ECLI:CZ:NS:2007:22.CDO.91.2007.1
sp. zn. 22 Cdo 91/2007
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Spáčila, CSc., a soudců JUDr. Františka Baláka a JUDr. Marie Rezkové ve věci žalobce R. P., zastoupeného advokátem, proti žalovanému J. L., zastoupeného advokátkou, o odstranění plotu a o uložení povinnosti oplotit pozemek, vedené u Okresního soudu v Hradci Králové pod sp. zn. 12 C 136/97, o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 20. října 2005, č. j. 19 Co 358/2005-419, takto:
Rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 20. října 2005, č. j. 19 Co 358/2005-419, se zrušuje a věc se vrací Krajskému soudu v Hradci Králové k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Okresní soud v Hradci Králové („soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 24. listopadu 2004, č. j. 12 C 136/97-377, výrokem pod bodem I. uložil žalovanému povinnost „do 30 dnů od právní moci rozsudku odstranit na své náklady stavbu plotu na pozemku stavební parcela číslo 839, zastavěná plocha, zapsaná na listu vlastnictví 8048 pro katastrální území P., obec H. K., v délce 8 metrů a to od bodu číslo 6 směrem k bodu číslo 8, které jsou vyznačeny v příloze číslo 6 znaleckého posudku Ing. A. M. číslo ze dne 17. 3. 2001. Příloha číslo 6 znaleckého posudku Ing. A. M. ze dne 17. 3. 2001 číslo je nedílnou součástí tohoto výroku“, výrokem pod bodem II. uložil žalovanému povinnost „do dvou měsíců od právní moci rozsudku na své náklady doplotit v rozsahu 8 metrů odstraněnou část plotu na straně sousedící se stavební parcelou číslo 839, zastavěná plocha, v katastrálním území P., obec H. K., a to z bodu 289-113 označeného v příloze číslo 6 znaleckého posudku Ing. A. M. číslo ze dne 17. 3. 2001, a napojit na neodstraněnou část plotu. Příloha číslo 6 znaleckého posudku Ing. A. M. ze dne 17. 3. 2001 číslo je nedílnou součástí tohoto rozsudku“, výrokem pod bodem III. zamítl žalobu ve zbývající části a výroky pod body IV., V. a VI. rozhodl o nákladech řízení.
Soud prvního stupně zjistil, že mezi pozemky ve vlastnictví žalobce, a to stavební parcelou č. 839 – zastavěná plocha a pozemkovou parcelou č. 877/17 – orná půda a sousedícími pozemky ve vlastnictví žalovaného, stavební parcelou č. 291 – zastavěná plocha a pozemkovou parcelou č. 874/1 – zahrada v tamním katastrálním území, postavil žalovaný v roce 1996 plot, jímž si připlotil pruh pozemku užívaného od roku 1972 právními předchůdci žalobce. Ti svoje pozemkové parcely užívali z titulu jejich přidělení do osobního užívání v rozsahu původního oplocení. Původní plot však nebyl právními předchůdci žalovaného postaven v hranici zakreslené v pozemkovém katastru, ale byl v jejich neprospěch posunut na hranici zaznamenanou v nyní platné katastrální mapě. Vlastnické právo – před rokem 1992 právo osobního užívání – žalobce, resp. jeho právních předchůdců k části sporného pozemku nebylo žalovaným, resp. jeho