ECLI:CZ:NS:2007:22.CDO.4175.2007.1
sp. zn. 22 Cdo 4175/2007
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Spáčila, CSc., a soudců JUDr. Františka Baláka a JUDr. Marie Rezkové ve věci žalobkyně J. P., zastoupené advokátkou, proti žalovanému M. P., o vypořádání společného jmění manželů, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 5 pod sp. zn. 4 C 237/2002, o dovolání žalovaného proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 27. září 2006, č. j. 25 Co 409/2006-95, takto:
I. Dovolací řízení se zastavuje.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Městský soud v Praze jako soud odvolací k odvolání žalovaného usnesením ze dne 27. září 2006, č. j. 25 Co 409/2006-95, potvrdil usnesení, kterým Obvodní soud pro Prahu 5 („soud prvního stupně“) dne 26. dubna 2006, pod č. j. 4 C 237/2002-77, zastavil řízení o žalobě podané 5. 6. 2002 ohledně vypořádání zaniklého společného jmění manželů, které podáním doručeným soudu prvního stupně 2. 11. 2004 žalobkyně vzala bez uvedení důvodů zpět. Odvolací soud účastníky řízení poučil, že proti jeho usnesení není dovolání přípustné.
Žalovaný v podání z 30. 10. 2006, doručeném 2. 11. 2006 Vrchnímu soudu v Praze, označeném jako „stížnost ve věci 25 Co 409/2006-95“, jednak namítá neúplnost poučení, jednak klade otázky týkající se doručení žaloby a jeho právního zastoupení.
Soud prvního stupně usnesením ze dne 31. května 2007, č. j. 4 C 237/2002-101, které bylo žalovanému doručeno 9. 6. 2007, žalovaného vyzval, aby ve lhůtě l4 dnů ode dne doručení tohoto usnesení odstranil vady svého podání vzhledem k jeho označení jako stížnosti. Současně jej poučil o institutu dovolání a o jeho přípustnosti. Vyzval jej, aby ve stejné lhůtě, pokud sám neabsolvoval právnické vzdělání, předložil plnou moc advokáta a jím sepsané dovolání s odůvodněním a dovolacím návrhem, a poučil jej o následcích nesplnění požadavků soudu z výzvy plynoucích.
Podle §41 odst. 1, 2 občanského soudního řádu („OSŘ“) mohou účastníci řízení provádět své úkony jakoukoliv formou, pokud zákon pro některé úkony nepředepisuje určitou formu; každý úkon posuzuje soud podle jeho obsahu, i když je úkon nesprávně označen. Vzhledem k tomu, že soud prvního stupně žalovaného náležitě poučil a by žalovaný v určené lhůtě na výzvu soudu prvního stupně nereagoval, posoudil uvedený soud podání žalovaného jako dovolání a předložil je se spisem k dalšímu řízení Nejvyššímu soudu.
Nejvyšší soud podání žalovaného za zmíněných okolností posoudil především z hlediska §241 odst. 1, 2 a 4 OSŘ a konstatoval, že dovolatel musí být v dovolacím řízení zastoupen advokátem, jestliže sám nemá právnické vzdělání. Z podaného dovolání zastoupení advokátem nevyplývá a jiné listiny toto zastoupení nebo právnické vzdělání žalovaného prokazující nebyly předloženy. Dovolatel přes výzvu soudu prvního stupně nedostatek povinného zastoupení neodstranil, ačkoliv byl o následcích nesplnění této povinnosti poučen. Povinné zastoupení v dovolacím řízení je podmínkou týkající se účastníka řízení, jejíž nedostatek brání vydání rozhodnutí ve věci samé (§241 odst. 1 OSŘ) a protože k odstranění tohoto nedostatku do dnešního dne nedošlo, Nejvyšší soud dovolací řízení podle §243c odst. 1 a §104 odst. 2 OSŘ zastavil.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení odpovídá §243b odst. 5, §224 odst. 1 a §146 odst. 1 písm. c) OSŘ.
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 15. října 2007
JUDr. Jiří Spáčil, CSc., v. r.
předseda senátu