ECLI:CZ:NS:2007:26.CDO.1302.2006.1
sp. zn. 26 Cdo 1302/2006
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně doc. JUDr. Věry Korecké, CSc., a soudců JUDr. Miroslava Feráka a JUDr. Ing. Jana Huška ve věci žalobce m. P., proti žalovaným 1) Ing. P. G., zastoupenému advokátem a 2) Ing. G. G., o přivolení k výpovědi z nájmu bytu, vedené u Okresního soudu v Písku pod sp. zn. 4 C 50/2004, o dovolání prvního žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 24. května 2005, č. j. 6 Co 542/2005-96, takto:
I. Dovolání prvního žalovaného se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Okresní soud v Písku (soud prvního stupně) rozsudkem ze dne 17. 6. 2004, č. j. 4 C 50/2004-37, přivolil k výpovědi z nájmu žalovaných k bytu č. 20, I. kategorie, o velikosti 3+1 s příslušenstvím, v 5. poschodí domu č. p. 415, ulice Vinařická v P. (dále „předmětný byt“ nebo „byt“), určil, že nájemní poměr skončí uplynutím tříměsíční výpovědní lhůty, uložil žalovaným byt vyklidit do 15 dnů po poskytnutí přístřeší a rozhodl o nákladech řízení.
K odvolání žalovaných Krajský soud v Plzni (soud odvolací) rozsudkem ze dne 24. 5. 2005, č. j. 6 Co 542/2005-96, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl o nákladech odvolacího řízení.
Odvolací soud, vycházeje ze skutkových zjištění soudu prvního stupně, poté, co doplnil dokazování listinnými důkazy, vzal ve shodě se soudem prvního stupně za prokázáno, že vůči žalovaným, společným nájemcům předmětného bytu bylo opakovaně (třikrát) vedeno řízení o přivolení k výpovědi z nájmu bytu z důvodu podle §711 odst. 1 písm. d) občanského zákoníku v tehdy platném znění (tj. ve znění před novelou č. 107/2006 Sb. – dále jen „obč. zák.“), že ve všech těchto případech vzal žalobce žalobu po zaplacení dlužného nájemného zpět a řízení bylo zastaveno, že v dané věci byla žalovaným dána žalobcem výpověď z nájmu bytu z téhož výpovědního důvodu (doručená 1. žalovanému dne 2. 2. 2004 a 2. žalované dne 20. 2. 2004), a že ke dni doručení výpovědi dlužili na nájemném a na úhradě za plnění spojená s užíváním bytu za dobu delší než tři měsíce (srpen, září a říjen 2003, vyúčtování dodávky elektřiny do společných částí domu za rok 2002); platby ze dne 30. 6. 2003, ze dne 23. 7. 2003, ze dne 29. 8. 2003 a ze dne 3. 11. 2003, poskytnuté 1. žalovaným, byly žalobcem zaúčtovány na dluh za období předcházející období vymezenému v žalobě. Odvolací soud přisvědčil závěru soudu prvního stupně, že uplatněný výpovědní důvod byl v dané věci naplněn, že dodatečné zaplacení nájemného v průběhu řízení o přivolení k výpovědi nemůže samo o sobě vést k zamítnutí žaloby, a že v dané věci nejsou dány důvody zvláštního zřetele hodné podle §712 odst. 5 věty první obč. zák., které by odůvodňovaly, aby povinnost žalovaných k vyklizení byla vázána na zajištění jiné bytové náhrady než přístřeší, a to i s přihlédnutím k tomu, že žalovaní ani jejich nezletilé děti v bytě fakticky nebydlí a 1. žalovaný přenechal byt bez souhlasu žalobce do užívání jiným osobám.
Proti rozsudku odvolacího soudu podal 1. žalovaný dovolání, jehož přípustnost opřel o ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. a uplatnil v něm dovolací důvody podle §241a odst. 2 písm. a) a b) o. s. ř. V dovolání vyjadřuje nesouhlas se závěrem o naplnění výpovědního důvodu podle §711 odst. 1 písm. d) obč. zák., a s poukazem na stvrzenky o jím poskytnutých platbách ze dne 30. 6. 2003, ze dne 23. 7. 2003, ze dne 29. 8. 2003 a ze dne 3. 11. 2003 dovozuje, že k datu podání výpovědi bylo dlužné nájemné uhrazeno. Dovolatel má za to, že pokud bylo žalobě vyhověno, bylo postupováno v rozporu s provedenými důkazy a v rozporu se zákonem. Navrhl, aby rozsudky soudů obou stupňů byly zrušeny a věc byla vrácena soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Žalobce se ve svém dovolacím vyjádření ztotožnil s napadeným rozsudkem a navrhl, aby dovolání bylo odmítnuto, případně zamítnuto.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§10a o. s. ř.) po zjištění, že dovolání bylo podáno včas, osobou k tomu oprávněnou – účastníkem řízení (§240 odst. 1 o. s. ř.), za splnění zákonné podmínky advokátního zastoupení dovolatele (§241 odst. 1 a 4 o. s. ř.), se nejprve zabýval přípustností tohoto mimořádného opravného prostředku.
