ECLI:CZ:NS:2007:26.CDO.1192.2006.1
sp. zn. 26 Cdo 1192/2006
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Doc. JUDr. Věry Korecké, CSc., a soudců JUDr. Miroslava Feráka a JUDr. Ing. Jana Huška ve věci žalobce M. B., zastoupeného advokátem, proti žalované J. B., zastoupené advokátem, o zrušení práva společného nájmu družstevního bytu, vedené u Okresního soudu v Mělníku pod sp. zn. 5 C 669/2003, o dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 5. října 2004, č.j. 22 Co 396/2004-60, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 1.025,- Kč, k rukám advokáta, do tří dnů od právní moci tohoto usnesení.
Odůvodnění:
Krajský soud v Praze (soud odvolací) rozsudkem ze dne 5. 10. 2004, č.j. 22 Co 396/2004-60, potvrdil rozsudek ze dne 26. 4. 2004, č.j. 5 C 669/2003-46, kterým Okresní soud v Mělníku (soud prvního stupně) zrušil právo společného nájmu účastníků k bytu č. 6J, sestávajícímu ze 3 pokojů, jídelního koutu a příslušenství, v 1. podlaží domu čp. 1074 v K. n. V., U Cukrovaru (dále „předmětný byt“ nebo „byt“), určil, že výlučným nájemcem bytu bude jako člen družstva žalobce, žalované uložil byt vyklidit do 15 dnů po zajištění náhradního ubytování, a rozhodl o nákladech řízení; dále odvolací soud rozhodl o nákladech odvolacího řízení.
Soudy obou stupňů shledaly, že jsou splněny podmínky pro rozhodnutí podle §705 odst. 2 věty druhé občanského zákoníku v tehdy platném znění, tj. ve znění před novelou č. 107/2006 Sb. (dále jen „obč. zák.“), neboť manželství účastníků bylo pravomocně rozvedeno ke dni 12. 6. 2002, a po rozvodu manželství se nedohodli o dalším užívání předmětného bytu, k němuž jim oběma dosud svědčí právo společného nájmu (i společné členství v družstvu). Vzaly za prokázáno, že hlavní příčinou rozvratu manželství účastníků bylo chování žalované, která opakovaně navazovala známosti s jinými muži, často pobývala mimo rodinu a požívala alkohol, že i po rozvodu manželství odchází z bytu vícekrát do měsíce, že požívá alkohol a v podnapilém stavu poškozuje zařízení bytu a chová se k žalobci a k dceři účastníků v rozporu s dobrými mravy, že od roku 2003 přispívala na náklady spojené s bydlením částkou 300,- Kč měsíčně a že od května 2004 nepřispívá vůbec. Odvolací soud přisvědčil závěru soudu prvního stupně, že nájemcem bytu má být žalobce, a to s přihlédnutím k příčinám rozvratu manželství účastníků a k tomu, že žalovaná byt pravidelně neužívá. Rovněž tak přisvědčil jeho závěru, že povinnost žalované k vyklizení bytu lze vázat toliko na zajištění náhradního ubytování, a to z důvodů zvláštního zřetele hodných, které byly shledány v chování žalované k žalobci a k dceři účastníků a v tom, že se nepodílí na nájemném (na úhradách za plnění spojená s užíváním bytu).
Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalovaná (nezastoupena advokátem) dovolání, které doplnila prostřednictvím advokáta. Přípustnost dovolání odůvodnila podle §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. a uplatnila v něm dovolací důvod podle §241a odst. 2 písm. b) o.s.ř., jehož naplnění spatřuje v tom, že rozhodnutí odvolacího soudu (soudu prvního stupně) spočívá na nesprávné interpretaci pojmu „okolnosti zvláštního zřetele hodné“. Dovolatelka má za to, že tento pojem by měl být posuzován výlučně z pohledu toho, zda na té či oné straně existují takové majetkové a sociální poměry, pro které by bylo nepřiměřeně tvrdým opatřením uložení povinnosti manželovi, dalšímu nájemci bytu zajistit druhému, vyklizovanému manželovi rovnocenný náhradní byt. Navrhla, aby rozsudky soudů obou stupňů byly zrušeny a věc byla vrácena soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Žalobce ve svém dovolacím vyjádření namítl, že dovolání není podle §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. přípustné, ztotožnil se s právním posouzením věci odvolacím soudem a navrhl, aby dovolání bylo odmítnuto.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§10a o.s.ř.) shledal, že dovolání bylo podáno včas, osobou k tomu oprávněnou – účastnicí řízení (§240 odst. 1 o.s.ř.), za splnění zákonné podmínky advokátního zastoupení dovolatelky (§241 odst. 1 a 4 o.s.ř.), a že nepřichází v úvahu jeho přípustnost podle §237 odst. 1 písm. a) o.s.ř. (napadený rozsudek je rozsudkem potvrzujícím), ani podle §237 odst. 1 písm. b) o.s.ř. (rozsudek soudu prvního stupně, potvrzený napadeným rozsudkem odvolacího soudu byl jeho prvním rozhodnutím ve věci).
