ECLI:CZ:NS:2007:25.CDO.2170.2005.1
sp. zn. 25 Cdo 2170/2005
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marty Škárové a soudců JUDr. Petra Vojtka a JUDr. Jana Eliáše, Ph. D. v právní věci žalobce P. f. ČR, zastoupeného advokátkou, proti žalovanému I. F., zastoupenému advokátem, o 51.713,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Kroměříži pod sp. zn. 5 C 84/2000, o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 22. listopadu 2004, č. j. 17 Co 304/2002-133, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Okresní soud v Kroměříži rozsudkem ze dne 28. 1. 2002, č. j. 5 C 84/2000-111, uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci částku 51.713,- Kč s 12 % úrokem od 1. 8. 1999 do zaplacení, žalobu na zaplacení úroku z této částky o 26 % vyššího za období od 5. 9. 1997 do 31. 7. 1999 a o 14 % vyššího od 1. 8. 1999 do zaplacení zamítl a rozhodl o náhradě nákladů řízení. Vyšel ze zjištění, že mezi žalobcem jako pronajímatelem a žalovaným jako nájemcem byla dne 15. 4. 1995 uzavřena smlouva o nájmu bytu, v níž se nájemce zároveň zavázal oznámit pronajímateli neprodleně potřebu těch oprav v bytě, které nese pronajímatel, a umožnit jejich provedení, a dále bylo dohodnuto, že nájemce není oprávněn bez souhlasu pronajímatele provádět v bytě stavební úpravy ani jiné podstatné změny, a to ani na svůj náklad. Žalovaný na podzim roku 1995 si v bytě sám instaloval plynový kotel, avšak neodborně, a v důsledku toho kotel dne 3. 1. 1996 explodoval a byl tak poškozen nejen byt pronajatý žalovanému ale i byt nad ním. Výše škody byla vyčíslena znaleckým posudkem na 83.826,- Kč, skutečné náklady na odstranění škod však byly vyšší (100.709,70 Kč). Žalovanému byla v r. 1996 Městským úřadem v K. uložena bloková pokuta ve výši 200,- Kč za přestupek podle §48 zákona o přestupcích, neboť porušil vyhlášku č. 21/1979 Sb. a ČSN č. 734210 a 060830 (šlo o neodbornou instalaci kotle, která vedla k jeho výbuchu). Žalovaný dne 4. 9. 1997 písemně uznal svůj dluh vůči žalobci co do důvodu i výše v částce 51.713,- Kč a tuto částku se zavázal zaplatit nejpozději do 31. 7. 1999, což neučinil. Soud dospěl k závěru, že žalovaný odpovídá podle §420 odst. 1 obč. zák. za škodu, jež vznikla žalobci v příčinné souvislosti s tím, že žalovaný porušil vyhlášku č. 21/1979 Sb. a rovněž své povinnosti sjednané v nájemní smlouvě. Výše škody byla řádně doložena znaleckým posudkem. Soud neshledal důvodnou námitku promlčení, neboť uznáním dluhu došlo podle §110 obč. zák. k přerušení promlčecí lhůty a ta počala běžet od 1. 8. 1999 znova v délce deseti let.
K odvolání žalovaného do vyhovujícího výroku rozsudku soudu prvního stupně a do výroku o náhradě nákladů řízení Krajský soud v Brně rozsudkem ze dne 22. 11. 2004, č. j. 17 Co 304/2002-133, rozsudek soudu prvního stupně v napadeném rozsahu potvrdil a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení. Vyšel ze skutkového stavu zjištěného soudem prvního stupně a ztotožnil se i s jeho právním posouzením. V řízení bylo prokázáno, že v důsledku neodborné instalace kotle, kterou provedl žalovaný v bytě, jenž si pronajal, došlo k výbuchu kotle a tím k poškození bytu, přičemž výše škody byla řádně doložena. Žalovaný porušil minimálně ust. §415 obč. zák., neboť nezajistil odbornou instalaci kotle v souladu s příslušnými ČSN a instaloval jej bez schválené dokumentace podle požadavku uvedeného ve vyhlášce č. 21/1979 Sb. Žalovaný, jak vyplynulo z jeho výpovědi, absolvoval kurz v oboru topenář, resp. instalatér na topení, vodu a plyn, měl tedy určité zkušenosti s instalací topení a nepochybně věděl, že připojení plynového kotle musí provádět odborný pracovník, připojení musí odpovídat určitým normám a neodborné připojení může vést k závažným důsledkům, jaké v daném případě nastaly. Na straně žalovaného tak byly splněny všechny podmínky odpovědnosti za škodu vzniklou žalobci.
Proti tomuto rozsudku podal žalovaný dovolání, jehož přípustnost dovozuje z ust. §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. a podává je z důvodů podle §241a odst. 2 písm. a) a b) o. s. ř. Odkazuje na své odvolání proti rozsudku prvního stupně (v němž líčí okolnosti případu, kdy bydlel se dvěma nezletilými dětmi v bytě s nefunkčním topením, které žalobce odmítal opravit, a namítá, že kotel instaloval odborně a k výbuchu došlo v důsledku poruchy termostatu kotle), dále žádá o přešetření případu, neboť jeho zdravotní stav je špatný, má jít na operaci páteře, má mu být přiznán invalidní důchod a v současné době je na životním minimu, proto není schopen tak vysokou částku zaplatit. Nesouhlasí s výrokem o nákladech řízení a uvádí, že se v září 2002 přestěhoval, proto mu nebylo doručeno předvolání k jednání před odvolacím soudem a on se tak o tomto jednání nedověděl. Navrhl, aby dovolací soud rozsudek odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§10a o. s. ř.) po zjištění, že dovolání bylo podáno včas, účastníkem řízení, zastoupeným advokátem ve smyslu §241 odst. 1 o. s. ř., věc projednal a dospěl k závěru, že dovolání není přípustné.
