ECLI:CZ:NS:2007:26.CDO.1593.2006.1
sp. zn. 26 Cdo 1593/2006
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Miroslava Feráka a soudkyň JUDr. Marie Vokřinkové a Doc. JUDr. Věry Korecké, CSc., ve věci žalobce m. B., zastoupeného advokátem, proti žalované I. Š., zastoupené advokátkou, o zaplacení částky 27.229,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Příbrami pod sp. zn. 7 C 60/2005, o dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 5. října 2005, č. j. 25 Co 382/2005-52, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 2.647,75 Kč k rukám advokáta, do tří dnů od právní moci tohoto usnesení.
Odůvodnění:
Žalobce se proti žalované domáhal zaplacení částky 27.229,- Kč s příslušenstvím, představující dluh žalované na nájemném a službách spojených s užíváním bytu č. 3 o velikosti 1+1, II. kategorie, nacházejícího se ve 2. podlaží domu č. p. 439, jehož vlastníkem je žalobce, a to za období od května 2002 do listopadu 2004.
Okresní soud v Příbrami (soud prvního stupně) rozsudkem ze dne 3. 5. 2005, č. j. 7 C 60/2005-22, uložil žalované povinnost zaplatit žalobci částku 27.229,- Kč s příslušenstvím (poplatkem z prodlení), a to v měsíčních splátkách po 5.000,- Kč splatných vždy do 15. dne v měsíci předem k rukám žalobce, počínaje měsícem následujícím po právní moci rozsudku (výrok I.) a uložil žalované povinnost zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení.
Krajský soud v Praze (odvolací soud) k odvolání žalované rozhodl rozsudkem ze dne 5. 10. 2005, č. j. 25 Co 382/2005-52, a to tak, že rozsudek soudu prvého stupně v jeho výroku I. v části, kterou byla žalované uložena povinnost zaplatit žalobci částku 924,- Kč s poplatkem z prodlení 2,5 promile denně z částky 44,- Kč od 16. 5. 2002 do zaplacení a z částky 880,- Kč od 16. 6. 2002 do zaplacení, v obou případech nejméně však 25,- Kč za každý i započatý měsíc prodlení, zrušil a řízení v této části zastavil (výrok I.). Dále rozsudek soudu prvního stupně v jeho výroku I. změnil tak, že výše měsíčních splátek činí 1.000,- Kč; jinak rozsudek soudu prvního stupně v jeho výroku I. potvrdil (výrok II.). Odvolací soud změnil výrok II. rozsudku soudu prvního stupně tak, že žalovaná je povinna zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení před soudem prvého stupně do šesti měsíců od právní moci rozsudku (výrok III.) a žalobci nepřiznal náhradu nákladů odvolacího řízení (výrok IV.).
Odvolací soud konstatoval, že soud prvního stupně provedl potřebné důkazy z nichž učinil správná zjištění a na základě nich dospěl ke správným závěrům o skutkovém stavu a ten správně právně kvalifikoval. Odvolací soud doplnil dokazování k prokázání výdělkových a majetkových poměrů žalované a ze zjištěných skutečností dospěl k závěru, že je na místě stanovit měsíční splátky ve výši 1.000,- Kč. Rozhodnutí o částečném zastavení řízení vyplynulo z částečného zpětvzetí žaloby.
Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalovaná dovolání, jehož přípustnost opřela o §237 odst. 1 písm. a) o. s. ř. a jako dovolací důvod uplatnila §241a odst. 2 písm. a) o. s. ř. Vady řízení spatřuje především v řízení prvoinstančním, kdy nemělo dojít k akceptování zastoupení žalované její dcerou, když jí žalovaná udělila plnou moc do protokolu, v důsledku čehož nedošlo k prokázání podstatných skutečností (příčin neplacení nájemného), které mohly mít vliv na rozhodnutí soudu. Připomenula též svoji tíživou sociální situaci. Závěrem navrhla, aby rozsudky soudů obou stupňů byly zrušeny a věc byla vrácena odvolacímu soudu k novému projednání.