Podle §236 odst. 1 o. s. ř. dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Přípustnost dovolání proti potvrzujícímu rozsudku odvolacího soudu upravuje ustanovení §237 odst. 1 písm. b) a c) o. s. ř.
Ustanovení §237 odst. 1 písm. b) o. s. ř. přípustnost dovolání nezakládá, jelikož rozsudek soudu prvního stupně, potvrzený napadeným rozsudkem odvolacího soudu byl jeho prvním rozhodnutím ve věci.
Zbývá posoudit přípustnost dovolání podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., z něhož ji dovozuje dovolatel.
Podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. je dovolání přípustné proti rozhodnutí odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle písmena b) a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. Způsobilým dovolacím důvodem, jímž lze dovolání v tomto případě odůvodnit, je zásadně důvod podle §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř., jehož prostřednictvím lze namítat, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci; není jím naopak důvod, kterým by bylo možné vytýkat nesprávnost skutkových zjištění (§241a odst. 3 o. s. ř.).
Právě takovýto nepřípustný dovolací důvod dovolatel dle obsahu (§41 odst. 2 o. s. ř.) dovolání uplatňuje, zpochybňuje-li skutkový závěr odvolacího soudu o existenci dluhu na nájemném a na úhradě za plnění spojená s užíváním bytu. Skutkový základ sporu se v dovolacím řízení nemůže změnit; lze jej sice napadnout, avšak pouze tehdy, je-li dovolání již jinak – podle §237 odst. 1 písm. a) nebo b) o. s. ř. – přípustné (§241a odst. 3 o. s. ř.). V případě, že je přípustnost dovolání teprve zvažována (podle §237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř.), nemůže být námitka směřující proti skutkovému stavu věci pro posouzení přípustnosti dovolání právně relevantní. Pokud odvolací soud (jak vyplývá z odůvodnění jeho rozsudku) dovodil existenci dluhu na nájemném (na úhradě za plnění spojená s užíváním bytu) za období vymezené v žalobě i za situace, kdy si žalobce započetl platby, na něž je poukazováno v dovolání, na dlužné nájemné (úhradu za plnění spojená s užíváním bytu) za období předcházející (dluh dříve splatný), není takovýto závěr v rozporu s ustálenou judikaturou (srov. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 7. 7. 2004, sp.zn. 21 Cdo 326/2004, ze dne 27. 1. 2005, sp.zn. 33 Odo 1112/2003, ze dne 15. 6. 2005, sp.zn. 26 Cdo 1649/2004 a ze dne 20. 3. 2007, sp.zn. 28 Cdo 518/2007).
Pokud pak dovolatel namítá existenci vady řízení (§241a odst. 2 písm. a/ o. s. ř.), je třeba uvést, že k těmto vadám, jakož i k vadám uvedeným v §229 odst. 1, §229 odst. 2 písm. a) a b) a §229 odst. 3 o. s. ř., dovolací soud přihlíží (z úřední povinnosti) jen tehdy, je-li dovolání přípustné; sama o sobě však takováto vada, i kdyby byla dána, přípustnost dovolání podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. nezakládá.
Se zřetelem k uvedenému je třeba učinit závěr, že dovolání není podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. přípustné. Za tohoto stavu dovolací soud dovolání 1. žalovaného podle §243b odst. 5 a §218 písm. c) o. s. ř. odmítl.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se opírá o ustanovení §243b odst. 5 větu první, §224 odst. 1, §151 odst. 1, §146 odst. 3 o. s. ř., a o skutečnost, že žalobci nevznikly (dle obsahu spisu) v této fázi řízení náklady, na jejichž náhradu by měl právo vůči prvnímu žalovanému.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 19. dubna 2007
Doc. JUDr. Věra Korecká, CSc., v. r.
předsedkyně senátu