Podmínky přípustnosti dovolání proti rozsudku odvolacího soudu upravuje ustanovení §237 o. s. ř.
Podle ustanovení §237 odst. 1 o. s. ř. je dovolání přípustné proti rozsudku odvolacího soudu a proti usnesení odvolacího soudu, jimiž bylo změněno rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé [písm. a)], jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl ve věci samé jinak než v dřívějším rozsudku (usnesení) proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil [písm. b)], jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle ustanovení písmena b) a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam [písm. c)].
Rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem (§237 odst. 3 o. s. ř.).
Přípustnost dovolání proti potvrzujícímu vyhovujícímu výroku se řídí ustanovením §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. Dovolání je podle tohoto ustanovení přípustné jen tehdy, jde-li o řešení právních otázek (jiné otázky, zejména posouzení správnosti nebo úplnosti skutkových zjištění přípustnost dovolání nezakládají – srov. ust. §241a odst. 3 o. s. ř.) a současně se musí jednat o právní otázku zásadního významu. Právním posouzením ve smyslu ust. §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř. je činnost soudu, při níž aplikuje konkrétní právní normu na zjištěný skutkový stav, tedy dovozuje ze skutkového zjištění, jaká mají účastníci podle příslušného právního předpisu práva a povinnosti. Jestliže soud po právní stránce nesprávně hodnotil skutkové výsledky řízení nebo na ně aplikoval nesprávnou právní normu, jde o pochybení při právním posouzení věci.
Namítá-li dovolatel, že škoda nevznikla v důsledku neodborné instalace kotle, nýbrž v důsledku poruchy termostatu kotle, zpochybňuje skutkové závěry, z nichž vycházely soudy obou stupňů. Tyto námitky, předložené k posouzení dovolacímu soudu, nejsou námitkami proti právnímu posouzení, tím méně pak mohou být právní otázkou zásadního významu ve smyslu §237 odst. 1 písm. c), odst. 3 o. s. ř. Dovolatel ve skutečnosti odvolacímu soudu vytýká nesprávné skutkové zjištění, které zakládá dovolací důvod podle §241a odst. 3 o. s. ř. (rozhodnutí vychází ze skutkového zjištění, které nemá podle obsahu spisu v podstatné části oporu v provedeném dokazování). Tento dovolací důvod však lze uplatnit pouze, pokud je dovolání přípustné podle §237 odst. 1 písm. a) nebo b) o. s. ř., což není tento případ, a uplatnění tohoto dovolacího důvodu přípustnost dovolání podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. nezakládá (srov. např. R 8/1994). Další námitky uplatněné dovolatelem nejsou námitkami proti právnímu posouzení věci odvolacím soudem, neboť dovolatel pouze líčí svoji současnou situaci, která s právním posouzením věci nesouvisí.
Podle §242 odst. 3 o. s. ř. lze rozhodnutí odvolacího soudu přezkoumat jen z důvodů uplatněných v dovolání. Je-li dovolání přípustné, dovolací soud přihlédne též k vadám uvedeným v §229 odst. 1, §229 odst. 2 písm. a) a b) a §229 odst. 3, jakož i k jiným vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, i když nebyly v dovolání uplatněny.
Pokud dovolatel uvádí, že odvolací soud jednal, aniž byl žalovaný řádně předvolán k jednání, jde o tzv. zmatečnostní vadu ve smyslu ust. §229 odst. 1 písm. e) o. s. ř., k níž lze přihlédnout jen tehdy, pokud je dovolání přípustné (§242 odst. 3 o. s. ř.).
Jelikož dovolání neobsahuje způsobilé dovolací důvody a není důvodu pro závěr, že by napadené rozhodnutí odvolacího soudu mělo po právní stránce zásadní význam, je zřejmé, že dovolání v rozsahu, jímž byl napaden potvrzující výrok rozsudku odvolacího soudu, směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není přípustné.
Dovolání směřuje rovněž proti výroku rozsudku odvolacího soudu o náhradě nákladů odvolacího řízení. Výrok o náhradě nákladů řízení má povahu usnesení (§167 odst. 1 o. s. ř.), i když je součástí výroku rozsudku (viz též §151 odst. 1 o. s. ř.). Proto se přípustnost dovolání proti tomuto výroku řídí podle ustanovení upravujících přípustnost dovolání proti usnesení odvolacího soudu. Dovolání není přípustné podle §237 o. s. ř., neboť výrok o náhradě nákladů řízení je rozhodnutím, které věcně neřeší práva a povinnosti účastníků uplatněná žalobou, a není rozhodnutím o věci samé (srov. R 4/2003) a ani z ust. §238, §238a a §239 o. s. ř. nelze přípustnost dovolání proti výroku o náhradě nákladů řízení dovodit; dovolání tedy není přípustné ani v tomto rozsahu.
Nejvyšší soud proto dovolání jako nepřípustné odmítl podle ust. §243b odst. 5 a §218 odst. 1 písm. c) o. s. ř.
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ust. §243b odst. 5, věty první, §224 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř., neboť žalovaný nemá na náhradu jeho nákladů právo a žalobci v dovolacím řízení náklady nevznikly.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 7. března 2007
JUDr. Marta Škárová, v.r. předsedkyně senátu