ECLI:CZ:NS:2007:25.CDO.390.2006.1
sp. zn. 25 Cdo 390/2006
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marty Škárové a soudců JUDr. Petra Vojtka a JUDr. Jana Eliáše, Ph.D., v právní věci žalobkyně H. B., zastoupené advokátem, proti žalovanému JUDr. M. Z., advokátovi, o náhradu škody, vedené u Okresního soudu Plzeň - město pod sp. zn. 13 C 115/2004, o dovolání žalobkyně proti usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 22. července 2005, č. j. 11 Co 625/2005-88, takto:
I. Dovolání se zamítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Žalobkyně podala žalobu na zaplacení částky 1.461.810,- Kč s přísl. s tím, že škodu na zdraví a ztrátu 7 let života ponechává na určení soudu. Za žalovaného označila advokáta, který ji zastupoval ve věci vyklizení bytu a přes její žádost nepodal dovolání ani ústavní stížnost.
Okresní soud Plzeň - město usnesením ze dne 29. 12. 2004, č. j. 13 C 115/2004-16, vyzval žalobkyni, aby své podání ze dne 15. 11. 2004 doplnila a uvedla, v jaké výši a od kdy požaduje příslušenství pohledávky ve výši 1.461.810,- Kč, jakou částku požaduje na náhradě škody na zdraví a aby doplnila vylíčení rozhodujících skutečností o tvrzení, v čem škoda na zdraví spočívá, zda a kdy uhradila náklady za soudní jednání ve výši 13.585,- Kč, náklady za odvolání dr. L. R. ve výši 2.575,-, náklady za odvolání ve výši 1.000,- Kč, náklady za soudní řízení ve výši 3.650,- Kč a náklady spojené s vyklizením bytu, odvoz do skladu v H. a úhradu nájmu za uskladnění od 1. 6. 2002 ve výši 11.000,- Kč, a aby doplnila vylíčení rozhodujících skutečností ohledně nároku na náhradu škody ve výši 230.000,- Kč za odcizení cenných věci při exekučním vyklízení bytu o tvrzení, jaké cenné věci byly odcizeny, kdy a kým, a to vše ve lhůtě 15 dnů, jinak soud podání odmítne podle §43 odst. 2 o. s. ř., protože na základě nejasného podání nelze v řízení pokračovat.
Na tuto výzvu žalobkyně sice odpověděla podáním ze dne 27. 5. 2005, v němž sdělila další údaje zejména o vyklizení bytu, avšak požadované doplnění rozhodných skutkových okolností ani specifikaci věcí, za něž požaduje náhradu, neuvedla a neurčitost žalobního návrhu (petitu) neodstranila.
Okresní soud Plzeň - město proto usnesením ze dne 30. 5. 2005, č. j. 13 C 115/2004-35, odmítl podání žalobkyně, doručené Okresnímu soudu Plzeň – město dne 15. 11. 2004 a doplněné podáním doručeným soudu dne 30. 5. 2005 v části, týkající se 1) zaplacení částky 230.000,- Kč jako škody vzniklé odcizením cenných věcí při exekučním vyklizení bytu, 2) zaplacení částky 5.400.000,- Kč jako náhrady za morální újmu, za vznik onemocnění srdce, zhoršení zdravotního stavu a žití od roku 1997 v soustavném stresu, a 3) částky 170,- Kč z celkové částky 11.000,- Kč požadované na náhradě nákladů spojených s vyklizením bytu, za odvoz do skladu v H. a na úhradě nájmu za uskladnění od 1. 6. 2002. Zároveň rozhodl, že změna návrhu, spočívající v jeho rozšíření, učiněná podáním dne 30. 5. 2005 se nepřipouští. Žaloba totiž i po doplnění podáním doručeným soudu dne 30. 5. 2005 trpí vadami, pro které nelze v řízení pokračovat, zejména není zřejmé, o čem má soud jednat, a chybí vylíčení nezbytných skutečností pro rozhodnutí o nároku na náhradu škody.
