ECLI:CZ:NS:2007:25.CDO.1303.2007.1
sp. zn. 25 Cdo 1303/2007
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Vojtka a soudců JUDr. Marty Škárové a JUDr. Jana Eliáše, Ph.D., v právní věci žalobkyně V. V., zastoupené advokátem, proti žalovanému A. I., zastoupenému advokátem, o náhradu škody, vedené u Okresního soudu v Šumperku pod sp. zn. 8 C 34/2005, o dovolání žalobkyně proti usnesení Krajského soudu v Ostravě – pobočka v Olomouci ze dne 29. června 2006, č. j. 40 Co 739/2006-58, takto:
I. Dovolání se zamítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Okresní soud v Šumperku usnesením ze dne 24. 4. 2005, č. j. 8 C 34/2005-51, odmítl podání žalobkyně ze dne 22. 7. 2003 a rozhodl o náhradě nákladů řízení. Žalobkyně v rámci řízení o vyloučení věci z výkonu rozhodnutí uplatnila nárok na náhradu škody, jehož projednání bylo vyloučeno k samostatnému řízení. V něm soud dovodil, že žaloba na náhradu škody je neprojednatelná, neboť postrádá základní náležitosti ohledně porušení právní povinnosti žalovaného, vzniku škody, který byl toho důsledkem, a zavinění, tedy neobsahuje srozumitelné vylíčení rozhodujících skutečností, na jejichž základě by ji bylo možno projednat. Poté, co soud usneseními ze dne 18. 2. 2005, č. j. 8 C 34/2005-5, a ze dne 21. 2. 2006, č. j. 8 C 34/2005-41, vyzval žalobkyni k opravě a doplnění jejího podání podle §43 odst. 1 o.s.ř. a poučil ji o následcích nevyhovění této výzvě, žalobkyně sice reagovala přípisem, avšak vady žaloby v něm neodstranila. Soud proto žalobu odmítl podle §43 odst. 2 o.s.ř.
K odvolání žalobkyně Krajský soud v Ostravě – pobočka v Olomouci usnesením ze dne 29. 6. 2006, č. j. 40 Co 739/2006-58, usnesení soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení. Ztotožnil se se závěrem soudu prvního stupně, že žaloba i po doplnění trpí vadami, pro které ji nelze věcně projednat. Žalobkyně ani přes řádnou výzvu vady žaloby neodstranila a ta ani nadále neobsahuje vylíčení rozhodujících skutečností, z nichž by vyplýval žalobkyní uplatněný nárok a skutkový děj, na jehož podkladě by soud mohl rozhodnout.
Proti tomuto rozhodnutí podala žalobkyně z důvodu uvedeného v ustanovení §241a odst. 2 písm. a) o.s.ř. dovolání, v němž označuje to, že soud odmítl projednat její podání, za vadu řízení a tvrdí, že v žalobě uvedla, že se jí jedná v zásadě o náhradu škody od žalovaného, vymezila i výši a rozsah požadované náhrady a odůvodnila, proč musela žalobu podat. Namítá, že soud prvního stupně postupoval příliš formálně, když nenařídil soudní jednání ve věci a neumožnil žalobkyni upřesnit požadavky a předložit důkazy přímo při jednání. Má za to, že napadené rozhodnutí „může mít po právní stránce zásadní význam v další praxi, jelikož bude rozhodnuto, jak mají soudy postupovat při podání neúplného podání, lze-li z něho usoudit, čeho se žalobce v zásadě domáhá“. Navrhla, aby dovolací soud zrušil usnesení soudů obou stupňů a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu projednání a rozhodnutí.
Žalovaný ve svém vyjádření k dovolání souhlasí s rozhodnutími soudů obou stupňů, neboť ta vycházela z příslušných ustanovení občanského soudního řádu. Žaloba dovolatelky je podle něj neprojednatelná a nemá oporu v zákoně. Navrhuje, aby dovolací soud dovolání zamítl a nepřiznal žádnému z účastníků právo na náhradu nákladů řízení.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§10a o.s.ř.) po zjištění, že dovolání bylo podáno včas, účastníkem řízení, zastoupeným advokátem ve smyslu ustanovení §241 odst. 1 o.s.ř., věc projednal a dospěl k závěru, že dovolání, které je přípustné podle §239 odst. 3 o.s.ř., není důvodné.
Podle §79 odst. 1 věty první, druhé a čtvrté o.s.ř. řízení se zahajuje na návrh. Návrh musí kromě obecných náležitostí (§42 odst. 4) obsahovat jméno, příjmení a bydliště účastníků (obchodní firmu nebo název a sídlo právnické osoby, označení státu a příslušné organizační složky státu, která za stát před soudem vystupuje), popřípadě též jejich zástupců, vylíčení rozhodujících skutečností, označení důkazů, jichž se navrhovatel dovolává, a musí být z něj patrno, čeho se navrhovatel domáhá. Tento návrh, týká-li se dvoustranných právních vztahů mezi žalobcem a žalovaným (§90), se nazývá žalobou.