právními předchůdci až do roku 1996 zpochybňováno. Právní předchůdci žalobce se držby předmětné části pozemku žalovaného chopili v dobré víře, že jsou jejími vlastníky a vlastnické právo vydrželi. Pokud žalovaný v roce 1996 oplocení mezi parcelami účastníků posunul, zasáhl do pozemku právních předchůdců žalobce. K hranicím mezi pozemky účastníků a k situování plotu mezi uvedenými parcelami znalkyně z příslušného oboru ve svém posudku uvedla, že pokud by soud uznal hranici mezi pozemky z let 1909 až 1958 podle podkladů pozemkového katastru, je část oplocení na pozemcích žalobců tak, jak plyne z přílohy znaleckého posudku č. 5. Jestliže by soud uznal hranici mezi pozemky podle platné katastrální mapy, pak je podle znalkyně převážná část oplocení na pozemcích žalobců, jak plyne z přílohy znaleckého posudku č. 6. Soud uzavřel, že žalovaný postavil plot na pozemku ve vlastnictví právních předchůdců žalobce. S odkazem na §135c odst. 1 občanského zákoníku (dále „ObčZ“) dospěl při uvážení účelnosti odstranění plotu k závěru, že není třeba trvat na tom, aby byl žalovaný povinen odstranit celý plot v délce 32 metry a aby mu bylo uložena povinnost vybudovat v této délce plot nový. Poskytnutí ochrany vlastnického práva žalobci v rozsahu jeho celého návrhu by s ohledem na další skutkové okolnosti bylo v rozporu s dobrými mravy. Žalovanému proto uložil povinnost odstranit pouze 8 metrů plotu a v této délce vybudovat plot nový tak, aby byl plynule napojen na další část oplocení. Uvedl, že zbývající část plotu, kterou neuložil žalovanému odstranit, vede v bezprostřední blízkosti jeho domu a drobných staveb obou účastníků a odchylka plotu od hranice stanovené znaleckým posudkem se v převážné části pohybuje okolo 0,4 metru.
Krajský soud v Hradci Králové jako soud odvolací k odvoláním žalobce i žalovaného rozsudkem ze dne 20. října 2005, č. j. 19 Co 358/2005-419, výrokem pod bodem I. uložil žalovanému povinnost „do 31. 3. 2006 odstranit na své náklady stavbu plotu na pozemku – stav. parcele č. 839 – zastavěná plocha a pozemku parc. č. 877/17 – orná půda, vše zapsáno na listu vlastnictví č. 8048 pro katastrální území P., obec H. K., a to v délce 32 metrů od bodu označeného v příloze č. 6 znaleckého posudku Ing. A. M. č. ze 17. 3. 2001 číslem 6 k bodu označenému v téže příloze číslem 289 – 289“ a dále povinnost „do 31. 3. 2006 oplotit pozemky stav. parc. č. 291 – zastavěná plocha a pozemek parc. č. 874/1 – zahrada, vše zapsáno na listu vlastnictví č. 8283 pro katastrální území P., obec H. K., na straně sousedící se stav. parc. č. 839 – zastavěná plocha a pozemkem parc. č. 877/17 – orná půda v katastrálním území P., obec H. K., a to v délce 32 m od bodu č. 289 – 113 k bodu č. 289 – 289 podle přílohy č. 6 znaleckého posudku Ing.A. M. č. ze 17. 3. 2001, která je nedílnou součásti výroku tohoto rozsudku“. Výroky pod body II. a III. rozhodl o nákladech řízení.