Žalobce se ve svém dovolacím vyjádření ztotožnil s rozsudkem odvolacího soudu, když žalovaná dle jeho názoru uplatňuje dovolací důvody nedostatečně a nedůvodně. Navrhl proto dovolání zamítnout a přiznat mu náklady dovolacího řízení.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§10a o. s. ř.) po zjištění, že dovolání bylo podáno včas, osobou k tomu oprávněnou – účastníkem řízení (§240 odst. 1 o. s. ř.), za splnění zákonné podmínky advokátního zastoupení dovolatele (§241 odst. 1 a 4 o. s. ř.), se nejprve zabýval přípustností tohoto mimořádného opravného prostředku.
Jak se podává z obsahu dovolání (§41 odst. 2 o. s. ř.), žalovaná napadla dovoláním rozsudek odvolacího soudu ve výroku jímž odvolací soud potvrdil rozhodnutí soudu prvního stupně, tedy ve výroku II. rozsudku odvolacího soudu. Z toho plyne, že přípustnost dovolání opírá o §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř.
Podle §236 odst. 1 o. s. ř. dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Přípustnost dovolání proti potvrzujícímu rozsudku odvolacího soudu upravuje ustanovení §237 odst. 1 písm. b) a c) o. s. ř.
Ustanovení §237 odst. 1 písm. b) o.s.ř. přípustnost dovolání nezakládá, jelikož rozsudek soudu prvního stupně, potvrzený napadeným rozsudkem odvolacího soudu, byl jeho prvním rozhodnutím ve věci.
Zbývá posoudit přípustnost dovolání podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., z něhož ji dovozuje dovolatelka.
Podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. je dovolání přípustné proti rozhodnutí odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle písmena b) a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam.
Podle ustanovení §237 odst. 3 o. s. ř. má rozhodnutí odvolacího soudu po právní stránce zásadní význam zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem.
Z toho, že přípustnost dovolání je ve smyslu citovaných ustanovení spjata se závěrem o zásadním významu rozsudku po stránce právní, vyplývá, že také dovolací přezkum se otevírá pro posouzení otázek právních; způsobilým dovolacím důvodem, jímž lze dovolání odůvodnit, je zásadně důvod podle §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř., jehož prostřednictvím lze namítat, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci.
V projednávané věci dovolatelka uplatňuje dovolací důvod podle §241a odst. 2 písm. a) o. s. ř., jímž lze namítat, že řízení je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci; jiný dovolací důvod neuplatňuje a z obsahu dovolání nevyplývá. Dovolatelka tu však přehlíží, že k tzv. jiným vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, jakož i k vadám uvedeným v §229 odst. 1, §229 odst. 2 písm. a) a b) a §229 odst. 3 o. s. ř., dovolací soud přihlíží (z úřední povinnosti) jen tehdy, je-li dovolání přípustné; samy o sobě však takovéto vady, i kdyby byly dány, přípustnost dovolání podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., nezakládají.
Se zřetelem k uvedenému je třeba učinit závěr, že dovolání není podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. přípustné. Za tohoto stavu dovolací soud dovolání žalované podle §243b odst. 5 věty první a §218 písm. c) o.s.ř. odmítl.
O náhradě nákladů dovolacího řízení dovolací soud rozhodl podle §243b odst. 5 věty první, §224 odst. 1, §151 odst. 1 a §142 odst. 1 o.s.ř. a zavázal žalovanou k náhradě nákladů dovolacího řízení, které žalobci vznikly v souvislosti s podáním vyjádření k dovolání prostřednictvím advokáta. Tyto náklady sestávají z odměny advokáta v částce 2.150,- Kč (§2 odst. 1, §3 odst. 1 bod 5. ve spojení s §10 odst. 3, §14 odst. 1, §15 a §18 odst. 1 vyhlášky č. 484/2000 Sb., ve znění do 31. 8. 2006) a z paušální částky náhrad hotových výdajů ve výši 75,- Kč, jež stojí vedle odměny (srov. §2 odst. 1, §13 odst. 1 a 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb., ve znění do 31. 8. 2006), jakož i z DPH ve výši 19 %, tj. 422,75 Kč.
Proti tomuto rozsudku není přípustný opravný prostředek.
Nesplní-li povinní dobrovolně, co jim ukládá vykonatelné soudní rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí.
V Brně dne 30. května 2007
JUDr. Miroslav F e r á k , v. r.
předseda senátu