ECLI:CZ:NS:2007:25.CDO.3313.2006.1
sp. zn. 25 Cdo 3313/2006
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Vojtka a soudců JUDr. Marty Škárové a JUDr. Jana Eliáše, Ph.D., v právní věci žalobce J. P., zastoupeného advokátkou, proti žalovanému J. V., o náhradu škody, vedené u Okresního soudu v Břeclavi pod sp. zn. 4 C 86/98, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 20. března 2006, č. j. 44 Co 360/2005-187, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Okresní soud v Břeclavi rozsudkem ze dne 30. 5. 2005, č. j. 4 C 86/98-137, uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci 18.000,- Kč s 18% úrokem z prodlení od 9. 10. 1997 do zaplacení, zamítl žalobu ohledně částek 11.175,- Kč s 26% úrokem z prodlení od 9. 10. 1997 do zaplacení a 4.500,- Kč s tímtéž úrokem i ohledně 8% úroku z prodlení z částky 18.000,- Kč od 9. 10. 1997 do zaplacení a rozhodl o náhradě nákladů řízení ve vztahu mezi účastníky a vůči státu.
K odvolání obou účastníků Krajský soud v Brně rozsudkem ze dne 20. 3. 2006, č. j. 44 Co 360/2005-187, změnil rozsudek soudu prvního stupně ve vyhovujícím výroku ve věci samé tak, že žalobu na zaplacení 18.000,- Kč s příslušenstvím zamítl, v zamítavých výrocích jej potvrdil a rozhodl o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů.
Proti tomuto rozsudku podal žalobce dovolání, jehož přípustnost dovozuje z ustanovení §237 odst. 1 písm. a) o.s.ř., odvolacímu soudu vytýká nesprávné právní posouzení věci a okolnost, že rozhodnutí vychází ze skutkového zjištění, které v podstatné části nemá oporu v provedeném dokazování, a navrhl proto zrušení rozsudku odvolacího soudu a vrácení věci k dalšímu řízení.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§10a o.s.ř.) po zjištění, že dovolání bylo proti pravomocnému rozsudku odvolacího soudu podáno ve lhůtě uvedené v ustanovení §240 odst. 1 o.s.ř. oprávněnou osobou - účastníkem řízení, dospěl k závěru, že dovolání není přípustné.
Dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští (§236 odst. 1 o.s.ř.).
Podle ustanovení §237 odst. 1 o.s.ř. je dovolání přípustné proti rozsudku odvolacího soudu a proti usnesení odvolacího soudu, jimiž bylo změněno rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé [písm. a)], jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl ve věci samé jinak než v dřívějším rozsudku (usnesení) proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil [písm. b)], jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle písmena b) a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam [písm. c)]. Podle §237 odst. 2 písm. a) o.s.ř. dovolání podle odstavce 1 není přípustné ve věcech, v nichž dovoláním dotčeným výrokem bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 20 000 Kč a v obchodních věcech 50 000 Kč; k příslušenství pohledávky se přitom nepřihlíží.
Žalobce napadá dovoláním rozsudek odvolacího soudu ve výroku, jímž byl rozsudek soudu prvního stupně potvrzen ohledně částek 11.175,- Kč s příslušenstvím, 4.500,- Kč s příslušenstvím a 8% úroku z prodlení z částky 18.000,- Kč od 9. 10. 1997 do zaplacení, a změněn v částce 18.000,- Kč s příslušenstvím. Je zřejmé, že se jedná o dva samostatné nároky odvíjející se od odlišného skutkového základu, a to o náhradu bolestného ve výši 11.175,- Kč a za ztížení společenského uplatnění, kterýžto nárok byl tzv. rozštěpen na částky 18.000,- Kč a 4.450,- Kč tím, že soud prvního stupně mu zčásti vyhověl, zčásti nikoliv. Protože jde o samostatné nároky, je přípustnost dovolání třeba zkoumat samostatně bez ohledu na to, zda byly uplatněny v jednom řízení. Jestliže v případě všech tří uvedených částek bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 20.000,- Kč, je přípustnost dovolání vyloučena ustanovením §237 odst. 2 písm. a) o.s.ř., aniž by na použití tohoto ustanovení měla vliv okolnost, že součet výše plnění ze všech samostatných nároků přesahuje částku 20.000,- Kč. K příslušenství uplatněného nároku se nepřihlíží, ledaže by samostatně (tj. bez současného uplatnění nároku samotného) tvořilo předmět řízení (srov. usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 7. 1. 1998 sp. zn. 2 Cdon 322/97 publikované pod č. 62, Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, ročník 1998); hodnotu 20.000,- Kč však nepřesahuje ani samostatně posuzovaný úrok z prodlení v rozsahu 8% z částky 18.000,- Kč od 9. 10. 1997 do zaplacení vyčíslený ke dni podání dovolání.
Dovolání tedy směřuje proti rozsudku, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný, a Nejvyšší soud je proto podle §243b odst. 5, věty první, a §218 písm. c) o.s.ř. odmítl, aniž se mohl zabývat věcí z hlediska námitek uplatněných v dovolání.
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle §243b odst. 5, věty první, §224 odst. 1 a §146 odst. 3 o.s.ř., neboť žalobce neměl v dovolacím řízení úspěch a žalovanému náklady v dovolacím řízení nevznikly.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 31. května 2007
JUDr. Petr Vojtek, v. r.
předseda senátu