Odvolací soud uvedl, že příčina sporu se odvíjela od odlišného zákresu hranice pozemků účastníků v pozemkovém katastru v letech 1909 až 1958 a následně po roce 1958 v mezidobí do roku 1966 v platné katastrální mapě. Současně s poukazem na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 22 Cdo 1840/2003 konstatoval, že obnova operátu evidence nemovitostí, nyní katastrálního operátu, nemá vliv na hmotně právní vztahy. Není však vyloučeno, že mohlo dojít k vydržení vlastnického práva a odkázal na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 22 Cdo 488/2004 a 22 Cdo 2004/2004, s tím, že při posuzování poměrů nabyté a skutečné držby plochy pozemků sama okolnost, že se kupující chopil užívání pozemků o výměře větší, než uvedené v kupní smlouvě, ještě nemusí znamenat, že kupující nebyl se zřetelem ke všem okolnostem v dobré víře, že je vlastníkem celého drženého pozemku. Není sporné, že v době, kdy právní předchůdci žalobce začali svoje pozemky užívat, bylo tehdejší oplocení posunuto v neprospěch žalovaného, resp. jeho právních předchůdců. Jestliže žalobcovi právní předchůdci užívali pozemky až k plotu, není pochyb o tom, že byli v dobré víře, že jsou k tomu oprávněni, neboť se chopili držby sporného pozemku v tzv. omluvitelném omylu (v tomto směru odvolací soud odkázal na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 22 Cdo 2190/2000 a 22 Cdo 386/2000). V otázce vydržení vlastnického práva shledal závěry soudu prvního stupně opřené o §134 odst. 1 a 2 ve spojení s §868 a 872 odst. 6 ObčZ ve znění platném k 1. 1. 1992 správnými, stejně jako jeho závěry ohledně posouzení stavby plotu jako neoprávněné ve smyslu §135c ObčZ. V této souvislosti však uzavřel, že řízení o vypořádání neoprávněné stavby je řízením, kde z právního předpisu vyplývá určitý způsob vypořádání vztahu mezi účastníky, přičemž soud není vázán návrhem účastníků. Pokud soud dospěje k závěru, že žalobcem navržené vypořádání není přijatelné, musí upravit vztah mezi účastníky způsobem vyplývajícím z §135c ObčZ. Shledal-li soud prvního stupně, že nelze akceptovat žalobcův návrh na odstranění plotu v celé délce a rozhodl o odstranění jen jeho části, pak nemohl žalobu částečně zamítnout, neboť by tak legalizoval neoprávněný zásah do vlastnických práv žalobce bez jakékoliv kompenzace. Odvolací soud rozhodl o povinnosti žalovaného odstranit celý plot. Shledal, že soud prvního stupně přecenil hospodářskou ztrátu, která by žalovanému odstraněním plotu vznikla, neboť, ač má plot hodnotu 26 780,- Kč, lze jeho kovové části demontovat a postavit z nich plot nový. Je sice pravda, že se plot odchyluje od hranice jen okolo 0,4 metru, nelze ale dovodit, že jeho odstranění je vzhledem ke všem okolnostem věci neúčelné.
Proti rozsudku odvolacího soudu podává žalovaný dovolání, jehož přípustnost opírá o §237 odst. 1 písm. a), b) a c) občanského soudního řádu („OSŘ“) a uplatňuje dovolací důvody uvedené v §241a odst. 2 písm. a) a b), odst. 3 OSŘ. Předně namítá, že skutkové závěry soudů obou stupňů nejsou opřeny o provedené důkazy, tedy, že skutkový stav zjištěný soudem nemá v provedeném dokazování oporu. K tomu uvádí, že z žádného důkazního prostředku nevyplynula okolnost, již soudy dovozují, že by sporný plot byl mezi body 7 a 289-289 posunut oproti původnímu oplocení, tedy, že by žalovaný zaplotil v těchto mezích pozemek směrem do pozemku, který podle názoru soudu vydržel žalobce. Soud se totiž průběhem a hranicí původního oplocení prakticky vůbec nezabýval, pouze konstatoval, že oproti příloze č. 6 je současný plot posunut na úkor žalobcem vydrženého pozemku. Jestliže z důkazů vyplynulo, že předchůdci žalobce získali právo osobního užívání pozemku, jejichž hranice je mezi účastníky sporná