ECLI:CZ:NS:2007:25.CDO.2931.2005.1
sp. zn. 25 Cdo 2931/2005
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marty Škárové a soudců JUDr. Petra Vojtka a JUDr. Jana Eliáše, Ph.D., v právní věci žalobkyně B. P., zastoupené advokátem, proti žalované 1/ M. č. P., zastoupené advokátkou, a 2/ M. č. P. – D. Ch., zastoupené advokátem, o náhradu škody nebo vykoupení nemovitosti a vydání bezdůvodného obohacení, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 8 pod sp. zn. 22 C 181/97, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 8. prosince 2004, č. j. 12 Co 365/2004-390, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žalobkyně je povinna zaplatit první žalované na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 11.162,20 Kč k rukám advokátky, do tří dnů od právní moci usnesení.
Odůvodnění:
Žalobkyně se domáhala, aby soud uložil oběma žalovaným společně a nerozdílně zaplatit jí částku 380.780,- Kč s příslušenstvím z titulu náhrady škody, která jí byla způsobena začleněním jejího pozemku parc. č. 1499/3 v k. ú. D. Ch. do jejich pozemku parc. č. 1499/1, na němž je vybudována komunikace, a tím se její pozemek stal součástí komunikace, která je v užívání žalovaných, a žalobkyně je omezena ve výkonu svých vlastnických práv. Vedle toho se žalobkyně domáhala vydání „alternativního rozsudku“, jímž by soud žalovaným uložil povinnost vykoupit stejným dílem její pozemek a uhradit jí 18.960,- Kč jako náhradu za užívání pozemku bez právního důvodu.
Obvodní soud pro Prahu 8 poté, kdy byla jeho předchozí rozhodnutí ve věci dvakrát zrušena odvolacím soudem zejména pro nedořešený vlastnický vztah k pozemku parc. č. 1499/3 v k.ú. D. Ch., rozsudkem ze dne 18. 5. 2004, č. j. 22 C 181/97-368, žalobu v plném rozsahu zamítl a rozhodl o náhradě nákladů řízení. V řízení zjistil, že žalobkyně je vlastníkem předmětného pozemku parc. č. 1499/3, neprokázala však, že komunikace je ve vlastnictví žalovaných nebo že ji někdo z nich užívá a má z toho nějaký prospěch, neprokázala, že by žalovaní porušili nějakou právní povinnost, nedoložila vznik škody a ani neprokázala, že jí žalovaní odňali pozemek a znemožnili či omezili ji ve výkonu jejích vlastnických práv. Vlastníkem komunikace je od r. 1997 obec m. P. Soud uzavřel, že uplatněný nárok není důvodný ani z hlediska náhrady škody ani z titulu bezdůvodného obohacení.
K odvolání žalobkyně Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 8. 12. 2004, č. j. 12 Co 365/2004-390, rozsudek soudu prvního stupně ve výroku ohledně částky 18.960,- Kč a ve výrocích o nákladech řízení zrušil a v tomto rozsahu věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení, jinak jej potvrdil.
Proti tomuto rozhodnutí podala žalobkyně dovolání z důvodu podle ust. §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř., rekapituluje průběh řízení před soudem prvního stupně a odvolacímu soudu vytýká „úzkostný formalismus“ a chyby věcné, a to jak při zjišťování skutkového stavu, tak při hodnocení důkazů, a dále nesprávné právní hodnocení. Nesouhlasí se závěrem odvolacího soudu, že komunikace, jež je vybudována na pozemku, který žalobkyni patří, není jejímu vlastnictví nijak na újmu. Navrhla, aby dovolací soud rozhodnutí odvolacího soudu změnil tak, že se „žalobnímu návrhu vyhovuje“.