K odvolání žalobkyně Krajský soud v Plzni usnesením ze dne 22. 7. 2005, č. j. 11 Co 625/2005-88, usnesení soudu prvního stupně ve výrocích o odmítnutí žaloby ohledně částky 230.000,- Kč a 170,- Kč potvrdil, ve výroku ohledně částky 5.400.000,- Kč změnil napadené usnesení tak, že se žaloba s požadavkem na úhradu částky 5.400.000,- Kč neodmítá, a dále odmítl odvolání žalobkyně do výroku o nepřipuštění změny žaloby. Odvolací soud se ztotožnil se závěrem soudu prvního stupně, že návrh na zahájení řízení postrádá náležitosti stanovené v ustanovení §79 odst. 1 o. s. ř. Soud prvního stupně proto postupoval správně, když žalobkyni vyzval k opravě a doplnění podání, neboť kromě určitého žalobního petitu musí žaloba obsahovat takové vylíčení skutkových okolností, které může být podkladem pro jednání soudu, a soudu musí být zřejmé, o čem má jednat a rozhodnout. Takové skutkové vymezení v žalobě ani v jejím doplnění žalobkyně neučinila. V odvolání proti usnesení soudu prvního stupně pak vymezila nárok na úhradu částky 5.400.000,- Kč jednoznačně jako náhradu škody za poškození srdce v důsledku zanedbání povinností žalovaného jako jejího zástupce v souvislosti s řízením o vyklizení bytu, a protože ke skutkovému vymezení tohoto nároku došlo, odvolací soud v této části napadené usnesení změnil tak, že se žaloba s požadavkem na úhradu částky 5.400.000,- Kč neodmítá. V ostatním se ztotožnil se závěry soudu prvního stupně.
Proti tomuto usnesení, a to do výroku, jímž odvolací soud potvrdil usnesení soudu prvního stupně o odmítnutí žaloby ohledně částky 230.000,- Kč, podala žalobkyně dovolání z důvodu podle §241a odst. 2 písm. a) a b) o. s. ř. Namítá, že skutkové okolnosti popsala dostatečně, určitě a srozumitelně, a v této souvislosti odkazuje na své podání ze dne 27. 5. 2005, v němž ohledně požadované částky 230.000,- Kč uvedla, že se jedná o věci, jejichž seznam byl předán Úřadu městského obvodu P. 4, Policii ČR, byl též přiložen k žalobě podané k Okresnímu soudu Plzeň – sever, a k tomu byly přiloženy kopie příslušných oznámení včetně seznamu věcí. V podání ze dne 27. 5. 2005 pak dále uvedla, že jí není známo, kdy došlo k odcizení věcí ani kým byly věci odcizeny, avšak že se domnívá, že vinu na odcizení nese jí určený opatrovník, Mgr. R. H. Žalobkyně má za to, že podáním ze dne 27. 5. 2005 vyhověla výzvě k doplnění podání, uložené jí usnesením Okresního soudu Plzeň – město ze dne 29. 12. 2004, a že tedy nebylo na místě použití §43 odst. 2 o. s. ř. Namítá, že poučení mělo být dostatečně konkrétní, aby účastník řízení mohl dostát procesním povinnostem a uplatnit svůj hmotněprávní nárok. Žalobkyně je přesvědčena, že uplatněný nárok specifikovala tak, aby o něm soud prvního stupně mohl rozhodnout. Navrhuje proto, aby dovolací soud rozhodnutí odvolacího soudu v napadeném výroku zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§10a o. s. ř.) po zjištění, že dovolání bylo podáno včas, účastníkem řízení, zastoupeným advokátem ve smyslu ustanovení §241 odst. 1 o.s.ř. a že je podle §239 odst. 3 o. s. ř. přípustné, přezkoumal napadené rozhodnutí a dospěl k závěru, že dovolání není opodstatněné.
