ECLI:CZ:NS:2007:25.CDO.3169.2005.1
sp. zn. 25 Cdo 3169/2005
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marty Škárové a soudců JUDr. Petra Vojtka a JUDr. Jana Eliáše, Ph.D., v právní věci žalobkyně M. B. – Š., proti žalovanému ing. J. K., zastoupenému advokátkou, o náhradu škody, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 6 pod sp. zn. 14 C 119/1999, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 31. března 2005, č. j. 64 Co 465/2004-199, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 1.428,- Kč k rukám advokátky a to do tří dnů od doručení tohoto usnesení.
Odůvodnění:
Obvodní soud pro Prahu 6 rozsudkem ze dne 1. 7. 2004, č. j. 14 C 119/1999-160, zamítl žalobu na náhradu škody uvedením domu žalobkyně č.p. 927 v ulici N. Č. h. 17, k.ú. D., do původního stavu způsobem ve výroku rozsudku uvedeným, konkrétně opravou omítek, dlažeb, dveří a vrat apod., a rozhodl o náhradě nákladů řízení. Bylo tak rozhodnuto o nároku žalobkyně na náhradu škody, způsobené na jejím domě následkem stavebních prací, prováděných na sousedním domě žalovaného, a to bez stavebního povolení. Po provedeném řízení dospěl soud k závěru, že žalobkyně neprokázala předpoklady odpovědnosti žalovaného za tvrzenou škodu a neunesla tak důkazní břemeno. Bylo prokázáno, a to především posudkem znalce, vypracovaným mimo řízení, že na jejím domě existují převážně drobné závady, nebyla však prokázána příčinná souvislost se stavebními pracemi na sousedním domě, a pokud práce začaly bez stavebního povolení, jež bylo dodatečně vydáno, neznamená tato okolnost porušení právní povinnosti ve smyslu §420 obč. zák. a sama o sobě nemůže být příčinou tvrzených škod na nemovitosti žalobkyně.
K odvolání žalobkyně Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 31. 3. 2005, č. j. 64 Co 465/2004-199, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení. Odvolací soud se ztotožnil se závěrem soudu prvního stupně, že žalobkyně nesplnila svou důkazní povinnost, a její tvrzení, že stavební práce byly prováděny bez stavebního povolení a za použití nevhodného stroje, neskýtají podklad k úvaze o splnění předpokladů pro založení občanskoprávního odpovědnostního vztahu mezi účastníky. Z dokazování sice vyplynulo, že stavební práce na nemovitosti žalovaného byly zahájeny před pravomocným stavebním povolením, a i když se jedná o porušení povinnosti vyplývající ze stavebního zákona (§54 a násl. zák. č. 50/1976 Sb.), nemůže být tato okolnost příčinou tvrzených škod. K námitce žalobkyně, že M. nesplnil slib, že vše proběhne bez závad, a narušil dům a zahradu použitím těžké techniky, odvolací soud konstatoval, že by při splnění podmínek uvedených v ust. §420a odst. 1 obč. zák. odpovídal za škodu způsobenou provozní činností.
Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání z důvodu, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci podle §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř. Dovolatelka nesouhlasí se závěrem odvolacího soudu, že neprokázala příčinnou souvislost mezi jednáním žalovaného a vznikem škody, a uvádí, že soud nevzal v úvahu znalecké posudky založené ve spise, z nichž vyplývá souvislost mezi bouracími pracemi a tvrzenými závadami na její nemovitosti, a příčinnou souvislost považuje proto za prokázanou. Protože většina prací byla prováděna v době, kdy ještě neexistovalo pravomocné stavební povolení, jednalo se porušení právní povinnosti ve smyslu §420 obč. zák. Dovolatelka navrhla, aby dovolací soud zrušil napadené rozhodnutí odvolacího soudu a věc vrátil k dalšímu řízení.