a měli za to, že jim náleží pozemek až k původnímu oplocení, pak vydrželi tu část pozemku, která byla ohraničena původním plotem. Tato skutečnost, tedy hranice vyznačená původním plotem, je pro posuzování věci zásadní a nikoliv pak hranice původního pozemkového katastru, či hranice podle současného katastru nemovitostí. Pokud by i původní oplocení zasahovalo do pozemku tehdy vlastněného právními předchůdci žalobce a naopak, pak by každý z účastníků vydržel tu část pozemku, jež sousedila na jeho straně s oplocením. V provedeném dokazování nemají oporu ani závěry soudů o vydržení vlastnictví pozemku žalobcem. Ze žádných map, geometrických plánů, ani jiných dokladů totiž nevyplývá, že by hranice mezi pozemky měla být lomená směrem k pozemku žalovaného. Žalobce, resp. jeho právní předchůdci za té situace při běžné opatrnosti měli zjistit, že pozemek nemá lomenou hranici, že je zaměřen rovnou čarou a že tedy pozemek v jejich vlastnictví nemůže svou hranicí kopírovat původní lomenou čáru oplocení. Nemohli proto nabýt dobrou víru, že by snad pozemek za místem zlomu původního plotu byl v jejich vlastnictví, když věděli nebo museli vědět, že skutečná hranice mezi pozemky je rovná. Dovolatel tvrdí, že od počátku uváděl, že při rekonstrukci plotu provedl pouze oplocení poslední části – mezi body 6 a 7 - to je 8 metrů plotu, přičemž v tomto rozsahu plot umístil na hranici původního pozemkového katastru a zbytek oplocení od bodu 7 do 289-289 zůstal v původní hranici. Tímto jeho tvrzením se ale soud vůbec nezabýval, přičemž důkazní břemeno ohledně vydržení práva jeho rozsahu včetně dobré víry bylo na straně žalobce. Ten k tomu ale nenabídl žádné důkazy a soud se spokojil pouze s tím, že za hranici vydrženého pozemku bez jakékoliv opory v dokazování považoval hranici podle současného stavu katastru nemovitostí. Žalovaný i nadále trvá na tom, že žalobcem uplatňovaný nárok je v rozporu s dobrými mravy a jeho jednání je šikanózní. V této souvislosti měl soud přihlédnout k tomu, že zaplocený pozemek byl ve vlastnictví žalovaného a jestliže žalobce jeho vlastnictví vydržel, stalo se tak na úkor žalovaného, který pozemek bez náhrady pozbyl, přičemž nejde o majetkovou újmu nepatrnou. Při tom uložením povinnosti odstranit oplocení a vybudovat nové byl žalovaný opětovně, a to intenzivně, zasažen ve své majetkové sféře. Dovolatel dále nesouhlasí se závěry odvolacího soudu, jimiž se vypořádal s námitkou neúčelnosti odstranění plotu. Soud dovozuje hospodářskou ztrátu žalovaného z hodnoty plotu ve výši 26 780,- Kč s tím, že některé části plotu lze použít na nové oplocení. Soud však neuvážil náklady na odstranění betonové podezdívky a základů sahajících 70 cm pod terén, dále nutnost vybourání okapové cestičky mezi domem žalovaného a plotem, náklady na zbudování plotu nového a celkovou ztrátu pozemku v rozsahu 26,4 m². Namítá, že pokud by mu nebyla povinnost soudem uložena, byla by žalobcova hospodářská ztráta nesrovnatelně nižší, než jeho újma. Soud dále nevzal v úvahu, že vybudování plotu na hranici určené soudem znamená, že dům žalobce bude mít jednu stěnu ve vzdálenosti 15 – 20 cm od oplocení, což zcela znemožní žalovanému provádění údržby plotu. Soudy navíc nezdůvodnily uložení povinnosti vybudovat nový plot žalovaným; odvolací soud se tím nezabývá vůbec, soud prvního stupně pouze poukázal, bez opory v důkazech, jen na tvrzení žalobce o pronikání drůbeže na jeho pozemky. Navrhuje, aby dovolací soud zrušil jak rozsudek soudu prvního stupně, tak rozsudek soudu odvolacího a aby věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Žalobce ve vyjádření k dovolání polemizuje s argumentací žalovaného, již odmítá a v podrobnostech odkazuje na obsah přiložených listin.
