ECLI:CZ:NS:2007:25.CDO.3375.2007.1
sp. zn. 25 Cdo 3375/2007
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marty Škárové a soudců JUDr. Jana Eliáše, Ph. D., a JUDr. Petra Vojtka v právní věci žalobkyně K., p., a. s., V. I. G., proti žalované I. Š., o 99.862,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu Plzeň - jih pod sp. zn. 9 C 104/2005, o dovolání žalované proti usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 15. září 2006, č. j. 12 Co 481/2006-88, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Okresní soud Plzeň - jih usnesením ze dne 6. 6. 2006, č. j. 9 C 104/2005-82, zastavil odvolací řízení podle §9 odst. 1 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, neboť žalovaná ve stanovené lhůtě nezaplatila soudní poplatek z odvolání ani nepožádala o osvobození od soudního poplatku, a rozhodl o náhradě nákladů řízení.
K odvolání žalované Krajský soud v Plzni usnesením ze dne 15. 9. 2006, č. j. 12 Co 481/2006-88, usnesení soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení.
Proti tomuto usnesení podala žalovaná na poště dne 10. 11. 2006 vlastnoručně sepsané podání, nadepsané jako „odvolání proti doručenému usnesení“, s tím, že nesouhlasí se zastavením řízení a potvrzením usnesení.
Usnesením ze dne 13. 11. 2006, č. j. 9 C 104/2005-95, soud prvního stupně žalovanou vyzval, aby uvedla, jaký opravný prostředek tímto podáním mínila, a pokud se jedná o dovolání, aby ho předložila řádně sepsané advokátem včetně jemu udělené plné moci (§241 odst. 1 a odst. 4 o. s. ř.), popř. požádala o ustanovení zástupce soudem podle §30 o. s. ř.
Žalovaná na tuto výzvu reagovala podáním ze dne 8. 12. 2006, v němž požádala o ustanovení zástupce.
Okresní soud Plzeň – jih usnesením ze dne 23. 2. 2007, č. j. 9 C 104/2005-115, této žádosti nevyhověl a Krajský soud v Plzni usnesením ze dne 27. 4. 2007, č. j. 12 Co 232/2007-119, toto rozhodnutí potvrdil.
Usnesením soudu prvního stupně ze dne 17. 5. 2007, č. j. 9 C 104/2005-123, byla žalovaná vyzvána k doplnění chybějících náležitostí jejího podání ze dne 10. 11. 2006, které je podle svého obsahu dovoláním, a k tomu, aby si zvolila zástupce z řad advokátů. Na tuto výzvu již nereagovala.
Dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští (§236 odst. 1 o.s.ř.).
Podle §237 o.s.ř. je dovolání přípustné proti rozsudku odvolacího soudu a proti usnesení odvolacího soudu, jimiž bylo potvrzeno či změněno rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé při splnění dalších podmínek zakotvených v tomto ustanovení.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§10a o.s.ř.) po zjištění, že dovolání bylo podáno proti pravomocnému usnesení odvolacího soudu oprávněnou osobou (účastníkem řízení) ve lhůtě uvedené v ustanovení §240 odst. 1 o.s.ř., dospěl k závěru, že dovolání směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný. Dovolatelka sice v projednávané věci není zastoupena advokátem ani netvrdí, že by měla právnické vzdělání, avšak vzhledem k tomu, že dovolání není přípustné, není nedostatek podmínky povinného zastoupení důvodem pro zastavení dovolacího řízení (§241b odst. 2 o.s.ř.).
Přípustnost dovolání proti usnesení, jež není usnesením ve věci samé, lze posoudit podle ustanovení §239 o. s. ř., neboť ani ustanovení §238 a §238a odst. l o. s. ř. nezakládají přípustnost dovolání, protože napadené rozhodnutí nelze podřadit žádnému z tam taxativně vyjmenovaných případů. V podrobném výčtu rozhodnutí uvedených v ustanovení §239 o. s. ř. není uvedeno usnesení odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně o zastavení řízení pro nezaplacení soudního poplatku (podle §9 odst. 1, věta za středníkem, zákona č. 549/1991 Sb.). Nejedná se tedy o dovolání, které by občanský soudní řád připouštěl (srov. obdobně usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 18. 1. 2001, sp. zn. 22 Cdo 2541/2000, publikované v Souboru rozhodnutí Nejvyššího soudu, svazek 1, pod C 57).
Z uvedeného vyplývá, že dovolání žalované směřuje proti rozhodnutí odvolacího soudu, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný. Nejvyšší soud ČR proto její dovolání podle ustanovení §243b odst. 5, věty první a §218 písm. c) o.s.ř. odmítl.
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle §243b odst. 5, věty první, §224 odst. 1, §151 odst. 1 a §146 odst. 3 o.s.ř., neboť žalovaná s ohledem na výsledek dovolacího řízení nemá na náhradu nákladů právo a žalobkyni v tomto řízení žádné náklady nevznikly.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 25. září 2007
JUDr. Marta Škárová, v. r.
předsedkyně senátu