Žalobce je podle této úpravy náležitostí žaloby povinen vylíčit v žalobě kromě jiného rozhodující skutečnosti, to znamená vymezit skutek, který má být předmětem řízení, přičemž z obsahu žaloby musí být patrno, čeho se domáhá (žaloba musí obsahovat řádný žalobní návrh). Ve sporném řízení, které je ovládáno dispoziční zásadou, platí, že soud je vázán žalobou. Nárok uplatněný žalobou je charakterizován vylíčením skutkových okolností, jimiž žalobce svůj nárok zdůvodňuje, a skutkovým základem vylíčeným v žalobě ve spojitosti se žalobním petitem je pak vymezen základ nároku uplatněného žalobou, který je předmětem řízení. Rozhodujícími skutečnostmi se rozumí údaje, které jsou zcela nutné k tomu, aby bylo jasné, o čem a na jakém podkladě má soud rozhodnout, a které v případě, že budou prokázány, umožňují žalobě vyhovět.
S dovolatelkou lze souhlasit jen v tom, že neuvedla-li v žalobě z hlediska jednotlivých uplatněných nároků na náhradu škody všechny skutečnosti významné pro rozhodnutí ve věci (tedy nesplnila-li beze zbytku svou povinnost tvrzení), nezpůsobuje to neprojednatelnost žaloby, neboť potřebná tvrzení může uvést dodatečně (při přípravě jednání nebo při jednání před soudem prvního stupně); neučiní-li tak, může to být důvodem k zamítnutí žaloby zcela nebo zčásti, nikoliv však k odmítnutí žaloby podle §43 odst. 2 o.s.ř. O takový případ se však v této věci nejedná. Žalobkyně v posuzovaném případě uplatňuje nárok na náhradu škody, která podle tvrzení obsažených v žalobě souvisí s vedením exekuce na majetek jejího manžela a spočívá zřejmě v zadržení či ztrátě zboží v jejím vlastnictví a v ušlém zisku. Ve svých podáních kritizuje zejména postup soudu v exekučním řízení a domáhá se v tomto směru nápravy, aniž by vylíčila skutkové okolnosti na straně žalovaného (z jejích podání lze dovodit jen to, že žalovaný v předmětném exekučním řízení vystupuje jako osoba oprávněná) tak, aby je bylo možno zvažovat z hlediska jeho odpovědnosti za škodu. Žalobkyně ani přes poučení soudu prvního stupně nevymezila ve vztahu k tvrzené škodě počínání (či opomenutí) žalovaného skutkově tak, aby soud prvního stupně po zjištění, zda k němu skutečně došlo, mohl posoudit, zda představuje takové porušení právní povinnosti, které bylo příčinou vzniku škody, a zda jsou splněny podmínky odpovědnosti žalovaného za škodu; není totiž zřejmé, z jakých důvodů a na jakém skutkovém základě se žalobkyně domáhá požadovaného plnění právě po žalovaném.
Podle §43 odst. 1 o.s.ř. předseda senátu usnesením vyzve účastníka, aby bylo opraveno nebo doplněno podání, které neobsahuje všechny stanovené náležitosti nebo které je nesrozumitelné nebo neurčité. K opravě nebo doplnění podání určí lhůtu a účastníka poučí, jak je třeba opravu nebo doplnění provést. Podle odstavce 2 citovaného ustanovení není-li přes výzvu předsedy senátu podání řádně opraveno nebo doplněno a v řízení nelze pro tento nedostatek pokračovat, soud usnesením podání, kterým se zahajuje řízení, odmítne, K ostatním podáním soud nepřihlíží, dokud nebudou řádně opravena nebo doplněna. O těchto následcích musí být účastník poučen.
Vzhledem k tomu, že ze žaloby, z jejího doplnění a ostatně ani z obsahu odvolání a z jeho doplnění nelze dovodit, z jakých důvodů a na jakém skutkovém základě se žalobkyně po žalovaném domáhá požadovaného plnění, není vadou řízení, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí, jestliže soud v souladu s procesními předpisy odmítl její nejasné podání v souladu s §43 odst. 2 o.s.ř. poté, co žalobkyni usnesením ze dne 21. 2. 2006, č. j. 8 C 34/2005-41, vyzval k odstranění vad žaloby s odpovídajícím poučením; odvolací soud pak důvodně shledal takový postup správným.
Z uvedeného vyplývá, že dovolací důvod podle §241a odst. 2 písm. a) o.s.ř. není naplněn, dovoláním napadené rozhodnutí odvolacího soudu je správné, a proto Nejvyšší soud dovolání zamítl podle §243b odst. 2, části věty před středníkem, o.s.ř.
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení §243b odst. 5, věty první, §224 odst. 1, §151 odst. 1 a 142 odst. 1 o.s.ř., neboť žalobkyně s ohledem na výsledek dovolacího řízení nemá na náhradu svých nákladů právo a žalovaný se práva na náhradu nákladů dovolacího řízení vzdal.
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 26. července 2007
JUDr. Petr Vojtek, v. r.
předseda senátu