ECLI:CZ:NS:2007:22.CDO.4711.2007.1
sp. zn. 22 Cdo 4711/2007
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Spáčila, CSc., a soudců JUDr. Františka Baláka a JUDr. Marie Rezkové ve věci žalobce P. P., proti žalovaným: 1) Th. Mgr. P. Š., a 2) Náboženské obci Církve československé husitské P., o vydání věcí z úschovy eventuálně o zaplacení částky 150 000,- Kč, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 5 pod sp. zn. 15 C 140/2004, o dovolání žalobce proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 21. listopadu 2006, č. j. 21 Co 397/2006-149, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Městský soud v Praze jako soud odvolací k odvolání žalobce usnesením ze dne 21. listopadu 2006, č. j. 21 Co 397/2006-149, potvrdil usnesení Obvodního soudu pro Prahu 5 („soud prvního stupně“) ze dne 21. července 2006, č. j. 15 C 140/2004-143, který rozhodl, že „žalobci se ze zpětnou účinností odjímá osvobození od soudních poplatků“.
Proti zmíněnému usnesení odvolacího soudu podal žalobce včas, bez zastoupení advokátem, dovolání a současně sdělil, že „žádá o určení advokáta ex offo dle §30 OSŘ v termínu 3 dnů“.
Soud prvního stupně usnesením ze dne 8. února 2007, č. j. 15 C 140/2004-155, zamítl „žádost žalobce o ustanovení zástupce dle ust. §§30 o. s. ř.“ a toto rozhodnutí odvolací soud k odvolání žalobce usnesením ze dne 29. května 2007, č. j. 21 Co 225/2007-166, potvrdil. Soud prvního stupně poté usnesením ze dne 30. srpna 2007, č. j. 15 C 140/2004-169, žalobce vyzval, aby si pro dovolací řízení zvolil svým zástupcem advokáta a jeho prostřednictvím podal proti usnesení odvolacího soudu ze dne 21. listopadu 2006, č. j. 21 Co 397/2006-149, řádné dovolání a stanovil mu lhůtu 30 dnů ode dne doručení uvedeného usnesení pro předložení plné moci advokáta a jím sepsaného dovolání soudu prvního stupně. Současně jej poučil, že při nesplnění této výzvy Nejvyšší soud dovolací řízení zastaví. Na tuto výzvu, kterou žalobce obdržel 13. 9. 2007, nereagoval.
Nejvyšší soud zjistil, že ač žalobce podal dovolání včas, jde o dovolání, které není přípustné. Podmínku povinného zastoupen v dovolacím řízení se při tom nezabýval, neboť podle §241b odst. 2 občanského soudního řádu („OSŘ“) není-li splněna podmínka uvedená v §241, postupuje se obdobně podle §104 odst. 2 OSŘ; to neplatí, bylo-li podáno dovolání opožděně, někým, kdo k dovolání není oprávněn, nebo směřuje-li proti rozhodnutí, proti němuž není dovolání přípustné.
Podle §236 odst. 1 OSŘ lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští; podmínky přípustnosti dovolání proti rozhodnutí odvolacího soudu jsou upraveny v §237, §238, §238a a §239 OSŘ. Rozhodnutí odvolacího soudu, které žalobce dovoláním napadl, je rozhodnutím, proti němuž dovolání přípustné není. O tom byl žalobce ostatně odvolacím soudem poučen.
Nejvyšší soud proto dovolání žalobce jako nepřípustné podle §234b odst. 5 a §218 písm. c) OSŘ odmítl.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení vychází ze skutečnosti, že dovolání žalobce bylo odmítnuto a žalovaným náklady dovolacího řízení nevznikly (§234b odst. 5, §224 odst. 1 a §146 odst. 3 OSŘ).
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 4. prosince 2007
JUDr. Jiří Spáčil, CSc., v. r.
předseda senátu