plánu nevzal v úvahu. Navrhli, aby dovolací soud zrušil rozsudek odvolacího soudu i soudu prvního stupně a tomuto soudu věc vrátil k dalšímu řízení.
Žalobce se k dovolání nevyjádřil.
Nejvyšší soud České republiky (dále jen „Nejvyšší soud“) jako soud dovolací po zjištění, že dovolání bylo podáno oprávněnými osobami včas, nejprve zkoumal, zda jde o dovolání přípustné.
Podle §236 odst. 1 občanského soudního řádu (dále jen „OSŘ“) lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Jednotlivé případy přípustnosti dovolání jsou upraveny v ustanoveních §237 až 239 OSŘ, přičemž dovolání proti potvrzujícímu rozsudku odvolacího soudu je přípustné za splnění předpokladů stanovených v ustanovení §237 odst. 1 písm. b) a c), odst. 3 OSŘ. Protože předpoklad stanovený v §237 odst. 1 písm. b) OSŘ nebyl naplněn, přicházela v úvahu přípustnost dovolání jen podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c), odst. 3 OSŘ, podle nichž je dovolání přípustné proti rozsudku odvolacího soudu a proti usnesení odvolacího soudu, jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle písmena b) a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. Rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla řešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem.
Dovolání podle §237 odst. 1 písm. c) OSŘ je podle výslovného ustanovení §241a odst. 3 OSŘ přípustné pouze pro řešení právních otázek. V dovolacím řízení, jehož účelem je přezkoumání správnosti rozhodnutí odvolacího soudu, se dokazování ve věci samé neprovádí a při posuzování přípustnosti dovolání z hlediska §237 odst. 1 písm. c) OSŘ je dovolací soud vázán skutkovými zjištěními nalézacích soudů (§241a odst. 3 a 4, §243a odst. 2 OSŘ).
Námitky žalovaných směřují výhradně vůči nesprávnému procesnímu postupu soudů obou stupňů v oblasti dokazování, přičemž k okolnostem uplatněným dovolacím důvodem podle §241a odst. 2 písm. a) OSŘ nemůže být při posuzování, zda je dovolání přípustné podle §237 odst. 1 písm. c) OSŘ, přihlédnuto (srovnej usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. září 2004, sp. zn. 29 Odo 775/2002, publikované v časopisu Právní rozhledy 12/2005 vydávaného nakladatelstvím C. H. Beck). K tomu, aby dovolání bylo možno posoudit jako přípustné podle §237 odst. 1 písm. c) OSŘ musí být kromě vymezení právní otázky, která rozhodnutí odvolacího soudu činí rozhodnutím zásadně právně významným, i odůvodněno okolnostmi naplňujícími dovolací důvod, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci podle §241a odst. 2 písm. b) OSŘ (srovnej Bureš, J., Drápal, L., Krčmář, Z. a kol. Občanský soudní řád. Komentář. II. díl. 7. vydání. Praha: C. H. Beck, 2006, s. 1241). Námitky žalovaných však tomuto dovolacímu důvodu neodpovídají.
S ohledem na uvedené nejsou předpoklady přípustnosti dovolání podle §237 odst. 1 písm. c) OSŘ v daném případě naplněny a dovolací soud proto podle §243b odst. 5 za použití §218 písm. c) OSŘ dovolání žalovaných jako nepřípustné odmítl.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení vychází z toho, že dovolání žalovaných bylo odmítnuto a žalobci náklady nevznikly (§243b odst. 5, §224 odst. 1, §151 odst. 1 a §146 odst. 3 OSŘ).
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 26. června 2007
JUDr. František Balák, v. r.
předseda senátu