Zbývá posoudit přípustnost dovolání podle §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř., z něhož ji dovozuje dovolatelka.
Podle §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. je dovolání přípustné proti rozhodnutí odvolacího soudu, jímž byl potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle písmena b) a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam.
Podle ustanovení §237 odst. 3 o.s.ř. má rozhodnutí odvolacího soudu po právní stránce zásadní význam zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem.
V projednávané věci jde o otázku bytové náhrady pro rozvedeného manžela, který po zrušení práva společného nájmu družstevního bytu (při společném členství manželů v družstvu - §705 odst. 2 věta druhá obč. zák.) nebyl určen dalším nájemcem bytu, a který je povinen byt vyklidit, tedy o situaci, na kterou míří ustanovení §712 odst. 3 věty druhé obč.zák. Výklad citovaného ustanovení se v rozhodovací praxi dovolacího soudu ustálil a napadené rozhodnutí odvolacího soudu je v souladu se závěry z ní vyplývajícími. Za okolnosti zvláštního zřetele hodné, odůvodňující přiznání bytové náhrady ve formě náhradního ubytování lze považovat např. chování vyklizovaného manžela, které je v rozporu s dobrými mravy (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 9. 8. 1999, sp. zn. 26 Cdo 1185/99), okolnost, že rozvedený manžel, jemuž je v řízení o zrušení práva společného nájmu bytu manžely ukládána povinnost byt vyklidit, nepřispíval na nájemné a na úhradu za plnění spojená s užíváním bytu (rozsudek ze dne 9. 4. 2002, sp.zn. 26 Cdo 324/2002, uveřejněný pod C 1134 v Souboru rozhodnutí Nejvyššího soudu, svazek 16, dále např. rozsudky ze dne 16. 3. 2004, sp. zn. 26 Cdo 1903/2003, ze dne 24. 6. 2004, sp. zn. 26 Cdo 1311/2003, a ze dne 5. 5. 2005, sp. zn. 26 Cdo 1758/2004). Pro úplnost lze dodat, že rozvedenému manželovi, který má po zrušení práva společného nájmu vyklidit společný byt, nelze přiznat právo na přiměřený náhradní byt (srov. rozhodnutí uveřejněné pod č. 26 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, ročník 1993), tj. na byt zásadně rovnocenný bytu vyklizovanému.
Se zřetelem k uvedenému je třeba učinit závěr, že dovolání není podle §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. přípustné. Za tohoto stavu dovolací soud dovolání žalované podle §243b odst. 5 věty první a §218 písm. c) o.s.ř. odmítl.
O náhradě nákladů dovolacího řízení dovolací soud rozhodl podle ustanovení §243b odst. 5 věty první, §224 odst. 1, §151 odst. 1 a §146 odst. 3 o.s.ř. a zavázal žalovanou k náhradě nákladů dovolacího řízení, které žalobci vznikly v souvislosti s podáním vyjádření k dovolání prostřednictvím advokáta. Tyto náklady sestávají z odměny advokáta v částce 950,- Kč (§2 odst. 1, §7 písm. d/ ve spojení s ustanovením §10 odst. 3, §15 ve spojení s ustanovením §14 odst. 1, §18 odst. 1 vyhlášky č. 484/2000 Sb., ve znění do 31. 8. 2006), a z paušální částky náhrad hotových výdajů ve výši 75,- Kč, jež stojí vedle odměny (srov. §2 odst. 1, §13 odst. 1 a 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb., ve znění do 31. 8. 2006).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
Nesplní-li povinná, co jí ukládá vykonatelné rozhodnutí soudu, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí.
V Brně dne 19. dubna 2007
Doc. JUDr. Věra K o r e c k á , CSc., v. r.
předsedkyně senátu