Ve vyjádření k dovolání první žalovaná poukazuje na to, že dovolání v dané věci není přípustné a nejsou zde dány ani dovolací důvody. Navrhla, aby dovolací soud dovolání žalobkyně odmítl, příp. zamítl a žalované přiznal náhradu nákladů dovolacího řízení.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§10a o. s. ř.) po zjištění, že dovolání bylo podáno včas, účastníkem řízení, zastoupeným advokátem ve smyslu ust. §241 odst. 1 o. s. ř., dospěl k závěru, že dovolání není přípustné.
Podmínky přípustnosti dovolání proti rozsudku odvolacího soudu upravuje ustanovení §237 o. s. ř.
Podle ust. §237 odst. 1 o. s. ř. je dovolání přípustné proti rozsudku odvolacího soudu a proti usnesení odvolacího soudu, jimiž bylo změněno rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé [písm. a)], jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl ve věci samé jinak než v dřívějším rozsudku (usnesení) proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil [písm. b)], jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle písmena b) a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam [písm. c)].
Rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce význam zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem (§237 odst. 3 o. s .ř).
Dovolatelka napadá dovoláním rozsudek odvolacího soudu, kterým byl potvrzen rozsudek soudu prvního stupně, a nejde o případ, že by v této věci soud prvního stupně v předchozím rozhodnutí, jež bylo odvolacím soudem zrušeno, rozhodl jinak [§237 odst. 1 písm. b) o. s. ř. ]. Přípustnost dovolání se tedy řídí podle ust. §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. Dovolání je podle tohoto ustanovení přípustné, jde-li o řešení právních otázek (jiné otázky, zejména posouzení správnosti skutkových zjištění přípustnost dovolání nezakládají) a současně se musí jednat o právní otázku zásadního významu.
Dovolatelka neuvádí, v čem spatřuje zásadní právní význam napadeného rozhodnutí, a ani dovolací soud, jenž je vázán dovolacími důvody, neshledal v jejich vylíčení otázku, která by měla po právní stránce zásadní význam ve smyslu §237 odst. 1 písm. c), odst. 3 o. s. ř.
Pokud dovolatelka v obecné rovině uvádí, že došlo k „nejrůznějším chybám věcným“ při zjišťování skutkového stavu věci, je třeba uvést, že nesouhlas se skutkovými zjištěními, z nichž rozhodnutí soudů obou stupňů vycházejí, přípustnost dovolání dle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. nezakládá. Nejde totiž o námitku nesprávného řešení otázky právní, nýbrž o námitku týkající se skutkových zjištění, která byla podkladem pro právní posouzení věci, tedy o dovolací důvod podle §241 odst. 3 o. s. ř. Z hlediska tohoto dovolacího důvodu nelze správnost rozsudku odvolacího soudu přezkoumat. Paušální je námitka “nesprávného právního hodnocení“, aniž by konkrétní výhrady byly vzneseny.
Jelikož dovolání neobsahuje způsobilé dovolací důvody a není důvodu pro závěr, že by napadené rozhodnutí odvolacího soudu mělo po právní stránce zásadní význam, je zřejmé, že dovolání směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný. Nejvyšší soud proto dovolání žalobkyně v tomto rozsahu odmítl podle §243b odst. 5, věty první, a §218 písm. c) o. s. ř.
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle §243b odst. 5, věty první, §224 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř, neboť žalobkyně s ohledem na výsledek dovolacího řízení nemá na náhradu nákladů tohoto řízení právo a prbvní žalovaná má právo na náhradu účelně vynaložených nákladů řízení, které sestávají z odměny za zastupování advokátem za 1 úkon v částce 9.305,- Kč (odměna z částky určené podle ust. §10 odst. 3, §3 odst. 1 bod 5. vyhlášky č. 484/2000 Sb. ve znění vyhl. č. 617/2004 Sb., snížená podle §18 odst. 1, §15 a §14 odst. 1 vyhlášky) a náhrady hotových výdajů podle ust. §13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb. ve znění vyhl. č. 618/2004 Sb. v částce 75,- Kč, navýšeno o 19% DPH, tj. celkem 11.162,20 Kč.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 21. listopadu 2007
JUDr. Marta Š k á r o v á, v. r.
předsedkyně senátu