Nejvyšší soud po zjištění, že dovolání je přípustné podle §237 odst. 1 písm. a) OSŘ, že jsou uplatněny dovolací důvod upravené v §241a odst. 2 písm. a) a b) OSŘ a v §241a odst. 3 OSŘ a že jsou splněny i další náležitosti dovolání a podmínky dovolacího řízení (zejména §240 odst. 1, §241 OSŘ), napadené rozhodnutí přezkoumal a zjistil, že dovolání je důvodné.
Dovolatel zpochybňuje skutkové zjištění, že při stavbě nového plotu jej posunul tak, že nyní stojí na té části pozemku, která byla dříve na druhé straně plotu a kterou žalobce (jeho právní předchůdci) vydržel. Tato námitka není důvodná. Soud prvního stupně vyšel z toho, že žalobce sice tvrdil, že plot jen obnovoval, ale též uvedl, že dříve byl plot posunut v jeho neprospěch a že při obnově plotu v roce 1966 žalovaný respektoval původní pozemkovou hranici; sám žalovaný tak zpochybnil tvrzení, že šlo o pouhou obnovu plotu v původních hranicích. Uvedené skutkové zjištění též vychází z posudku Ing. M. a z dalších důkazů, na které soud prvního stupně odkázal (viz č. l. 379). Proto dovolací důvod, uvedený v §241a odst. 3 OSŘ, není dán.
Neobstojí ani námitka, že žalobce (jeho právní předchůdci) měl z geometrických plánů či jiných dokladů při běžné opatrnosti zjistit, že neužívá část pozemku žalovaného. Již v rozsudku ze dne 17. 11. 1999, sp. zn. 22 Cdo 837/98, publikovaném v Právních rozhledech č. 2/2000, Nejvyšší soud vyslovil: „Při posuzování otázky, zda v daném případě byly splněny podmínky oprávněné držby vedoucí k vydržení, nelze vycházet jen ze skutečnosti, že stav vzniklý v důsledku uchopení držby nebyl v souladu s údaji uvedenými v pozemkové knize, popřípadě v jiné veřejné knize, o kterých se držitel nepřesvědčil. Je třeba brát do úvahy všechny okolnosti, za kterých byla držba uchopena“. Proto nemohla okolnost, že ve veřejných knihách byla původně hranice mezi pozemky vyznačena jinak, vyloučit sama o sobě dobrou víru držitele části sousedního pozemku.
Dovolací soud se dále zabýval tvrzením, že uplatněný nárok na odstranění plotu je v rozporu s dobrými mravy. Podle §135c odst. 1 ObčZ zřídí-li někdo stavbu na cizím pozemku, ač na to nemá právo, může soud na návrh vlastníka pozemku rozhodnout, že stavbu je třeba odstranit na náklady toho, kdo stavbu zřídil (dále jen „vlastník stavby“). Podle odst. 2 pokud by odstranění stavby nebylo účelné, přikáže ji soud za náhradu do vlastnictví vlastníku pozemku, pokud s tím vlastník pozemku souhlasí. Soud může uspořádat poměry mezi vlastníkem pozemku a vlastníkem stavby i jinak, zejména též zřídit za náhradu věcné břemeno, které je nezbytné k výkonu vlastnického práva je stavbě (odst. 3). Ustanovení §135c ObčZ upravuje určitý způsob vypořádání vztahu mezi vlastníkem pozemku a vlastníkem stavby zřízené na cizím pozemku. Žalobu na vypořádání neoprávněné stavby proto nelze zamítnout pro rozpor s dobrými mravy; pokud by bylo odstranění stavby v rozporu s dobrými mravy, musí soud vypořádat vztahy mezi účastníky jinak. Účelnost odstranění neoprávněně zřízené stavby je třeba vždy hodnotit s přihlédnutím ke všem okolnostem a povaze každého jednotlivého případu. Při rozhodování o odstranění neoprávněné stavby soud přihlíží zejména k povaze a rozsahu hospodářské ztráty, která by odstraněním stavby vznikla, k tomu, zda vlastník stavby a jeho rodina ve stavbě bydlí či nikoliv, jaký je rozsah zastavěného pozemku, jakož i k tomu, zda vlastník stavby věděl, že staví na cizím pozemku. Soud musí porovnat hospodářskou a jinou ztrátu, která by odstraněním stavby vznikla, se zájmem na dalším využití stavby. Je třeba přihlédnout i k důvodům, pro které vlastník pozemku řádně nezakročil proti neoprávněné stavbě v době její realizace, a pokud vlastník pozemku o neoprávněné stavbě věděl, též k době, která od zřízení stavby uplynula (R 23/2003).
