ECLI:CZ:NS:2007:25.CDO.2970.2007.1
sp. zn. 25 Cdo 2970/2007
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marty Škárové a soudců JUDr. Petra Vojtka a JUDr. Jana Eliáše, Ph. D., v právní věci žalobce I. M., proti žalované České republice – Ministerstvu dopravy, o odškodnění za nesprávný úřední postup, vedené u Okresního soudu v Ostravě pod sp. zn. 58 Nc 5/2006, o dovolání žalobce proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 28. března 2007, č. j. 8 Co 218/2007-24, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Okresní soud v Ostravě usnesením ze dne 25. října 2006, č. j. 58 Nc 5/2006 – 11, podle §109 odst. 2 písm. c) o. s. ř. přerušil řízení o návrhu žalobce z důvodu, že probíhá řízení o způsobilosti žalobce k právním úkonům.
K odvolání žalobce Krajský soud v Ostravě usnesením ze dne 28. března 2007, č. j. 8 Co 218/2007-24, usnesení soudu prvního stupně potvrdil.
Proti tomuto usnesení podal žalobce dovolání, v němž namítá jeho nezákonnost pro porušení článku 10 Ústavy. Navrhl, aby dovolací soud usnesení odvolacího soudu zrušil.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§10a o. s. ř.) po zjištění, že dovolání bylo podáno včas, dospěl k závěru, že dovolání není přípustné.
Dovolatel není sice zastoupen advokátem ani nedoložil, že by měl sám právnické vzdělání, avšak vzhledem k tomu, že jeho dovolání směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný, není tento nedostatek podmínky dovolacího řízení důvodem k zastavení řízení podle §104 odst. 2 o. s. ř. Podle ustanovení §241b odst. 2 o. s. ř. totiž platí, že není-li splněna podmínka uvedená v §241 o. s. ř., postupuje se obdobně podle §104 odst. 2 o. s. ř.; to neplatí, bylo-li dovolání podáno opožděně, někým, kdo k dovolání není oprávněn, nebo směřuje-li proti rozhodnutí, proti němuž není dovolání přípustné.
Podle ustanovení §236 odst. 1 o. s. ř., lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Přípustnost dovolání proti usnesení odvolacího soudu upravují ustanovení §237 až §239 o. s. ř.
Vzhledem k tomu, že usnesení o přerušení řízení není rozhodnutím ve věci samé, nelze přípustnost dovolání vyvozovat z ust. §237 odst. 1 o. s. ř., a ani ustanovení §238, §238a odst. 1 a §239 o. s. ř. nezakládají přípustnost dovolání, neboť napadené rozhodnutí nelze podřadit žádnému z tam taxativně vyjmenovaných případů.
Dovolání proti usnesení, jímž odvolací soud potvrdil usnesení soudu prvního stupně o přerušení řízení není podle občanského soudního řádu přípustné.
Nejvyšší soud proto dovolání odmítl podle §243b odst. 5, věty první, a §218 písm. c) o. s. ř., aniž se mohl zabývat věcí z hlediska námitek uplatněných v dovolání.
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle §243b odst. 5, věty první, §224 odst. 1, 151 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř., tak, jak je ve výroku uvedeno, neboť žalované náklady v dovolacím řízení nevznikly.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 23. srpna 2007
JUDr. Marta Škárová, v. r.
předsedkyně senátu