Žalovaný ve vyjádření k dovolání uvedl, že není zřejmé, v čem by napadené rozhodnutí odvolacího soudu mělo mít zásadní právní význam ve smyslu §237 odst. 3 o. s. ř., a poukazuje na to, že pouhá skutečnost, že přestavba byla zahájena bez pravomocného stavebního povolení, nemohla žalobkyni tvrzené škody způsobit. Stavební práce byly prováděny v souladu s rozhodnutím stavebního úřadu a s projektovou dokumentací, což bylo následně potvrzeno vydáním dodatečného povolení stavebních úprav. Příčinnou souvislost mezi tvrzenými škodami a zahájením stavby bez stavebního povolení neprokazuje ani znalecký posudek, založený ve spise. Navrhl, aby dovolání žalobkyně jako nepřípustné bylo odmítnuto a aby žalobkyni byla uložena povinnost k náhradě nákladů dovolacího řízení.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§10a o. s. ř.) po zjištění, že dovolání bylo podáno včas, účastníkem řízení, zastoupeným advokátem ve smyslu ust. §241 odst. 1 o. s. ř., věc projednal a dospěl k závěru, že dovolání není přípustné.
Žalobkyně napadá dovoláním rozsudek odvolacího soudu, který je rozsudkem potvrzujícím, a nejde o případ, že by v této věci soud prvního stupně rozhodl jinak, než ve svém dřívějším rozhodnutí [§237 odst. 1 písm. b) o. s. ř.]. Přípustnost dovolání se proto řídí podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. Dovolání je podle tohoto ustanovení přípustné jen tehdy, jde-li o řešení právních otázek (jiné otázky, zejména posouzení správnosti nebo úplnosti skutkových zjištění přípustnost dovolání nezakládají) a současně se musí jednat o právní otázku zásadního právního významu.
Rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem (§237 odst. 3 o. s. ř.).
Žádná z námitek v dovolání uplatněných není v dané věci otázkou zásadního právního významu ve smyslu §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. Dovolatelka nesouhlasí se závěrem odvolacího soudu, z něhož vychází jeho rozhodnutí o nedostatku příčinné souvislosti mezi vznikem škody na nemovitosti žalobkyně a protiprávním jednáním žalovaného, který v počátku neměl ke stavbě pravomocné stavební povolení.
Otázka příčinné souvislosti je především otázkou skutkovou, neboť její existence se v řízení zjišťuje, zatímco právní posouzení příčinné souvislosti spočívá ve stanovení, mezi jakými skutkovými okolnostmi má být její existence zjišťována. Namítá-li dovolatelka, že znaleckým posudkem, který je založen ve spise, bylo prokázáno, že příčinou vzniku závad a poruch na její nemovitosti je chvění a otřesy při bouracích pracích, prováděných za pomoci kompresoru a pneumatických kladiv, nejedná se o námitku proti právnímu posouzení, nýbrž o námitku proti hodnocení důkazů a zjištěnému skutkovému stavu. Uplatňuje tak dovolací důvod podle §241a odst. 3 o. s. ř., který však nezakládá přípustnost dovolání podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. (srov. např. R 8/1994) a jak z dikce ust. §241a odst. 3 o. s. ř. vyplývá, lze tento důvod uplatnit pouze, je-li dovolání přípustné podle §237 odst. 1 písm. a) a b) o. s. ř. Nejde tedy o otázku, která by mohla být otázkou zásadního právního významu ve smyslu §237 odst. 3 o. s. ř.
Jelikož není důvodu pro závěr, že by napadené rozhodnutí odvolacího soudu mělo po právní stránce zásadní význam ve smyslu ust. §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., je zřejmé, že dovolání směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není přípustné.
Nejvyšší soud proto dovolání žalobkyně jako nepřípustné odmítl podle ust. §243b odst. 5, věty první, a §218 písm. c) o. s. ř.
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ust. §243b odst. 5, věty první, §224 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř., neboť žalovaný má právo na náhradu nákladů řízení, které sestávají z odměny za zastoupení advokátem za 1 úkon v částce 1.125,- Kč (odměna z částky určené podle §10 odst. 3, §15, §14 odst. 1 a §8 odst. 1 vyhlášky č. 484/2000 Sb., ve znění účinném do 31. 8. 2006 /dovolací řízení bylo zahájeno dne 13. 7. 2005/, a snížená na polovinu podle §18 odst. 1 vyhlášky) a náhrady hotových výdajů podle ust. §13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb., ve znění účinném do 31. 8. 2006 (vyjádření k dovolání bylo sepsáno dne 10. 11. 2005), v částce 75,- Kč, navýšené o daň z přidané hodnoty vypočítanou podle §37 zákona č. 235/2004 Sb., ve znění pozdějších změn, neboť zástupce žalovaného je plátcem této daně (srov. R 21/2005); celkem má tedy žalovaný právo na částku 1.428,- Kč.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 25. července 2007
JUDr. Marta Škárová, v. r.
předsedkyně senátu