ECLI:CZ:NS:2007:25.CDO.1651.2007.1
sp. zn. 25 Cdo 1651/2007
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Vojtka a soudců JUDr. Jana Eliáše, Ph.D., a JUDr. Marty Škárové v právní věci žalobce K. D., zast. advokátem, proti žalovanému H. T. X., zast. advokátkou, o 83.775,60 Kč s příslušenstvím, vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 35 C 20/2001, o dovolání T. společnosti s ručením omezeným, proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 16. června 2006, č. j. 44 Co 128/2006-97, takto:
I. Dovolání proti výroku rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 16. června 2006, č. j. 44 Co 128/2006-97, kterým byl potvrzen výrok rozsudku Městského soudu v Brně ze dne 12. prosince 2005, č. j. 35 C 20/2001-80, jímž byl návrh na záměnu účastníků na straně žalující zamítnut, se zamítá; jinak se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Městský soud v Brně rozsudkem ze dne 12. 12. 2005, č. j. 35 C 20/2001-80, pod bodem I. výroku zamítl návrh žalobce na záměnu účastníků na straně žalující, pod bodem II. výroku zamítl žalobu na zaplacení částky 83.755,60 Kč s příslušenstvím a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výrok III.). Rozhodl tak o nároku na náhradu škody vzniklé na vozidle vlastněném společností T., s. r. o., při dopravní nehodě zaviněné žalovaným, když část nákladů vynaložených na opravu předmětného automobilu - ve výši žalované částky - nebyla z pojištění žalovaného proplacena. Takto rozhodl poté, co byl jeho rozsudek ze dne 24. 4. 2002, č. j. 35 C 20/2001-28, jímž bylo žalobě vyhověno, zrušen rozhodnutím Krajského soudu v Brně ze dne 9. 12. 2003, č. j. 44 Co 296/2002-42, z důvodu nepřezkoumatelnosti závěru o aktivní věcné legitimaci žalobce, jenž neprokázal vynaložení jakýchkoliv nákladů na opravu (uvedením do předchozího stavu) poškozeného vozidla a ani na vypůjčení náhradního automobilu po dobu jeho opravy, neboť tyto byly fakturovány společnosti T., s. r. o., která byla posléze i vyzvána právním zástupcem společnosti provádějící opravu k úhradě dlužné částky. Podáním ze dne 7. 6. 2004 navrhl žalobce záměnu účastníků ve smyslu §92 odst. 2 o.s.ř. tak, aby soud připustil jeho vystoupení z řízení a aby na jeho místo vstoupila společnost T., s. r. o., která s tímto postupem vyjádřila souhlas v písemné formě. Vzhledem k tomu, že žalovaný nesouhlasil, aby žalobce z řízení vystoupil a na jeho místo vstoupil někdo jiný, soud prvního stupně návrh zamítl pro nesplnění zákonných podmínek vyplývajících z §92 odst. 2 o.s.ř.; pro nedostatek aktivní věcné legitimace na straně žalobce zamítl i žalobu na zaplacení částky 83.755,60 Kč s příslušenstvím.
K odvolání žalobce Krajský soud v Brně rozsudkem ze dne 16. června 2006, č. j. 44 Co 128/2006-97, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení. Vyšel ze skutkového stavu zjištěného soudem prvního stupně a ztotožnil se i s jeho právním závěrem, přičemž uzavřel, že v řízení sice došlo k vadě tím, že rozhodnutí ve věci samé spojil Městský soud v Brně s rozhodnutím o nepřipuštění záměny účastníků, aniž by vyčkal nabytí právní moci tohoto procesního rozhodnutí, avšak nejde o vadu, která by měla za následek nesprávné rozhodnutí ve věci.
Proti tomuto rozsudku podala dovolání obchodní společnost T., která jeho přípustnost dovozuje z §237 odst. 1 písm. c) a podává je z důvodu podle §241a odst. 2 písm. a) o.s.ř. (vada, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci). Dovolatelka po podrobné rekapitulaci skutkového stavu zjištěného soudem prvního stupně polemizuje se závěrem soudů obou stupňů o nepřipuštění záměny účastníků na straně žalobce (§92 odst. 2 o.s.ř.) a tvrdí, že toto rozhodnutí mělo vycházet z věcného řešení dané problematiky. Dále spatřuje vadu v tom, že rozhodnutí ve věci bylo spojeno s rozhodnutím o nepřipuštění záměny účastníků. Navrhla, aby dovolací soud zrušil rozsudek odvolacího soudu a vrátil mu věc k dalšímu řízení.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§10a o.s.ř.) po zjištění, že dovolání bylo podáno včas, oprávněnou osobou - účastníkem řízení (pokud jde o dovolání proti výroku rozsudku odvolacího soudu potvrzujícímu nepřipuštění záměny účastníků), zastoupeným advokátem, dospěl k závěru, že dovolání, které je v této části přípustné podle §239 odst. 2 písm. b) o.s.ř., není důvodné; ve zbytku pak bylo podáno někým, kdo k němu není oprávněn [§218 písm. b) o.s.ř.].
Ačkoliv dovolatelka dovozuje přípustnost dovolání z ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř., posouzeno podle obsahu, je zčásti – proti výroku rozsudku odvolacího soudu potvrzujícímu výrok pod bodem I rozsudku soudu prvního stupně - přípustné podle ustanovení §239 odst. 2 písm. b) o.s.ř.
Podle ustanovení §92 odst. 2 o.s.ř. na návrh žalobce může soud se souhlasem žalovaného připustit, aby žalobce nebo žalovaný z řízení vystoupil a aby na jeho místo vstoupil někdo jiný. Má-li být takto zaměněn žalobce, je třeba, aby s tím souhlasil i ten, kdo má na jeho místo vstoupit.
Odvolací soud (i soud prvního stupně) správně vycházel z toho, že k záměně účastníků na straně žalobce podle §92 odst. 2 o.s.ř. je zapotřebí naplnění všech zákonných podmínek, a to návrhu žalobce, souhlasu žalovaného, souhlasu nového žalobce a přivolení soudu, přičemž dospěl i k odpovídajícímu závěru, že v případě nesouhlasu žalovaného, jako je tomu v posuzovaném případě, nelze uvedenou záměnu připustit. Nejvyšší soud proto dovolání společnosti T. v této části zamítl podle §243b odst. 2, části věty před středníkem, o.s.ř.
Dovolatelka, jež se nestala a tedy ani není účastníkem řízení o věci samé, není pak oprávněna napadnout dovoláním ve smyslu §218 písm. b) o.s.ř. rozsudek odvolacího soudu, kterým byl potvrzen výrok rozsudku soudu prvního stupně ve věci samé, jímž bylo rozhodnuto ve vztahu mezi žalobcem K. D. a žalovaným, a proto Nejvyšší soud ČR její dovolání v tomto rozsahu podle §243b odst. 5, věty první, a §218 písm. b) o.s.ř. odmítl.
Nejvyšší soud v souladu s §243b odst. 6 o.s.ř. rozhodoval usnesením, neboť rozhodnutí o záměně účastníků neztrácí ani přes spojení s rozsudkem povahu usnesení.
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle §243b odst. 5, věty první, §224 odst. 1, §146 odst. 3 a §142 odst. 1 o.s.ř. za situace, kdy dovolatelka neměla v dovolacím řízení úspěch, avšak ostatním účastníkům žádné náklady dovolacího řízení nevznikly.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 23. listopadu 2007
JUDr. Petr Vojtek, v. r.
předseda senátu