Žaloba je podání, kterým se zahajuje řízení před soudem a které kromě obecných náležitostí podání uvedených v ustanovení §42 odst. 4 o. s. ř. musí obsahovat vylíčení rozhodujících skutečností a musí z ní být patrno, čeho se žalobce domáhá (srov. §79 odst. 1 o. s. ř.). Rozhodujícími skutečnostmi se ve smyslu ustanovení §79 odst. 1 věty druhé o. s. ř. rozumí údaje, které jsou zcela nutné k tomu, aby bylo jasné, o čem a na jakém podkladě má soud rozhodnout. V žalobě musí být uvedeny takové skutečnosti, kterými je vylíčen skutek (skutkový děj), na jehož základě žalobce uplatňuje proti žalovanému svůj nárok, a to v takovém rozsahu, který umožňuje jeho jednoznačnou individualizaci. Požaduje-li žalobce peněžité plnění v rámci nároku na náhradu škody z titulu více nároků, je třeba u každého z nich vymezit skutek (skutkový děj) a uvést částku, jakou požaduje. Neobsahuje-li žaloba všechny požadované náležitosti, předseda senátu usnesením vyzve žalobce, aby žalobu opravil nebo doplnil, určí mu k tomu lhůtu a poučí ho, jak je třeba opravu nebo doplnění provést (§43 odst. 1 o. s. ř.). Není-li přes výzvu předsedy senátu žaloba řádně opravena nebo doplněna a v řízení nelze pro tento nedostatek pokračovat, soud usnesením žalobu odmítne, jestliže byl žalobce o tomto následku poučen (§43 odst. 2 o. s. ř.).
S odvolacím soudem je třeba souhlasit v tom, že podání žalobkyně ohledně požadavku na zaplacení 230.000,- Kč ani po doplnění tohoto podání nesplňuje náležitosti žaloby na plnění, zejména pokud jde o vylíčení rozhodujících skutkových okolností, tvořících základ nároku na náhradu škody, jeho vzniku a příčinné souvislosti mezi jednáním žalovaného a vzniklou škodou. Chybí tedy vymezení předmětu řízení, a navíc i specifikace jednotlivých věcí, za něž je požadována finanční náhrada; pro tyto nedostatky nelze v řízení pokračovat. Žalobkyně ani přes řádně doručenou výzvu, jejíž obsah je srozumitelný i pro osobu, která nemá právnické vzdělání, nedoplnila žalobu v požadovaných směrech, a ačkoliv k odstranění nedostatků žaloby a k doplnění skutkových tvrzení může dojít i v podaném odvolání proti usnesení soudu prvního stupně o odmítnutí žaloby, ohledně požadavku na zaplacení 230.000,- Kč žalobkyně tak neučinila ani dodatečně. V žalobě uvedla, že jde o škodu vzniklou při „exekučním“ vyklizení bytu odcizením zbývajících cenných věcí, v podání ze dne 27. 5. 2005 pak uvedla, že k vyklizení pozůstalosti došlo 22. 2. 2002 bez jejího vyrozumění a bez vyrozumění žalovaného advokáta a že při kontrole věcí 25. 5. 2002 ve skladu zjistila, že došlo k odcizení věcí a věcnou škodu uplatnila 20. 11. 2002 žalobou proti 8 účastníkům přítomným při vyklizení. Pokud odkazuje na svazek listin, které v kopiích založila do spisu, ani „Seznam věcí v bytě mých rodičů pro vyklizení bytu“ (bez data) a ani další různé (ručně psané) seznamy věcí ze dne 25. 5. 2002 nenahrazují specifikaci jednotlivých věcí, za něž je požadována náhrada, ani chybějící skutková tvrzení a nemění nic na povinnosti žalobkyně uvést rozhodující skutková tvrzení v žalobě.
Dovolatelce nelze přisvědčit, že nebyla řádně vyzvána a poučena o potřebě doplnit a opravit své podání, neboť – jak vyplývá z usnesení soudu prvního stupně – nešlo jen o obecné poučení o nesrozumitelnosti žaloby, nýbrž žalobkyně byla podrobně a konkrétně poučena o nedostatcích svého podání a vyzvána k jeho doplnění.
Vzhledem k tomu, že žalobkyně ani přes řádně doručenou výzvu nedoplnila žalobu v požadovaném směru, a to ani v průběhu odvolacího řízení, je usnesení odvolacího soudu ve výroku napadeném dovoláním správné, a proto Nejvyšší soud dovolání žalobkyně podle §243b odst. 2, části věty před středníkem, a odst. 6 in fine o.s.ř. usnesením zamítl.
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle §243b odst. 5, věty první, §224 odst. 1 a §142 odst. 1 o. s. ř., neboť žalobkyně s ohledem na výsledek dovolacího řízení nemá na náhradu nákladů právo a žalovanému náklady nevznikly.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 30. ledna 2007
JUDr. Marta Škárová, v. r.
předsedkyně senátu