ECLI:CZ:NS:2007:25.CDO.965.2005.1
sp. zn. 25 Cdo 965/2005
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Vojtka a soudců JUDr. Marty Škárové a JUDr. Jana Eliáše, Ph.D., v právní věci žalobce L. Č. r., s. p., zastoupeného advokátkou, proti žalovaným 1) L. H., 2) J. H., zastoupenému advokátem a 3) A. H., o 442.220,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Opavě pod sp. zn. 16 C 30/2000, o dovolání žalovaného 2) proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 2. března 2004, č. j. 8 Co 69/2004-48, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Okresní soud v Opavě rozsudkem ze dne 14. 5. 2003, č. j. 16 C 30/2000-19, uložil tehdy nezletilému žalovanému 1), zastoupenému opatrovníkem, a jeho rodičům – žalovaným 2) a 3) povinnost zaplatit žalobci společně a nerozdílně 442.220,- Kč s 10 % úrokem z prodlení od 5. 11. 1999 do zaplacení a rozhodl o náhradě nákladů řízení. Po provedeném dokazování dospěl k závěru, že dne 4. 4. 1999 žalovaný 1) vzal doma zápalky a spolu se svým bratrem a bratrancem zapálil hromadu suché trávy a listí, od čehož vznikl požár lesních porostů a žalobci vznikla škoda ve výši 705.520,- Kč, jejíž část v rozsahu 263.300,- Kč mu uhradila pojišťovna. Soud prvního stupně dovodil, že za škodu na majetku žalobce ve výši rozdílu uvedených částek odpovídá žalovaný 1) podle ustanovení §422 odst. 1 obč. zák., neboť v době založení požáru dovršil věku třinácti let a jeho rozumové a volní schopnosti mu umožňovaly rozpoznat protiprávnost takového jednání a rovněž své jednání ovládnout. Rodiče žalovaného 1) pak odpovídají za škodu společně se synem, neboť neprokázali, že by nezanedbali náležitý dohled nad svým dítětem.
K odvolání žalovaného 2) Krajský soud v Ostravě rozsudkem ze dne 2. 3. 2004, č. j. 8 Co 69/2004-48, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení. Vyšel ze skutkových zjištění soudu prvního stupně, jež označil za úplná a odůvodněná, ztotožnil se rovněž s právním posouzením věci soudem prvního stupně a doplnil úvahu o tom, že nejsou dány předpoklady pro snížení náhrady podle §450 obč. zák.
Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalovaný 2) dovolání, v němž vytýká odvolacímu soudu závěr o schopnosti tehdy třináctiletého syna rozpoznat protiprávnost jednání, jímž způsobil lesní požár, s tím, že dosažení tohoto věku samo o sobě takový závěr neumožňuje. Namítá dále, že zavinění žalovaného 1) nebylo prokázáno, neboť skutkové zjištění o založení požáru bylo učiněno pouze z policejního protokolu o výslechu nezletilého, jemuž nebyli přítomni rodiče, tedy šlo o důkaz v řízení nepoužitelný. Konečně dovolatel dovozuje, že mělo-li na založení požáru účast více osob, měl soud rozhodnout o odpovědnosti žalovaných pouze do výše účasti žalovaného 1) podle §438 odst. 2 obč. zák. Navrhl, aby dovolací soud zrušil rozsudek odvolacího soudu a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
Žalobce navrhl, aby dovolací soud dovolání zamítl, neboť soudy obou stupňů se rozpoznávacími i ovládacími schopnostmi nezletilého (tehdy již téměř čtrnáctiletého) zabývaly a správně zjistily a vyhodnotily podmínky odpovědnosti.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§10a o.s.ř.) po zjištění, že dovolání bylo podáno včas, účastníkem řízení, zastoupeným advokátem ve smyslu ustanovení §241 odst. 1 o.s.ř., dospěl k závěru, že dovolání není přípustné.
Podle ustanovení §237 odst. 1 o.s.ř. je dovolání přípustné proti rozsudku odvolacího soudu a proti usnesení odvolacího soudu, jimiž bylo změněno rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé [písm. a)], jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl ve věci samé jinak než v dřívějším rozsudku (usnesení) proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil [písm. b)], jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle ustanovení písmena b) a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam [písm. c)].
Rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem (§237 odst. 3 o.s.ř.).
Žalovaný 2) dovoláním napadá rozsudek odvolacího soudu, jímž byl rozsudek soudu prvního stupně potvrzen, aniž mu předcházelo zrušující rozhodnutí; přípustnost dovolání tak může být zvažována pouze z hlediska ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. Dovolání může být podle tohoto ustanovení přípustné jen tehdy, jde-li o řešení právních otázek (jiné otázky, zejména posouzení správnosti nebo úplnosti skutkových zjištění, přípustnost dovolání neumožňují) a jde-li zároveň o právní otázku zásadního významu. Přípustnost dovolání není založena již tím, že dovolatel tvrdí, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam; přípustnost dovolání nastává tehdy, jestliže dovolací soud dospěje k závěru, že rozhodnutí odvolacího soudu po právní stránce zásadní význam skutečně má.
Z vylíčení důvodů dovolání vyplývá, že dovolatel nesouhlasí především s tím, jak soudy obou stupňů zjistily skutkový stav v projednávané věci, a tvrdí, že z provedených důkazů skutkový stav nebyl zjištěn správně a následně správně posouzen po právní stránce, a to jak v otázce účasti nezletilého syna na založení požáru, tak v otázce jeho způsobilosti rozpoznat protiprávnost jednání a ovládnout své počínání. Dovolatel tak popírá soudem prvního stupně zjištěný skutkový stav věci, aniž by formuloval právní otázku, která má zásadní význam jak pro rozhodnutí v této věci, tak pro rozhodovací činnost soudů vůbec. Namítaná okolnost, že rozsudek odvolacího soudu vychází ze skutkového zjištění, které nemá podle obsahu spisu v podstatné části oporu v provedeném dokazování (srov. ustanovení §241a odst. 3 o.s.ř.), přitom přípustnost dovolání podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. založit nemůže.
Zásadní právní význam nelze napadenému rozhodnutí přičítat ani v otázce posouzení ovládacích a rozpoznávacích schopností žalovaného 1), neboť je správný závěr odvolacího soudu, že dítě ve věku téměř čtrnácti let je schopno uvědomit si nebezpečí zacházení s ohněm a následky hrozícího požáru, obzvláště v blízkosti lesa; zároveň nebyly zjištěny (ani v řízení tvrzeny) okolnosti, z nichž by bylo možno usuzovat na tak výrazné snížení intelektu žalovaného 1), že by nebyl v této situaci schopen ovládnout své jednání a posoudit jeho následky (§422 odst. 1 obč. zák.).
Zásadní význam po právní stránce nelze napadenému rozhodnutí přičítat ani z pohledu řešení otázky společné a nerozdílné odpovědnosti více škůdců, která je ve smyslu ustanovení §438 odst. 1 obč. zák. pravidlem. Případná účast na založení požáru ze strany dalších osob nic nemění na odpovědnosti žalovaného 1), přičemž dovolatel netvrdí žádné okolnosti, které by odůvodňovaly výjimečné použití ustanovení §438 odst. 2 obč. zák. o dělené odpovědnosti podle účasti na způsobení škody.
Ze všech těchto důvodů je zřejmé, že dovolání žalovaného 2) směřuje proti rozhodnutí odvolacího soudu, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný; Nejvyšší soud ČR proto jeho dovolání podle ustanovení §243b odst. 5 věty první a §218 písm. c) o.s.ř. odmítl.
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení §243b odst. 5 věty první, §224 odst. 1, §151 odst. 1 a 146 odst. 3 o.s.ř., neboť žalovaný 2) s ohledem na výsledek dovolacího řízení nemá na náhradu svých nákladů právo, zatímco vyjádření žalobce k otázkám řešeným napadeným rozhodnutím za stavu, kdy dovolání je ze zákona nepřípustné, nelze považovat za účelně vynaložené náklady k bránění práva (§142 odst. 1 o.s.ř.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 26. dubna 2007
JUDr. Petr V o j t e k, v. r.
předseda senátu