V dané věci odvolací soud dospěl k závěru, že je namístě odstranění stavby. Současně však uložil žalovanému povinnost namísto odstraněného plotu zřídit plot nový, a to v místě, které je podle zjištění soudu prvního stupně z převážné části vzdáleno asi 0, 4 m od stávajícího plotu. Pokud měl odvolací soud zato, že mezi pozemky účastníků má být nadále oplocení (viz níže), bylo třeba zvážit účelnost odstranění stávajícího oplocení alespoň v místech, kde je pozemek ve vlastnictví žalobce „připlocen“ jen v poměrně malé části. Při hodnocení věci bylo též třeba vzít v úvahu, že žalobce nabyl „připlocený“ pozemek vydržením na úkor žalovaného a zvážit, zda žalovaný nejednal v dobré víře, že je vlastníkem i nově připlocené části pozemku. Pokud by na základě těchto skutečností soud dospěl – shodně se soudem prvního stupně – k závěru, že odstranění celého plotu není namístě, a že lze ve prospěch žalovaného zřídit věcné břemeno, jehož obsahem by bylo právo mít plot částečně na cizím pozemku, musel by ke skutečnosti, že žalobce tak bude připraven i o možnost užívat i část jeho pozemku, přihlédnout při stanovení náhrady za zřízení věcného břemene (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. dubna 2000, sp. zn. 22 Cdo 2145/98, Právní rozhledy 9/2000). Pokud odvolací soud uvedené skutečnosti dostatečně nezohlednil, spočívá jeho rozhodnutí v této části na nesprávném právním posouzení věci a je tak dán dovolací důvod uvedený v §241a odst. 2 písm. b) OSŘ.
Odvolací soud též změnil rozsudek soudu prvního stupně a uložil žalovanému povinnost „do 31. 3. 2006 oplotit pozemky stav. parc. č. 291 – zastavěná plocha a pozemek parc. č. 874/1 – zahrada, vše zapsáno na listu vlastnictví č. 8283 pro katastrální území P., obec H. K., na straně sousedící se stav. parc. č. 839 – zastavěná plocha a pozemkem parc. č. 877/17 – orná půda v katastrálním území P., obec H. K., a to v délce 32 m od bodu č. 289 – 113 k bodu č. 289 – 289 podle přílohy č. 6 znaleckého posudku Ing.A. M. č. ze 17. 3. 2001, která je nedílnou součásti výroku tohoto rozsudku“; v této části však rozhodnutí nijak neodůvodnil. Jestliže nedostatek řádného a přezkoumatelného odůvodnění právního posouzení věci odvolacím soudem brání dovolacímu soudu zhodnotit jeho správnost, jde o vadu řízení, jež mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci ve smyslu §241a odst. 2 písm. a) OSŘ. Soud ani neupřesnil rozměry a druh plotu, který by měl podle jeho názoru žalovaný zřídit. Proto nezbylo, než rozhodnutí odvolacího soudu i v této části zrušit a věc vrátit odvolacímu soudu k dalšímu řízení (243b odst. 2, 3 OSŘ).
Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 30. května 2007
JUDr. Jiří Spáčil, CSc., v. r.
předseda senátu